Krutý osud atrakcí pro turisty

Klikněte pro větší obrázek Thajsko, to jsou nádherné pláže, skvělá kuchyně, krásné ženy – ráj na zemi, který jen na krátký čas poznamenala tragédie tsunami. O atraktivitu se teď v katalozích přetahuje moře s horami, které lákají do vesnických skanzenů původních obyvatel. Idylický život spatřený očima turistů má ale daleko k všední realitě. Kulturu kmene Akha potlačuje nejen tamější vláda, ale i misionáři. Tomáš Ryška a Jan Bělohlavý v Asii několik let shromažďovali filmový materiál. Potkali se tu s Američanem Matthewem McDanielem, jenž zasvětil svůj život boji za práva kmene Akha. Poznal v něm svou ženu, kterou musel nakonec unést do USA. Dokumentaristé mu v odvážném činu pomohli a po čase ho navštívili v jeho domovině, odkud stále hájí původní obyvatele. Výpověď dokumentaristů uvidíte na obrazovce.

„Mathew přijel do Thajska původně za obchodem. Seznámil se s Akhaji a vydal se za nimi do hor. Nejprve ho okouzlili jako většinu návštěvníků, ale čím víc pronikal do jejich života, poznával bezpráví, které se na nich páchá. Akhajům podlehl natolik, až se k nim do vesnice přistěhoval, našel si tam ženu a začal jim pomáhat. Především informoval o tom, jak se jim ubližuje. Jezdil od vesnice k vesnici terénním autem, shromažďoval materiál a radil domorodcům, jak se bránit. Jeho počínání se thajské vládě pochopitelně nelíbilo a ze země ho deportovala. Jenže v té době už byl otcem tří dětí. Čtrnáct měsíců se snažil dostat se ke své rodině zpět, až ji nakonec s přispěním televizního štábu unesl přes řeku Mekong do Laosu a po vyřízení formalit pokračovali do Spojených států,“ vypráví Jan Bělohlavý, který s kolegou Tomášem Ryškou natočil první film o kmeni Akha už v roce 2005.

Klikněte pro větší obrázek Lidí kmene Akha žije v celé oblasti, kromě severního Thajska ještě v Laosu a Barmě, asi pět set tisíc, což není tak silná skupina, aby někoho ohrožovala, ale přesto thajská vláda vyvíjí značné úsilí k jejich likvidaci. „Na Akhajcích je pozoruhodné, že popírají současné geografické rozdělení světa, jejich kmen se vyskytoval totiž na několika územích Asie. Thajská vláda je jako své občany neuznává, odpírá jim nároky na sociální a zdravotní pojištění, nemají právo ani na základní lékařské ošetření. Vadí jí, že Akha okupuje hory, kde se buduje síť silnic, ale také vojenské základny, aby toto etnikum bylo pod kontrolou. Násilí není výjimkou, vojáci po domorodcích často střílí, dochází k odvlečení žen z vesnic. Misionáři, kteří mají šířit osvětu, je deptají. Zatracují jejich bohy a nutí je, aby věřili jen v jediného boha, a když ho neuposlechnou, skončí v pekle. K součtu psychického a fyzického útlaku připočtěme ještě globalizaci, která se nedá zastavit a vyjde nám naprostá ztráta identity,“ vypráví Jan Bělohlavý.

Zajímá mě, čím se lidé Akha liší od Thajců? „Nosí tradiční vysoké čepce ve tvaru obdélníku, ženy navíc se stříbrnými koulemi, které pořád cinkají,“ přibližuje dokumentarista. „Stále se usmívají, zásadně neprojevují emoce, je složité přijít na to, co se za jejich úsměvem skrývá, co si myslí. Žijí v chatrčích na čtyřech kůlech, ti movitější mají dvě místnosti. Živí se zemědělstvím a vypadá komicky, když mezi primitivními příbytky sedí akhajští chlapci, rádoby moderně oblečení s mobily u ucha. Mladí lidé vycházejí vstříc komerčnímu způsobu života, stejně jako všude jinde.“

Klikněte pro větší obrázek Pro dokumentaristy bylo složité pořídit unikátní filmový materiál. Po celou dobu museli vystupovat jako turisté. Chtěli ukázat záběry McDanielových dětí rodičům jeho ženy, ale místní lidé je varovali, ať to nedělají. McDaniel bojuje z Ameriky za práva Akhajů, s poselstvím o jejich životě vystoupil před Valným shromážděním OSN, chystá informační kampaň napříč kontinentem, jinak je ale jeho boj stále marný. Ani jeho žena není v Americe šťastná. A tak dokumentaristé kladou v závěru příběhu otázky, které svou hloubkou překračují zájmy jediného kmene. Je možné například podpořit rozvoj krajiny, aniž by přitom vzala za své identita a samostatnost domorodého obyvatelstva? A co lidé, kteří mají za svěřené prostředky humanitárně pomáhat? Jen povrchnímu pozorovateli by mohlo připadat, že nás strasti vzdáleného kmene v thajských horách nemusí zajímat.

Připravila: Daniela Kupsová; foto: Jan Bělohlavý
Převzato z časopisu ČT+