Premiéru měl film Šakalí léta

Vyrovnávání se s minulostí let 1948-1989 probíhalo nejen v oblasti zákonných norem a debat učenců, ale i ve filmové tvorbě. Velmi brzo se přitom objevila snaha oprostit se od ponuré těžkopádnosti a najít i v nepříliš přívětivých epochách našich dějin spíše komediální náměty, nabízející především uvolnění. Dřívější mocní byli spíše vysmíváni než nemilosrdně demaskováni a trestáni. Někteří kritici tento přístup považovali a považují za nepřiměřeně laskavý, ale diváci jej přijali s velkým porozuměním. Hlavním tvůrcem retro-komedií byl režisér Jan Hřebejk, spolupracující se spisovatelem Petrem Šabachem a s Petrem Jarchovským. Jedním z prvních Hřebejkových děl se stala muzikálová komedie Šakalí léta, která se vracela do roku 1959 do okolí pražského hotelu International, s jeho architekturou podle sovětských stalinistických vzorů a s ohnivě rudou pěticípou hvězdou na vrcholku. Příběh se týkal především pronikání rokenrolu do českého prostředí. Ve snímku je jeho protagonistou mladý „chuligán“ Bejby ztvárněný Martinem Dejdarem. Vyniká výstředním oblečením i zálibou v západní hudbě a stane se idolem dejvických kluků. Musí ovšem soupeřit s nechutí konzervativního okolí. Diváky ovšem více než samotný příběh, trochu schematický a nepříliš logický, oslovovala především rokenrolová hudba vytvořená Ivanem Hlasem. Některé písničky z filmu se také staly oblíbenými hity. Vzpomeňme třeba proslulé Na kolena, na kolena. Přes drobné slabiny se snímek Šakalí léta stal opravdovým hitem a zamlouval se vcelku i kritikům, což se projevilo i v následujícím roce při udílení prvního ročníku filmových cen Český lev, jakési domácí obdoby Oscara, v únoru roku 1994. Šakalí léta zde získaly cenu pro nejlepší film, Jan Hřebejk vybojoval lva za režii, stejně jako Josef Abrhám za svoji roli otce-policisty bez čichu a chuti a Ivan Hlas za hudbu. Muzikálová komedie navrch dostala i cenu časopisu Cinema. Dá se říct, že právě toto dílo skutečně odstartovalo hvězdnou kariéru Jana Hřebejka s jeho kultovními filmy jako Pelíšky nebo Pupendo. Proto se může jevit jako paradoxní, že na Šakalí léta se později poněkud pozapomnělo. Snad to bylo dáno tím, že žánr ještě přece jen nebyl tolik propracovaný a v něčem se může toto dílko s odstupem času jevit jako nedotažené. V každém případě se ale Honzíkovi a dalším našim hrdinům moc a moc líbilo. Deník Plus, DP-1993-12-10; ČST