V rámci XIV. sjezdu KSČ proběhlo také slavnostní otevření Domu sovětské vědy a kultury v centru Prahy, v Rytířské ulici. Zahájení provozu tohoto centra se zúčastnily skutečně reprezentativní osobnosti – z československé strany generální tajemník ÚV KSČ, ze strany SSSR Leonid Brežněv. I to dokazovalo, že se nejedná o obyčejné kulturní středisko spřátelené země, ale o něco víc, o symbol v tomto období neustále zdůrazňované věrné příchylnosti k největšímu příteli Československa Sovětského svazu. Samozřejmě to souviselo s celým vztahem k srpnové okupaci, kterou naprostá většina občanů těžko mohla hodnotit jako zrovna přátelský čin. Dům sovětské vědy a kultury se měl stát místem, kde se plně v praxi realizovala „družba“, kterou vzývali delegáti XIV. sjezdu KSČ po projevu Gustáva Husáka. Pořádali se zde různé kulturní pořady, fungoval zde promítací sál, kde diváci sledovali ruské filmy v originálním znění apod. Samozřejmě nemohla chybět ani restaurace se specialitami z kuchyní jednotlivých národů žijících na území Sovětského svazu jako byl například boršč či šašlik. Součástí rozlehlého domu byla také prodejna Čajka, kde mohli zákazníci dostat sovětské potravinářské i spotřební výrobky. Možná sem občas Eva zavítala (Karel byl asi moc zásadový), aby tu koupila třeba levné a kvalitní víno. Jen těžko si však lze představit, že by se tu Honzík účastnil „jolky“, tedy na konci prosince pořádané ruské oslavy s Dědou Mrázem. Spíše navštívil běžnou vánoční besídku pořádanou školou nebo podnikem , v němž pracoval někdo z jeho rodičů. Dost možná se však návštěvy Domu sovětské vědy a techniky neubránil v rámci povinných školních akcí. Také ovšem mohl putovat do nedalekého Muzea Klementa Gottwalda, to byl také „oblíbený“ cíl mnoha výletů.Československý filmový týdeník 1971; Krátký film