Zabiji Nixona
Uskutečnění věčného amerického snu o pilném, pokorném a bohabojném občanovi, jenž se dobrou prací domohl velkého jmění, je jedním z nejotřepanějších klišé, nabízených americkým filmem či literaturou, a dnes jen málokdo věří v jeho existenci. Námětem pozoruhodného nezávislého snímku Zabiji Nixona (2004), jímž režijně debutoval scenárista Niels Mueller (nar. 1961) se stala skutečná událost z roku 1974, která je stejně těžko uvěřitelná. Prodavač kancelářského nábytku Sam Bicke (Sean Penn) sní o tom, že si otevře vlastní obchod. Považuje se za zneuznaného génia, který jen potřebuje správnou příležitost, aby světu ukázal, co v něm je. Zatím se mu ale nic nedaří. O svou práci přijde, bývalá žena rázně odmítá jeho pokusy o návrat do rodiny a banka mu odmítne půjčit peníze na rozjezd nového podnikání. Psychicky labilní muž vidí největší chybu v "systému" a zejména v jeho hlavním představiteli, prezidentu Nixonovi. Své frustrace nahrává na magnetofonové pásky, určené dirigentovi Leonardu Bernsteinovi, jehož si nesmírně váží a jehož žádá, aby o něm světu sdělil pravdu. Rozpad osobnosti Sama Bickea vrcholí na baltimorském letišti nezdařeným pokusem o únos dopravního letadla, jež chtěl nasměrovat na Bílý dům. Jeho tragický osud za pár měsíců odsoudí k zapomnění aféra Watergate. Působivý příběh "malého člověka", který přestane vnímat realitu a začne strhávat do záhuby nejen sebe, ale také všechny lidi ze svého okolí, stojí a padá s mimořádným výkonem hereckého rebela Seana Penna, který se dokonale ztotožnil s hlavní postavou. Z ocenění, jež snímek získal, připomínáme např. Zvláštní uznání Národní filmové rady (NBR).