Jedinečný dokumentární cyklus BBC o něčem, co je nám všem společné

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Když se podíváme na řadu lidí, kde je každý jedinec o rok starší – od narození až do 100 let, uvidíme podivuhodný proces stárnutí. Na počátku se naše těla vyvíjejí tak, aby byla schopna vyrovnat se s úkoly příštího věku. Rok za rokem rosteme, stáváme se inteligentnějšími silnějšími a sexuálně zralejšími. Všechny tyto vývojové změny nás dovedou k bodu, kdy se můžeme začít rozmnožovat a přenášet geny na další generaci. Podivuhodné je, co se děje poté, co přivedeme na svět potomky - ve starším věku. V porovnání s jinými živočichy se totiž stane něco zvláštního. V přírodě zvířata už o moc déle nežijí. My jsme se ale vyvinuli tak, že žijeme ještě dlouho potom, mnohem déle než jiní savci. Je trochu záhadou proč. Je však jisté, že za naší dlouhověkostí je zřejmě ještě něco jiného než jen pomalý rozklad.

Pro lidi bylo tlukoucí srdce vždy něčím víc než jen pravidelně se stahujícím svalem. Srdce se stalo symbolem života, a na počátku 20. století dokonce vznikla teorie, podle které srdce určovalo délku života. Tvrdilo se v ní, že každé zvíře má omezený počet srdečních stahů. Asi tak 1-2 miliardy, Zvířata s rychlejším pulsem proto žijí krátce, a zvířata, jejichž srdce bije pomalu, mohou žít mnohem déle. Tato teorie byla mylná. Pravdou ale zůstává, že o procesu stárnutí toho nevíme mnoho. To, co ale víme, je zajímavé.

Vidění

Klikněte pro větší obrázek Vidění je tak složitý proces, že se zrak stal naším nejdůležitějším smyslem. Kdybychom se koukali do oka, začali bychom u zorničky. Zornička je rozšířená, abychom se přes čočku mohli dostat až k růžové sítnici na pozadí. Růžová barva je způsobena krevními vlásečnicemi procházejícími hned za sítnicí. Ty způsobují známou červenou barvu očí na fotografiích od blesku. V sítnici jsou umístěny receptory, které zachycují světlo. Je podivuhodné, kolik toho musí v tak složitém systému náš mozek opravovat. Čočka přijímaný obraz dopadající na sítnici převrací vzhůru nohama. Mozek to napraví tím, že nám prostě oznámí, že obraz je vzhůru nohama. Čočka sama o sobě vytváří obraz, který je na krajích rozmazaný. Co se týče ostrosti, nehraje zde roli jen čočka, ale i sítnice. Do optického nervu vcházejí krevní cévy. Tudy odcházejí vizuální signály do mozku.

Nejvíc práce, kterou oko provádí, ale dělá malá žlutá skvrnka – fovea centralis a je asi 1-2 mm široká. Je to místo nejostřejšího vidění. Pokaždé, když se na něco díváme a vidíme to ostře, není to dílem zbytku sítnice, ale jen této skvrnky široké jen 0,2 mm. Vzhledem k tomu. že je tak malá, můžeme ostře vidět jen malou část obrazu, na který hledíme. Vidět ostře větší část můžeme jen tak, že se oko neznatelně pohybuje a vidí ostře jednu malou část za druhou. Mozek tyto jednotlivé obrázky přijme a přesvědčí nás, že všechno před námi je v centru ostrého vidění. Je to jen iluze.

Klikněte pro větší obrázek Během stárnutí má mozek s viděním stále víc práce. V dětském věku je naše čočka průzračná. Postupem času se zabarví a ve stáří může být až hnědá. Celou tu dobu ale mozek zabarvení čočky koriguje, takže si je neuvědomujeme. Dochází tu ještě k dalšímu procesu. V přední části oka je barevná duhovka a hned za ní čočka. V dětském oku je prakticky čirá. Potom ale začíná postupný proces, kterému se nikdo z nás nevyhne. Čočka v 11 letech. Ve 20 je už mírně zakalená. Ve 40 ještě víc. A v 80 úplně. Během stárnutí si toto zakalování ani neuvědomujeme, protože si jednoduše nepamatujeme, jak jasně jsme kdysi viděli. Když ale zakalení dosáhne vyššího stupně, existuje hranice, kterou už mozek není schopen kompenzovat. U některých lidí dosáhne zakalení čočky takové intenzity, že prakticky přestanou vidět. Říká se tomu katarakta neboli šedý zákal.

Na počátku století, poblíž Giverny na severu Francie, žil muž, který mnohými z těchto změn zraku prošel. V jeho případě to bylo zvlášť důležité, protože se jednalo o jednoho z největších malířů –Clauda Moneta. V období 1. světové války se totiž jeho obrazy začaly měnit. Byly stále víc laděny do červena. Příčina? Obě Monetovy oči trpěly kataraktou. Onemocnění ovlivnilo nejen ostrost obrazu, ale i jeho barevné vidění. Roku 1923 Monet prodělal operaci, při níž mu byla odstraněna zakalená čočka pravého oka. Jeho zrak se okamžitě změnil. Krátce po operaci namaloval tutéž část zahrady okem stále ještě postiženém kataraktou. Potom okem, z kterého byla čočka odstraněna. Obrazy se významně lišily. Na obraze malovaném podle postiženého oka převládá červená, zatímco na obraze tvořeném podle pravého oka s odstraněným zákalem je mnohem víc modré. Monet se nad obrazy vytvořenými v době, kdy trpěl oboustranným šedým zákalem, tak zhrozil, že mnoho z nich chtěl přemalovat a některé dokonce zničil.

Kůže

Klikněte pro větší obrázek I bez slunce vyvolává stárnutí změny na kůži. Mladý člověk má kůži silnou v průměru 0,5 mm. Starší lidé ji mají většinou tenčí. V typickém případě je tenčí asi o čtvrtinu. Příčina je v tom, že starší kůže přichází o látky zvané kolagen a elastin, které v mladé kůži vytvářejí její kostru. Sluneční záření urychluje ztrátu těchto látek. Podobný efekt má i kouření. Kůže ztrácí pružnost a neustálé svalové stahy vedou ke vzniku vrásek. Někdo odhadl, že k vytvoření jedné vrásky na čele je třeba se 200tisíckrát zamračit. Jedním ze způsobů, jak vyšetřit stáří kůže, je udělat na hřbetu ruky kožní řasu a čekat, až se vyrovná. Mladá kůže se vyhladí velmi rychle. Ve 40 to chvíli trvá. A stará kůže si dává načas. Vrásky sice nejsou moc oblíbené, ale zatím na ně nikdo neumřel.

Úbytek vlasů

Plešatost je způsobena mužským pohlavním hormonem testosteronem. S plodností to ale nemá nic společného. Zdá se, že plešatí muži mají vlasové váčky na tento hormon jen více citlivé. Jinými slovy – i malé množství testosteronu dokáže způsobit padání vlasů. Bohužel, jediný způsob, jak zajistit, aby člověk neplešatěl, je pečlivě si vybrat rodiče nebo se nechat vykastrovat před příchodem puberty. Ženám většinou do menopauzy vlasy nepadají. Samy také produkují mužský hormon testosteron, ale jen malé množství. Po přechodu však dojde ke snížení produkce ženských hormonů a vliv testosteronu na padání vlasů se začne prosazovat. Ze stejného důvodu se u některých žen objeví i růst vousů. Vlasy průměrně vyrůstají o 1 cm za měsíc. Těm, kteří mají zarostlou hlavu, proto za dobu, kterou sledují náš pořad, na celé hlavě vyroste asi 1,5 metru vlasů. Za život to dělá asi 1000 km.

Klikněte pro větší obrázek Zda se naše vlasy kroutí či ne, záleží na tom, odkud pocházíte. Vlasy lidí z Asie jsou na průřezu kulaté, proto bývají rovné. Černoši mají vlasy na průřezu hodně zploštělé, proto mají tendenci ke kudrnatosti. Běloši jsou na tom tak napůl, proto mívají vlasy spíš vlnité. Na druhou stranu mají tendenci zešedivět dřív než černoši nebo Asiaté. Také to má původ v genetickém kódu. Navzdory všem příběhům o lidech, kteří za noc úplně zešedivěli, je to nemožné. Nicméně se to může během několika dnů stát – za předpokladu, že jste už částečně šediví. Nějaký náhlý šok může způsobit, že zbarvené vlasy vypadají a na hlavě zůstanou jen šedivé.

Testosteron, který způsobuje ztrátu vlasů, zároveň podporuje růst na jiných místech, kde to není většinou vítáno. Zejména v uších a v nose. Proč má testosteron tak zvláštní účinek, zůstává zatím záhadou. Chlupy na těle nejsou jediné, co roste, když stárneme. Po dosažení dospělosti se zdá, jako by dál rostl i nos. Není ale jasné, jestli to je skutečný růst nebo jen určitý druh protahování a klesání. Totéž se děje s ušima. Celkově tyto změny znamenají, že se musíme smířit se ztrátou mladistvého vzhledu.

Sluch

Klikněte pro větší obrázek Ačkoli je pobyt ve velkoměstě vzrušující událost, pro starší lidi může znamenat nepříjemnou zkušenost. Částečně je to způsobeno kontrastem mezi relativně tichým prostředím kansaských plání a městským hlukem. Když stárneme, náš sluch začíná slábnout. Stejně jako další smysly je i sluch podivuhodným výtvorem přírody. Boltec nám pomáhá zachycovat okolní zvuk a směrovat jej ušním kanálem k bubínku, který se rozechvěje. Na druhé straně bubínku, ve středním uchu, jsou tyto vibrace přenášeny miniaturními kostičkami. Jsou to jediné kosti, které brzy po narození přestávají růst. Jedna z nich je nejmenší kostí lidského těla. Nazývá se třmínek a je velká asi jako zrnko rýže. Třmínek končí na oválném okénku vnitřního ucha, kterým vibrace přicházejí dovnitř.

Na jeho druhé straně leží důmyslné zařízení. Jmenuje se hlemýžď a jde o kostěný, spirálovitě zatočený kanálek. Toto zařízení nám umožňuje slyšet obrovskou škálu zvuků. Když použijeme zvětšení elektronovým mikroskopem, uvidíme něco zvláštního, co je základem tajemství přenosu zvuku do mozku. Leží tu řady vlasovitých výběžků vysokých jen pár tisícin milimetru. Zvuk způsobí jejich vibraci, která vyvolá elektrický signál, jenž mozek vnímá jako zvuk. Vzrušená odpověď těchto buněk zesiluje jemné vibrace, které do vnitřního ucha přicházejí z okolního světa. Zařízení funguje tak dokonale, že můžeme slyšet spadnout špendlík. Naneštěstí hned po porodu tyto buňky začínají odumírat. Ty, které zachycují vyšší frekvence, odcházejí první. Poškození, které vidíte, způsobilo odumření buněk. Vlivem této ztráty slyšíme v 10 letech tak širokou škálu zvuků, jakou už nikdy neuslyšíme. Někteří starší lidé slyší ještě poměrně dobře, ale jiní už ztratili tolik zesilovacích buněk, že slyší už jen silné zvuky. Většina už nikdy neuslyší vyšší frekvence.

Zmatenost

Klikněte pro větší obrázek Když se sluch starších lidí oslabí a také chabne jejich zrak, musí se mozek snažit tyto ztráty nějak vyrovnat. Podle některých názorů v tom spočívá hlavní příčina zmatenosti některých starších jedinců. Nejedná se o žádný úbytek inteligence, i když k podstatným ztrátám nervových buněk už pochopitelně došlo. Hlavním důvodem zmatenosti je skutečnost, že mozek je vyčerpán nutností dávat smysl podstatně omezeným informacím z vnějšku. To působí zmatenost zejména v hlučnějším prostředí.

Opotřebení kloubů

V 70 letech člověk většinou ztrácí asi třetinu svalové síly. Není to ale nutné. Pravidelné cvičení tomu může zabránit. Přesto dochází k opotřebení kloubů. V místě, kde se stehenní kost setkává s holenní kostí, je chráněna vrstvou chrupavky. Když kost odstraníme, zbyde nám chrupavka ve tvaru jakési podprsenky. Při pohledu dovnitř najdeme otvor způsobený dlouhodobým třením. Obě kosti se v tomto otvoru nyní dotýkají. Jejich povrch se vzájemně odírá a neléčený kloub velmi bolí. Tomuto stavu se říká osteoarthritis a postihuje hodně starých lidí.

Obezita

Klikněte pro větší obrázek Mezi oběma pohlavími je podstatný rozdíl, na jakém místě se tuk ukládá. Muži mají sklon ukládat tuk okolo pasu, takže jejich tvar potom připomíná jablko. Předpokládá se, že je to poklesem hladiny testosteronu. K té dochází zřejmě kvůli stárnutí a stresu. Tuk v břišní krajině se snadno uvolňuje do krevního oběhu a zvyšuje tak u mužů riziko vzniku cukrovky a srdečních onemocnění. Vnitřek cév mladého jedince je hladký a čistý. Po několika letech přijímání stravy bohaté na nasycené tuky se cévy začínají ucpávat. To může způsobit vznik krevní sraženiny a zablokování životně důležité krevní cirkulace v srdečním svalu. Ženské pohlavní hormony způsobují tendenci k ukládání tuku o něco níže. Tak, jak tomu bylo v pubertě, kdy se poprvé utvářel ženský tvar postavy. Je to mnohem bezpečnější místo, protože tuk má tendenci zde zůstávat a do krevního oběhu se nedostává. Ženám potom dává typický hruškovitý tvar.

Teorie stárnutí

Stárnutí je totiž v biologii člověka paradoxní záležitostí. Ukázalo se totiž, že naše těla procházejí neustálou obnovou. Např. naše kůže se stále mění. Většina prachu v průměrné domácnosti je tvořena naší mrtvou kůží, která je nahrazována novými buňkami. Stačí se podrbat a spustí se malá bouře mrtvých kožních buněk. Podobně se obměňuje i střevní sliznice, která se zcela vymění zhruba jednou za 3 dny. To všechno je umožněno neustálým kopírováním vyměněných buněk. Po celou dobu našeho života nové buňky přicházejí na místo starých. Krev se vymění 3x za rok. Některé části naší kostry jednou za 4 roky. Tento proces neustálého obnovování je tak rychlý, že jen velmi malá část našeho těla je ve skutečnosti starší než 10 let. Jestliže se ale naše těla obměňují, proč tedy vypadáme stále starší? Proč nevypadáme stejně jako na vrcholu svých sil? Dá se rozumět tomu, že nevypadáme jako dítě, protože jsme vyrostli. Ale proč po dosažení dospělosti nevypadáme stejně po celý život?

Klikněte pro větší obrázek Jedním z možných vysvětlení jsou chyby, ke kterým v procesu obměňování dochází. Protože obměňování je spojeno s neustálým kopírováním buněk. A kopírování má své chyby. Vezměme si např. fotografii mladého muže a stále ji kopírujme. Pořád dokola. Proces kopírování není nikdy zcela dokonalý. Vznikají zde určité chyby a obrázek se postupně horší. Je to určitá obdoba stárnutí lidského těla. Je samozřejmé, že když budeme v kopírování dlouho pokračovat, tak obrázek nakonec zmizí docela. To je jedna teorie stárnutí. Podle druhé je ale příčinou látka, bez které se život neobejde. Kyslík je zpravidla považován ze zdravý a nezbytný pro život. Má ale svou druhou stránku. Naše tělo by se bez něj neobešlo ani několik minut. Ocel dokáže vzdorovat ohni, ne však působení kyslíku, které vede k jejímu zrezavění. To je způsobené vysoce reaktivní formou kyslíku – zvanou volné radikály. Dáte-li volným radikálům dost času, zničí i ten největší ocelový objekt.

Část vdechnutého kyslíku se v našem těle mění ve volné radikály. Ty mají tendenci doslova vytrhávat části jiných molekul a ničit je. Volné radikály se volně pohybují po našem těle. Postupně ničí buňky a tím i tkáně. Mnozí vědci jsou přesvědčeni, že poškození způsobená volnými radikály jsou hlavní příčinou stárnutí. Navíc se volné radikály do těla nedostávají jen vdechnutým vzduchem. Jejich množství např. zvyšuje nadměrné slunění, tabákový kouř, znečištění ovzduší nebo pojídání masa opečeného na roštu. Některé potraviny jsou ale bohaté na tzv. antioxidanty, které volné radikály ničí. Existuje však ještě celá řada dalších teorií.

Vysoký věk

Klikněte pro větší obrázek Když jsme tedy vystaveni takovému náporu škodlivin, nabízí se otázka, jak je možné, že žijeme tak dlouho? Odpověď leží možná vysoko nad námi, ve vesmíru. Jednou z možných příčin je, že jsme zkonstruovaní jako přístroje, které všechna tato zařízení sledují. Tyto antény jsou zaměřeny až na samý okraj sluneční soustavy. Naslouchají slábnoucím signálům nejvzdálenějších objektů, které člověk stvořil. Jsou asi 11 miliard km daleko. Jedná se o sondy Voyager, které se vydaly na průzkum před více jak 20 lety. Byly tehdy vyslány dvě, a jejich hlavním úkolem bylo získat informace o planetách Jupiter a Saturn. Tento úkol splnily roku 1981. Byly však postaveny tak dobře, že pokračovaly dál. Ještě dnes, kdy už vstoupily do mezihvězdného prostoru, stále posílají na Zemi další informace.

Pointa tkví v tom, že kvůli jistotě, aby splnily svůj úkol, byla jejich konstrukce předimenzována. Byly postaveny tak precizně, že se mohly dožít vysokého věku. Tak jako my. Přestože původním cílem našeho života bylo vlastně jen zajištění produkce dětí. Může ale tato teorie vysvětlit, proč žijeme tak dlouho? Žijeme nejdéle ze všech savců a jsme tu ještě dlouho poté, co jsme byli schopni mít poslední děti. Možná ano. Nejdříve je ale nutné prověřit, kvůli čemu jsme předimenzováni. Možná to nebylo kvůli tomu, abychom se stali rodiči, ale abychom se stali prarodiči. Z evolučního hlediska je náš nejdůležitější úkol žít tak dlouho, abychom vychovali děti, které dál ponesou naše geny. Kdybychom tedy měli za úkol žít dostatečně dlouho, abychom se stali prarodiči a mohli vnukům předat zkušenosti, jak by to ovlivnilo naše těla a způsob stárnutí?

Menopauza

Klikněte pro větší obrázek Je zde zvláštní věc, která se stane v určitém věku všem ženám. Je to přechod, menopauza. Tento fenomén je ve světě zvířat téměř jedinečný. Pro ženu znamená konec možnosti mít děti. Je to tak trochu záhada. Muži často vytvářejí spermie celý život. Kdyby muži bylo 100 let, je teoreticky stále schopen zplodit dítě. To se žen ale netýká. Při narození má každá z nich ve vaječnících asi 2 milióny vajíček. Ta se začnou v pubertě uvolňovat. Při rychlosti jedno za měsíc by jich mělo být dost na celý život. Ale není. Většina z nich odumře a okolo 50 let je tělo přestane uvolňovat úplně – zásoby byly úplně vyčerpány. Někteří vědci soudí, že menopauza se vyvinula hlavně proto, abychom mohli dlouho žít a stali se efektivními prarodiči. Neboť pokračování v rození dětí ve vyšším věku je nebezpečné pro matky i jejich děti. Pro ženu je mnohem lepší skončit s rozením vlastních dětí a místo toho se soustředit na péči o vnoučata. I ony nesou její geny. A tomu všemu pomáhá menopauza.

Řekli jsme si, že v tomto ohledu jsou lidé téměř jedineční. Existuje živočich, u kterého samice rovněž prochází přechodem. Je to kulohlavec. Také u tohoto druhu staré samice tráví mnoho času starostí o potomky svých potomků. Je to jistě podivné, ale možná to podporuje teorii, že důvod je tu stejný jako u lidské menopauzy. Často se lidská schopnost tvořit umění, vědu a techniku bere jako znak pro člověka nejtypičtější. Přestože to tak vidí jen málokdo, možná právě schopnost dožít se vysokého věku je tím nejvyšším lidským výkonem.

Originální názevAs Time Goes By
Stopáž49 minut
Rok výroby 1999
 ST 4:3