Kryštof Hádek v hlavní roli milostného příběhu rebela, bouřícího se proti společenským konvencím a nastupující komunistické totalitě. Distribuční film České televize (2009). Dále hrají: K. Gruszka, M. Huba, J. Kraus, T. Pauhofová, Ľ. Kostelný, M. Ruppert, T. Tyndyk, M. Krobot a další. Kamera K. Oskarsson. Scénář a režie T. Mašín
00:00:56 Řve to na mně z každý vteřiny času,
00:00:59 z listí na stromech, ze smetí pod nohama.
00:01:04 Slunce svítí, ptáci zpívaj, tak se usmívej.
00:01:12 Jediný, co k tomu můžu říct, je hovno.
00:01:17 Hovno!
00:01:20 Hovno!
00:01:22 Já protestuju, slyšíte?
00:01:26 Protestuju!
00:01:47 Čechy připomínají mi nočník nejspíše.
00:01:50 Praha pak v jeho přímém středu. Přesněji: Vysrat sám se nedovedu.
00:02:40 L'image surréaliste.
00:02:52 Mohu to odnést?
00:02:56 Ne.
00:02:57 A máte ještě nějaké přání?
00:02:59 -Pernod.
-Zatím nepřišel. Omlouvám se.
00:03:03 -Nezdá se vám to nějak dlouho?
-Jsou dva roky po válce.
00:03:07 Surrealisté pijí jedině Pernod! A víte proč?
00:03:11 Protože je tak levný, že si ho mohou dovolit i proletářské masy.
00:03:15 Jistě. Mohu tedy nabídnout výborný domácí vermut.
00:03:41 -Čekám, že mi to vysvětlíš.
-Co přesně?
00:03:44 Máš 121 neomluvených hodin!
00:03:47 Hrdina moderní doby nepotřebuje prdět do školní lavice. Promiň.
00:03:51 -Všichni chodí do školy.
-Já se prostě nebojím bejt jinej.
00:03:55 -Otevíráš obchod s kompotama?
-Nemyl sis ruce!
00:04:01 -Budeme jíst.
-Potřebuju teď spíš studovat život.
00:04:06 -Potřebuješ disciplínu!
-Mluví z tebe voják.
00:04:14 Zítra půjdeš, omluvíš se řediteli a víc se o tom nechci bavit!
00:04:19 Je to senilní dědek. Nevidí dál, než dočůrá.
00:04:22 Je mladší než já.
00:04:27 Dobrou chuť.
00:04:30 Hm. Dobrá.
00:04:37 Tati, chystají se převratný změny.
00:04:40 -Nezdá se ti moc slaná?
-Blíží se světová revoluce!
00:04:44 -Mluvíš jako komunista.
-Marxista. To je rozdíl.
00:04:49 Ten tvůj marxismus je jen klasická ukázka toho, jak pár dogmatiků
00:04:52 dokáže zfanatizovat davy.
00:04:55 Když člověk nemá, Ivane, s čím srovnávat,
00:04:58 snadno hodnotí nepřesně.
00:05:00 Pokrok nezastavíš.
00:05:03 Tak dost! Můj syn nebude ani marxista, ani komunista!
00:05:09 Je to jasné?
00:05:13 -Nic o tom nevíš.
-Sedni si! Kam jdeš?
00:05:15 -Ne!
-Řekl jsem, sedni si!
00:05:17 Od tý doby, co umřela máma, je z tebe jenom starej, nudnej chlap!
00:05:21 Bydli si tu sám!
00:05:33 To byste museli vidět. Něžně si stáhnul balón
00:05:36 a valil to přímo středem. A proti němu dva.
00:05:40 Und so das Herz erleichter merkt behende.
00:05:43 Das ist noch lebt, und schlägt und möchte schlagen.
00:05:46 Hrůza! Klasická poezie je vyčerpaná.
00:05:49 Shakespeare, Goethe. Co je to za verše?
00:05:51 Srdce šeptá utišeným tlukem.
00:05:54 -A jak bys to napsal ty?
-Líp, pochopitelně.
00:05:58 -Podejte mi chleba.
-Co je schlagen?
00:06:00 Bušil.
00:06:03 -Psaní básniček je k ničemu.
-To si povíme, až budu slavnej.
00:06:08 -Zdar!
-Čau.
00:06:10 Je to dobrý, nebo to jenom ujde?
00:06:12 Mám z těch věčnejch fazolí úplně rozhozenej vegetativní systém.
00:06:15 Jsi tu načerno, tak bys měl držet hubu!
00:06:18 -Karle...
-Chceš přidat?
00:06:25 Seš ubohej pozér, co neví, co je hlad.
00:06:30 Tondo, co je hlad?
00:06:41 Ivane?
00:06:49 Na! Jsi dnes moc nejed.
00:06:54 Co děláš?
00:06:57 Píšu.
00:07:00 Básničky?
00:07:05 Tak něco.
00:07:09 Protože jsem největší žijící básník, přemýšlel jsem o poezii.
00:07:14 Jediným měřítkem jsou mi vteřiny, jež trávím ve své bezmocnosti.
00:07:24 Pěkný.
00:07:31 Nebudu tě rušit.
00:07:42 Jsem básník!
00:07:49 Svoboda umělce jako každýho jednotlivce musí být bezpodmínečná.
00:07:53 Ve společnosti nezatížené pokryteckou morálkou
00:07:55 se totiž na sexus hledí jako na ostatní běžné činnosti.
00:07:58 -Jako třeba?
-Psaní, vaření...
00:08:01 Jako, že bych se při vaření vyspala s několika najednou?
00:08:04 Moderně smýšlející člověk totiž předpokládá lásku všech ke všem.
00:08:08 Teda jako ne ke všem, ale se všemi.
00:08:12 A to co nejkonkrétněji.
00:08:20 Alkohol a návštěvy jsou na pokojích zakázány.
00:08:24 Počkej, neblbni!
00:08:31 Nalej všem.
00:08:33 Já se picnu!
00:08:35 Teď už je to jistý, že máme chlast od dělníka komunisty.
00:08:39 Povinností umělce je učinit každý okamžik neopakovatelným.
00:08:47 Co děláš?
00:08:49 -Počkej, něco uvidíš.
-Dej to sem!
00:08:55 Prorážím hlavou mlhu.
00:08:57 Počkej! Ivane, ne!
00:08:59 Hořím touhou a nadějí! Všechno je v tuto chvíli navzájem propleteno.
00:09:03 Vy i já. Metafyzický profil je jako gigantický preclík.
00:09:07 Štěstí, svoboda! To je štěstí, kamarádi!
00:09:12 Seš cvok!
00:09:14 To bylo, co?
00:09:16 Ošetřím ti to, sedni si.
00:09:24 Stejně už vyšlo z módy.
00:10:25 Hanesi?
00:10:33 A hele! Naděje světový poezie.
00:10:35 To jo. Odešel jsem z domova.
00:10:38 No konečně. Hádám, že se to tátovi nelíbí.
00:10:41 -Kde bydlíš?
-V internátě.
00:10:45 Potkal jsem na cestě holku.
00:10:52 Hanesi!
00:10:54 Dobrá. Tak ukaž, kde to máš?
00:10:56 -Počkej! Kdo to byl?
-Jana. Přinesla mi tyhle fotky.
00:11:00 Tohle?
00:11:03 Nikdy jsem jí tu... Ó!
00:11:07 Tahle! Nebo tahle!
00:11:11 Představ si, že by nám všechny patřily!
00:11:14 Co bys s tolika ženskejma dělal?
00:11:18 Podepisoval se jim do památníků.
00:11:21 -Vlhkou tužkou?
-Přesně tak.
00:11:23 Na!
00:11:27 To mu to mám dát takhle?
00:11:30 Je to originál, to se cení.
00:11:32 Originál? Vždyť je to salát!
00:11:34 -Chci to vydat co nejdřív.
-Trpělivost není tvá silná stránka.
00:11:38 Můžu si ji půjčit?
00:11:43 Ano.
00:11:44 Nemyslím, že by to někdo zdržoval.
00:11:52 Za to vám ručím.
00:12:07 Ahoj.
00:12:12 Spolehněte se.
00:12:37 ZVONÍ
00:12:57 Dobrý den.
00:12:59 Já jsem Ivan Heinz.
00:13:02 Hanes Walter vám předal moje verše a...
00:13:05 Cením si toho, že tak slavnej kritik si našel čas
00:13:09 přečíst si můj sešit.
00:13:12 Já mám teď nějakou práci. Zkus to někdy jindy.
00:13:15 Třeba příští tejden.
00:13:17 Ale nechoď dopoledne. A pozdravuj Hanese.
00:13:24 To je smrad!
00:13:25 Filozoficky vzato, bych ti měl být, Hanesi, za tuhle práci vděčnej
00:13:29 My tady vlastně celebrujeme takovou existenciální mši.
00:13:32 Tady jsou zbytky všeho, co bylo v kráse a svěžesti konzumováno.
00:13:36 Tady se vrací všechno tam, odkud to vzešlo.
00:13:41 Tady na sebe koukám z velký vejšky a říkám si:
00:13:46 My tady, vole, oslavujem člověka.
00:13:49 A už jsem ti říkal, že jistej profesor na veterinární škole
00:13:52 v Anglii, dokazoval neškodnost a sterilitu výkalů novorozeněte tím,
00:13:55 že na pitevním stole, přímo před studenty,
00:13:58 snědl lžičkou obsah tlustého střeva mladýho telátka.
00:14:03 A čím to zapíjel?
00:14:07 Tak jak jste na tom, mládenci? Máte tam polívku.
00:14:11 Ještě dva náprstky, milostpaní, a hotovo!
00:14:13 Dobře.
00:14:18 K večeru na všechno seru,
00:14:22 pěkně koukám dolů na trnože stolu.
00:14:27 Nikdo o mě neví, že jsem marxist levý.
00:14:39 Jdu trochu pozdě.
00:14:42 Tady když se něco nosí, tak to nosej všichni.
00:14:46 Třeba to má jenom jako vzory účesů.
00:14:50 -Na rovinu?
-Jak jinak.
00:14:54 Tohle napsal kluk, kterej ještě nic nedokázal
00:14:57 a má z toho mindrák. Zapomeň na slovní piruety,
00:15:00 vyhoď všechno, cos napsal rozumem, a piš první, co tě napadne.
00:15:06 Takže vám se to nelíbilo?
00:15:08 Vůbec se mi to nelíbilo.
00:15:10 Zkazil jsem dojem?
00:15:13 To jste mně rozebral. Tomu říkám psychoanalýza.
00:15:17 Z jednoho sešitu básniček.
00:15:20 Ale víte co? Na to, abych věděl, jakej jsem, nikoho nepotřebuju.
00:15:26 Rizikem tvorby je i opovržení. Uvidíme se ještě?
00:15:31 To si musím rozmyslet!
00:15:44 Barvitá fantazie, fantastický rytmus.
00:15:50 Jsem zázrak moderní poezie, uvidíte!
00:16:03 Až vyprázdním celou svou kloaku, přijde pravá epidemie šlaku.
00:16:11 Něco v tom je, ale je to dost ukecaný.
00:16:14 Musíš nasytit text spontánní energií,
00:16:16 psát v bolestivý rychlosti. Musí to z tebe tryskat jako krev.
00:16:20 A nepřemejšlej. Díry můžeš zalepovat až potom.
00:16:23 -To je něco jako recept?
-Ne. Já nedávám recepty.
00:16:26 Celá tahle cesta může vést k tomu, že popíšeš tisíce stránek papíru,
00:16:29 a nebude z toho nic. Jen blábol, trapnost a nuda.
00:16:32 Ale jde přece o tu jízdu. Jasný?
00:16:38 Ať žije revoluce!
00:16:42 Těšil jsem se, že se bude na ulicích spíš slavit.
00:16:45 Nazdar!
00:17:30 Karel říkal, že to bude jen na čas.
00:17:32 -Co se děje?
-Objekt zabírají milice.
00:17:35 -Co je to za nesmysl?
-Prý nařízení ministra vnitra.
00:17:38 Ti, co jsou z Prahy, se musí ihned vystěhovat.
00:17:41 -Já to tu balím.
-Jak? Kdo to rozhodnul?
00:17:49 Nechoď tam! Ivane!
00:17:52 Chci vidět vaše pověření!
00:17:55 Slyšíte?
00:17:59 To přece nejde!
00:18:14 Tohle ještě nahoru!
00:18:24 Svině!
00:18:29 Kde je ten sešit?
00:18:33 -Mluvíš se mnou?
-Je to originál mý sbírky.
00:18:37 Vypadáš, že by sis dal panáka? Nemám.
00:18:42 Nějakej parchant mi nedávno všechno rozlil.
00:18:48 Měl bys odejít.
00:18:50 Šmejde!
00:18:53 -Karle, prosím tě, přestaň!
-Nejraději bych tě zabil!
00:18:57 Nech ho! Slyšíš, přestaň!
00:19:01 Proč se, do prdele, snažíš cpát mezi lidi, mezi který nepatříš?
00:19:06 Vypadni!
00:19:25 Bude se mi po tobě stejskat!
00:19:40 HLAS Z TÝDENÍKU: Jménem republiky řešit ústavně, demokraticky
00:19:45 a parlamentárně. Na základě široké národní fronty....
00:19:51 BEZ ZVUKU
00:20:17 Už mě to nebaví, Hanesi.
00:20:20 Hele, já s každým vyjdu. Jsem ideologicky promiskuitní
00:20:24 a nestydím se za to. Protože politika je svinstvo.
00:20:27 Podívejte se, doktore, co udělali s váma.
00:20:30 Z primáře šífmajstr v garážích, tomu říkám kariéra!
00:20:35 Ale díky mně se máte dobře, ne?
00:20:38 Manuální práce umělce jako my zotročuje, to mi nikdo nevymluví.
00:20:57 Chceš? Zejtra je u Lukase večírek.
00:21:00 Můžeme se zas jednou pořádně nažrat.
00:21:03 Zůstanu doma.
00:21:05 -Čest práci! Práci čest!-Nech si srandičky. Už to mělo bejt hotový!
00:21:08 -Potřebuju odjet.
-No jo.
00:21:13 V Podmoklech. V Podmoklech píšem hovnem po rozmoklých zdech.
00:21:17 Mám opět, do prdele, spěch.
00:21:21 Další jsou v kuchyni pod oknem.
00:21:23 Prý ty jejich milice chodí po předem vytipovaných krámech
00:21:26 a berou si, co chtějí. Prostě to ukradnou.
00:21:29 Povězte mi, jaký zákon tyhle lidi chrání.
00:21:32 Moc.
00:21:43 Měli jste vidět jak se tvářil. Myslím, že nevěřil,
00:21:46 že to nakonec udělám. Tak jsem mu vysvětlila,
00:21:48 že teprve sexuální zvrhlost vede k duchovnímu životu.
00:21:55 Mnozí touží po vztahu naplněném vášní,
00:21:58 ale málokdo má odvahu to nakonec zkusit. Nemyslíš?
00:22:01 -Většina žen by ho neodmítla.
-Názor většiny smrdí.
00:22:07 Co Hanes?
00:22:09 Není mu dobře.
00:22:11 Pojď dál.
00:22:14 Proto si přece nemůžou dělat, co chtějí!
00:22:16 -Co chcete? Vyhráli přece volby.
-Nevyhráli!
00:22:18 -Ale sestavili vládu.
-Díky vám.
00:22:20 -Já myslím, že se zesměšní sami.
-Němečtí intelektuálové strávili
00:22:23 zesměšňováním nacistů patnáct let! A čeho, Viktore dosáhli?
00:22:26 -To je absurdní.
-Alespoň to zkusili.
00:22:29 Musíme vyrušovat, klást nemístné otázky, otevřít prostor pro...
00:22:36 Načechrat lidem to jejich prděníčko.
00:22:39 Revoluci si ukrást nenecháme! Chcete klid na práci?
00:22:42 Hovno! My vám přineseme chaos,
00:22:46 Lidi musíte vychýlit z konformismu.
00:22:48 Jedině tak začnou skutečně přemejšlet!
00:22:53 Ivan Heinz. Můj přítel a nadějný básník.
00:23:16 Dávám ti čtyři, možná šest měsíců.
00:23:19 Mám se začít bát po třech letech v koncentráku?
00:23:22 -Jsou to jen články v novinách.
-Aby ses nedivil.
00:23:25 -Já už půjdu. -Pardon.
-Na shledanou. -Na shledanou.
00:23:29 Pozdravuj Hanese. A v kuchyni máte krabici s jídlem.
00:23:32 -Díky.
-Ahoj.
00:23:42 Nemáš cigaretu?
00:23:46 Jo.
00:24:00 Myslím, že ti ty vousy moc nesluší.
00:24:10 Nech mě hádat. Je ti tak devatenáct.
00:24:15 Maximálně.
00:24:18 Ten kdysi drahej kabát nebyl v čistírně alespoň rok,
00:24:21 takže nebydlíš u rodičů. A protože si odnášíš jídlo,
00:24:24 je jistý, že jsi momentálně švorc.
00:24:32 Bude mi dvacet jedna.
00:24:41 Můžu si šáhnout?
00:24:45 Chceš si šáhnout?
00:25:02 A abych byla trochu osobní,
00:25:06 všimla jsem si, že máš pěknej zadek.
00:25:12 Díky za cigaretu.
00:25:35 Hej!
00:25:57 Už aby bylo léto.
00:26:00 -Na, vypij to aspoň teplý.
-Děkuju.
00:26:07 V Československu dvanáct miliónů je veselých
00:26:11 a v Rusku milionů dvě stě.
00:26:14 Jen já sám, jen já sám
00:26:20 jsem jak žížala olezlá.
00:26:23 Jsem tlustý.
00:26:25 Když se usměji, jsem jako opice.
00:26:28 Když se tvářím vážně, mám kulatou hlavu.
00:26:32 Když si nasadím čepici, vypadám jako blbec.
00:26:39 Vypadám hrozně.
00:26:40 -Jsi básník. Lidi to očekávaj.
-Neměl bych se aspoň oholit?
00:26:45 Myslím, že ti to docela sluší.
00:26:53 -Už takhle kašleš měsíc.
-To přejde.
00:26:56 Nic nepřejde! Zejtra jdeš k doktorovi.
00:26:59 A jestli ne, tak volám stěhováky.
00:27:09 Nechám ti na tu skříň vyrejt:
00:27:12 Teď už je pozdě, teď už ležím v hrobě.
00:27:25 Potkal jsem u Lukase Janu.
00:27:29 -Co vlastně dělá?
-Nic.
00:27:33 Zdědila peníze po rodičích.
00:27:36 Zahynuli na konci války.
00:27:38 Její děda byl prezidentův zubař.
00:27:42 Buržoazie.
00:27:44 Tak něco. Neměl by ses k ní vůbec přibližovat.
00:27:49 -Jak to myslíš?
-Chci si číst.
00:28:03 Hanesi?
00:28:06 -Co zas?
-Tak jaká je?
00:28:11 -Nevím.
-Vždyť jsi s ní chodil.
00:28:14 Když ji získáš, prohraješ. A když ne, prohraješ taky. Stačí?
00:28:19 Hm, to je moudrý.
00:28:21 Je mi jedno, jestli prohrávám nebo vyhrávám.
00:28:24 Prostě si chci zahrát.
00:28:26 Ivane, varuju tě!
00:29:42 Máš to tu, řekl bych, úžasný.
00:29:49 Bydlíš tu sama?
00:29:51 Jak kdy.
00:30:07 Ty...
00:30:11 -A vadilo by ti to?
-Ne! Vůbec ne.
00:30:23 Slib, že se bez výhrad podvolíš všemu,
00:30:26 co bude od této chvíle následovat.
00:30:31 -Přijde na to.
-Ano, či ne?
00:30:38 Ano.
00:31:33 Něco jsi mi slíbil.
00:32:02 -To jsi ty?
-Hm.
00:32:05 -A ten...
-Vincent. Rozešli jsme se.
00:32:14 Lehni si.
00:32:19 Bojíš se?
00:32:24 Ne.
00:32:38 Poslouchej, co jsem napsala.
00:32:43 Nekonečně dlouho k ní sunul svou ruku.
00:32:47 A byla to nesmírná cesta, kterou v tu chvíli urazil.
00:32:51 Byly v ní všechny pozdější lži a minulé pravdy.
00:32:56 Bylo v ní pohlazení a rána. Do posledního okamžiku nevěděl,
00:32:59 jestli ji pohladí nebo uhodí.
00:33:02 Konečně požádal, aby mu půjčila svou ruku a...
00:33:06 Teď ne!
00:33:08 Nepolíbím tě. Nebudu-li chtít, nesvedeš mě.
00:33:12 Jsme bratr a sestra.
00:33:17 A na jak dlouho?
00:33:33 Od táty. Ptal se, jak se ti vede?
00:33:36 Díky.
00:33:47 Počkejte, počkejte! Poezii, ostatně jako každou tvorbu,
00:33:50 provází neoddělitelně alkoholismus a sebevražda.
00:33:54 Uvedu příklady: Majakovský, Jesenin, Verlaine.
00:33:59 Ten se teda jenom uchlastal, ale kdo chce psát nebo psát vůbec,
00:34:04 ten vlastně nesmí vystřízlivět.
00:34:07 -A na to se napijem!
-Tak něco zarecituj.
00:34:11 -Dělej!
-Nó!
00:34:14 Tak počkej.
00:34:17 Sám
00:34:20 Sám jdu po ulici,
00:34:23 po Národní třídě.
00:34:26 To je všechno. Odmítám, aby báseň měla nějakou pointu.
00:34:38 Ó, má milá Zizi!
00:34:41 Tvé malé ňadra, tvé malé nohy, nohy, nohy, nohy...
00:34:46 -Kde jsem to přestali?
-Nejistota umělce.
00:34:49 Umělec si nikdy není jistej, jestli jde tou správnou cestou.
00:34:51 Jediná jistota, Hynku, je, že když se teď vožereš,
00:34:54 čeká tě nejdřív radost a pak hnusná kocovina.
00:34:57 Neser, Vincente.
00:34:59 Jo. A ráno nás ta kocovina ještě ujistí, že nic není zadarmo.
00:35:14 Jó, to je ta pravá prosperita!
00:35:17 To je nádhera!
00:35:19 To by bylo v Paříži hovno. Tam by se rovnou svlíkly.
00:35:24 Řekni mi: Jak to má ráda?
00:35:29 Do toho ti nic není.
00:36:44 Hlavně hodně jez.
00:36:49 Ale neboj, mami.
00:36:51 Promluvím ještě s doktorem.
00:36:57 Tak pa.
00:36:59 Dobrý den.
00:37:01 Ahoj.
00:37:05 Tátovy zásoby.
00:37:11 Smí se tady kouřit?
00:37:21 Z vlasů tvých upletu struny,
00:37:24 protáhnu je do srpečku luny.
00:37:28 A zatímco kolem nás padá sníh a tuhne mráz,
00:37:33 budu něhyplný.
00:37:37 Zatajils mi, že je to naprosto úžasná a magická bytost.
00:37:41 Je ti známo, že úloha, kterou hraje libidózní vztah k ženě,
00:37:45 determinuje celou životní linii člověka?
00:37:49 -Ne.
-Tak se na sebe podívej.
00:37:52 Vypadáš, jako by tě praštili pytlem.
00:37:55 Hele, už jsi s ní spal?
00:37:59 V duchu snad stokrát.
00:38:01 Mně se to nepodařilo ani po třech měsících.
00:38:05 Umím bejt trpělivej.
00:38:07 Jednou jsme chodili po bytě celý den nazí.
00:38:11 Rajcovala mě, ale nesměl jsem se jí dotknout.
00:38:13 A když už jsem toho měl dost, roztáhla se nahá na podlahu
00:38:16 a chtěla, abych ji portrétoval.
-No a?
00:38:20 Jak ten blbec jsem si sednul a kreslil.
00:38:33 Nemám ten šperk ráda.
00:38:42 Měla jsi hodně milenců?
00:38:46 Který z nich byl nejlepší?
00:38:49 Ten poslední.
00:38:54 Jano, prosím!
00:39:08 Proč mě nutíš čekat?
00:39:11 Jak tě můžu k něčemu nutit? Jsem jenom žena.
00:39:15 Já jenom mužskej! Jestli to teda vůbec chápeš.
00:39:26 Stačí si sáhnout.
00:39:32 Bojíš se, že si nedám pozor?
00:39:36 Nemůžu mít děti.
00:39:45 -Dělám to kvůli tobě.
-Kvůli mně?
00:39:48 Nemožnost splynutí s erotickým objektem vede velmi často
00:39:51 k sublimaci sexuálního pudu do umělecké tvorby.
00:39:54 Nedáš si vajíčka?
00:40:05 Tati?
00:40:11 Tati?
00:40:55 Ale já bych si přál vidět lidi, ne stádo ovcí.
00:40:58 Proč sakra všichni držej hubu? Podívej se na tohle.
00:41:02 Vypadaj jako defilé blbců. Blbec defiluje, strana oslavuje.
00:41:06 A pak že - ?Člověk, to zní hrdě!?
00:41:10 To možná platilo, než vynalezli lágry. Jak se má Hanes?
00:41:17 Mohlo by to bejt lepší.
00:41:22 Myslím, že u nás ten rukopis hledat nebudou.
00:41:30 Nemusíš, jestli nechceš.
00:42:12 Takhle nemůžu pracovat.
00:42:18 Emanuel Bonn?
00:42:19 Dílo je od svého vzniku nezávislé na autorovi.
00:42:29 Hovno vláda, hovno demokracie a hovno svoboda,
00:42:34 hovno skvělá hospodářská prosperita národa,
00:42:38 hovno mír a hovno práce,
00:42:40 hovno sranda bez legrace,
00:42:43 hovno krása, hovno umění,
00:42:45 hovno peníze bez reformy či s ní,
00:42:48 hovno Marx a hovno revoluce!
00:42:55 To je totální Bonn realismus.
00:43:00 NĚKDO ZVONÍ
00:43:05 Už jdu!
00:43:07 Dostanu se do učebnic.
00:43:13 Nemám tužku. Pojďte, prosím, se mnou.
00:43:28 Jano?
00:43:36 Jano?
00:43:46 Jano? To je zas nějaká hra, že jo?
00:43:55 Neberu to vážně, Jano!
00:44:00 Tak otevři, sakra!
00:44:05 Jano!
00:44:13 Tak víš co? Seru na to! Protože já už na tohle nemám!
00:44:19 Krávo! Dělej si, co chceš, rozumíš?
00:44:43 Zásah! Věděla jsem, že tu budeš.
00:44:49 -Žárlil jsi? Nebo tě to vzrušovalo?
-Nech mě bejt!
00:45:00 Proč jsi to udělala?
00:45:03 Co?
00:45:05 Ty ses schválně vyspala s chlapem, kterej ti na pět minut strčil hlavu
00:45:08 do dveří! Mně před nosem!
-Byl přitažlivej.
00:45:13 -Jak můžeš bejt tak cynická!
-Spíš amorální.
00:45:16 Ale i amoralita může mít v jistém uměleckém smyslu cenu, nemyslíš?
00:45:22 -Já končím!
-Čekala jsem, co uděláš.
00:45:25 Že vyrazíš dveře, že mně třeba zmlátíš.
00:45:27 A to bys chtěla? Řekni, že to byla hra!
00:45:31 Lidi se můžou s někým náhodně vyspat.
00:45:34 Nebo třeba nebejt celej týden doma. To nic neznamená.
00:45:42 Ivane, no tak!
00:45:47 Nehodíme se k sobě!
00:45:54 Kdo byl ten pošťák?
00:45:58 V životě jsem ho neviděla.
00:46:14 -Hej! Co se tak mračíš?
-Já se nemračím.
00:46:21 Mračíš se.
00:46:23 Emanueli Bonne, já vím, kdo jste.
00:46:31 Půjdeš se mnou do kina?
00:46:54 Jeď!
00:47:10 -Byla v pracovně.
-No tak tam bude.
00:47:15 Nedalas ji někam? Vzpomeň si!
00:47:17 Kdyby o tom rukopise věděli, tak už jsou tady!
00:47:20 Je to jen otázka času, kdy to tu najdou.
00:47:22 Tohle je Praha, ne Moskva. Všecko se vysvětlí.
00:47:28 Sakra, neseď tady, a pomoz mi, do prdele, hledat!
00:47:35 Do hajzlu s proletářskou revolucí!
00:47:38 Nám nic nevnutíte, rozumíte?
00:47:40 Lidová demokracie je blbost!
00:47:43 Kašlem na vás, vy svině! Kašlem na vás!
00:47:47 -Co blázníš?
-Odmítám se z nich posrat!
00:48:11 Dobrý den.
00:48:14 Už sem, prosím vás, nechoďte.
00:48:16 Nevíte alespoň, proč ho zatkli?
00:48:19 Nezlobte se. Na shledanou.
00:48:30 ZVONÍ
00:48:39 KLEPE NA DVEŘE
00:48:50 Kde se to všechno zvrtlo?
00:48:53 Slibovali snad něco, co nechtěli splnit?
00:48:58 Přál jsem si rovnost. Ale bez ztráty vznešených kvalit!
00:49:04 Přišel mi dopis od vojáků. Musím k odvodu.
00:49:21 Nepodíváš se dovnitř?
00:49:30 Mohl bys mi do sbírky udělat nějaký ilustrace.
00:49:34 Pořád věříš, že ti to vyjde?
00:49:40 Přišoupni mě, prosím, k oknu.
00:49:56 Ty jsi tady přibral, Hanesi.
00:50:06 Vidím to zcela zřetelně.
00:50:09 Sedíme v restauraci drahýho hotelu v Paříži
00:50:13 a podepisujeme vydání mý první sbírky.
00:50:17 U baru sedí dívka s jemným, tenkým, sametovým krkem.
00:50:22 Má kožich ze stříbrný lišky, jinak je úplně nahá.
00:50:27 Nevidím jí do tváře, ale vzduch voní jejím parfémem.
00:50:31 Zbláznili jste se? Zavřete to okno!
00:50:41 Jo, a taky je tam žirafa.
00:50:45 -U toho baru?
-Kouří venku na chodníku.
00:50:59 Jano, já mám trému.
00:51:02 Chceš modrou?
00:51:08 -Máte vybráno?
-Hm. Tekuté hodinky jako polévku,
00:51:13 dál tady ten vařený telefon
00:51:18 a pak uzený penis. Spíš větší.
00:51:23 A víno. To nejdražší, prosím.
00:51:27 -Na co čekáte?
-Promiňte.
00:51:38 Masturbovat!
00:51:45 Prznit!
00:51:53 Ukaž kozy!
00:51:57 Důrazně vás žádám, abyste neobtěžoval naše hosty!
00:52:02 Vaše doklady!
00:52:07 S něžnou opatrností prdím, abych se neposral.
00:52:10 Tak dělejte něco!
00:52:16 Nadběhněte mu!
00:52:18 Stát!
00:52:20 Jménem republiky!
00:52:31 Mrdanice!
00:52:38 Víte, proč jste tady?
00:52:42 Tady?
00:52:44 Podle záznamu SNB jste rušil veřejný pořádek,
00:52:48 obnažoval se,
00:52:50 urážel vyšetřující orgány obscénostmi,
00:52:55 dokonce sváděl příslušníka Národní bezpečnosti k pohlavnímu aktu.
00:53:05 Kolik je vám let?
00:53:07 Let.
00:53:09 Už jste se někde léčil?
00:53:13 -Močil.
-Prosím?
00:53:15 Když na mne šáhnete, budu křičet!
00:53:18 To nebude třeba. Já vám teď ukážu takové obrázky
00:53:23 a vy mi řeknete, co si pod nimi představujete, ano?
00:53:27 Pach listonoše.
00:53:34 Bezradný inkoust.
00:53:40 Růžová. Ne, počkejte! Vychladlá mušle.
00:53:45 Jste si jistý?
00:53:48 Naprosto.
00:53:59 Poruchy smyslového vnímání, endogenní deprese,
00:54:05 disrespekt k autoritám, emocionální nestabilita.
00:54:10 To vše v kombinaci s jeho inteligencí.
00:54:13 Je to vážné?
00:54:15 Víte, váš syn psychotické stavy jen předstírá.
00:54:19 Soudím, že se snaží vyhnout vojně.
00:54:25 Možná vy byste mohl... Jste přece bývalý důstojník.
00:54:30 Tohle je jiná armáda, pane doktore.
00:54:33 Samozřejmě.
00:54:36 Právě proto si nemohu dovolit riskovat, chápete?
00:54:41 Na shledanou.
00:54:53 Trochu se bojím, kde tě budu vyzvedávat příště.
00:55:01 Dobrý den.
00:55:03 -Ahoj.
-Ahoj.
00:55:09 -Zjistila jsem si, kdy tě pustí.
-Tati, to je Jana Franková.
00:55:14 Můj otec.
00:55:16 -Moc mne těší.
-Heinz.
00:55:24 Nezlob se. Přijdu za tebou zejtra. Pojď.
00:55:29 Na shledanou.
00:55:31 Tak co? Sežrali to?
00:55:38 Na domě mi visí plakát,
00:55:41 na něm je Stalin,
00:55:44 má modrej kabát.
00:55:48 Za vejkladem vidím srnce...
00:55:51 -Co?
-A elektrický hrnce.
00:56:01 U řezníka je uherskej salám...
00:56:06 Uherskej salám. Stojí tisíc korun.
00:56:12 -A dál?
-S bábou jsem se hádal o rum.
00:56:18 Máš?
00:56:20 Hádal o rum u pultu v Metru,
00:56:25 měla díru ve svetru.
00:56:30 Všichni zhlédnete film...
00:56:35 Všichni zhlédnete film Štědré léto,
00:56:43 jak mysleli,
00:56:47 že to nejde, ale jde to.
00:56:56 Když si mě ulovíš, jsem tvoje!
00:57:21 NĚKDO ZVONÍ
00:57:24 Pošťák!
00:57:51 Hanes mě požádal, abych vám tohle předal.
00:57:58 Zemřel nad ránem.
00:58:02 Sbohem.
00:59:52 Nespěchej.
01:00:43 Co kdybychom žili někde jinde?
01:00:50 Chceš utéct?
01:00:56 Jinou možnost nemám.
01:01:04 A kam?
01:01:08 Do Paříže, kam jinam?
01:01:12 Půjdeš se mnou?
01:01:27 BEZ ZVUKU
01:02:16 -Šoupněte to do dětskýho.
-Jasně. Pozor!
01:02:20 Hledáte někoho?
01:02:23 To je můj syn, pane Krása.
01:02:26 Pardon.
01:02:30 Zavři, prosím tě.
01:02:42 Konfiskační dekret.
01:02:48 Uliční výbor snaživě referoval, že tu bydlím sám.
01:02:59 To je ta tvoje diktatura proletariátu.
01:03:32 -Nechceš si to ještě rozmyslet?
-Ne. Potřebuju to hned.
01:03:38 To kvůli tomu zajíčkovi? Jak chceš.
01:03:43 Chlapi čekaj dole. Peníze si potom vyzvedneš u mně.
01:03:47 Dobře.
01:03:50 Pusť!
01:03:53 Nestýská se ti?
01:05:30 Jano?
01:05:44 Co bylo, už není.
01:05:47 V Paříži z nás budou boháči. A podívej, co jsem našla.
01:06:03 Mám kontakt na převaděče.
01:06:06 Od koho?
01:06:08 Od Vincenta.
01:06:14 Gue dites-vous?
01:06:18 Jistým bodem počínaje, není již návratu.
01:06:22 A toho bodu je třeba dosáhnout. Kafka.
01:06:35 Ten už tu nebydlí.
01:06:43 -Počkejte.
-Odstěhoval se.
01:06:47 Aha, dobře. Když se cokoliv dozvíte, volejte, ano?
01:06:53 Díky.
01:07:06 Podle všeho zdrhnul. Hajzl!
01:07:10 Vyspala ses s ním?
01:07:12 Ne.
01:07:16 Chceš něco říct?
01:07:19 I kdybych to udělala, neřekla bych ti to.
01:07:22 Lidi dělaj chybu, když si říkaj za každou cenu pravdu.
01:07:25 Čeho tím chtěj dosáhnout? Že co? Že se něco změní?
01:07:27 Že tím něčemu pomůžou? Že se očistí? Ne! Akorát si ublíží!
01:07:30 -Ale mohl ses o ty prachy postarat ty. -Přestaň!
01:07:48 Bojím se, že jsem unaven a že zítra nebude pro mne den.
01:07:54 Bojím se, že už budu vlastnímu osudu jen pro ostudu.
01:07:59 Bojím se, že mi není rovno. Na Hradčanech stojí psáno...
01:08:08 V pátek přijď už ráno. Mám toho pro tebe víc.
01:08:11 Děkuju.
01:08:18 -Longines?
-Omegy.
01:08:20 -Kolik za ně chceš?
-Nejsou na prodej.
01:08:24 Tak vyměním. Americký cigára nebo nylonky pašovaný z Vídně.
01:08:29 Rozmysli si to. Za nylonky s tebou půjde každá.
01:08:33 Počkej. To máš za to auto.
01:08:47 Co děláš? To nám mělo vydržet tři dny!
01:08:50 Žijem, jako bychom měli zejtra umřít.
01:08:52 Každej slušnej člověk to tak dělá. To, jestli si teď nacpeš břicho
01:08:55 a pak nebudeš mít tejden co žrát, to by mělo být z hlediska
01:08:58 tvejch životních hodnot naprosto vedlejší.
01:09:01 Ty to nechápeš, viď? Je to jenom otázka času, kdy nás zavřou.
01:09:06 Já se vyhejbám vojně, žijeme jako příživníci.
01:09:09 Já nevím, proč se tak vzrušuješ.
01:09:11 Materiální nedostatek by ti měl být jako umělci lhostejný.
01:09:15 Ale není!
01:09:17 Rimbaud spal pod mosty, měl vši a hladověl.
01:09:20 Proti tomu je naše situace úplná idyla.
01:09:24 Pohodlí zabíjí vášnivost duše. To si pamatuj.
01:09:30 -Kolik chce ten převaděč?
-Deset tisíc.
01:09:33 -Za oba?
-Za jednoho.
01:09:36 -Za jednoho?
-Hm.
01:09:52 Ááááá!
01:10:00 Řvi taky, dělej!
01:10:03 Aááá!
01:10:05 Áááá!
01:10:13 Je ti líp?
01:10:21 Můžu prodat náušnice. Dostaneme za ně tak dva tisíce.
01:10:47 Nemáme čas.
01:10:48 Co je na tomhle stavu dobrý, je dobrý napůl.
01:10:51 Co je špatný, je špatný naprosto. A tohle je šance.
01:11:08 Ty krávo zlodějská!
01:11:11 Chyťte ji tam!
01:11:30 Potřebuju zálohu.
01:11:32 Ne. Riziko, že zdrhneš, je příliš vysoký.
01:11:35 Normální taxa je tři tisíce za krabici. Pro tebe dva.
01:11:58 Vystoupíš dvě zastávky před centrálním nádražím,
01:12:00 ještě v ruský zóně. Ostatní nech na mně.
01:12:05 Když tě s tím chytnou, jdeš rovnou sedět.
01:12:09 Kolik toho máš?
01:12:11 Víc jak šest jich do batohu nenarveš.
01:12:14 Zvládnu deset.
01:12:23 Tak na tuhle černou. Stačí VZPOMÍNÁME.
01:12:27 -Zvlášť česky a německy.
-Německy?
01:12:30 Ano, německy. In Stillem Gedenken. Zlatě a velkými písmeny.
01:12:36 Napište mi to, áno?
01:12:43 Hm, ukažte! In Stillem Gedenken.
01:12:55 Nevíš, měl jsem takový černý polobotky.
01:12:57 Boty jsou támhle.
01:13:05 Víš, co mi řekla ta Krásová?
01:13:07 Do koupelny budeme první chodit my.
01:13:10 Vy už jste v důchodu, můžete si přispat. Kráva.
01:13:14 Chtěl bych tě o něco poprosit. Můžeš tohle schovat?
01:13:19 Je to rukopis knihy. Toho člověka zatkli.
01:13:32 Celou válku jsem věřil, že až to skončí,
01:13:36 že tu bude líp, že budeme konečně volně dýchat.
01:13:41 Dlouho to netrvalo.
01:13:46 Tati, přišel jsem se vlastně rozloučit.
01:14:00 Bál jsem se, kdy to přijde.
01:14:05 Kam?
01:14:07 Do Francie.
01:14:12 -Budeš potřebovat peníze.
-Ne. Už jsem si vzal dost.
01:14:19 Bylo málo času, Ivane.
01:14:24 Nebylo kdy si pořádně popovídat.
01:14:29 Měl jsem se o tebe víc starat.
01:14:33 Nikdo se nestaral víc.
01:14:37 Možná. Jdeš sám?
01:14:44 Neboj se, zvládnu to.
01:14:48 Spoustu lidí už přešlo.
01:14:50 Češi seděj u kamen, čáru nehlídaj.
01:14:56 Něco ti řeknu.
01:15:01 V Rusku v sedmnáctým jsme čekali v zajateckým lágru
01:15:05 na připojení k našim.
01:15:09 Jednoho dne přišla ruská eskorta.
01:15:13 Jejich velitel, četař, rozkázal, ať všichni,
01:15:16 kdo se chtějí připojit k českým legiím, vystoupí z řady.
01:15:20 Vystoupili jsme. Ostatní zajatci, hlavně Maďaři
01:15:23 a Němci rusky nerozuměli, nechápali, co se děje.
01:15:28 Četař si stoupnul před jednoho z nich,
01:15:32 zrovna takovýho kluka, jako jsi ty, a opakoval výzvu.
01:15:37 Kluk se jen rozpačitě usmíval. Nechápal, co chce.
01:15:41 A ten četař,
01:15:45 takovej normální, nevýraznej chlap
01:15:50 pokrčil rameny a dal rozkaz k palbě.
01:15:54 Postříleli všechny.
01:15:57 I těch pár našich, co k legiím nechtělo.
01:16:02 Na druhý den jsme se dozvěděli, že té eskortě velel Čech.
01:16:13 Ti tvoji ?Češi u kamen? dokážou být pěkný svině.
01:16:18 Zapamatuj si to.
01:16:38 Julietto?
01:16:42 Konec hladovění!
01:16:47 Jano? Jsi v pořádku?
01:16:59 Jsem nějaká unavená. Promiň.
01:17:07 Nesu jídlo.
01:17:19 Nikdy nebudu nikoho tak strašně milovat jako tebe.
01:17:26 Co je?
01:17:32 To zní tak kýčovitě.
01:17:35 -Neříkalo se mi to snadno.
-Citlivko.
01:17:38 -Jsem citlivka?
-Hm.
01:18:18 -Kdy se vrátíš?
-Pozítří.
01:18:25 Už jsme takhle blízko.
01:18:33 Už je mi dobře.
01:18:57 -A kdeže?
-Do Bystřice.
01:19:00 Já jedu o stanici dál. Smrčná. Znáte to tam?
01:19:06 Bodejť. Vy nejste zdejší.
01:19:11 -A kdopak tam zgrajznul?
-To já nevím, paní.
01:19:15 To na tom věnci není nic napsanýho?
01:19:18 Ale jo. Tady je VZPOMÍNÁME.
01:19:23 Odpusťte, ještě jsem se nepředstavil.
01:19:27 Emanuel Bonn, poslíček pohřebního ústavu Cháron se sídlem v Hradci.
01:19:32 Těší mě.
01:19:35 Možná je to pro starýho Urbana.
01:19:37 Vezu ho na faru. Třeba si ho objednali do foroty.
01:20:01 Můžete mi, prosím, poradit cestu?
01:20:04 -Tam na kopci.
-Ano, děkuju.
01:22:11 Pašerák - funebrák. To je majstrštyk!
01:22:15 Tohle až budu vyprávět v Praze.
01:22:18 Ty seš hotovej Humpry Bogart.
01:22:28 Er kommt mit mir.
01:22:49 -Wieviel?
-Drei hundert.
01:22:55 -Gut. Also mir?
-Ja.
01:23:04 Usmívej se, člověče. Tohle jsou druhý Vánoce.
01:23:08 -Potřebuju se vrátit.
-Dohoda zněla jasně. Penicilin sem,
01:23:11 nylonky zpátky. První etapu jsi zvlád dobře.
01:23:14 Ale já nemůžu čekat.
01:23:17 Když počkáš, dostaneš dvě stě za krabici navíc.
01:23:20 -Chtěl sis vydělat, ne?
-Jak dlouho?
01:23:24 Aby bylo jasno. Tohle je můj kšeft. Já tady určuju pravidla.
01:24:24 Už jsem ti vyprávěl o tom zubařským zlatě?
01:24:27 -Seděl jsem s jedním cikánem...
-Ušetři mě, ano?
01:24:30 Celý tři dny poslouchám ty tvý blbý kecy. Už toho mám dost!
01:24:33 Víš, jakej je tvůj problém? Seš dezorientovanej.
01:24:36 Jdeš proti sobě. Budeme mít prachů!
01:24:40 Běž do prdele.
01:24:42 -Wieviel wollen Sie fürs Telefonieren?-Zwanzig Schillinge.
01:24:46 Měl bys vědět, že spojovatelky hlásí všechny hovory přes čáru.
01:24:49 Abys nebyl překvapenej, až na tebe budou před barákem čekat fízlové.
01:25:27 Pospěš si!
01:25:31 Uvidíš, třeba ještě změníš názor.
01:25:42 Kde je Lauko?
01:25:44 Chytli ho.
01:25:47 -Cože? -Na hranicích jsou Rusové. Všude stavěj zátarasy.
01:26:09 Slečna Franková?
01:26:38 KOMUNIKUJÍ RUSKY
01:27:25 Jméno?
01:27:27 Emanuel Bonn.
01:27:29 Nahlas!
01:27:32 Emanuel Bonn.
01:27:34 ZAPISOVATELKA PÍŠE Počkejte!
01:27:40 Jste Ivan Heinz, narozen 8.2.1930?
01:27:45 Mé skutečné jméno je Emanuel Bonn. Jsem zázrak moderní poezie.
01:27:50 Básník a marxista. Bojovník proti kapitalismu,
01:27:53 fašismu a veškerému maloměšťáckému ksindlu!
01:28:03 Strážmistr má svoje způsoby. Budete si na ně muset zvyknout.
01:28:11 Co jste dělal v Rakousku?
01:28:20 Hodlal jsem infiltrovat britskou tajnou službu
01:28:25 za účelem likvidace amerického prezidenta. ZAPISOVATELKA PÍŠE
01:28:27 -Přestaňte! -K uskutečnění mého plánu jsou potřeba jen dvě krabičky
01:28:31 od sirek s blechami nakaženými nejjedovatějšími bakteriemi.
01:28:35 Tato prostá kuřácká pomůcka nevzbuzuje pražádnou pozornost.
01:28:42 Blechy se v ní dají snadno ukrýt i transportovat.
01:28:46 V jednu chvíli krabičky otevřu a vypustím parazity
01:28:49 v bezprostřední blízkosti tribuny s americkým prezidentem.
01:28:55 Následná epidemie zahubí nejen prezidenta Trumana,
01:28:58 ale i generály, ministry...
01:29:21 Nevíte, co je s Ivanem?
01:29:27 Můj syn se mi nesvěřuje.
01:29:30 Počkejte!
01:29:34 Nemůžeme jít dovnitř?
01:29:37 Prosím!
01:29:41 Když mě vytáhli z trosek, dvakrát mě operovali a řekli,
01:29:45 že nikdy nebudu mít děti.
01:29:49 Do Francie jsme s Ivanem chtěli spolu. Myslela jsem, že to víte.
01:29:53 Neuražte se, ale proč bych vám to všechno měl věřit?
01:30:00 Nemusíte.
01:30:23 Chcete si to nechat?
01:30:27 Samozřejmě.
01:30:33 Máte někoho, kdo by se o vás postaral?
01:30:37 Příbuzné?
01:30:58 Slečno!
01:31:03 Já...
01:31:09 Tu máte. Teď budete potřebujete cukr.
01:31:18 Jsem každý večer doma,
01:31:21 takže kdybyste cokoliv potřebovala...
01:31:32 Nemůžu čekat dlouho.
01:31:41 Jděte!
01:31:45 Čelem ke zdi!
01:32:02 Slíbils, že budeš rozumnej.
01:32:07 Sepíšeme protokol.
01:32:11 Jméno?
01:32:15 Ivan Heinz.
01:32:17 Narozen?
01:32:19 8.2.1930
01:32:23 Bydliště?
01:32:26 Hoffmanova 6, Praha 15
01:32:29 Zadržený, sdělte důvod vašeho pohybu v hraničním pásmu.
01:32:39 Byl jsem...
01:32:44 -U Madamme Morain.
-Přestaň kecat!
01:32:47 Jakým právem mne tady zadržujete? Jsem nemocný člověk.
01:32:54 Kde jsi vzal ty šilinky?
01:32:57 Šilinky.
01:33:10 Pochcal se.
01:33:18 Spojte mi Prahu. Bleskem!
01:36:20 Jsi vzhůru?
01:36:38 Snílek, co nikdy nespí.
01:36:46 Sladíte?
01:36:48 Ne.
01:36:50 Já bych taky neměl. Řekli, že prý mám v krvi moc cukru.
01:36:55 Jak dlouho jste u policie?
01:36:57 Dva roky.
01:37:01 Nedávno mne povýšili.
01:37:04 Gratuluju.
01:37:07 Překvapilo mě, že jste přijel osobně.
01:37:10 -Na převaděče nevypadá.
-Kdoví co tam dělal?
01:37:15 -Podle mého to hraje.
-Proč myslíte?
01:37:19 Zkušenost. Ale něco takovýho jsem tu ještě neměl.
01:37:28 NĚKDO KLEPE Ano.
01:37:38 Pište! Protokol z výslechu zadrženého Ivana Heinze.
01:37:46 Přítomni: Zástupce Státní bezpečnosti,
01:37:48 druhého pražského odboru Karel Zeman,
01:37:51 desátník Perský, moje jméno a hodnost.
01:37:56 Přiveďte ho!
01:38:15 Prý se chováte jak psychicky vyšinutý člověk.
01:38:21 Na fotkách vypadal větší.
01:38:31 Doktore!
01:38:33 Ve 14:32 přítomen i doktor Hakl. Znáte ho?
01:38:40 -Ano.
-Léčil jste ho?
01:38:49 Já čekám.
01:38:53 Soudruhu doktore, přivezl jsem vás, abyste potvrdil, nebo vyvrátil,
01:38:57 zda byl tento muž u vás hospitalizován?
01:39:03 Před několika měsíci byl u mě na klinice.
01:39:06 -Kdy přesně?
-Nevím, musel bych si vzpomenout.
01:39:12 -Vy si nevedete záznamy?
-Jistě, ale...
01:39:18 Řekněte jenom to, co jste uvedl mně.
01:39:22 Přijímali jsme ho koncem října minulého roku.
01:39:26 Tvrdí, že se u vás léčil. Můžete to potvrdit?
01:39:32 Bylo podezření, že jde o těžkou paranoidní schizofrenii,
01:39:38 což se během několikadenního pobytu na klinice potvrdilo.
01:39:43 Podle všeho měl poruchy smyslového vnímání.
01:39:48 Je to cvok?
01:39:50 Maniodepresivní psychotik.
01:39:54 Podepíšete to do protokolu?
01:40:17 Běžte!
01:40:27 Na!
01:40:30 Tvý básničky.
01:40:37 Myslel jsem, že to má pro tebe velkou cenu.
01:40:42 O nic jsem se tě neprosil.
01:40:56 Rozkousal si zápěstí, aby to bití nemusel dál snášet.
01:41:00 Mohls dostat patnáct let. Uvěřili, že nejsi politickej.
01:41:05 Díky mně.
01:41:09 Viktor Lukas to štěstí neměl.
01:41:12 Doznal, že byl hlavou rozsáhlého spiknutí proti republice.
01:41:15 Dokonce sám požádal o nejpřísnější trest. Včera ho popravili.
01:41:22 Chápeš?
01:41:24 Bezvýznamná oběť pro významný společenský prospěch.
01:41:31 Možná mi chceš konečně poděkovat, ale hledáš ty správný slova.
01:41:47 Nechte to!
01:41:52 Je jiná doba, básníku. Lidi jako vy už nejsou v módě.
01:41:58 Měl by sis to konečně připustit.
01:42:27 Heinz, ty to zkoušíš, viď? No tak, no...
01:42:31 Tak jdeme, jdeme! Pohyb!
01:43:15 Pomalu dochází.
01:43:18 Konečně.
01:43:23 Tak co je novýho?
01:43:25 Jako obvykle.
01:43:28 Oslava práce, šťastná budoucnost, zatýkání,
01:43:32 tresty smrti. Jo, přepsal jsem ti ten Lukasův rukopis.
01:43:38 Děkuju.
01:43:43 Máš dobrou náladu?
01:43:46 Přišla ti pošta.
01:43:49 Dobrý zprávy?
01:43:51 Řekl bych, že jo.
01:43:55 Máš syna. Jmenuje se Ivan.
01:43:57 Pozdravuj tátu a že ještě jednou moc děkuju.
01:44:00 P.S. Banálnější pohled jsem už nesehnala.
01:44:08 -Čets to?
-No asi...
01:44:12 Ty mi čteš poštu?
01:44:28 Kdyby se ti chtělo, tak do kýblu.
01:44:38 Žádný peklo není, ale lidi jsou hloupí,
01:44:41 vždycky si nějaký vytvoří.
01:44:44 Když už jsou v těch sračkách po krk,
01:44:46 tak zase touží po Bohu, po vyšší moci, po smíření.
01:44:51 Ale ať jdou všichni do prdele.
01:44:53 Smíření není něco, k čemu máme dospět.
01:44:57 Je třeba se bouřit. Nesmířit se.
01:45:00 Ani s bohem, ani s peklem. Jít si svojí cestou.
01:50:49 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010
Inspirován životními osudy a motivy básníka Egona Bondyho vrací se debutující režisér Tomáš Mašín k tématu ztracené literární generace, do času připravovaného komunistického převratu a prvního politického procesu totalitního režimu, k otázkám vztahu umělce a společnosti i k zločinům, které komunismus vědomě na české kultuře páchal. Mašín nevypravuje životopisný film, ale vytváří vlastní postavu tvůrce, jehož ústředním tématem je provokace a vzpoura i odpor ke všem ideologiím a ustáleným životním konvencím. Přes tuto svou fiktivní postavu tak vykresluje pozoruhodně autentický obraz let 1947 – 1949, času, s nímž jsme se stále ještě nedokázali pravdivě vyrovnat.
Přestože film se odehrává v dobových reáliích, kdy kouzlo kafkovsky magické Prahy postupně začala nahrazovat dusná atmosféra nastupujícího totalitního režimu, režisér v hlavní příběhové linii vidí nadčasové sdělení. „Film je o střetu bytostného individualisty se systémem,“ říká Tomáš Mašín. „Hlavní hrdina zosobňuje tradici estetických a filozofických buřičů, kteří se odmítají nechat spoutat systémem, ať už je jakýkoliv. Film klade otázku, do jaké míry se má člověk nechat válcovat státní mocí, a to v jakékoliv formě. A to je téma žhavé zejména dnes, kdy jsme neustále konfrontováni s mocí bank, médií, kdy politici manipulují s veřejným míněním a svobodně myslící jedinec je jim vysloveně překážkou,“ dodává režisér.
Hlavní osou filmu je milostný vztah dvou silných individualit – rebela a básníka Ivana a o několik let starší, vyzývavé, životem protřelé Jany. Jana a Ivan tvoří svým způsobem tragikomický pár, žijící v šíleném tempu, bez odpovědnosti a myšlenek na zítřek. Ivanovo peklo představuje nejen jeho zjitřená básnická představivost a tvůrčí hyperaktivita, ale právě Jana, jejíž inteligence a hédonistický styl života zažehnou v Ivanovi plamen skutečné vášně.
V hlavních rolích se představují Kryštof Hádek a polská herečka Karolina Gruszka, představitelka jedné z hlavních rolí filmu Davida Lynche Inland Empire. Také obsazení dalších rolí je mezinárodní – Ivanova protihráče Karla, který tvoří jakýsi názorový protipól volnomyšlenkářského hlavního hrdiny, hraje slovenský herec Luboš Kostelný, Ivanova otce, bývalého legionáře přísných zásad, Martin Huba; postavu Ivanova mentora, který mu pomáhá při literární cestě vzhůru, hraje Jan Kraus.
Foto: Lucie Jansch
Píše se rok 1947 a doba přeje smyslnosti, extravaganci, humoru a nekonečnému očekávání.
Ivanu Heinzovi, pohlednému dandymu a vtipnému provokatérovi je právě devatenáct. Utíká z domova, aby se vydal na nekonvenční pouť oslavující svobodu a umělecké ideály. Žije přítomným okamžikem, obdivem k surrealismu a krásným ženám.
Život se zdá být báječný, pokud ho vychutnáváte v cigaretovém kouři, lehkém opojení likérem a po boku fascinující, krásné a zkušené ženy. Ivan píše básně a vrhá se nadšeně do zničující romance s nezávislou a bisexuální Janou. Akční život plný inspirujících erotických her, hádek, výbuchů smíchu, dobové taneční hudby, ale i dramatických politických změn, prožívají čerství milenci naplno. Komunistický režim však začíná ukazovat svou represivní tvář. Ale Ivan a Jana jsou jako lehkonozí tanečníci na ostří žiletky. Není důležité, co bude zítra. Důležité je, co je teď a jak silně mne dokážeš milovat! Vyhýbají se povinnosti pracovat, spřádají fantastické plány do budoucnosti, živí se drobnými krádežemi a plánují útěk do Paříže. Střet s mocí však přichází tvrdě a nečekaně…
Film získal v roce 2009 Českého lva v kategoriích:
- nejlepší hlavní mužský herecký výkon – Kryštof Hádek
- nejlepší zvuk– Pavel Rejholec, Jakub Čech
- nejlepší kamera – Karl Oskarsson
* 22. 2. 1965
* 20. 1. 1930
† 9. 4. 2007
