Od druhé poloviny sedmdesátých let se televizní seriály staly naprosto neodmyslitelnou součástí programu Československé televize. Jejich sledovanost byla obrovská, díval se na ně prakticky celý národ. V každém roce se objevila minimálně jedna, ale spíše hned několik sérií z rozličných prostředí, které lákaly k obrazovkám miliony diváků. Dominovaly přitom příběhy ze současnosti, koncentrovanými na určité pracovní prostředí, např. na svět nemocnice, školy nebo třeba velké samoobsluhy. Vznikaly tak jakési čítanky životního stylu v Československu, zachycující ovšem často spíše stav žádoucí než stav reálně existující. Ve výčtu prostředí, které měly být představeny v rámci seriálů, pochopitelně nemohl chybět strojírenský závod, přesněji řečeno jeho konstrukční pracoviště. Právě zde měl proběhnout základní boj o inovace ve výrobě, které zajišťovaly konkurenceschopnost československých výrobků na světových trzích. Právě zde bylo jedno ze slabých míst tehdejší československé ekonomiky a televizní seriál se stal jedním z prostředků, jak demonstrovat úsilí o zlepšení. V jedné z hlavních rolí vysoce kreativního konstruktéra textilních strojů se představil Jaroslav Satoranský, známý již z jednoho z předchozích Dietlových seriálů Nejmladší z rodu Hamrů. Trojici hlavních představitelů – strojních inženýrů dále doplnili Petr Kostka a Michal Dočolomanský. Ve vedlejší roli jednoho z konstruktérů zazářil nezapomenutelný Jiří Císler. Inženýrská odysea nezaznamenala ani zdaleka tak pronikavý úspěch jako třeba Nemocnice na kraji města a spíše se řadila k šedivému dobovému průměru, který dnes už většinu diváků těžko nadchne. V reálném životě bohužel na rozdíl od televizního příběhu nepotřeboval svět opisovat od československých konstruktérů, ale naopak, našim výrobcům závratným tempem ujížděl vlak.Inženýrská odysea (režie : J.Dietl); ČST