Roman Buxbaum – Meine Kunst

Menší expozice švýcarského autora českého původu Romana Buxbauma (1956) tematizuje otázku kořenů nacismu a holocaustu. V této souvislosti se zabývá také mediální manipulací mas skrze falšování fakt ideologickou propagandou a nesmazatelnými šrámy v myšlení a cítění jednotlivců vysouvaných většinou společností na okraj. Poslední moment je vztažen nejen na dobu nacismu, ale zabývá se i vztahem Čechů a Němců na našem území po druhé světové válce a současným postavením Romů v dnešní společnosti.

Výstava je pojata jako multimedální instalace, v níž se uplatňuje projekce diapozitivů, statická projekce diapozitivu na všech stěnách zatemněné místnosti spojená s hudebně-zvukovým doprovodem tematizující uměleckou činnost A. Hitlera. Dále je to videoprojekce autorem napsaného textu - životopisu A. Hitlera parafrázovaného do podoby pohádky za použití jazyka umělecko-historického pojednání. Patrně nejzávažnější částí výstavy je videoprojekce autentických výpovědí tzv. svědků minulosti. V ostrém střihu se prolínají výpovědi dvou Židů, kteří přežili Osvětim, dále vyprávění české Němky o příkořích, která zažili její rodiče a prarodiče - Němci - od Čechů po druhé světové válce a konečně současné zkušenosti Romů ze života ve většinové - bílé společnosti. Součástí výstavy je i vydání knihy R. Buxbauma s názvrem Olovo, která je souborem textů od Primo Leviho, S. Freuda, rozhovoru R. Buxbauma s významnou současnou švýcarskou profesorkou curyšské univerzity E. Bronfen na téma holocaustu a rozhovoru R. Buxbauma s farářem Českobratrské církve evangelické S. Karáskem (který mimo jiné také působil ve Švýcarsku a byl činný v disentu). Klíčovým momentem celé výstavy je pokus uměleckou formou otevírat a komunikovat v rovině umělecké výpovědi ožehavá témata naší minulosti a současnosti.