Kryštof Hádek v hlavní roli milostného příběhu rebela, bouřícího se proti společenským konvencím a nastupující komunistické totalitě. Distribuční film České televize (2009). Dále hrají: K. Gruszka, M. Huba, J. Kraus, T. Pauhofová, Ľ. Kostelný, M. Ruppert, T. Tyndyk, M. Krobot a další. Kamera K. Oskarsson. Scénář a režie T. Mašín
00:00:56Řve to na mně z každý vteřiny času,
00:00:59z listí na stromech, ze smetí pod nohama.
00:01:04Slunce svítí, ptáci zpívaj, tak se usmívej.
00:01:12Jediný, co k tomu můžu říct, je hovno.
00:01:17Hovno!
00:01:20Hovno!
00:01:22Já protestuju, slyšíte?
00:01:26Protestuju!
00:01:47Čechy připomínají mi nočník nejspíše.
00:01:50Praha pak v jeho přímém středu. Přesněji: Vysrat sám se nedovedu.
00:02:40L'image surréaliste.
00:02:52Mohu to odnést?
00:02:56Ne.
00:02:57A máte ještě nějaké přání?
00:02:59-Pernod.
-Zatím nepřišel. Omlouvám se.
00:03:03-Nezdá se vám to nějak dlouho?
-Jsou dva roky po válce.
00:03:07Surrealisté pijí jedině Pernod! A víte proč?
00:03:11Protože je tak levný, že si ho mohou dovolit i proletářské masy.
00:03:15Jistě. Mohu tedy nabídnout výborný domácí vermut.
00:03:41-Čekám, že mi to vysvětlíš.
-Co přesně?
00:03:44Máš 121 neomluvených hodin!
00:03:47Hrdina moderní doby nepotřebuje prdět do školní lavice. Promiň.
00:03:51-Všichni chodí do školy.
-Já se prostě nebojím bejt jinej.
00:03:55-Otevíráš obchod s kompotama?
-Nemyl sis ruce!
00:04:01-Budeme jíst.
-Potřebuju teď spíš studovat život.
00:04:06-Potřebuješ disciplínu!
-Mluví z tebe voják.
00:04:14Zítra půjdeš, omluvíš se řediteli a víc se o tom nechci bavit!
00:04:19Je to senilní dědek. Nevidí dál, než dočůrá.
00:04:22Je mladší než já.
00:04:27Dobrou chuť.
00:04:30Hm. Dobrá.
00:04:37Tati, chystají se převratný změny.
00:04:40-Nezdá se ti moc slaná?
-Blíží se světová revoluce!
00:04:44-Mluvíš jako komunista.
-Marxista. To je rozdíl.
00:04:49Ten tvůj marxismus je jen klasická ukázka toho, jak pár dogmatiků
00:04:52dokáže zfanatizovat davy.
00:04:55Když člověk nemá, Ivane, s čím srovnávat,
00:04:58snadno hodnotí nepřesně.
00:05:00Pokrok nezastavíš.
00:05:03Tak dost! Můj syn nebude ani marxista, ani komunista!
00:05:09Je to jasné?
00:05:13-Nic o tom nevíš.
-Sedni si! Kam jdeš?
00:05:15-Ne!
-Řekl jsem, sedni si!
00:05:17Od tý doby, co umřela máma, je z tebe jenom starej, nudnej chlap!
00:05:21Bydli si tu sám!
00:05:33To byste museli vidět. Něžně si stáhnul balón
00:05:36a valil to přímo středem. A proti němu dva.
00:05:40Und so das Herz erleichter merkt behende.
00:05:43Das ist noch lebt, und schlägt und möchte schlagen.
00:05:46Hrůza! Klasická poezie je vyčerpaná.
00:05:49Shakespeare, Goethe. Co je to za verše?
00:05:51Srdce šeptá utišeným tlukem.
00:05:54-A jak bys to napsal ty?
-Líp, pochopitelně.
00:05:58-Podejte mi chleba.
-Co je schlagen?
00:06:00Bušil.
00:06:03-Psaní básniček je k ničemu.
-To si povíme, až budu slavnej.
00:06:08-Zdar!
-Čau.
00:06:10Je to dobrý, nebo to jenom ujde?
00:06:12Mám z těch věčnejch fazolí úplně rozhozenej vegetativní systém.
00:06:15Jsi tu načerno, tak bys měl držet hubu!
00:06:18-Karle...
-Chceš přidat?
00:06:25Seš ubohej pozér, co neví, co je hlad.
00:06:30Tondo, co je hlad?
00:06:41Ivane?
00:06:49Na! Jsi dnes moc nejed.
00:06:54Co děláš?
00:06:57Píšu.
00:07:00Básničky?
00:07:05Tak něco.
00:07:09Protože jsem největší žijící básník, přemýšlel jsem o poezii.
00:07:14Jediným měřítkem jsou mi vteřiny, jež trávím ve své bezmocnosti.
00:07:24Pěkný.
00:07:31Nebudu tě rušit.
00:07:42Jsem básník!
00:07:49Svoboda umělce jako každýho jednotlivce musí být bezpodmínečná.
00:07:53Ve společnosti nezatížené pokryteckou morálkou
00:07:55se totiž na sexus hledí jako na ostatní běžné činnosti.
00:07:58-Jako třeba?
-Psaní, vaření...
00:08:01Jako, že bych se při vaření vyspala s několika najednou?
00:08:04Moderně smýšlející člověk totiž předpokládá lásku všech ke všem.
00:08:08Teda jako ne ke všem, ale se všemi.
00:08:12A to co nejkonkrétněji.
00:08:20Alkohol a návštěvy jsou na pokojích zakázány.
00:08:24Počkej, neblbni!
00:08:31Nalej všem.
00:08:33Já se picnu!
00:08:35Teď už je to jistý, že máme chlast od dělníka komunisty.
00:08:39Povinností umělce je učinit každý okamžik neopakovatelným.
00:08:47Co děláš?
00:08:49-Počkej, něco uvidíš.
-Dej to sem!
00:08:55Prorážím hlavou mlhu.
00:08:57Počkej! Ivane, ne!
00:08:59Hořím touhou a nadějí! Všechno je v tuto chvíli navzájem propleteno.
00:09:03Vy i já. Metafyzický profil je jako gigantický preclík.
00:09:07Štěstí, svoboda! To je štěstí, kamarádi!
00:09:12Seš cvok!
00:09:14To bylo, co?
00:09:16Ošetřím ti to, sedni si.
00:09:24Stejně už vyšlo z módy.
00:10:25Hanesi?
00:10:33A hele! Naděje světový poezie.
00:10:35To jo. Odešel jsem z domova.
00:10:38No konečně. Hádám, že se to tátovi nelíbí.
00:10:41-Kde bydlíš?
-V internátě.
00:10:45Potkal jsem na cestě holku.
00:10:52Hanesi!
00:10:54Dobrá. Tak ukaž, kde to máš?
00:10:56-Počkej! Kdo to byl?
-Jana. Přinesla mi tyhle fotky.
00:11:00Tohle?
00:11:03Nikdy jsem jí tu... Ó!
00:11:07Tahle! Nebo tahle!
00:11:11Představ si, že by nám všechny patřily!
00:11:14Co bys s tolika ženskejma dělal?
00:11:18Podepisoval se jim do památníků.
00:11:21-Vlhkou tužkou?
-Přesně tak.
00:11:23Na!
00:11:27To mu to mám dát takhle?
00:11:30Je to originál, to se cení.
00:11:32Originál? Vždyť je to salát!
00:11:34-Chci to vydat co nejdřív.
-Trpělivost není tvá silná stránka.
00:11:38Můžu si ji půjčit?
00:11:43Ano.
00:11:44Nemyslím, že by to někdo zdržoval.
00:11:52Za to vám ručím.
00:12:07Ahoj.
00:12:12Spolehněte se.
00:12:37ZVONÍ
00:12:57Dobrý den.
00:12:59Já jsem Ivan Heinz.
00:13:02Hanes Walter vám předal moje verše a...
00:13:05Cením si toho, že tak slavnej kritik si našel čas
00:13:09přečíst si můj sešit.
00:13:12Já mám teď nějakou práci. Zkus to někdy jindy.
00:13:15Třeba příští tejden.
00:13:17Ale nechoď dopoledne. A pozdravuj Hanese.
00:13:24To je smrad!
00:13:25Filozoficky vzato, bych ti měl být, Hanesi, za tuhle práci vděčnej
00:13:29My tady vlastně celebrujeme takovou existenciální mši.
00:13:32Tady jsou zbytky všeho, co bylo v kráse a svěžesti konzumováno.
00:13:36Tady se vrací všechno tam, odkud to vzešlo.
00:13:41Tady na sebe koukám z velký vejšky a říkám si:
00:13:46My tady, vole, oslavujem člověka.
00:13:49A už jsem ti říkal, že jistej profesor na veterinární škole
00:13:52v Anglii, dokazoval neškodnost a sterilitu výkalů novorozeněte tím,
00:13:55že na pitevním stole, přímo před studenty,
00:13:58snědl lžičkou obsah tlustého střeva mladýho telátka.
00:14:03A čím to zapíjel?
00:14:07Tak jak jste na tom, mládenci? Máte tam polívku.
00:14:11Ještě dva náprstky, milostpaní, a hotovo!
00:14:13Dobře.
00:14:18K večeru na všechno seru,
00:14:22pěkně koukám dolů na trnože stolu.
00:14:27Nikdo o mě neví, že jsem marxist levý.
00:14:39Jdu trochu pozdě.
00:14:42Tady když se něco nosí, tak to nosej všichni.
00:14:46Třeba to má jenom jako vzory účesů.
00:14:50-Na rovinu?
-Jak jinak.
00:14:54Tohle napsal kluk, kterej ještě nic nedokázal
00:14:57a má z toho mindrák. Zapomeň na slovní piruety,
00:15:00vyhoď všechno, cos napsal rozumem, a piš první, co tě napadne.
00:15:06Takže vám se to nelíbilo?
00:15:08Vůbec se mi to nelíbilo.
00:15:10Zkazil jsem dojem?
00:15:13To jste mně rozebral. Tomu říkám psychoanalýza.
00:15:17Z jednoho sešitu básniček.
00:15:20Ale víte co? Na to, abych věděl, jakej jsem, nikoho nepotřebuju.
00:15:26Rizikem tvorby je i opovržení. Uvidíme se ještě?
00:15:31To si musím rozmyslet!
00:15:44Barvitá fantazie, fantastický rytmus.
00:15:50Jsem zázrak moderní poezie, uvidíte!
00:16:03Až vyprázdním celou svou kloaku, přijde pravá epidemie šlaku.
00:16:11Něco v tom je, ale je to dost ukecaný.
00:16:14Musíš nasytit text spontánní energií,
00:16:16psát v bolestivý rychlosti. Musí to z tebe tryskat jako krev.
00:16:20A nepřemejšlej. Díry můžeš zalepovat až potom.
00:16:23-To je něco jako recept?
-Ne. Já nedávám recepty.
00:16:26Celá tahle cesta může vést k tomu, že popíšeš tisíce stránek papíru,
00:16:29a nebude z toho nic. Jen blábol, trapnost a nuda.
00:16:32Ale jde přece o tu jízdu. Jasný?
00:16:38Ať žije revoluce!
00:16:42Těšil jsem se, že se bude na ulicích spíš slavit.
00:16:45Nazdar!
00:17:30Karel říkal, že to bude jen na čas.
00:17:32-Co se děje?
-Objekt zabírají milice.
00:17:35-Co je to za nesmysl?
-Prý nařízení ministra vnitra.
00:17:38Ti, co jsou z Prahy, se musí ihned vystěhovat.
00:17:41-Já to tu balím.
-Jak? Kdo to rozhodnul?
00:17:49Nechoď tam! Ivane!
00:17:52Chci vidět vaše pověření!
00:17:55Slyšíte?
00:17:59To přece nejde!
00:18:14Tohle ještě nahoru!
00:18:24Svině!
00:18:29Kde je ten sešit?
00:18:33-Mluvíš se mnou?
-Je to originál mý sbírky.
00:18:37Vypadáš, že by sis dal panáka? Nemám.
00:18:42Nějakej parchant mi nedávno všechno rozlil.
00:18:48Měl bys odejít.
00:18:50Šmejde!
00:18:53-Karle, prosím tě, přestaň!
-Nejraději bych tě zabil!
00:18:57Nech ho! Slyšíš, přestaň!
00:19:01Proč se, do prdele, snažíš cpát mezi lidi, mezi který nepatříš?
00:19:06Vypadni!
00:19:25Bude se mi po tobě stejskat!
00:19:40HLAS Z TÝDENÍKU: Jménem republiky řešit ústavně, demokraticky
00:19:45a parlamentárně. Na základě široké národní fronty....
00:19:51BEZ ZVUKU
00:20:17Už mě to nebaví, Hanesi.
00:20:20Hele, já s každým vyjdu. Jsem ideologicky promiskuitní
00:20:24a nestydím se za to. Protože politika je svinstvo.
00:20:27Podívejte se, doktore, co udělali s váma.
00:20:30Z primáře šífmajstr v garážích, tomu říkám kariéra!
00:20:35Ale díky mně se máte dobře, ne?
00:20:38Manuální práce umělce jako my zotročuje, to mi nikdo nevymluví.
00:20:57Chceš? Zejtra je u Lukase večírek.
00:21:00Můžeme se zas jednou pořádně nažrat.
00:21:03Zůstanu doma.
00:21:05-Čest práci! Práci čest!-Nech si srandičky. Už to mělo bejt hotový!
00:21:08-Potřebuju odjet.
-No jo.
00:21:13V Podmoklech. V Podmoklech píšem hovnem po rozmoklých zdech.
00:21:17Mám opět, do prdele, spěch.
00:21:21Další jsou v kuchyni pod oknem.
00:21:23Prý ty jejich milice chodí po předem vytipovaných krámech
00:21:26a berou si, co chtějí. Prostě to ukradnou.
00:21:29Povězte mi, jaký zákon tyhle lidi chrání.
00:21:32Moc.
00:21:43Měli jste vidět jak se tvářil. Myslím, že nevěřil,
00:21:46že to nakonec udělám. Tak jsem mu vysvětlila,
00:21:48že teprve sexuální zvrhlost vede k duchovnímu životu.
00:21:55Mnozí touží po vztahu naplněném vášní,
00:21:58ale málokdo má odvahu to nakonec zkusit. Nemyslíš?
00:22:01-Většina žen by ho neodmítla.
-Názor většiny smrdí.
00:22:07Co Hanes?
00:22:09Není mu dobře.
00:22:11Pojď dál.
00:22:14Proto si přece nemůžou dělat, co chtějí!
00:22:16-Co chcete? Vyhráli přece volby.
-Nevyhráli!
00:22:18-Ale sestavili vládu.
-Díky vám.
00:22:20-Já myslím, že se zesměšní sami.
-Němečtí intelektuálové strávili
00:22:23zesměšňováním nacistů patnáct let! A čeho, Viktore dosáhli?
00:22:26-To je absurdní.
-Alespoň to zkusili.
00:22:29Musíme vyrušovat, klást nemístné otázky, otevřít prostor pro...
00:22:36Načechrat lidem to jejich prděníčko.
00:22:39Revoluci si ukrást nenecháme! Chcete klid na práci?
00:22:42Hovno! My vám přineseme chaos,
00:22:46Lidi musíte vychýlit z konformismu.
00:22:48Jedině tak začnou skutečně přemejšlet!
00:22:53Ivan Heinz. Můj přítel a nadějný básník.
00:23:16Dávám ti čtyři, možná šest měsíců.
00:23:19Mám se začít bát po třech letech v koncentráku?
00:23:22-Jsou to jen články v novinách.
-Aby ses nedivil.
00:23:25-Já už půjdu. -Pardon.
-Na shledanou. -Na shledanou.
00:23:29Pozdravuj Hanese. A v kuchyni máte krabici s jídlem.
00:23:32-Díky.
-Ahoj.
00:23:42Nemáš cigaretu?
00:23:46Jo.
00:24:00Myslím, že ti ty vousy moc nesluší.
00:24:10Nech mě hádat. Je ti tak devatenáct.
00:24:15Maximálně.
00:24:18Ten kdysi drahej kabát nebyl v čistírně alespoň rok,
00:24:21takže nebydlíš u rodičů. A protože si odnášíš jídlo,
00:24:24je jistý, že jsi momentálně švorc.
00:24:32Bude mi dvacet jedna.
00:24:41Můžu si šáhnout?
00:24:45Chceš si šáhnout?
00:25:02A abych byla trochu osobní,
00:25:06všimla jsem si, že máš pěknej zadek.
00:25:12Díky za cigaretu.
00:25:35Hej!
00:25:57Už aby bylo léto.
00:26:00-Na, vypij to aspoň teplý.
-Děkuju.
00:26:07V Československu dvanáct miliónů je veselých
00:26:11a v Rusku milionů dvě stě.
00:26:14Jen já sám, jen já sám
00:26:20jsem jak žížala olezlá.
00:26:23Jsem tlustý.
00:26:25Když se usměji, jsem jako opice.
00:26:28Když se tvářím vážně, mám kulatou hlavu.
00:26:32Když si nasadím čepici, vypadám jako blbec.
00:26:39Vypadám hrozně.
00:26:40-Jsi básník. Lidi to očekávaj.
-Neměl bych se aspoň oholit?
00:26:45Myslím, že ti to docela sluší.
00:26:53-Už takhle kašleš měsíc.
-To přejde.
00:26:56Nic nepřejde! Zejtra jdeš k doktorovi.
00:26:59A jestli ne, tak volám stěhováky.
00:27:09Nechám ti na tu skříň vyrejt:
00:27:12Teď už je pozdě, teď už ležím v hrobě.
00:27:25Potkal jsem u Lukase Janu.
00:27:29-Co vlastně dělá?
-Nic.
00:27:33Zdědila peníze po rodičích.
00:27:36Zahynuli na konci války.
00:27:38Její děda byl prezidentův zubař.
00:27:42Buržoazie.
00:27:44Tak něco. Neměl by ses k ní vůbec přibližovat.
00:27:49-Jak to myslíš?
-Chci si číst.
00:28:03Hanesi?
00:28:06-Co zas?
-Tak jaká je?
00:28:11-Nevím.
-Vždyť jsi s ní chodil.
00:28:14Když ji získáš, prohraješ. A když ne, prohraješ taky. Stačí?
00:28:19Hm, to je moudrý.
00:28:21Je mi jedno, jestli prohrávám nebo vyhrávám.
00:28:24Prostě si chci zahrát.
00:28:26Ivane, varuju tě!
00:29:42Máš to tu, řekl bych, úžasný.
00:29:49Bydlíš tu sama?
00:29:51Jak kdy.
00:30:07Ty...
00:30:11-A vadilo by ti to?
-Ne! Vůbec ne.
00:30:23Slib, že se bez výhrad podvolíš všemu,
00:30:26co bude od této chvíle následovat.
00:30:31-Přijde na to.
-Ano, či ne?
00:30:38Ano.
00:31:33Něco jsi mi slíbil.
00:32:02-To jsi ty?
-Hm.
00:32:05-A ten...
-Vincent. Rozešli jsme se.
00:32:14Lehni si.
00:32:19Bojíš se?
00:32:24Ne.
00:32:38Poslouchej, co jsem napsala.
00:32:43Nekonečně dlouho k ní sunul svou ruku.
00:32:47A byla to nesmírná cesta, kterou v tu chvíli urazil.
00:32:51Byly v ní všechny pozdější lži a minulé pravdy.
00:32:56Bylo v ní pohlazení a rána. Do posledního okamžiku nevěděl,
00:32:59jestli ji pohladí nebo uhodí.
00:33:02Konečně požádal, aby mu půjčila svou ruku a...
00:33:06Teď ne!
00:33:08Nepolíbím tě. Nebudu-li chtít, nesvedeš mě.
00:33:12Jsme bratr a sestra.
00:33:17A na jak dlouho?
00:33:33Od táty. Ptal se, jak se ti vede?
00:33:36Díky.
00:33:47Počkejte, počkejte! Poezii, ostatně jako každou tvorbu,
00:33:50provází neoddělitelně alkoholismus a sebevražda.
00:33:54Uvedu příklady: Majakovský, Jesenin, Verlaine.
00:33:59Ten se teda jenom uchlastal, ale kdo chce psát nebo psát vůbec,
00:34:04ten vlastně nesmí vystřízlivět.
00:34:07-A na to se napijem!
-Tak něco zarecituj.
00:34:11-Dělej!
-Nó!
00:34:14Tak počkej.
00:34:17Sám
00:34:20Sám jdu po ulici,
00:34:23po Národní třídě.
00:34:26To je všechno. Odmítám, aby báseň měla nějakou pointu.
00:34:38Ó, má milá Zizi!
00:34:41Tvé malé ňadra, tvé malé nohy, nohy, nohy, nohy...
00:34:46-Kde jsem to přestali?
-Nejistota umělce.
00:34:49Umělec si nikdy není jistej, jestli jde tou správnou cestou.
00:34:51Jediná jistota, Hynku, je, že když se teď vožereš,
00:34:54čeká tě nejdřív radost a pak hnusná kocovina.
00:34:57Neser, Vincente.
00:34:59Jo. A ráno nás ta kocovina ještě ujistí, že nic není zadarmo.
00:35:14Jó, to je ta pravá prosperita!
00:35:17To je nádhera!
00:35:19To by bylo v Paříži hovno. Tam by se rovnou svlíkly.
00:35:24Řekni mi: Jak to má ráda?
00:35:29Do toho ti nic není.
00:36:44Hlavně hodně jez.
00:36:49Ale neboj, mami.
00:36:51Promluvím ještě s doktorem.
00:36:57Tak pa.
00:36:59Dobrý den.
00:37:01Ahoj.
00:37:05Tátovy zásoby.
00:37:11Smí se tady kouřit?
00:37:21Z vlasů tvých upletu struny,
00:37:24protáhnu je do srpečku luny.
00:37:28A zatímco kolem nás padá sníh a tuhne mráz,
00:37:33budu něhyplný.
00:37:37Zatajils mi, že je to naprosto úžasná a magická bytost.
00:37:41Je ti známo, že úloha, kterou hraje libidózní vztah k ženě,
00:37:45determinuje celou životní linii člověka?
00:37:49-Ne.
-Tak se na sebe podívej.
00:37:52Vypadáš, jako by tě praštili pytlem.
00:37:55Hele, už jsi s ní spal?
00:37:59V duchu snad stokrát.
00:38:01Mně se to nepodařilo ani po třech měsících.
00:38:05Umím bejt trpělivej.
00:38:07Jednou jsme chodili po bytě celý den nazí.
00:38:11Rajcovala mě, ale nesměl jsem se jí dotknout.
00:38:13A když už jsem toho měl dost, roztáhla se nahá na podlahu
00:38:16a chtěla, abych ji portrétoval.
-No a?
00:38:20Jak ten blbec jsem si sednul a kreslil.
00:38:33Nemám ten šperk ráda.
00:38:42Měla jsi hodně milenců?
00:38:46Který z nich byl nejlepší?
00:38:49Ten poslední.
00:38:54Jano, prosím!
00:39:08Proč mě nutíš čekat?
00:39:11Jak tě můžu k něčemu nutit? Jsem jenom žena.
00:39:15Já jenom mužskej! Jestli to teda vůbec chápeš.
00:39:26Stačí si sáhnout.
00:39:32Bojíš se, že si nedám pozor?
00:39:36Nemůžu mít děti.
00:39:45-Dělám to kvůli tobě.
-Kvůli mně?
00:39:48Nemožnost splynutí s erotickým objektem vede velmi často
00:39:51k sublimaci sexuálního pudu do umělecké tvorby.
00:39:54Nedáš si vajíčka?
00:40:05Tati?
00:40:11Tati?
00:40:55Ale já bych si přál vidět lidi, ne stádo ovcí.
00:40:58Proč sakra všichni držej hubu? Podívej se na tohle.
00:41:02Vypadaj jako defilé blbců. Blbec defiluje, strana oslavuje.
00:41:06A pak že - ?Člověk, to zní hrdě!?
00:41:10To možná platilo, než vynalezli lágry. Jak se má Hanes?
00:41:17Mohlo by to bejt lepší.
00:41:22Myslím, že u nás ten rukopis hledat nebudou.
00:41:30Nemusíš, jestli nechceš.
00:42:12Takhle nemůžu pracovat.
00:42:18Emanuel Bonn?
00:42:19Dílo je od svého vzniku nezávislé na autorovi.
00:42:29Hovno vláda, hovno demokracie a hovno svoboda,
00:42:34hovno skvělá hospodářská prosperita národa,
00:42:38hovno mír a hovno práce,
00:42:40hovno sranda bez legrace,
00:42:43hovno krása, hovno umění,
00:42:45hovno peníze bez reformy či s ní,
00:42:48hovno Marx a hovno revoluce!
00:42:55To je totální Bonn realismus.
00:43:00NĚKDO ZVONÍ
00:43:05Už jdu!
00:43:07Dostanu se do učebnic.
00:43:13Nemám tužku. Pojďte, prosím, se mnou.
00:43:28Jano?
00:43:36Jano?
00:43:46Jano? To je zas nějaká hra, že jo?
00:43:55Neberu to vážně, Jano!
00:44:00Tak otevři, sakra!
00:44:05Jano!
00:44:13Tak víš co? Seru na to! Protože já už na tohle nemám!
00:44:19Krávo! Dělej si, co chceš, rozumíš?
00:44:43Zásah! Věděla jsem, že tu budeš.
00:44:49-Žárlil jsi? Nebo tě to vzrušovalo?
-Nech mě bejt!
00:45:00Proč jsi to udělala?
00:45:03Co?
00:45:05Ty ses schválně vyspala s chlapem, kterej ti na pět minut strčil hlavu
00:45:08do dveří! Mně před nosem!
-Byl přitažlivej.
00:45:13-Jak můžeš bejt tak cynická!
-Spíš amorální.
00:45:16Ale i amoralita může mít v jistém uměleckém smyslu cenu, nemyslíš?
00:45:22-Já končím!
-Čekala jsem, co uděláš.
00:45:25Že vyrazíš dveře, že mně třeba zmlátíš.
00:45:27A to bys chtěla? Řekni, že to byla hra!
00:45:31Lidi se můžou s někým náhodně vyspat.
00:45:34Nebo třeba nebejt celej týden doma. To nic neznamená.
00:45:42Ivane, no tak!
00:45:47Nehodíme se k sobě!
00:45:54Kdo byl ten pošťák?
00:45:58V životě jsem ho neviděla.
00:46:14-Hej! Co se tak mračíš?
-Já se nemračím.
00:46:21Mračíš se.
00:46:23Emanueli Bonne, já vím, kdo jste.
00:46:31Půjdeš se mnou do kina?
00:46:54Jeď!
00:47:10-Byla v pracovně.
-No tak tam bude.
00:47:15Nedalas ji někam? Vzpomeň si!
00:47:17Kdyby o tom rukopise věděli, tak už jsou tady!
00:47:20Je to jen otázka času, kdy to tu najdou.
00:47:22Tohle je Praha, ne Moskva. Všecko se vysvětlí.
00:47:28Sakra, neseď tady, a pomoz mi, do prdele, hledat!
00:47:35Do hajzlu s proletářskou revolucí!
00:47:38Nám nic nevnutíte, rozumíte?
00:47:40Lidová demokracie je blbost!
00:47:43Kašlem na vás, vy svině! Kašlem na vás!
00:47:47-Co blázníš?
-Odmítám se z nich posrat!
00:48:11Dobrý den.
00:48:14Už sem, prosím vás, nechoďte.
00:48:16Nevíte alespoň, proč ho zatkli?
00:48:19Nezlobte se. Na shledanou.
00:48:30ZVONÍ
00:48:39KLEPE NA DVEŘE
00:48:50Kde se to všechno zvrtlo?
00:48:53Slibovali snad něco, co nechtěli splnit?
00:48:58Přál jsem si rovnost. Ale bez ztráty vznešených kvalit!
00:49:04Přišel mi dopis od vojáků. Musím k odvodu.
00:49:21Nepodíváš se dovnitř?
00:49:30Mohl bys mi do sbírky udělat nějaký ilustrace.
00:49:34Pořád věříš, že ti to vyjde?
00:49:40Přišoupni mě, prosím, k oknu.
00:49:56Ty jsi tady přibral, Hanesi.
00:50:06Vidím to zcela zřetelně.
00:50:09Sedíme v restauraci drahýho hotelu v Paříži
00:50:13a podepisujeme vydání mý první sbírky.
00:50:17U baru sedí dívka s jemným, tenkým, sametovým krkem.
00:50:22Má kožich ze stříbrný lišky, jinak je úplně nahá.
00:50:27Nevidím jí do tváře, ale vzduch voní jejím parfémem.
00:50:31Zbláznili jste se? Zavřete to okno!
00:50:41Jo, a taky je tam žirafa.
00:50:45-U toho baru?
-Kouří venku na chodníku.
00:50:59Jano, já mám trému.
00:51:02Chceš modrou?
00:51:08-Máte vybráno?
-Hm. Tekuté hodinky jako polévku,
00:51:13dál tady ten vařený telefon
00:51:18a pak uzený penis. Spíš větší.
00:51:23A víno. To nejdražší, prosím.
00:51:27-Na co čekáte?
-Promiňte.
00:51:38Masturbovat!
00:51:45Prznit!
00:51:53Ukaž kozy!
00:51:57Důrazně vás žádám, abyste neobtěžoval naše hosty!
00:52:02Vaše doklady!
00:52:07S něžnou opatrností prdím, abych se neposral.
00:52:10Tak dělejte něco!
00:52:16Nadběhněte mu!
00:52:18Stát!
00:52:20Jménem republiky!
00:52:31Mrdanice!
00:52:38Víte, proč jste tady?
00:52:42Tady?
00:52:44Podle záznamu SNB jste rušil veřejný pořádek,
00:52:48obnažoval se,
00:52:50urážel vyšetřující orgány obscénostmi,
00:52:55dokonce sváděl příslušníka Národní bezpečnosti k pohlavnímu aktu.
00:53:05Kolik je vám let?
00:53:07Let.
00:53:09Už jste se někde léčil?
00:53:13-Močil.
-Prosím?
00:53:15Když na mne šáhnete, budu křičet!
00:53:18To nebude třeba. Já vám teď ukážu takové obrázky
00:53:23a vy mi řeknete, co si pod nimi představujete, ano?
00:53:27Pach listonoše.
00:53:34Bezradný inkoust.
00:53:40Růžová. Ne, počkejte! Vychladlá mušle.
00:53:45Jste si jistý?
00:53:48Naprosto.
00:53:59Poruchy smyslového vnímání, endogenní deprese,
00:54:05disrespekt k autoritám, emocionální nestabilita.
00:54:10To vše v kombinaci s jeho inteligencí.
00:54:13Je to vážné?
00:54:15Víte, váš syn psychotické stavy jen předstírá.
00:54:19Soudím, že se snaží vyhnout vojně.
00:54:25Možná vy byste mohl... Jste přece bývalý důstojník.
00:54:30Tohle je jiná armáda, pane doktore.
00:54:33Samozřejmě.
00:54:36Právě proto si nemohu dovolit riskovat, chápete?
00:54:41Na shledanou.
00:54:53Trochu se bojím, kde tě budu vyzvedávat příště.
00:55:01Dobrý den.
00:55:03-Ahoj.
-Ahoj.
00:55:09-Zjistila jsem si, kdy tě pustí.
-Tati, to je Jana Franková.
00:55:14Můj otec.
00:55:16-Moc mne těší.
-Heinz.
00:55:24Nezlob se. Přijdu za tebou zejtra. Pojď.
00:55:29Na shledanou.
00:55:31Tak co? Sežrali to?
00:55:38Na domě mi visí plakát,
00:55:41na něm je Stalin,
00:55:44má modrej kabát.
00:55:48Za vejkladem vidím srnce...
00:55:51-Co?
-A elektrický hrnce.
00:56:01U řezníka je uherskej salám...
00:56:06Uherskej salám. Stojí tisíc korun.
00:56:12-A dál?
-S bábou jsem se hádal o rum.
00:56:18Máš?
00:56:20Hádal o rum u pultu v Metru,
00:56:25měla díru ve svetru.
00:56:30Všichni zhlédnete film...
00:56:35Všichni zhlédnete film Štědré léto,
00:56:43jak mysleli,
00:56:47že to nejde, ale jde to.
00:56:56Když si mě ulovíš, jsem tvoje!
00:57:21NĚKDO ZVONÍ
00:57:24Pošťák!
00:57:51Hanes mě požádal, abych vám tohle předal.
00:57:58Zemřel nad ránem.
00:58:02Sbohem.
00:59:52Nespěchej.
01:00:43Co kdybychom žili někde jinde?
01:00:50Chceš utéct?
01:00:56Jinou možnost nemám.
01:01:04A kam?
01:01:08Do Paříže, kam jinam?
01:01:12Půjdeš se mnou?
01:01:27BEZ ZVUKU
01:02:16-Šoupněte to do dětskýho.
-Jasně. Pozor!
01:02:20Hledáte někoho?
01:02:23To je můj syn, pane Krása.
01:02:26Pardon.
01:02:30Zavři, prosím tě.
01:02:42Konfiskační dekret.
01:02:48Uliční výbor snaživě referoval, že tu bydlím sám.
01:02:59To je ta tvoje diktatura proletariátu.
01:03:32-Nechceš si to ještě rozmyslet?
-Ne. Potřebuju to hned.
01:03:38To kvůli tomu zajíčkovi? Jak chceš.
01:03:43Chlapi čekaj dole. Peníze si potom vyzvedneš u mně.
01:03:47Dobře.
01:03:50Pusť!
01:03:53Nestýská se ti?
01:05:30Jano?
01:05:44Co bylo, už není.
01:05:47V Paříži z nás budou boháči. A podívej, co jsem našla.
01:06:03Mám kontakt na převaděče.
01:06:06Od koho?
01:06:08Od Vincenta.
01:06:14Gue dites-vous?
01:06:18Jistým bodem počínaje, není již návratu.
01:06:22A toho bodu je třeba dosáhnout. Kafka.
01:06:35Ten už tu nebydlí.
01:06:43-Počkejte.
-Odstěhoval se.
01:06:47Aha, dobře. Když se cokoliv dozvíte, volejte, ano?
01:06:53Díky.
01:07:06Podle všeho zdrhnul. Hajzl!
01:07:10Vyspala ses s ním?
01:07:12Ne.
01:07:16Chceš něco říct?
01:07:19I kdybych to udělala, neřekla bych ti to.
01:07:22Lidi dělaj chybu, když si říkaj za každou cenu pravdu.
01:07:25Čeho tím chtěj dosáhnout? Že co? Že se něco změní?
01:07:27Že tím něčemu pomůžou? Že se očistí? Ne! Akorát si ublíží!
01:07:30-Ale mohl ses o ty prachy postarat ty. -Přestaň!
01:07:48Bojím se, že jsem unaven a že zítra nebude pro mne den.
01:07:54Bojím se, že už budu vlastnímu osudu jen pro ostudu.
01:07:59Bojím se, že mi není rovno. Na Hradčanech stojí psáno...
01:08:08V pátek přijď už ráno. Mám toho pro tebe víc.
01:08:11Děkuju.
01:08:18-Longines?
-Omegy.
01:08:20-Kolik za ně chceš?
-Nejsou na prodej.
01:08:24Tak vyměním. Americký cigára nebo nylonky pašovaný z Vídně.
01:08:29Rozmysli si to. Za nylonky s tebou půjde každá.
01:08:33Počkej. To máš za to auto.
01:08:47Co děláš? To nám mělo vydržet tři dny!
01:08:50Žijem, jako bychom měli zejtra umřít.
01:08:52Každej slušnej člověk to tak dělá. To, jestli si teď nacpeš břicho
01:08:55a pak nebudeš mít tejden co žrát, to by mělo být z hlediska
01:08:58tvejch životních hodnot naprosto vedlejší.
01:09:01Ty to nechápeš, viď? Je to jenom otázka času, kdy nás zavřou.
01:09:06Já se vyhejbám vojně, žijeme jako příživníci.
01:09:09Já nevím, proč se tak vzrušuješ.
01:09:11Materiální nedostatek by ti měl být jako umělci lhostejný.
01:09:15Ale není!
01:09:17Rimbaud spal pod mosty, měl vši a hladověl.
01:09:20Proti tomu je naše situace úplná idyla.
01:09:24Pohodlí zabíjí vášnivost duše. To si pamatuj.
01:09:30-Kolik chce ten převaděč?
-Deset tisíc.
01:09:33-Za oba?
-Za jednoho.
01:09:36-Za jednoho?
-Hm.
01:09:52Ááááá!
01:10:00Řvi taky, dělej!
01:10:03Aááá!
01:10:05Áááá!
01:10:13Je ti líp?
01:10:21Můžu prodat náušnice. Dostaneme za ně tak dva tisíce.
01:10:47Nemáme čas.
01:10:48Co je na tomhle stavu dobrý, je dobrý napůl.
01:10:51Co je špatný, je špatný naprosto. A tohle je šance.
01:11:08Ty krávo zlodějská!
01:11:11Chyťte ji tam!
01:11:30Potřebuju zálohu.
01:11:32Ne. Riziko, že zdrhneš, je příliš vysoký.
01:11:35Normální taxa je tři tisíce za krabici. Pro tebe dva.
01:11:58Vystoupíš dvě zastávky před centrálním nádražím,
01:12:00ještě v ruský zóně. Ostatní nech na mně.
01:12:05Když tě s tím chytnou, jdeš rovnou sedět.
01:12:09Kolik toho máš?
01:12:11Víc jak šest jich do batohu nenarveš.
01:12:14Zvládnu deset.
01:12:23Tak na tuhle černou. Stačí VZPOMÍNÁME.
01:12:27-Zvlášť česky a německy.
-Německy?
01:12:30Ano, německy. In Stillem Gedenken. Zlatě a velkými písmeny.
01:12:36Napište mi to, áno?
01:12:43Hm, ukažte! In Stillem Gedenken.
01:12:55Nevíš, měl jsem takový černý polobotky.
01:12:57Boty jsou támhle.
01:13:05Víš, co mi řekla ta Krásová?
01:13:07Do koupelny budeme první chodit my.
01:13:10Vy už jste v důchodu, můžete si přispat. Kráva.
01:13:14Chtěl bych tě o něco poprosit. Můžeš tohle schovat?
01:13:19Je to rukopis knihy. Toho člověka zatkli.
01:13:32Celou válku jsem věřil, že až to skončí,
01:13:36že tu bude líp, že budeme konečně volně dýchat.
01:13:41Dlouho to netrvalo.
01:13:46Tati, přišel jsem se vlastně rozloučit.
01:14:00Bál jsem se, kdy to přijde.
01:14:05Kam?
01:14:07Do Francie.
01:14:12-Budeš potřebovat peníze.
-Ne. Už jsem si vzal dost.
01:14:19Bylo málo času, Ivane.
01:14:24Nebylo kdy si pořádně popovídat.
01:14:29Měl jsem se o tebe víc starat.
01:14:33Nikdo se nestaral víc.
01:14:37Možná. Jdeš sám?
01:14:44Neboj se, zvládnu to.
01:14:48Spoustu lidí už přešlo.
01:14:50Češi seděj u kamen, čáru nehlídaj.
01:14:56Něco ti řeknu.
01:15:01V Rusku v sedmnáctým jsme čekali v zajateckým lágru
01:15:05na připojení k našim.
01:15:09Jednoho dne přišla ruská eskorta.
01:15:13Jejich velitel, četař, rozkázal, ať všichni,
01:15:16kdo se chtějí připojit k českým legiím, vystoupí z řady.
01:15:20Vystoupili jsme. Ostatní zajatci, hlavně Maďaři
01:15:23a Němci rusky nerozuměli, nechápali, co se děje.
01:15:28Četař si stoupnul před jednoho z nich,
01:15:32zrovna takovýho kluka, jako jsi ty, a opakoval výzvu.
01:15:37Kluk se jen rozpačitě usmíval. Nechápal, co chce.
01:15:41A ten četař,
01:15:45takovej normální, nevýraznej chlap
01:15:50pokrčil rameny a dal rozkaz k palbě.
01:15:54Postříleli všechny.
01:15:57I těch pár našich, co k legiím nechtělo.
01:16:02Na druhý den jsme se dozvěděli, že té eskortě velel Čech.
01:16:13Ti tvoji ?Češi u kamen? dokážou být pěkný svině.
01:16:18Zapamatuj si to.
01:16:38Julietto?
01:16:42Konec hladovění!
01:16:47Jano? Jsi v pořádku?
01:16:59Jsem nějaká unavená. Promiň.
01:17:07Nesu jídlo.
01:17:19Nikdy nebudu nikoho tak strašně milovat jako tebe.
01:17:26Co je?
01:17:32To zní tak kýčovitě.
01:17:35-Neříkalo se mi to snadno.
-Citlivko.
01:17:38-Jsem citlivka?
-Hm.
01:18:18-Kdy se vrátíš?
-Pozítří.
01:18:25Už jsme takhle blízko.
01:18:33Už je mi dobře.
01:18:57-A kdeže?
-Do Bystřice.
01:19:00Já jedu o stanici dál. Smrčná. Znáte to tam?
01:19:06Bodejť. Vy nejste zdejší.
01:19:11-A kdopak tam zgrajznul?
-To já nevím, paní.
01:19:15To na tom věnci není nic napsanýho?
01:19:18Ale jo. Tady je VZPOMÍNÁME.
01:19:23Odpusťte, ještě jsem se nepředstavil.
01:19:27Emanuel Bonn, poslíček pohřebního ústavu Cháron se sídlem v Hradci.
01:19:32Těší mě.
01:19:35Možná je to pro starýho Urbana.
01:19:37Vezu ho na faru. Třeba si ho objednali do foroty.
01:20:01Můžete mi, prosím, poradit cestu?
01:20:04-Tam na kopci.
-Ano, děkuju.
01:22:11Pašerák - funebrák. To je majstrštyk!
01:22:15Tohle až budu vyprávět v Praze.
01:22:18Ty seš hotovej Humpry Bogart.
01:22:28Er kommt mit mir.
01:22:49-Wieviel?
-Drei hundert.
01:22:55-Gut. Also mir?
-Ja.
01:23:04Usmívej se, člověče. Tohle jsou druhý Vánoce.
01:23:08-Potřebuju se vrátit.
-Dohoda zněla jasně. Penicilin sem,
01:23:11nylonky zpátky. První etapu jsi zvlád dobře.
01:23:14Ale já nemůžu čekat.
01:23:17Když počkáš, dostaneš dvě stě za krabici navíc.
01:23:20-Chtěl sis vydělat, ne?
-Jak dlouho?
01:23:24Aby bylo jasno. Tohle je můj kšeft. Já tady určuju pravidla.
01:24:24Už jsem ti vyprávěl o tom zubařským zlatě?
01:24:27-Seděl jsem s jedním cikánem...
-Ušetři mě, ano?
01:24:30Celý tři dny poslouchám ty tvý blbý kecy. Už toho mám dost!
01:24:33Víš, jakej je tvůj problém? Seš dezorientovanej.
01:24:36Jdeš proti sobě. Budeme mít prachů!
01:24:40Běž do prdele.
01:24:42-Wieviel wollen Sie fürs Telefonieren?-Zwanzig Schillinge.
01:24:46Měl bys vědět, že spojovatelky hlásí všechny hovory přes čáru.
01:24:49Abys nebyl překvapenej, až na tebe budou před barákem čekat fízlové.
01:25:27Pospěš si!
01:25:31Uvidíš, třeba ještě změníš názor.
01:25:42Kde je Lauko?
01:25:44Chytli ho.
01:25:47-Cože? -Na hranicích jsou Rusové. Všude stavěj zátarasy.
01:26:09Slečna Franková?
01:26:38KOMUNIKUJÍ RUSKY
01:27:25Jméno?
01:27:27Emanuel Bonn.
01:27:29Nahlas!
01:27:32Emanuel Bonn.
01:27:34ZAPISOVATELKA PÍŠE Počkejte!
01:27:40Jste Ivan Heinz, narozen 8.2.1930?
01:27:45Mé skutečné jméno je Emanuel Bonn. Jsem zázrak moderní poezie.
01:27:50Básník a marxista. Bojovník proti kapitalismu,
01:27:53fašismu a veškerému maloměšťáckému ksindlu!
01:28:03Strážmistr má svoje způsoby. Budete si na ně muset zvyknout.
01:28:11Co jste dělal v Rakousku?
01:28:20Hodlal jsem infiltrovat britskou tajnou službu
01:28:25za účelem likvidace amerického prezidenta. ZAPISOVATELKA PÍŠE
01:28:27-Přestaňte! -K uskutečnění mého plánu jsou potřeba jen dvě krabičky
01:28:31od sirek s blechami nakaženými nejjedovatějšími bakteriemi.
01:28:35Tato prostá kuřácká pomůcka nevzbuzuje pražádnou pozornost.
01:28:42Blechy se v ní dají snadno ukrýt i transportovat.
01:28:46V jednu chvíli krabičky otevřu a vypustím parazity
01:28:49v bezprostřední blízkosti tribuny s americkým prezidentem.
01:28:55Následná epidemie zahubí nejen prezidenta Trumana,
01:28:58ale i generály, ministry...
01:29:21Nevíte, co je s Ivanem?
01:29:27Můj syn se mi nesvěřuje.
01:29:30Počkejte!
01:29:34Nemůžeme jít dovnitř?
01:29:37Prosím!
01:29:41Když mě vytáhli z trosek, dvakrát mě operovali a řekli,
01:29:45že nikdy nebudu mít děti.
01:29:49Do Francie jsme s Ivanem chtěli spolu. Myslela jsem, že to víte.
01:29:53Neuražte se, ale proč bych vám to všechno měl věřit?
01:30:00Nemusíte.
01:30:23Chcete si to nechat?
01:30:27Samozřejmě.
01:30:33Máte někoho, kdo by se o vás postaral?
01:30:37Příbuzné?
01:30:58Slečno!
01:31:03Já...
01:31:09Tu máte. Teď budete potřebujete cukr.
01:31:18Jsem každý večer doma,
01:31:21takže kdybyste cokoliv potřebovala...
01:31:32Nemůžu čekat dlouho.
01:31:41Jděte!
01:31:45Čelem ke zdi!
01:32:02Slíbils, že budeš rozumnej.
01:32:07Sepíšeme protokol.
01:32:11Jméno?
01:32:15Ivan Heinz.
01:32:17Narozen?
01:32:198.2.1930
01:32:23Bydliště?
01:32:26Hoffmanova 6, Praha 15
01:32:29Zadržený, sdělte důvod vašeho pohybu v hraničním pásmu.
01:32:39Byl jsem...
01:32:44-U Madamme Morain.
-Přestaň kecat!
01:32:47Jakým právem mne tady zadržujete? Jsem nemocný člověk.
01:32:54Kde jsi vzal ty šilinky?
01:32:57Šilinky.
01:33:10Pochcal se.
01:33:18Spojte mi Prahu. Bleskem!
01:36:20Jsi vzhůru?
01:36:38Snílek, co nikdy nespí.
01:36:46Sladíte?
01:36:48Ne.
01:36:50Já bych taky neměl. Řekli, že prý mám v krvi moc cukru.
01:36:55Jak dlouho jste u policie?
01:36:57Dva roky.
01:37:01Nedávno mne povýšili.
01:37:04Gratuluju.
01:37:07Překvapilo mě, že jste přijel osobně.
01:37:10-Na převaděče nevypadá.
-Kdoví co tam dělal?
01:37:15-Podle mého to hraje.
-Proč myslíte?
01:37:19Zkušenost. Ale něco takovýho jsem tu ještě neměl.
01:37:28NĚKDO KLEPE Ano.
01:37:38Pište! Protokol z výslechu zadrženého Ivana Heinze.
01:37:46Přítomni: Zástupce Státní bezpečnosti,
01:37:48druhého pražského odboru Karel Zeman,
01:37:51desátník Perský, moje jméno a hodnost.
01:37:56Přiveďte ho!
01:38:15Prý se chováte jak psychicky vyšinutý člověk.
01:38:21Na fotkách vypadal větší.
01:38:31Doktore!
01:38:33Ve 14:32 přítomen i doktor Hakl. Znáte ho?
01:38:40-Ano.
-Léčil jste ho?
01:38:49Já čekám.
01:38:53Soudruhu doktore, přivezl jsem vás, abyste potvrdil, nebo vyvrátil,
01:38:57zda byl tento muž u vás hospitalizován?
01:39:03Před několika měsíci byl u mě na klinice.
01:39:06-Kdy přesně?
-Nevím, musel bych si vzpomenout.
01:39:12-Vy si nevedete záznamy?
-Jistě, ale...
01:39:18Řekněte jenom to, co jste uvedl mně.
01:39:22Přijímali jsme ho koncem října minulého roku.
01:39:26Tvrdí, že se u vás léčil. Můžete to potvrdit?
01:39:32Bylo podezření, že jde o těžkou paranoidní schizofrenii,
01:39:38což se během několikadenního pobytu na klinice potvrdilo.
01:39:43Podle všeho měl poruchy smyslového vnímání.
01:39:48Je to cvok?
01:39:50Maniodepresivní psychotik.
01:39:54Podepíšete to do protokolu?
01:40:17Běžte!
01:40:27Na!
01:40:30Tvý básničky.
01:40:37Myslel jsem, že to má pro tebe velkou cenu.
01:40:42O nic jsem se tě neprosil.
01:40:56Rozkousal si zápěstí, aby to bití nemusel dál snášet.
01:41:00Mohls dostat patnáct let. Uvěřili, že nejsi politickej.
01:41:05Díky mně.
01:41:09Viktor Lukas to štěstí neměl.
01:41:12Doznal, že byl hlavou rozsáhlého spiknutí proti republice.
01:41:15Dokonce sám požádal o nejpřísnější trest. Včera ho popravili.
01:41:22Chápeš?
01:41:24Bezvýznamná oběť pro významný společenský prospěch.
01:41:31Možná mi chceš konečně poděkovat, ale hledáš ty správný slova.
01:41:47Nechte to!
01:41:52Je jiná doba, básníku. Lidi jako vy už nejsou v módě.
01:41:58Měl by sis to konečně připustit.
01:42:27Heinz, ty to zkoušíš, viď? No tak, no...
01:42:31Tak jdeme, jdeme! Pohyb!
01:43:15Pomalu dochází.
01:43:18Konečně.
01:43:23Tak co je novýho?
01:43:25Jako obvykle.
01:43:28Oslava práce, šťastná budoucnost, zatýkání,
01:43:32tresty smrti. Jo, přepsal jsem ti ten Lukasův rukopis.
01:43:38Děkuju.
01:43:43Máš dobrou náladu?
01:43:46Přišla ti pošta.
01:43:49Dobrý zprávy?
01:43:51Řekl bych, že jo.
01:43:55Máš syna. Jmenuje se Ivan.
01:43:57Pozdravuj tátu a že ještě jednou moc děkuju.
01:44:00P.S. Banálnější pohled jsem už nesehnala.
01:44:08-Čets to?
-No asi...
01:44:12Ty mi čteš poštu?
01:44:28Kdyby se ti chtělo, tak do kýblu.
01:44:38Žádný peklo není, ale lidi jsou hloupí,
01:44:41vždycky si nějaký vytvoří.
01:44:44Když už jsou v těch sračkách po krk,
01:44:46tak zase touží po Bohu, po vyšší moci, po smíření.
01:44:51Ale ať jdou všichni do prdele.
01:44:53Smíření není něco, k čemu máme dospět.
01:44:57Je třeba se bouřit. Nesmířit se.
01:45:00Ani s bohem, ani s peklem. Jít si svojí cestou.
01:50:49Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010
Inspirován životními osudy a motivy básníka Egona Bondyho vrací se debutující režisér Tomáš Mašín k tématu ztracené literární generace, do času připravovaného komunistického převratu a prvního politického procesu totalitního režimu, k otázkám vztahu umělce a společnosti i k zločinům, které komunismus vědomě na české kultuře páchal. Mašín nevypravuje životopisný film, ale vytváří vlastní postavu tvůrce, jehož ústředním tématem je provokace a vzpoura i odpor ke všem ideologiím a ustáleným životním konvencím. Přes tuto svou fiktivní postavu tak vykresluje pozoruhodně autentický obraz let 1947 – 1949, času, s nímž jsme se stále ještě nedokázali pravdivě vyrovnat.
Přestože film se odehrává v dobových reáliích, kdy kouzlo kafkovsky magické Prahy postupně začala nahrazovat dusná atmosféra nastupujícího totalitního režimu, režisér v hlavní příběhové linii vidí nadčasové sdělení. „Film je o střetu bytostného individualisty se systémem,“ říká Tomáš Mašín. „Hlavní hrdina zosobňuje tradici estetických a filozofických buřičů, kteří se odmítají nechat spoutat systémem, ať už je jakýkoliv. Film klade otázku, do jaké míry se má člověk nechat válcovat státní mocí, a to v jakékoliv formě. A to je téma žhavé zejména dnes, kdy jsme neustále konfrontováni s mocí bank, médií, kdy politici manipulují s veřejným míněním a svobodně myslící jedinec je jim vysloveně překážkou,“ dodává režisér.
Hlavní osou filmu je milostný vztah dvou silných individualit – rebela a básníka Ivana a o několik let starší, vyzývavé, životem protřelé Jany. Jana a Ivan tvoří svým způsobem tragikomický pár, žijící v šíleném tempu, bez odpovědnosti a myšlenek na zítřek. Ivanovo peklo představuje nejen jeho zjitřená básnická představivost a tvůrčí hyperaktivita, ale právě Jana, jejíž inteligence a hédonistický styl života zažehnou v Ivanovi plamen skutečné vášně.
V hlavních rolích se představují Kryštof Hádek a polská herečka Karolina Gruszka, představitelka jedné z hlavních rolí filmu Davida Lynche Inland Empire. Také obsazení dalších rolí je mezinárodní – Ivanova protihráče Karla, který tvoří jakýsi názorový protipól volnomyšlenkářského hlavního hrdiny, hraje slovenský herec Luboš Kostelný, Ivanova otce, bývalého legionáře přísných zásad, Martin Huba; postavu Ivanova mentora, který mu pomáhá při literární cestě vzhůru, hraje Jan Kraus.
Foto: Lucie Jansch
Píše se rok 1947 a doba přeje smyslnosti, extravaganci, humoru a nekonečnému očekávání.
Ivanu Heinzovi, pohlednému dandymu a vtipnému provokatérovi je právě devatenáct. Utíká z domova, aby se vydal na nekonvenční pouť oslavující svobodu a umělecké ideály. Žije přítomným okamžikem, obdivem k surrealismu a krásným ženám.
Život se zdá být báječný, pokud ho vychutnáváte v cigaretovém kouři, lehkém opojení likérem a po boku fascinující, krásné a zkušené ženy. Ivan píše básně a vrhá se nadšeně do zničující romance s nezávislou a bisexuální Janou. Akční život plný inspirujících erotických her, hádek, výbuchů smíchu, dobové taneční hudby, ale i dramatických politických změn, prožívají čerství milenci naplno. Komunistický režim však začíná ukazovat svou represivní tvář. Ale Ivan a Jana jsou jako lehkonozí tanečníci na ostří žiletky. Není důležité, co bude zítra. Důležité je, co je teď a jak silně mne dokážeš milovat! Vyhýbají se povinnosti pracovat, spřádají fantastické plány do budoucnosti, živí se drobnými krádežemi a plánují útěk do Paříže. Střet s mocí však přichází tvrdě a nečekaně…
Film získal v roce 2009 Českého lva v kategoriích:
- nejlepší hlavní mužský herecký výkon – Kryštof Hádek
- nejlepší zvuk– Pavel Rejholec, Jakub Čech
- nejlepší kamera – Karl Oskarsson
* 22. 2. 1965
* 20. 1. 1930
† 9. 4. 2007
