Proces privatizace a transformace ekonomiky na počátku devadesátých let provázela podle mínění většiny veřejnosti rozsáhlá korupce, zneužívání informací v obchodním styku apod. Jen minimum případů se však tehdy dařilo odhalit. Napomáhaly tomu díry v zákonech, protože legislativa silně pokulhávala za existující situací i nezkušenosti policie v této oblasti. V chaotických dobách se navíc často zdálo, že každý trik je oprávněný. Podobně i všechny převody majetku od státu k soukromým subjektům se jevily jako krok správným směrem, i když nebyly dostatečně podloženy zákonem. Proces kupónové privatizace spuštěný v roce 1992 nakonec spasily investiční fondy, které často skupovaly kupónové knížky jednotlivých klientů a prováděly různé operace na samé hraně zákona i za ní. Obrovské množství podniků se stalo v této době obětí spekulací se svými akciemi a majetkem. Často se v nich přitom angažoval i stávající management závodů, který převáděl majetek do svých soukromých firem. Zároveň se ale rozeběhla řada spekulací na nově vzniklém akciovém trhu. A právě do jedné z nich se také zapletl Jaroslav Lízner. Jednalo se o velmi vysoce postaveného státního úředníka – jako šéf Střediska cenných papírů a zároveň Centra kupónové privatizace vlastně dohlížel na řádný průběh celého projektu kupónové privatizace. V průběhu roku 1994 se nad ním stahovaly mraky – objevily se četné nesrovnalosti v hospodaření především Centra kupónové privatizace. Udeřilo však až na konci října, kdy byl protikorupční policií zadržen po schůzce v pražské restauraci Asia, kde se setkal s podnikatelem Lubošem Sotonou. Ten patřil mezi žraloky na tehdejším trhu a spojován byl především s C. S. fondy prostřednictvím své firmy Trans World International. Líznerovi měl dát úplatek ve výši 8,5 miliónu korun za zajištění výhodné ceny akcií Mlékáren Klatovy, s jejichž ziskem počítaly C. S. fondy v rámci druhé vlny kupónové privatizace. Transakce však byla od samého počátku monitorována policií, kterou zasvětil samotný Sotona. Jaroslav Lízner byl v roce 1996 odsouzen za braní úplatku a zneužití úřední pravomoci k trestu odnětí svobody ve výši 6 let. Jeho tvrzení, že 8,5 miliónu bylo ve skutečnosti zálohou na akcie Klatovských mlékáren, soud neuvěřil. Podmínečně propuštěn byl Jaroslav Lízner po odpykání poloviny trestu v roce 1998 a opakovaně usiloval o přešetření svého případu. Někteří publicisté zatčení a následné odsouzení Jaroslav Líznera považovali a považují za důsledek policejní provokace. Protikorupční policie, které se na počátku devadesátých let příliš nedařilo, se akcí údajně snažila zabránit případnému zrušení, a proto se spojila se značně kontroverzním L. Sotonou. V každém případě se z Jaroslava Líznera stal jeden ze symbolů korupce a kalných vod podnikání z počátku devadesátých let. Tuto odvrácenou stranu ekonomické transformace poznají zblízka i někteří naši seriáloví hrdinové. Zprávy ČT2, Z2-1994-11-02; Události, U-1993-01-01; ČST