Konala se ustavující konference Socialistického svazu mládeže

Československý svaz mládeže patřil mezi organizace, které se v letech 1968-69 prakticky rozpadly. Naopak vznikla řada různých mládežnických uskupení od Svazu vysokoškolského studentstva, přes Junáka, Unii středoškoláků a učňů až osamostatnělého Pionýra. Střechovou organizací, do níž vstoupily i zbytky ČSM, se stala v březnu založená Federace dětských a mládežnických organizací ČSSR. Mládež blízká konzervativním směrům se pak organizovala v Leninském svazu mladých. V rámci „normalizace“ bylo však potřeba uvést i svět mládežnického hnutí do „pořádku“, vrátit ho do poměrů před reformami a vypudit mimo oficiálně povolené aktivity například skauting. Namísto Československého svazu mládeže tak byl v listopadu ustaven Socialistický svaz mládeže, jehož prvním předsedou se stal dosavadní předseda Federální rady dětí a mládeže ČSSR Juraj Varholík. K moci se tak sice nedostalo extrémní křídlo „komsomolců“ z Leninského svazu mladých, ale typický normalizační kádr, vyhovující husákovskému vedení. V rámci SSM, který se stal monopolní oficiální organizací mládeže, pak nadále působila i Pionýrská organizace SSM. Jestliže Socialistický svaz mládeže byl určen mládeži mezi 15. a 35. rokem věku (jeho funkcionáři se však pohybovali většinou na horní hranici nebo i trochu nad ní), Pionýr byl určen mladším dětem. I v zájmu postupu na další stupeň školy se asi ani Honzík nemohl vymknout standardnímu vývoji z jiskry (pro mladší školní dětí) přes pionýra až po svazáka (člena SSM). Někteří se tomuto koloběhu sice dokázali vymknout, ale museli počítat s tím, že to může nepříznivým způsobem negativně ovlivnit jejich šance při dalším studiu.Československý filmový týdeník 1970; Krátký film