Dějiny filmu v Popielawách
Desetiletý městský chlapec Stašek chodí do školy v rodišti svých předků, v Popielawách. Vede si deník, kam si zapisuje historii kovářského rodu Andrzysků. Jeho zakladatel Józef I. kdysi zkonstruoval přístroj umožňující projekci pásů
s rozfázovanými kresbami. Vlastně ještě před bratry Lumiérovými vynalezl filmovou kameru. K veřejné produkci bohužel nedošlo: vypuklo lednové povstání (roku 1863) a Józef I. zahynul. Přístroj se naštěstí zachoval, nyní o jeho zprovoznění sní vzdálený kovářův potomek Józef VI., který se jmenuje Szustek. Jeho otec však nemá pro synovu posedlost příliš velké porozumění... Dějiny filmu v Popielawách je asi nejvíce autobiografický film scenáristy a režiséra Jakuba Jana Kolského, který k snímku poznamenal: "Můj malý hrdina, to jsem vlastně já, což je pro diváka možná málo čitelné. Příběh se rovněž odehrává v mém rodišti. Také se mne všichni ptají, zda z tohoto filmu plyne, že Poláci byli první, kteří vymysleli filmový přístroj. Tak trochu... Hlavně jsme tehdy neměli peníze, abychom případně ochránili technický vynález." Mnohem více, než o jeden objev, jde v poeticky vystavěném příběhu (nakládajícím s většinou faktů zcela nezávazně) o samotné vesnické prostředí a vztahy lidí, kteří tu žijí. Film získal hlavní cenu Zlaté gdaňské lvy na XXIII. FPFF v Gdyni v roce 1998, kde Krzysztof Majchrzak také obdržel Cenu za mužský herecký výkon.