Člověk bez osudu
Píše se rok 1944. Letní den, kdy si čtrnáctiletý Gyuri Köves připne na svou košili potupnou žlutou hvězdu a vydává se pracovat do Csepelu, změní zcela jeho další život. Nejdříve je na cestě z Budapešti nečekaně zadržen četníky, v dalších hodinách se jako Žid stává vězněm v jejich kasárnách. Později je Gyuri se stejně starými současníky odvezen v nákladním vagonu z Maďarska do Německa. Netuší, že všichni míří do pracovních a vyhlazovacích táborů, které nechala vybudovat fašistická ideologie...
Film vznikl podle novely maďarského spisovatele Imreho Kertésze, vyznamenané Nobelovu cenou za literaturu. Do citlivého a strhujícího příběhu, který se vrací k tématu utrpení Židů za druhé světové války, autor vtělil vlastní prožitky z koncentračního tábora. Také podle předlohy napsal scénář.
Filmovou podoby mu dal jeho významný krajan, kameraman Lajos Koltai (podepsaný pod tituly Mefisto, Plukovník Redl, Hanussen či Maléna), který tak debutoval jako režisér. Realizaci postavil na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněném, zdánlivě racionálně odtažitém vyprávění dospívajícího teenagera, který se snaží vyrovnat s nenormálními podmínkami tím, že se na ně snaží pohlížet obyčejnýma očima.
Snímek zaujme pozoruhodným výkonem mladičkého Marcela Nagye v hlavní roli, vynikající režijní prací s komparsem, stejně jako mistrovstvím kameramana Guly Padose a jeho citlivou prací s barvou (záběry téměř nepozorovaně přecházejí z barevné do černobílé či do lehce hnědého odstínu). Tvůrci se přitom vyhnuli sentimentu a patosu podobných látek.
Ještě dodejme, že hudbu k fimu napsal známý italský skladatel Ennio Morricone.