Skřivánčí dvůr

Téma arménské genocidy na osudu arménské rodiny Avakjanových na dosud poklidném tureckém venkově roku 1915. Výstřely fronty 1. světové války sem do hor dosud nedolehly a Turci s Armény tu žijí v míru jako po staletí. Mladá Nunik a turecký voják jsou k sobě přitahováni neodolatelnou silou, pogrom na Armény, chystaný v Istanbulu radikálním nacionalistickým hnutím v turecké armádě je však na spadnutí a Egon to tuší. Naplánuje s nic netušící Nunik kvapný útěk, ale Nunik se v posledním okamžiku rozhodne zůstat se svou rodinou. Pogrom dorazí vzápětí s rychlou a krutou silou. Kdysi vzkvétající městečko přijde v několika hodinách o většinu své mužské inteligence a o všechny další arménské muže. Ačkoliv je místní turecký plukovník osobním přítelem Arama, otce vážené arménské rodiny Avakjanových, nedokáže zabránit nacionalistické horlivosti svého podřízeného, který povraždí všechny muže na vlastní pěst. Ženy a děti, pološílené hrůzou, jsou vyhnány na smrtící pochod horami bez vody a jídla...

Historické téma, které k nevíře každého soudného člověka dodnes není tureckou vládou uznáno jako historický fakt, tu v podání světoznámých italských režisérů bratrů Tavianiových dostává novou, nesmírně sugestivní filmovou podobu. Skvělá práce tvůrců výpravy a kostýmů, stejně jako hudby (ve filmu zaznívá jako leitmotiv tradiční arménská píseň Ov Sirun Sirun, v podání Českého národního symfonického orchestru a sopranistky Valentiny Karakhanijanové) a vynikající práce kameramana Giuseppeho Lanciho se pod vedením bratrů Tavianiových podílejí na nevšední působivosti tohoto šokujícího snímku. Ačkoliv je natočen volně podle stejnojmenného románu Antoniy Arslanové, jeho téma bohužel vychází z otřesně skutečných událostí.