V parlamentních volbách zvítězila ČSSD

V parlamentních volbách se především Občanská demokratická strana (ODS) snažila odčinit porážku z roku 1998. Protivníkem předsedy ODS Václava Klause jako leadera kandidátky a designovaného premiéra však tentokrát nebyl stávající ministerský předseda Miloš Zeman, který se rozhodl pro odchod do politického důchodu, ale jeho nástupce, dosavadní ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. Sociální demokraté tak obratně před volbami vyšli vstříc české veřejnosti volající po nových představitelích nezatížených podivnou politikou opoziční smlouvy. Občanští demokraté se snažili kontrovat především varováním před možným spojením komunistů se sociální demokracií a mobilizovali před možným nástupem socialismu. Dokonce se pokusili s tímto poselstvím oslovit část voličů přímými telefonickými hovory. Všeobecně se očekával velice těsný souboj. Velkou otázkou byl také výsledek koalice lidové strany a Unie svobody, fungující tehdy ve spojení s Demokratickou unií. Ta zaznamenala v roce 1998 velmi slušný výsledek, ale dohodou Klause a Zemana byla odsunuta do pozadí. Vladimír Špidla navíc dával jednoznačně najevo, že se chce po volbách přímé spolupráci s komunisty vyhnout a preferoval spojení s lidovci a Unií svobody, přestože tyto strany měly zdánlivě programově mnohem blíže k občanským demokratům. Nicméně zejména mezi Unií svobody a občanskými demokraty zůstávalo mnoho nedořešených osobních sporů, které případnou spolupráci značně komplikovaly. Nicméně definitivní rozuzlení hádanky přinesly až výsledky voleb. Jejich poměrně jednoznačným vítězem byl Vladimír Špidla a sociální demokraté, kteří dokázali pokořit i magickou hranici třiceti procent voličských hlasů, byť o pouhé dvě desetiny procenta. Druzí občanští demokraté dokázali přesvědčit pouze necelých 24,5 procenta voličů. Velmi dobře se dařilo komunistům, kteří se umístili na třetím místě se zhruba 18,5 procenty. Do sněmovny se pak probojovali ještě lidovci společně s Unií svobody – DEU, kteří získali zaokrouhleně 14,3 procenta. Velmi dramatická však byla otázka, zda se nový premiér Špidla bude moci obejít bez podpory komunistů nebo bez nějaké verze nové opoziční smlouvy. Nakonec se ale ukázalo, že nejmenší možnou většinu 101 hlasů může utvořit i s koalicí lidové strany a Unie svobody. Na tomto základě pak byla skutečně vláda vybudována. Většina jediného hlasu však byla mimořádně vratká, což se v následujících letech jasně ukázalo. Události, U-2002-06-16; Co bude dál; ČT