Vidím město...?
Od devadesátých let minulého století prožívá Praha - a s ní i její obyvatelé a návštěvníci - nebývalý rozvoj. Naskýtá se však otázka, co je tím pojmem míněno. Zda přes všechny bohulibé činy, k nimž patří například rekonstrukce některých vzácných objektů, nedochází na druhé straně k tomu, že jiné trestuhodně chátrají. Že se historické centrum města vylidňuje, aby jeho starobylé uličky zaplnil turistický folklor. Auta dojíždějící administrativy. Aby se z domů pro život staly domy peněz. Aby vyrůstala nákupní centra, jakožto "duchovní" obsah čehosi. Aby prostě město přestalo být městem pro lidi, ale stalo se spíš předmětem mnohdy protichůdných zájmů architektů, památkářů, developerů, rozhodujících úředníků i občanských sdružení.
Vidíme ještě město jako místo pro spokojenou existenci? Má Praha nějakou vizi? Stane se tolik diskutovaná dostavba výškových budov na Pankráci precedentem pro "manhattanizaci" jiných pražských čtvrtí? Lze věřit proklamacím developerů, že Praze nechtějí škodit? A zodpovědným úředníkům, že ta zodpovědnost je náplní jejich práce? Že panorama Prahy, jakožto moderně se rozvíjející metropole, nezaplevelí nějaké další pomníky pýchy a ambicí?