Na předloktí tetování z koncentráku a ve vzpomínkách zlo 20. století (2008). Vzpomínku na Luďka Eliáše, který nás nedávno opustil, uvádíme k jeho nedožitým 95. narozeninám
00:00:21 Jsou věci, které může člověk tolerovat.
00:00:28 Jsou věci, s kterými sice krutě nesouhlasí,
00:00:33 ale může je pochopit.
00:00:37 Ale potom jsou věci, podle mého názoru, které jsou neodpustitelné.
00:00:44 A to jsou věci, které se páchají proti člověku,
00:00:49 proti lidskosti, proti lidem.
00:00:55 A to jsou věci, které jsou pro mě osobně nepřijatelné,
00:00:59 neodpustitelné a hodné vymýcení.
00:01:10 A teď bych prosil vaše dotazy.
00:01:13 Chtěla bych se zeptat, kolik generací Židů muselo
00:01:17 do koncentračních táborů jít?
00:01:20 Byla tam k dispozici pitná voda nebo jak to tam bylo?
00:01:26 Byly na děti kladeny stejné nároky?
00:01:30 Byly trestány stejně nebo měly úlevy, že byly děti?
00:01:36 Jaká tam byla možnost utéct z toho tábora?
00:01:43 Ti mladí lidé, kteří už vyrostli v demokratickém systému,
00:01:47 si vůbec nemohou představit atmosféru doby,
00:01:52 o které s nimi hovořím. Ale já si myslím, že je to nutné.
00:01:56 Poněvadž lidský osud je autentický.
00:01:59 Jak moc jste věděl, co vás čeká,
00:02:01 když vám přišlo oznámení o nástupu do koncentračního tábora?
00:02:08 Člověku vezmou byt. Dají mu menší nebo donutí jej žít v menším.
00:02:13 To se dá vydržet. Když mu znemožní vzdělání, je spousta lidí,
00:02:18 kteří žijí a vzdělaní nejsou. Když ho donutí nosit hvězdu,
00:02:23 i když on k ní třeba nemusí mít vůbec žádný vztah, prosím,
00:02:27 musí se s tím nějak vyrovnat,
00:02:30 že se i vnějškově liší od těch ostatních.
00:02:34 A potom přijde třeba to, že je odvezen do Terezína
00:02:41 a domnívá se, že to je konec jeho trápení.
00:02:52 Když jsem šel do Terezína z Kladna, tak jsem šel s matkou a otcem.
00:02:59 Bratr tam přišel později.
00:03:07 První úkol byl přijmout, že člověk žije v sále,
00:03:14 to bylo v sudetských kasárnách na betonové podlaze,
00:03:18 kde byly jen poházené špatně nacpané slamníky.
00:03:22 A ztratí soukromí.
00:03:25 Tak takhle nějak vypadal jeden větší pokoj.
00:03:30 Můžete hádat, kolik se do tohoto prostoru muselo vměstnat.
00:03:36 V tomhle případě podle oblečení žen.
00:03:42 Je to asi k nevíře, ale v tomto pokoji jich bylo mezi 50 až 60.
00:03:55 U mladých lidí ten psychický stav nebyl nejhorší.
00:04:03 Nesrovnatelné to ovšem bylo na půdách,
00:04:07 tam žila spousta starých lidí bez jakékoliv hygieny na slamnících,
00:04:14 nemohli sejít na záchod, který na té půdě nebyl.
00:04:20 Tam ty podmínky byly strašlivé. Žili v zápachu atd.
00:04:25 A umírali skutečně houfně.
00:04:29 Byl jsem tenkrát zařazen jako hrobník. To byla moc ošklivá práce,
00:04:35 protože byl únor a březen, půda byla ještě promrzlá.
00:04:41 V létě se už pohřbívalo v hromadných hrobech,
00:04:47 poněvadž úmrtí bylo spousta. Bylo to bez rakví.
00:04:52 Byli přiváženi v bednách, zabalení do prostěradel,
00:04:57 někdy i bez nich, bohužel. Nebylo to pěkné.
00:05:02 Nebyl to hezký pohled, proto jsme měli pokoj od četníků,
00:05:11 ti na to neměli žaludek.
00:05:18 Začátkem podzimu se dostavělo krematorium.
00:05:22 My hrobníci jsme přišli o práci. Nebyla radostná.
00:05:30 Když tomu člověk nemá propadnout, musí si uchovávat naději.
00:05:37 Víru, ne nějakou pomyslnou, nebo v něco nadpřirozeného,
00:05:43 ale víru v to, že tyhle věci pominou, že to není konec.
00:05:47 A že je v jeho silách to překonat.
00:05:53 Během určité doby mladí lidé začali bojovat
00:05:59 proti traumatu vykořenění a ponížení.
00:06:08 Nemůžu zapomenout na první setkání s terezínským uměním.
00:06:17 To byl recitační večer, který se odehrával ve sklepní místnosti,
00:06:22 ve které se přes den škrábaly brambory. A tam Gustav Schorsch
00:06:26 recitoval báseň Halase, která se nazývá Praze
00:06:29 a jejíž fragment si pamatuji. Říkalo se tam:
00:06:34 Za vraty našich řek zní tvrdá kopyta.
00:06:37 Za vraty našich řek kopyty rozryta je zem
00:06:41 a strašní jezdci, zjevení, mávají praporem.
00:06:45 Jenom ne strach, jen žádný strach. Takovou fugu vám nezahrál
00:06:51 sám Sebastian Bach, co my vám zahrajem, až přijde čas.
00:06:56 Až přijde čas...
00:07:00 A představte si, že tyhle verše tady zněly v době
00:07:05 po atentátu na Heydricha, po vypálení Lidic,
00:07:09 kdy celý národ i za zdmi ghetta se chvěl strachem z těch hnusot,
00:07:16 které tady nacisté dělali.
00:07:18 A tady zněly svobodně pro povzbuzení tyhle verše. Neuvěřitelné.
00:07:28 Pak se začaly hrát divadelní představení.
00:07:31 Já jsem se toho chtěl účastnit, poněvadž jsem už předtím
00:07:35 jako študák ochotničil.
00:07:38 Podařilo se mi dostat do jedné takové skupiny.
00:07:44 Volný čas si tady lidé krátili všelijak.
00:07:47 Ono ho moc nebylo, práce byla celodenní a byla vyčerpávající.
00:07:54 Ale jinak se hlavně mladí lidé drželi báječně.
00:07:59 Spousta lidí se tady zamilovalo.
00:08:03 Prožívali svou lásku velmi intenzivně, a i když fyzický kontakt
00:08:09 byl samozřejmě obtížný, když se dva lidé mají rádi,
00:08:13 tak se vždycky nějaká příležitost najde.
00:08:17 Vím to z vlastní zkušenosti, poněvadž jsem tu poznal slečnu.
00:08:22 To byla dívka, která jako členka českého komsomolu byla zatčena
00:08:29 pro ilegální činnost. Pro ni jsem nebyl partner, poněvadž jsem nebyl
00:08:36 tohoto smýšlení. Považovala mě za tzv. zlatou mládež.
00:08:43 Trvalo dlouho, než jsem ten její názor překonal.
00:08:48 Shodou okolností k první schůzce se mnou svolila při premiéře
00:08:55 dětské opery Brundibár, na kterou jsem sehnal dva lístky.
00:09:01 Tam někde byl začátek našich medových týdnů.
00:09:06 Tyhle všechny věci - to, že člověk mohl nějak kulturně žít,
00:09:11 že mohl pomáhat svým starým rodičům, že mohl mít dívku, dívka chlapce,
00:09:19 že se mohli velmi obtížně, ale přece jen milovat,
00:09:25 to všechno tvořilo náplň pocitů, která zabraňovala vědomí,
00:09:34 že naše štěstíčko je omezeno jedním čtverečním kilometrem,
00:09:40 že vedle nás umírají lidé,
00:09:43 že na půdách nad námi se dějí strašlivé věci.
00:09:48 Přes tohle všechno to dávalo určitou možnost naplnění
00:09:53 a snad i štěstí a uspokojení.
00:09:57 Já tedy pravím vám, ti páni herci jsou a chtějí hráti vám.
00:10:00 Co chcete viděti? Vy chtěli byste snad zde lásky růžové šťastné
00:10:05 vidět hrát, nebo drama nevěry? Neb vinu zločinnou, tak dobře
00:10:09 sehranou, že slzy poplynou a osvěží váš zrak?
00:10:13 Vše jedno. Tito zde však proto tady jsou,
00:10:17 by hráli před vámi hru lásky osudnou.
00:10:23 Bylo to samozřejmě všechno nesmyslné,
00:10:26 protože to se velmi rychle mohlo změnit tím,
00:10:30 že člověk dostal takový tenký proužek papíru,
00:10:33 na kterém bylo povolání do transportu.
00:10:36 A to se také stalo.
00:10:37 Do jednoho transportu spadla moje slečna
00:10:41 a druhý den do téhož transportu spadl můj bratr.
00:10:46 Tam byla možnost se přihlásit k nějakému transportnímu číslu,
00:10:51 které každý z těch lidí dostal, dobrovolně.
00:10:55 Když jsem se chtěl přihlásit ke slečně, tak rodiče protestovali.
00:11:00 Ale když tam byl i bratr, souhlasili s tou mojí přihláškou.
00:11:08 Jenže se stalo, že moje slečna byla vyreklamovaná
00:11:12 a já jsem byl v situaci: jet nebo nejet?
00:11:17 Ale bylo by to ode mě nefér, kdybych nejel s bratrem,
00:11:22 tak jsem se rozloučil s Evou.
00:11:25 Tenkrát jsem ji poprvé viděl plakat.
00:11:29 Jinak to byla holka tvrdá, komsomolka.
00:11:33 A odjel jsem do Osvětimi.
00:11:41 Příchod do Osvětimi byl pro mě něco naprosto nepředstavitelného.
00:11:47 Když nám starší vězni říkali, že ten kouř je z lidských těl,
00:11:52 že ten zápach, který se tam celou dobu táhl, jsou lidé,
00:11:58 kteří tam byli před námi, trvalo dny a týdny,
00:12:03 než tomu byl člověk ochoten uvěřit.
00:12:12 Ale koncem června nebo v červenci byla najednou vyhlášena selekce.
00:12:21 Nazí jsme pochodovali před doktorem Mengele a SS,
00:12:30 roztřídili nás a byla vybrána tisícovka práceschopných mužů.
00:12:37 Podařilo se tam dostat kromě mě i mého bratra.
00:12:43 Když se podívám na to svoje čísílko, tak si říkám, že to bylo štěstí.
00:12:50 Spousta těch, kteří ho nedostali, skončilo v plynu.
00:12:55 Spousta těch, kteří ho dostali, nebyli při selekci vybráni.
00:13:01 Já jsem ještě v červenci 1944 žil, dostal se do malého tábora
00:13:08 v obci Schwartzheide v Německu, kde nebyly plynové komory
00:13:15 a kde byly jenom dvoupatrové kavalce pro dva lidi.
00:13:21 Prostě pocit, že je to lepší.
00:13:26 A vědomí, že to mohlo být mnohem horší.
00:13:31 Když tam člověk našel odhozenou kůrku chleba nebo nakousnuté jablko,
00:13:36 to bylo víc než štěstí. To byla výhra.
00:13:40 Protože člověk měl pocit, že mu to může o pár hodin prodloužit život.
00:13:47 Že to vysílení, které končilo smrtí, že ho zase oddálil.
00:14:02 Bomby padaly všude. Já sám jsem měl to štěstí, že mě jedna zasáhla.
00:14:11 A to myslím štěstí skutečně.
00:14:17 Byl jsem uznán jako "poškozen bombou? a nemusel jsem na komando.
00:14:25 Když potom přišel duben, a když jsme ráno místo do továrny vyrazili
00:14:36 na jeden z pochodů smrti, jsem byl v relativně dobré kondici. Rozhodně
00:14:46 v lepší, než celá řada těch, kteří štěstí poškození bombou neměli.
00:14:55 Pochodovali jsme bůhví kam, slyšeli jsme hřmění fronty.
00:15:04 To, co zbylo, naložili do vagonů na uhlí.
00:15:09 Tenkrát pršelo celou dobu.
00:15:11 Lidé, kteří nevydrželi stát, během několika hodin umírali.
00:15:19 Stáli jsme v dřevácích ve vlhku a mnozí z nás si stoupli na ty,
00:15:26 kteří už nic necítili, protože jim to nemohlo ublížit
00:15:32 a pro ně to byla záchrana.
00:15:35 Samozřejmě vyprávět někomu, že stál na mrtvém, to je strašné.
00:15:40 Člověk, který se nedostal do této situace, to těžko může pochopit.
00:15:46 Dojeli jsme v noci ze 7. na 8. května do Litoměřic.
00:15:51 A přes most přes Ohři, který současně tvořil hranici
00:15:55 mezi Protektorátem Čechy a Morava a Říší, jsme v průvodu přešli.
00:16:02 A zjistili jsme, že jdeme bez esesáků.
00:16:06 A najednou proti nám přijelo se zatemnělými světly černé auto
00:16:11 a na něm byla značka Červeného kříže.
00:16:15 Každý dostal hrnec sladkého čaje.
00:16:19 Představte si! Sladkého čaje a kus chleba.
00:16:27 A byli jsme svobodní.
00:16:31 Byl jsem naživu, což bylo obrovské štěstí,
00:16:35 moje Eva byla naživu, i se svým bratrem jsem se setkal.
00:16:45 Tak jsme si založili rodinu, protože jsme žádnou neměli,
00:16:51 všichni skončili v komíně.
00:16:54 Pokud bylo vůlí říšského kancléře zničit naši rodinu,
00:16:59 tak mu musím vzkázat, že s náma to prohrál.
00:17:04 Po válce začala rozhodující etapa mého života v tom,
00:17:09 že jsem našel povolání, po kterém jsem vždycky toužil,
00:17:15 že jsem se stal hercem.
00:17:18 Našel jsem práci v divadle Petra Bezruče v Ostravě,
00:17:24 kde potřebovali herce středního věku.
00:17:27 Příchod do Ostravy bylo vlastně taky veliké štěstí,
00:17:31 poněvadž jsem si v divadle krásně zahrál spoustu báječných rolí.
00:17:37 Jeho ředitel byl povolán řídit ostravskou televizi
00:17:41 a hledal se náhradník. Volba padla na mě.
00:17:48 Každé štěstí je provázeno nějakými stíny.
00:17:51 Těmi stíny byly nekonečné spory o to, co se smí a co ne.
00:18:02 Jsem obžalován, že jsem zradil svou říši.
00:18:08 Já jsem svou říši nezradil. Řím se zradil sám.
00:18:13 Znal pravdu, ale volil násilí.
00:18:15 Znal lidskost, ale volil tyranii.
00:18:19 Dvojnásob se ponížil.
00:18:23 Sám před sebou a před národy, které mu byly svěřeny.
00:18:30 Hlavní zpráva tiskového dozoru, když byly rezonance v hledišti
00:18:36 na cokoliv, byla ochotná škrtat i v Shakespearovi.
00:18:41 Vidíme tu horu navršených lebek.
00:18:45 Ty proudy krve kouřící na jeho schodištích.
00:18:52 Publikum velmi brzy pochopilo, že ta katastrofa se neodehrává
00:18:57 jenom v Římě, že ta mocnost se dá aplikovat i na jiné země
00:19:04 a na současné režimy.
00:19:08 Přes noc nadešla nová doba, kletby jeho obětí se vyplnily
00:19:14 a ztrouchnivělý strom bude poražen.
00:19:22 Všechny tyto záležitosti mě vedly k tomu, že jsem dal výpověď.
00:19:28 Přešel jsem do ostravské televize do redakce zábavného vysílání
00:19:33 a zase to asi bylo štěstí, poněvadž jsem se zbavil jednání s dozorem
00:19:41 a hlavně mě to umožnilo potom udělat v roce 1968 kousek rozumné práce.
00:19:54 Odtud jsme 21.srpna 1968 dopoledne začali vysílat.
00:20:02 Ale byla otázka, co vysílat. Připravené texty jsme neměli.
00:20:11 Nedocházely ani žádné zprávy.
00:20:17 Lidé byli i za to neumělé vysílání nesmírně vděční a dávali to najevo.
00:20:25 Dostali jsme třeba na vysílač několik šišek salámu,
00:20:30 nosili nám kytky a uvařená jídla.
00:20:34 Dokonce jsme dostali bochníky chleba, na kterých bylo
00:20:38 místo obvyklého značení vyraženo DUBČEK.
00:20:43 Ostrava byla po několik dní jediná, která vysílala.
00:20:47 Praha a Brno byly obsazeny.
00:20:54 Dostal jsem se do kategorie lidí, kteří se v období normalizace
00:21:03 stali naprosto neúnosnými a nepotřebnými.
00:21:08 Nejen, že byli vyloučeni odevšad, ale přístup do novin, do rozhlasu,
00:21:17 do televize, byl pro ně naprosto tabu.
00:21:24 To mě umožnilo odolávat pokušení se zařadit mezi ty, kteří prostě
00:21:32 ohnuli záda. Člověk neví, jak dlouho by byl schopen odolávat.
00:21:43 Ten smysl života může málokdy člověk zvednout ze země jako spadlou hrušku.
00:21:54 Musí ho hledat, musí si i vybírat, ale může ho najít i v pozdním věku.
00:22:08 Tenkrát jsem pochopil, že užitečné je umět si spravit střechu a plot,
00:22:14 a že užitečné je i chodit se ženou už ne zamilovaně, ale třeba pořád
00:22:20 ještě za ruku na dlouhé procházky po Nízkém Jeseníku a upevňovat se
00:22:26 ve víře, že to, jak jsme žili svůj život, nebylo marné.
00:22:33 Nevím, jestli jsem byl někdy bytostný optimista,
00:22:39 ale život je přece pro to, aby se žil a ne pro to,
00:22:44 aby se nad ním naříkalo.
00:22:49 Po roce 1989 mi bylo 66 let, ale dostal jsem ještě řadu
00:22:55 hereckých příležitostí. Dál jsem psal nějaké texty, ve kterých jsem
00:23:02 si dokonce i sám zahrál. Prostě život je fajn.
00:23:10 A má se žít tak dlouho, dokud člověk neztratí sílu něco udělat.
00:23:19 Byl jsem odrostlejší kluk, když jsme viděli v Týdeníku,
00:23:24 jak SA pochodovali. Bylo to tak trochu pro legraci,
00:23:28 ta jejich přehnaná chůze a ta cingrlátka.
00:23:32 A i ten Hitlerův projev, strašně patetický v gestech i ve řvaní,
00:23:39 byl trochu pro legraci.
00:23:42 Člověk si vůbec neuvědomil, jaké nebezpečí se za tím skrývá.
00:23:51 Stačí určitý podnět, třeba hospodářská krize,
00:23:56 aby lidé jednoduššího myšlení se domnívali, že tady je třeba
00:24:01 vlády silné ruky, že je tady touha po nějakém rázném řešení,
00:24:08 a toto řešení by se mohlo zvrhnout v něco téměř stejně krutého,
00:24:16 jako to, čeho jsem, ač nerad, byl ve svém mládí svědkem.
00:24:28 To všechno, co jsem prožil, nechápu jako nějaký balvan,
00:24:34 který si ponesu celý život. Ten balvan byl odvalen.
00:24:41 Jde prostě o to, aby se nezačal řítit znovu.
00:24:46 Myslím si, že i ti naši hoši, kteří hajlují po hospodách
00:24:51 a posílají do plynu Romy a Vietnamce,
00:24:55 že i na ty bychom si měli dát větší pozor, než si dáváme.
00:25:20 Skryté titulky: Leona Kminiaková Česká televize 2008
Životní příběh, který v sobě koncentruje dramatické události vnímané jako osudové milníky naší novodobé historie. Nedávno zesnulý Luděk Eliáš byl během svého života nedoučeným číšníkem, zajatcem terezínského ghetta, osvětimským vězněm se zkušeností pochodu smrti, divadelním ředitelem, televizním šéfredaktorem, a především významným hercem. Jeho život je spjat s Ostravou. Dokument je koncipován jako filozofující road-movie po vlastním osudu i osudu naší země. V průběhu této „one man show“ doprovázíme Luďka Eliáše po důležitých místech jeho života, nasloucháme jeho přímému vyprávění i úvahám o věcech, které rozměr osobní zkušenosti dalece přesahují. Dokumentem si připomínáme nedožité 95. narozeniny ostravského patriota.
