Lehkovážný okamžik
Max Ophüls (1902-1957, vl. jm. Max Oppenheimer) se řadí k nejvýznamnějším evropským filmovým režisérům. Začínal jako herec a později režisér na jevišti. K filmu se dostal po příchodu zvuku jako režisér dialogů. Jeho samostatný celovečerní debut Zamilovaná firma (1932) patřil k tehdy oblíbenému žánru lehkých hudebních komedií. Pak natočil mj. do Bavorska přenesenou (a u nás z pochopitelných důvodů neuvedenou) filmovou verzi Smetanovy Prodané nevěsty (1932) a jeden z významných raných zvukových dnímků, adaptaci Schnitzlerova dramatu Milkování (1933). Po nástupu Hitlera k moci opustil Německo a posléze se usadil v Paříži. Ve čtyřicátých letech dostal práci v Hollywoodu a v padesátých letech znovu působil ve Francii, kde také vznikla jeho vrcholná díla, známá z uvedení v ČT, přepis Schnitzlerova Reje (1950), adaptace Maupassantových povídek pod názvem Radovánky (1952) a konečně dobová freska o proslulé špionce a kurtizáně Lola Montes (1955). V pouhých 54 letech podlehl revmatickému zánětu srdečního svalu.
Snímek Lehkovážný okamžik (1949) je posledním z jeho hollywoodského období, kdy své filmy podepisoval jako Max Opüls. Režisér se v odlišných podmínkách filmové výroby adaptoval překvapivě dobře. Obdivoval efektivitu studiového systému i technické vymoženosti, jež měl k dispozici (byl obzvláště posedlý takřka neomezenou pohyblivostí kamery). Lehkovážný okamžik vznikl podle povídky, uveřejněné v ženském měsíčníku Ladies Home Journal a vypráví o ženě, která se snaží zachránit dospívající dceru před vztahem s nehodným mužem, a patří do tehdy oblíbeného žánru filmu noir. Kromě vizuálních kvalit, jež jsou režisérovým forte, film vyniká hereckými výkony Joan Bennettové v úloze matky a zejména anglického herce Jamese Masona v nejednoznačné roli vyděrače s dobrým srdcem. Zajímavé je i využití reálů, především v okolí jezera Balboa v San Fernando Valley a v obchodním centru Los Angeles.