Hodinky byly oblíbeným artiklem pašeráků na československých hranicích dlouhodobě, už proto, že relativně dlouhou dobu se domácí náramkové hodinky vůbec nevyráběly. V druhé polovině sedmdesátých let pak výroba hodinek stejně jako další odvětví československého národního hospodářství nereagovalo včas na obrat k mikroelektronice a módní oblibu digitálního přístroje. Poptávku v tomto směru nedokázali pokrýt ani producenti z dalších zemí sovětského bloku a digitálky ze západních zemí nebo z Japonska se na maloobchodních pultech prakticky neobjevovaly. Není proto nijak překvapivé, že se digitálky intenzivně pašovaly. Přispívala k tomu jistě i skutečnost, že se jednalo o drobné a přitom velmi cenné zboží, které se dalo relativně dobře ukrýt před prohlídkami na hranici. Někdo si nelegálně přivezl hodinky pro sebe nebo své potomky, nechyběli však ani pašeráci, kteří převáželi najednou stovky kusů na prodej. I díky nim se stále více lidí mohlo pyšnit módními digitálkami, které měly zejména v pozdější době v sobě zabudován alarm s melodií skotské hymny, stopky, a dokonce i kalkulačku. Honzík se samozřejmě bez tohoto módního výkřiku asi jen těžko mohl obejít.A-1983-02-01; ČST