00:00:37 V září roku 1965 mě ministerstvo kultury poslalo

00:00:44 na soutěž mladých dirigentů v Besanconu.

00:00:48 Cítil jsem se velmi dobře, protože mám rád konkurenci,

00:00:52 mám rád soutěže, a navíc jsem mluvil dobře francouzsky.

00:00:56 Všechna kola soutěže proběhla velice dobře

00:00:59 a já jsem postoupil až do finále, ve kterém jsme byli tři kandidáti.

00:01:06 Večer před koncertem nás každého zvlášť zavřeli

00:01:11 do hotelové místnosti. Měli jsme nachystaný svůj program.

00:01:16 Měli jsme dirigovat i neznámou skladbu,

00:01:20 kterou nám měli dát dvacet minut před vystoupením.

00:01:23 Vylosoval jsem si číslo tři, takže jsem byl až poslední,

00:01:26 a oni na mě zapomněli a skladbu mi nedali.

00:01:30 Už chtěli ohlásit obecenstvu, že bude muset být přestávka

00:01:33 a bude se čekat, až se na to podívám,

00:01:36 ale já jsem řekl, aby mi ukázali partituru.

00:01:40 Na pět minut jsem se na to podíval a šel jsem na to.

00:01:44 No a vyhrál jsem.

00:01:52 Ministerstvo mě o čtyři měsíce později poslalo na další soutěž,

00:01:58 tentokrát do New Yorku na prestižní konkurs Dmitri Mitropulose,

00:02:02 kde porotě předsedal Leonard Bernstein.

00:02:05 Tam jsem také dostal cenu,

00:02:08 takže to rychle otevřelo moji kariéru.

00:02:12 Tehdy mi ještě nebylo třicet.

00:02:15 Hned jak jsem se vrátil z New Yorku,

00:02:18 dostal jsem pozvání od České filharmonie,

00:02:21 abych vedle Karla Ančerla dělal zájezdy s Českou filharmonií.

00:02:25 Takže to byl dobrý začátek, dobrý start mé kariéry.

00:02:29 Dělal jsem velké turné s Českou filharmonií do balkánských států,

00:02:34 Budapešť, Bukurešť, Sofie, Ankara, Istanbul.

00:02:38 Na jaře roku 1968 v Německu, ve Švýcarsku a Rakousku.

00:02:57 Hudbou jsem byl v naší rodině obklopen od nejútlejšího dětství.

00:03:03 Byly mi čtyři roky, když mi otec dal do ruky housle a řekl:

00:03:07 "Musíš se učit hrát na housle."

00:03:10 Tak jsem musel denně cvičit. A když přišel z práce domů,

00:03:15 každý den v půl šesté jsem měl hodinu školení.

00:03:19 Jednou, to mi bylo asi osm let, jedna sestra otci řekla,

00:03:22 že nechci na housle cvičit.

00:03:25 Otec se hrozně rozčilil a housle rozbil.

00:03:28 Potom jsem chodil, asi od devíti let, na klavír,

00:03:32 a otec hrál amatérsky na housle.

00:03:36 Kromě toho měl dva taneční orchestry.

00:03:39 A jak jsem začal dobře hrát na klavír,

00:03:43 tak jsem asi od patnácti let začal hrát v jeho orchestru.

00:03:47 Přihlásil jsem se na konzervatoř, kde jsem studoval bicí nástroje.

00:03:51 Když bylo zapotřebí, hrál jsem v jeho tanečním orchestru,

00:03:55 někdy bicí nástroje, někdy i na kontrabas.

00:03:59 Jednoho dne si mě zavolal ředitel konzervatoře a říkal,

00:04:03 pane Mácale, vidím po celém Brně plakáty,

00:04:07 že hrají taneční zábavy Zdeněk Mácal.

00:04:10 Víte, že je to zakázané?

00:04:13 Já říkal, pane řediteli, se mnou to nemá vůbec nic společného.

00:04:17 To je můj tatínek, Zdeněk Mácal senior.

00:04:20 A já jsem Zdeněk Mácal junior.

00:04:24 Až do studií na Janáčkově akademii múzických umění v Brně

00:04:27 jsem si takhle přivydělával,

00:04:31 protože mě otec musel platit jako každého jiného muzikanta.

00:04:34 Potřebovalo to dirigenta.

00:04:37 Tak já, mladý, jsem se postavil před orchestr, a už to jelo.

00:04:41 Tak jsem vlastně začal dirigovat.

00:04:44 Bylo to nejen potěšení dirigovat muziku,

00:04:48 ale můj otec hrál tenorsaxofon. A já dával dobrý pozor,

00:04:51 kdy zahrál špatnou notu nebo hrál něco špatně, abych mohl říci,

00:04:56 ty, ty, ty, tam to nebylo v pořádku.

00:04:59 Jako mladý hoch jsem kontroloval svého otce, což mě velmi bavilo.

00:05:04 Můj otec nebyl moc nadšený, ale nakonec mě musel i platit,

00:05:09 protože jsem hrál nebo dirigoval jako každý jiný jeho muzikant.

00:05:51 V osmašedesátém roce jsem si uvědomil,

00:05:54 jaké pozice bych mohl mít: Česká filharmonie byla pro mě otevřená,

00:05:59 Supraphon jsem měl otevřený. Moje kariéra se mohla rychle vyvíjet.

00:06:05 Ale to pro mě nebylo rozhodující.

00:06:08 Já jsem potřeboval nejen pro svůj umělecký rozvoj,

00:06:12 ale pro svůj osobní rozvoj, jako lidská bytost,

00:06:16 zachovat si charakter a zůstat čestný sám k sobě.

00:06:20 Tedy to, co mi můj otec vždycky říkal.

00:06:43 Věřím, že provozovat nebo tvořit umělecky,

00:06:49 ať už hudbu či v jakémkoli jiném uměleckém tvoření

00:06:54 musí člověk zůstat čestný sám k sobě.

00:07:00 Je velice těžké interpretovat hudbu Brahmse, Mozarta a všech skladatelů,

00:07:07 kteří mají určitou čistotu, velkou morální náplň.

00:07:13 Je velice těžké přijít na kořen této hudby, celého tohoto umění,

00:07:20 jestliže člověk...,

00:07:24 pokud jako lidská bytost nejedná čestně ve svém osobním životě.

00:07:34 To znamená, že jestliže se snažíte pochopit Beethovena a Brahmse

00:07:39 a potom říkáte, ano, pane předsedo, nebo co vám strana nařizuje,

00:07:46 tak vlastně kolaborujete sám se sebou.

00:07:50 Toto zaprodání sama sebe se vám může nevyplatit.

00:08:35 Zdá se to velice jednoduché, ale když to děláte měsíce, roky,

00:08:40 tak vlastně rozpoltíte celý svůj vnitřní charakter

00:08:43 a potom už nevíte, kde stojíte. A to vám v určitém momentě zamezí,

00:08:48 abyste na jedné straně byl nečestný ve svém osobním jednání

00:08:52 a na druhé straně chtěl pochopit hloubku spirituální hudby,

00:08:56 jako je Beethoven nebo Brahms.

00:09:00 Když si to lidé uvědomí, už je kolikrát pozdě udělat nápravu.

00:09:11 Já nejsem tvůrčí osobnost ve smyslu vytvořit skladbu,

00:09:19 namalovat obraz nebo vytvořit, realizovat film.

00:09:25 Já jsem vlastně služebník těchto velkých duchů.

00:09:31 Pro mě je to nejdůležitější, abych šel opačnou cestou.

00:09:41 Tvůrčí skladatel nebo spisovatel

00:09:45 má nějaké pocity a dá je na papír, vytvoří dílo.

00:09:50 Já jdu z opačné strany, skrze jeho výtvor, jeho skladbu,

00:09:57 já se snažím dostat se do jeho ducha.

00:10:26 Nepotřebuji velké zážitky nebo otřesy, abych dal něco na papír.

00:10:33 Já potřebuji cítit mír a spokojenost ve své duši,

00:10:39 abych mohl tento obrácený proces uskutečnit.

00:10:54 Ve chvíli, kdy jsme přejeli hranice, jsem věděl,

00:10:58 že se do Československa nikdy nevrátím.

00:11:03 S Kubelíkem jsme se často stýkali a Rafael mi říkal,

00:11:07 víš, ty jsi mladý, ty se tam ještě vrátíš, ale pro mě už je pozdě.

00:11:11 Já jsem říkal, Rafaeli, já myslím, že se tam žádný z nás nevrátí.

00:11:15 Narodil jsem se jako Čech a českou krev mi nikdo nevezme.

00:11:19 Upřesním to: jsem vlastně Moravan.

00:11:22 Když jsme v osmašedesátém roce opustili Československo,

00:11:26 byla vlastně Evropa mým domovem. Bydleli jsme napřed v Holandsku,

00:11:30 potom jsme se přestěhovali do Švýcarska.

00:11:34 Svou činností, kterou jsem rozvíjel po celé Evropě, jsem byl Evropan.

00:11:40 Já se cítím velice silně jako Rakušan,

00:11:44 protože máme hodně společného.

00:11:48 Když jdu po Vídni, tak si kolikrát myslím, že jsem v Praze,

00:11:52 protože tady čtete české názvy, Vaněk, Svoboda a další česká jména.

00:12:00 Když jsme se přestěhovali do Ameriky,

00:12:05 tak jsem k pocitu Evropana přidal další část zeměkoule.

00:12:10 Na jedné straně se cítím jako kosmopolita internacionální,

00:12:15 protože cestujeme po celém světě, nemám problémy s jazykovou bariérou.

00:12:20 Vždycky jsem se cítil jako centrální Evropan.

00:12:24 Jestli chcete víc detailů, tak se cítím jako Moravan.

00:12:28 A kdybych šel ještě do většího detailu, tak "su pravé Brňák".

00:12:49 Jedním z velkých momentů, krátce po našem odchodu,

00:12:53 bylo pozvání k dirigování Berlínské filharmonie,

00:12:58 potom můj debut v Paříži,

00:13:02 záskok na festivalu v Luzernu s Kolínským rozhlasovým orchestrem.

00:13:09 Doktor Steibeck onemocněl, na poslední chvíli mě zavolali,

00:13:13 a já jsem převzal celý program.

00:13:16 Z toho se vyvinula spolupráce s Kolínským rozhlasovým orchestrem,

00:13:20 kde jsem dostal nabídku na šéfa a kde jsem potom působil.

00:13:23 Z jiného bych se zmínil o mém americkém debutu,

00:13:27 který byl s Chicago symphony, kde jsem začínal v roce 1972,

00:13:32 což mi umožnilo další působení ve Spojených státech.

00:13:36 Hned další rok jsem dostal pozvání do Pittsburghu,

00:13:40 kde jsem 13 nebo 15 let pravidelně hostoval.

00:13:43 Dirigoval jsem i jiné americké orchestry,

00:13:47 samozřejmě Newyorskou filharmonii.

00:13:50 Dirigoval jsem celkem 158 orchestrů na celém světě.

00:13:59 Snažil jsem se věnovat rodině, pokud to bylo možné.

00:14:03 Mám velkou výhodu, že moje manželka se mnou všude cestuje,

00:14:08 navštěvuje všechny koncerty, všechny generální zkoušky.

00:14:12 Vždycky je na mé straně, stará se o mě,

00:14:14 takže mám veškerý komfort a pohodlí.

00:14:18 Věnuje se mi již téměř 40 roků.

00:14:21 To je velká výhoda, že všude, kde jsem, jsme spolu.

00:14:25 A tam, kde právě jsme, je náš domov pro tu chvíli, pro ten týden.

00:14:38 Není velký rozdíl zkoušet programy s orchestry

00:14:41 nebo hrát koncerty v různých státech s různými orchestry.

00:14:47 Například Italové nebo Francouzi mají jiný temperament,

00:14:51 než mají Němci nebo Skandinávci.

00:14:55 To je vidět v přístupu ke zkouškám, ve způsobu kázně,

00:14:59 nebo při angažování se při hraní.

00:15:02 Když nadchnete Italy, projeví vám to velmi spontánně.

00:15:06 Je to jednodušší je nadchnout.

00:15:09 U Němců nebo Skandinávců je to trochu těžší.

00:15:13 O to je zajímavější ukáznit temperamentní jižní země

00:15:18 a rozehřát chladnější země severní.

00:15:23 To je potom úkol dobrého dirigenta, aby v různých zemích a kontinentech

00:15:29 dosáhl podobného výsledku, to znamená ve zvuku.

00:15:33 Já jsem osobní nebo srdečné vztahy s domovem nikdy nepřerušil,

00:15:38 cítím se Čechem i na dálku, nebo kdekoli jsem ve světě.

00:15:43 Ze začátku jsem se snažil zvát některé české výkonné umělce,

00:15:48 nebo provádět české skladatele.

00:15:52 Ovšem ministerstvo kultury nebo Pragokoncert

00:15:55 tyto věci silně blokovaly.

00:15:58 Když měl někdo se mnou vystupovat, nedostal povolení vyjet,

00:16:02 nebo když měly být na programu

00:16:05 skladby českých nebo slovenských autorů, nezaslali materiál.

00:16:09 Po určité době jsem od toho ustoupil,

00:16:12 protože jsem viděl, že je to marné snažení.

00:16:22 Šéfdirigent u amerického orchestru,

00:16:26 nebo mohu mluvit o mém orchestru v New Jersey Symphony a dalších,

00:16:30 má velké pravomoci. Rozhoduje o všech otázkách uměleckých,

00:16:35 o programu, angažování sólistů a hostování dirigentů.

00:16:40 Do jeho kompetence spadá celá linie orchestru,

00:16:44 od angažování hráčů až po uvolnění hráčů z jednotlivých zkoušek,

00:16:49 pomáhat administrativnímu řediteli, získávat peníze pro symfonii,

00:16:54 navštěvovat večírky po koncertech, být ve styku s Boardem of Directors,

00:16:59 s prezidentem orchestru, s lidmi, kteří podporují symfonii,

00:17:04 a také s velkými společnostmi, které mají hodně peněz.

00:17:08 Je to nesmírně náročné na čas.

00:17:11 Co se mi na tom líbí, je, že sice máte velké pravomoci,

00:17:16 ale je to soustředěno určitým způsobem ve vašich rukou.

00:17:21 To znamená, že za určitou dobu,

00:17:24 za dva, čtyři, deset, patnáct roků můžete dosáhnout dobrých výsledků.

00:17:29 Jestliže nedosáhnete, můžete vzít, jak se říká, klobouk a odejít.

00:17:33 Bravo, bravo, to je nádherné.

00:17:53 Hodně lidí říká, že nečtou kritiky, že se o to nezajímají.

00:17:57 Ale myslím si, že nakonec si to přečte.

00:18:01 Já, když diriguji každý týden tři až pět koncertů,

00:18:05 snažím se vždycky provést nejlepší výkon.

00:18:09 Člověk musí být sám k sobě kritický,

00:18:13 ví, kdy to bylo lepší, kdy to bylo horší.

00:18:16 A jak to potom vyjde v kritice?

00:18:19 Je lepší, když kritiky jsou dobré. Jenže když kritika není dobrá?

00:18:24 Měl jsem řadu špatných kritik, a stojím tady i dnes,

00:18:28 i ve městech, kde jsem neměl dobré kritiky,

00:18:31 a jsem nazpět a dělám muziku, jak jsem dělal dřív.

00:18:35 Člověk se nemůže dát odradit.

00:18:38 Ale pokud s kritikem souhlasíte, snažíte se to příště zlepšit.

00:18:42 Až teprve tady můžeme jít trochu nazpět.

00:19:25 Já jsem byl neznámá osoba a pro většinu lidí dodnes jsem,

00:19:29 protože veškeré informace o mně byly zastaveny nebo filtrovány.

00:19:41 Odešli jsme z Československa

00:19:44 a já jsem si nikdy nepředstavil, že se sem jednou vrátíme.

00:19:49 Naposledy před odchodem jsem dirigoval Českou filharmonii

00:19:53 v této Dvořákově síni, na tomto pódiu, s tímto orchestrem.

00:19:57 A je to zvláštní pocit, když se téměř po třiceti letech

00:20:00 vrátíte na stejná místa k orchestru,

00:20:04 v němž je hodně tváří nových.

00:20:07 Ale aspoň třetina hudebníků se mnou před třiceti lety hrála.

00:20:11 Byl to takový zvláštní pocit, když můžete zkoušet v českém jazyce,

00:20:16 což jsem nedělal 28 let, a obrátit se na smyčce

00:20:19 a vidíte mládence za koncertním mistrem Kotmelem

00:20:23 a za ním skupinu houslí, a chcete po nich legato a ono tam je.

00:20:28 Vidíte na nich Ševčíkovu školu, v pravé ruce vedení smyčců.

00:20:34 Řekl bych, že to není sentimentální návrat, ale je to zvláštní radost,

00:20:41 že pracujete s lidmi, se kterými máte v žilách stejnou krev.

00:20:46 Byl jsem velice mile překvapen a potěšen,

00:20:51 když za mnou po generální zkoušce přišla řada členů umělecké rady,

00:20:56 přední hráči tohoto orchestru, profesoři JAMU

00:21:01 a významní sólisté České filharmonie a žádali mě o užší spolupráci.

00:21:26 Já jsem žádnou oficiální nabídku na místo šéfdirigenta nedostal,

00:21:31 všechno ostatní jsou spekulace.

00:21:45 Byl jsem velice potěšen...

00:21:55 No, no, to musí být... Musíte mě přivést k slzám.

00:22:00 Cokoli, ale něco se musí stát.

00:22:32 Dirigoval jsem koncerty ve Vídni, s Vídeňskými symfoniky,

00:22:37 a měl jsem to potěšení, že koncert navštívili

00:22:43 náměstek ministra kultury pan Koronthaly

00:22:47 a ředitel České filharmonie pan Kovář.

00:22:51 Také jsme se setkali,

00:22:54 ovšem po třech hodinách jsme skončili na bodu nula,

00:23:00 což pro mě znamená bod mrazu.

00:24:43 Já se necítím jako emigrant, ani jako exilový Čech.

00:24:47 Já se cítím jako Čech nebo jako kosmopolita,

00:24:51 nebo jako internacionální osoba.

00:24:54 Neměl jsem důvod vrátit se sem.

00:24:57 Za dané situace jsme odešli proto, že to zde komunisté a Rusové drželi.

00:25:02 Když jsem se vrátil zpět, přišel jsem dělat muziku.

00:25:05 Já nemám zapotřebí ukazovat něco víc než moji českou muzikálnost.

00:25:10 Mnozí lidé za tím nevidí námahu, skoro čtyřicet let dřiny,

00:25:15 kterou jsem vložil do té práce.

00:25:18 Část mého úspěchu jsou nyní úroky, které si beru zpět.

00:25:23 Lidé většinou říkají, že vidíme celý svět,

00:25:27 ale co ti lidé mají za výhodu,

00:25:30 že každý večer spí ve své vlastní posteli!

00:25:36 V posledních letech diriguji nejméně tři koncerty týdně,

00:25:41 tři, čtyři, někdy i pět.

00:25:44 Za posledních osm dnů jsem dirigoval šest koncertů,

00:25:48 a to se dvěma různými orchestry.

00:25:51 Čtyři koncerty v New Yorku a dva ve Vídni.

00:25:55 Tím, že se na koncertě snažíte přenést určitou radost,

00:25:59 kterou pociťujete při provádění hudby,

00:26:02 na orchestr a jeho prostřednictvím na obecenstvo,

00:26:06 tak cítíte vděčnost těch lidí, kteří prožili něco mimořádného.

00:26:13 Myslím si, že mi to pomáhá, když mám problémy,

00:26:17 a vlastně se mohu odvolat na všechno to, co jsem druhým dal,

00:26:23 že ti druzí mi pomohou v řešení mých problémů.

00:26:27 A to vás přivede k určité vyrovnanosti,

00:26:32 že můžete řešit problémy s větším přehledem.

00:26:35 Úspěch je mottem každého člověka.

00:26:40 Na druhé straně to ale nesmíte přehnat,

00:26:44 abyste nešel jen za úspěchem. Myslím, že největší úspěch je,

00:26:49 abyste cítil každý večer, když jdete spát,

00:26:52 abyste cítil, že ten den jste udělal něco dobrého,

00:26:55 že jste byl spokojený.

00:26:57 Největšího úspěchu dosáhnete tehdy,

00:27:00 jestliže cítíte, že jste vnitřně vyrovnaný,

00:27:04 že jste spokojený s tím, co děláte,

00:27:07 že máte radost z každého dne vašeho života.