Synové a dcery Jakuba Skláře byly jedním z posledních děl nejvýznamnějšího autora českých televizních seriálů Jaroslava Dietla. Ve třinácti dílech se pokusil vylíčit životní osudy skláře Jakuba Cirkla a jeho rodiny v rozsáhlém časovém období mezi roky 1899 a 1957. Byl to jeden z mála Dietlových výletů do nejnovější historie, ale je nutno říct, že i v tomto případě si počínal velice opatrně a seriál nepůsobil ve své době jako nějaká bezduchá politická agitka, i když v něm samozřejmě nechyběl např. idealistický funkcionář komunistické strany, který zahynul za druhé světové války (šlo o jednoho ze synů Jakuba Cirkla, Toníka). Jak už bylo u většiny dobových televizních seriálů zvykem, diváky mohly těšit jednoznačně nadprůměrné herecké výkony. Exceloval zejména Luděk Munzar v hlavní roli Jakuba Cirkla, ale diváky si svou patrně životní rolí podnikavého hostinského a hoteliéra Pepy Cirkla získal i Jiří Krampol, který v seriálu vytvořil skvělý duet s Uršulou Klukovou. Pozoruhodně se s rolí slabošského kariéristy a bývalého listonoše vyrovnal také Petr Kostka.Jestliže se Synové a dcery Jakuba Skláře vracely do historie, šestidílný seriál Ivo Pelanta Třetí patro se věnoval aktuální problematice učňovského školství. Hlavním protagonistou byl nově nastupující mistr odborné výchovy Martin Brázda ztvárněný Lukášem Vaculíkem, který dostane na starost třeťáky. Cyklus režírovaný Karlem Smyczkem se nevyhnul ani aktuální problematice šikany a tepaly se v něm i různé společenské nedostatky, jako bylo třeba melouchaření. Seriál byl typickým dobovým projevem zájmu o učňovské prostředí, v němž docházelo k různým projevům násilí. Jako další příklad můžeme zmínit třeba ve stejné době premiérově uvedený film Mezek, odehrávající se na hornickém učňovském internátu.Televizní noviny, TN-1985-03-07; Třetí patro: Civil; ČST