Sud prachu (Bure baruta)

Sud prachu je výkřikem zoufalství nad šílenstvím odehrávajícím se v Kosovu a okolních zemích, kde stále platí krevní msta a kde se virus chlapáctví šíří jako smrtící epidemie.

Je to film o násilí, sadismu, brutalitě a nenávisti k ženám, která podle všeho jde s podobnými zálibami ruku v ruce.

Na začátek svého filmu režisér umístil scénu, ve které taxikář říká zákazníkovi, který se do této oblasti navrací: "Tohle je úděsně mizerná země, proč se sem někdo vůbec vrací?"

Ve filmu nenajdeme nic, co by tento argument vyvracelo.

Film je skládankou několika příběhů, které se odehrávají v jedinou noc v Bělehradě, který je paralyzován mezinárodní blokádou. Jednotlivé epizody jsou drobnými studiemi všudypřítomných, na nejvyšší míru vybuzených a "připravených" krutostí, které jsou nejen reakcemi na právě vzniklou situaci, nýbrž na celou řadu společenských a historických vazeb a vztahů.

Balkán sedí na sudu střelného prachu a vždy stačí jen malá jiskra.

Goran Paskaljevič o svém snímku tvrdí: "Až jej uvidíte, pochopíte, že to není film podbízející se Západu. je to možná první snímek, z něhož se svět může dozvědět, co se odehrává v našich duších, a odhalit, že existuje i jiné Srbsko, rozdílné od toho, pro které má zahraniční tisk jen negativní přídomky."

(S použitím Filmových listů, vydaných k filmové přehlídce Projekt 100 - 2000)