Tváří v tvář problému. Živě s M. Jílkovou. Připravili: M. Jílková, J. Horská, L. Krenková a M. Straka

Pozvání do studia přijali: nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, náměstek policejního prezidenta plk. Ing. Viktor Čech, advokát JUDr. Tomáš Sokol

V přímém přenosu se bude moderátorka Michaela Jílková společně se svými hosty zamýšlet nad tím, zda správně spolupracují státní zástupci a policisté. Proč se nejeden zločinec před soudem dočká osvobození? Jak je možné, že člověk podezřelý z korupce se mnohdy neocitne ani před soudem? Kdo za to může? Státní zástupce, nebo policie?

Vztah policie a instituce státního zástupce je, zdá se, velmi komplikovaný, ač by se z logiky věci dalo usuzovat, že by mělo jít o velmi úzkou spolupráci. Policisté, kteří vyšetřují různé kauzy a trestní oznámení, se podle svých slovo snaží dělat svou práci co nejlépe. Shromažďují fakta a důkazy, vykonávají domovní prohlídky, vyslýchají svědky. Pak celý spis, na kterém pracují třeba několik měsíců, předají příslušnému státnímu zástupci.

Státní zástupce rozhodne, zda je šetření dostačující, zda chce něco doplnit, nebo zda ze šetření vyplývá, že jde skutečně o trestný čin. Státní zástupce má právo trestní řízení zastavit, nebo vrátit. Tady nastává kámen úrazu. Policie si myslí, že státní zástupce mnohdy jen spis zběžně pročte a to je všechno. Chtějí, aby státní zástupce se na celé věci podílel od samého počátku a řekl jim, na co se ve vyšetřování mají policisté zaměřit.

Státní zástupci zase mají pocit, že u policie je málo kvalitních lidí, kteří nemají právní povědomí a policie obviněné v mnoha případech jen šikanuje a hledá fakta, která neexistují. Šťourají se jim v soukromí a mnohdy zadrží všechno, co se jim zdá podezřelé, ač to s věcí vůbec nesouvisí. Je ovšem nutné upozornit na to, že jde pouze o mezní situace. Ve většině případů police a státní zástupci bez problémů spolupracují.

Stopáž45 minut
Rok výroby 2010
 L