Každá etapa lidského života může být plnohodnotná, záleží na tom, jak ji prožijeme. Hrají: V. Kubánková, S. Zindulka, S. Stašová, J. Dulava a další. Scénář K. Hill. Kamera J. Krejčík ml. Režie Z. Zemanová
00:01:50Vojto, tak v sedm na Václaváku jako vždycky, jo?
00:01:54Já tady čekám na ségru.
00:01:57-Lucinko, ahoj!
-Ahoj, babi.
00:02:01Pozdravuj Vojtu a přijď zase někdy.
00:02:15-Přesný jako vždycky.
-Dobrý den, paní Alenko.
00:02:20Hůlka! Vy jste nepoučitelná. Já jsem vaše hůlka.
00:02:27-Tak půjdeme?
-Půjdeme.
00:02:30-Výtah už zase nefunguje,
-To je tady pořád.
00:02:34Já už jsem si na to tak trochu zvykl.
00:02:37-A co vaše srdíčko?
-To si taky zvyklo.
00:02:43-Ahoj, babi! -Ahoj.
-Dobrý den.
00:02:48Lucka už na tebe čeká.
00:02:51Ta vaše vnučka je den ode dne hezčí.
00:02:54Pozor, pozor! Poslední schod.
00:02:57Pocity slasti, zvláštního svírání. Teď napravo mě to hřeje.
00:03:05Hanko, dovedeš si představit naší bábi, jak se s tím dědulou líbá?
00:03:10Hele, Lucko, soustřeď se, jo?
00:03:13Popisuj, vciťuj se. Pocity nějaký potřebuju.
00:03:16Jinak mě Koudela vyleje ze zkoušky.
00:03:19Trochu mi mravenčí pravá ruka a možná že už i modrá.
00:03:24-Z toho, jak se nemůžu hejbat.
-Tak se nehejbej.
00:03:27Tak dovedeš si představit, jak se spolu líbají?
00:03:30Co ty víš? Když je člověk dlouho sám...
00:03:34Lucko, fakt neblbni. Potřebuju nějaký ty pocity. Tak říkej!
00:03:38Dobře.
00:03:41Mám pocit, že se zmenšuju.
00:03:44Voda.
00:03:46Modrá.
00:03:48Teplo.
00:03:51Vznáším se. Embryo? Asi jsem embryo!
00:03:57Představte si, že se mi zdálo, že uprostřed pokoje vyrostl stromek.
00:04:02-To je hezký!
-A na něm plno ptáčků.
00:04:05Ale vůbec nezpívali. Já jsem se tomu divil,
00:04:09ale najednou koukám, že ti ptáčci jsou sklenění
00:04:12a to byl vánoční stromek.
00:04:14-Myslíš, že mají spolu ještě sex?
-Ty máš teda starosti.
00:04:18Do kolika to tak průměrně jde?
00:04:22Tak do šedesáti. Déle určitě ne.
00:04:29Vídeň a floridu, paní Alenko?
00:04:31Vídeň ano, ale zákuskem budu dneska experimentovat.
00:04:36Dám si indiána.
00:04:38-A vy?
-Já jako vždycky. Jako vždycky.
00:04:42-Takže presso a paříž?
-Děkuju.
00:04:44Hned to bude.
00:04:45Léta jsem vstával v pět, abych před sedmou byl ve výzkumáku.
00:04:50Co bych dneska za to dal, kdybych mohl spát aspoň do pěti.
00:04:54Ve tři se vzbudím a už nezaberu.
00:04:58Myslím na vás a čtu.
00:04:59Cože?
00:05:00Že myslím na vás. Ještě že o mě tak pečujete.
00:05:05Tak copak jste mi přichystala tentokrát, paní učitelko?
00:05:08To byste neuhádl, pane inženýre.
00:05:12To jsem zvědavý.
00:05:14Seiferta.
00:05:16Všechny krásy světa!
00:05:18A vy jste spala dobře, paní Alenko?
00:05:21-Pustila jsme si b moll...
-Pa, pa, pa, pám.
00:05:24Ne, ne, ne, ne. Violoncellový.
00:05:28ZPÍVÁ MELODII
00:05:31-Dvořák?
-Dvořák.
00:05:35Pak jsem vyluštila tři křížovky, dvě sudoku a jednu hadovku.
00:05:39Uteklo to.
00:05:40-Prosím.
-To není indiánek, to je indián!
00:05:44Takový Vinnetou. A pěkně ztepilý.
00:05:49Pane Ludvíku, ale vy byste měl taky občas změnit repertoár.
00:05:54Pořád ta paříž, paříž. Což takhle dát si někdy brusel, floridu?
00:06:03Já už, drahá paní Alenko, dorty měnit nebudu.
00:06:08Paříž je město mého mládí.
00:06:12-Změna je život.
-Děkuju.
00:06:17Jste vzácná žena.
00:06:20Tak se do toho pustíme, ne?
00:06:29Dneska je pěkně sychravo.
00:06:33Vidíte? Stromy už jsou skoro holé.
00:06:37Moc nevidím, jak víte. Ale umím si to představit.
00:06:42NA KOSTELE ZVONÍ ZVONY
00:06:46Slyšíte, paní Aleno, ty zvony?
00:06:49Neslyším. Ale umím si to představit.
00:06:58-Ještě že se máme.
-Krásně se doplňujeme.
00:07:06Drž mi palce, babi. Koudel začal zase pít a je nevyzpytatelnej.
00:07:09-Cože?-Ten profesor na tvorbu začal zase pít.
00:07:16Jo a babi, Lucka tě pozdravuje.
00:07:29-Po tomhle neztloustnu, ne?
-Co říkáš?
00:07:33Jestli po tomhle neztloustnu. Kousni si.
00:07:36Na to nemám zuby.
00:07:40Měla by ses pořádně najíst, holčičko.
00:07:45-Tak dobrou noc.
-Dobrou.
00:07:48-Babi, zase jsi nevypnula plyn.
-Tak ho vypni!
00:07:51-Mami, nevolal odpoledne Pavel?
-Ne, nevolal.
00:07:54-Nenechal nějaký vzkaz?
-Nenechal.
00:07:57To je neuvěřitelný. Mobil nebere.
00:08:02Kde zas ten táta je?
00:08:17Paní Aleno, detektivka Brokovnice mě dostala.
00:08:20I já kdysi žárlil, ale že bych kvůli tomu vraždil?
00:08:25Co mi přichystáte příště? Těším se na středu.
00:08:28Já taky. Váš Ludvík
00:08:33-Nazdar! -Můžu vědět, proč mi nebereš mobil?
00:08:37-Už jsem doma, ne?
-A kde jsi byl tak dlouho?
00:08:41-Á, klasika.
-Čau, tati! -Nazdar!
00:08:47-Kde jsi byl?
-Kde bych byl? U klienta, ne?
00:08:50V tuhle hodinu? Já bych chtěla vidět toho tvýho klienta.
00:08:56Nebyla to náhodou klientka?
00:08:58Víš co? Já už se tě na nic ptát nebudu.
00:09:02-Schválně. Na co se nechal pojistit? -Já bych ti řekl na co.
00:09:11-Co si dáš k večeři?
-Co máme?
00:09:16Párky. Nebo sekanou.
00:09:26Co bychom mu tak...
00:09:31Detektivku už ne.
00:09:35Něco lehčího.
00:10:22Přesný jako vždycky.
00:10:32Ta modrá se moc povedla. Tak se sejdeme před Lucernou.
00:10:37-Čau, babi!
-Nazdar!
00:11:14Vynořil se z vln. Byl jako tsunami. Moje soukromé tsunami...
00:11:21Představ si, Haničko, pan Ludvík nepřišel.
00:11:25-Hm. A stalo se to už někdy?
-Nikdy.
00:11:31Ve středu přesně ve dvě hodiny stál před dveřma.
00:11:36To je náhoda, babi.
00:11:39Jeho triceps se zaleskl...
00:11:42-Volala jsi mu?
-Ne. Nemá telefon.
00:11:45-Nemá mobil?
-Ne.
00:11:48Třeba musel někam nečekaně jít.
00:11:50To by mi dal vědět. Šli bychom společně.
00:11:56-Něco se mu stalo.
-Babi!
00:11:59To víš, v našem věku to je hned. Infarkt, mrtvice.
00:12:05Haničko, nezajela bys tam zítra?
00:12:11Já mám přednášky až do osmi večer a navíc tu zkoušku u Koudely.
00:12:16To se fakt nezlob. To je šílený.
00:12:20Já bych tam zašla, ale motám se. Nějak to začíná klouzat.
00:12:25Milado, ty by ses tam nezastavila?
00:12:29Zítra? To je vyloučený. Já mám uzávěrku Touhy.
00:12:33Večer to jde do tiskárny. Dostanu se domů nejdřív v deset.
00:12:40-Nazdárek, rodinko!
-Ale Pavel by mohl.
00:12:43Ten si může udělat volno, kdy se mu zachce.
00:12:47-Co tak brzy?
-Dneska to šlo jako po másle.
00:12:50Ulovil jsem tři kousky. Životka, nadstandardní zdravotka.
00:12:54Komplexní úrazovka včetně chrupu.
00:12:58Co je? Stalo se něco?
00:13:01-Pan Ludvík je nezvěstný.
-Má slabý srdíčko.
00:13:06Musíš k němu ráno zajet. My nemáme čas.
00:13:09-Ale já...
-Klientky určitě počkají.
00:13:13-Co Lucka?
-Taky nemá čas.
00:13:18Pavle, bojím se o něho. Moc.
00:14:03ZVONÍ
00:14:07-Kdo je?
-Toman. Cfkoo.cz
00:14:12Dobrý den. Jsem tu správně? Je to byt pana inženýra Červíčka?
00:14:15Ano. Ale jestli něco prodáváte, tak my nic nechceme.
00:14:19My jsme nic neobjednávali. Já se zeptám manžela.
00:14:22Ludvíku, ty jsi něco objednával?
00:14:25-Ne, neobjednal.
-Nic neobjednával.
00:14:29Měl bych pro vás zajímavou pojistku.
00:14:32Stáří přišlo nečekaně, stát se o vás nepostará...
00:14:34-Čert aby tě vzal!
-Tebe taky, babo!
00:14:40Ježišmarjá! Dědek má manželku.
00:14:44-Pavel.
-Prosím?
00:14:47Pavel! Babičko, děláte si zbytečný starosti. Je v pořádku.
00:14:51-Cože je?
-Že je v pořádku.
00:14:55Zaplaťpánbu. A co říkal?
00:14:58-Pozdravuje vás.
-Cože?
00:15:01-Že pozdravuje!
-Pozdravuje.
00:15:04Tak se nezlobte, Pavle, že jsem vás tam hnala.
00:15:08-Opravdu je v pořádku?
-Zdál se mi trošku nastydlej.
00:15:14-Co jste říkal?
-Že má rýmu.
00:15:18Babi, já musím končit. Musím za klientem. Pa!
00:15:24Vynořil se z vln. Byl jako tsunami. Moje soukromé tsunami.
00:15:30Jeho triceps a biceps se zaleskl v hasnoucích paprscích slunce...
00:15:36-To jsi psala ty?
-Jo.
00:15:38-Ty máš šílenou fantazii.
-Lidi to kupujou.
00:15:41-Ženský to kupujou.
-Buď rád. Jinak budu bez práce.
00:15:46-Byl jsi ráno u toho Ludvíka?
-Jo. Byl doma a nebyl sám.
00:15:50On tam měl nějakou ženskou?
00:15:52Jo. Pan inženýr Ludvík Červíček tam měl Červíčkovou.
00:15:56-Manželku?
-Jo.
00:15:59-On má manželku?
-Vypadá to tak.
00:16:03-A máma to ví, že má manželku?
-Nevím. Já jí to říkat nebudu.
00:16:08-To bys měl.
-Proč, prosím tě?
00:16:10-Je to moje matka.
-Tak jí to řekni sama,
00:16:13když myslíš, že jí tím prospěješ.
00:16:16Přece ji nenecháme v tomhle žít.
00:16:20To je ponižující. I v jejím věku.
00:16:22-Ale prosím tě!
-Ty jí chceš lhát?
00:16:26Jo. Někdy je to lepší.
00:16:30-Pavle, to myslíš vážně?
-Jo.
00:16:34Takže kdybys mi byl nevěrnej, to bys mi taky lhal?
00:16:39Jo.
00:16:43-Tak tys mě možná celý ty roky podváděl... -Nesmysl!
00:16:47-Jak ti teď mám věřit, když jsi mi právě řekl, že bys mi to neřekl?
00:16:51Ty tvoje klientky, co? Kolik jich bylo?
00:16:55Žádný klientky nebyly. Nech toho, pojď spát.
00:17:00Jak mám teď vedle tebe spát?
00:17:02Tak, jako vedle mě spíš třicet let.
00:17:09Tak to právě skončilo.
00:17:40-Už zase?
-Zase.
00:17:47Když nebudeš kopat...
00:18:07Radši zhasneme, ne?
00:18:09Dej to tam, prosím tě.
00:18:16Řekl ti Pavel, že je Ludvík v pořádku?
00:18:22-Řekl.
-Někde se nachladil.
00:18:28Hrozně jsem se o něho bála.
00:18:32-Věříte v osud, pane Ludvíku?
-To víte, že o tom přemýšlím.
00:18:36Něco mezi nebem a zemí existuje, ale nikdo nevíme, co nás čeká.
00:18:41Někomu ta svíčka hoří dlouho, někomu krátce.
00:18:44Vidíte. Já jsem nikdy netušila, že bych se mohla dožít tolika let.
00:18:49Já nevím. Hodí se to? Přece jen jsem cizí člověk.
00:18:54-Abych nevadil.
-Cože?
00:18:56-Abych nevadil!
-Komu byste vadil?
00:19:01Bože, já už taky křičím.
00:19:04Jsou to moje narozeniny. Oni budou rádi, že vás poznají.
00:19:10A já budu šťastná, když přijdete.
00:19:15Ale co je? Vy nemáte radost?
00:19:19-Co se stalo?
-Ale mám radost.
00:19:22Jsem rád, že jsme zase spolu.
00:19:24Tak už mi dejte tu moji medicínu. Copak to bude dneska?
00:19:29-Ludvíku, víte, jak voní tymián?
-Copak je to za otázku? Ne.
00:19:35Tak tady se to dočtete?
00:19:37-Á, Marcel Pagnol!
-Říká se Marsel, pane inženýre.
00:19:45Ne. Prostě ne, mami. Tohle je rodinná oslava.
00:19:49Můžeš mi říct jediný rozumný důvod.
00:19:53Nehodí se to. Bude pohromadě jenom naše rodina.
00:19:57-Je to můj přítel.
-Vždyť ho vůbec neznáš.
00:20:00-Já ho mám ráda.
-A co o něm víš?
00:20:03-Dovolíš?
-Co ty o něm víš?
00:20:05Vůbec nic. To může být nějaký podvodník.
00:20:10-To myslíš opravdu vážně?
-Mám k tomu svý důvody.
00:20:13Netušila jsem, že to bude takový problém.
00:20:19Uvědomuješ si vůbec, že bydlíme v babiččině bytě?
00:20:22Vždyť je to nějakej starej kurevník.
00:20:24Ty bys s ním chtěl sedět u stolu? No ty jo. Ty možná jo.
00:20:28Ale já ne. Mně by se zvedl žaludek.
00:20:30Je to babiččin přítel a my to musíme respektovat.
00:20:32Myslíš, že ta jeho manželka ví, že má naši mámu?
00:20:36-Vím jen, že se nechtěla pojistit.
-Určitě to neví.
00:20:57Drahá paní Aleno, dočetl jsem poslední odstavec Krás.
00:21:01Je mi zvláštně, těžce, lehko. To je přesný.
00:21:06Neměla byste pro mě nějakou Seifertovu sbírku básní?
00:21:11Ale to víte, že měla, pane inženýre.
00:21:21Čas detonace se však už přiblížil. Dívám se na okolní domy.
00:21:27Jsou sice ošuntělé, ale zdá se mi, že jsou dnes jaksi lidsky vlídné.
00:21:33Jako by je po ty dlouhé roky hladily lidské ruce.
00:21:39Kdybych se dožil těch let, kdy naše ulice na Žižkově
00:21:43bude vroubena bílými panelovými věžáky,
00:21:47oči bych si sice nezastíral...
00:21:52...ale šel bych tou ulicí jako cizinec
00:21:57cizím a úplně lhostejným městem.
00:22:08Mami!
00:22:11Mami, tak si toho Ludvíka pozvi. Jsou to tvoje narozeniny.
00:22:20To je dobrý, Miládko. My půjdeme sami někam jinam,
00:22:25když nás tady nechcete.
00:22:27Přece nebudeme slavit tvoje narozeniny bez tebe.
00:22:37Co vy přesně studujete, Haničko?
00:22:39Od babičky jenom vím, že něco s výtvarným uměním.
00:22:44Konceptuální tvorbu na katedře intermédií.
00:22:47A teď dělám na projektu zkoumajícím pocitový prožitek
00:22:50z materiálů.
-Aha.
00:22:53A vy, myslím, děláte biologii, viďte...
00:22:57-Lucie.
-Lucie. To je zajímavá věda.
00:23:02-A zvířata, nebo rostliny?
-Genetiku.
00:23:05A čímpak jste se zabýval vy, pane inženýre?
00:23:08Gravitací. V našem výzkumáku jsme zkoumali gravitaci čočky
00:23:14a gravitaci mikročočky.
-A vy žijete sám?
00:23:19Ano. Žiju sám.
00:23:24To vám musí být smutno.
00:23:28A máte děti, vnoučata?
00:23:32Neměl jsem to štěstí. Děti bohužel nemám.
00:23:37Ale zrovna nedávno jsem v časopise četl takovou zajímavou statistiku,
00:23:44že procentuálně dneska studuje daleko víc dívek než chlapců.
00:23:49Takže věk, kdy ženy mají děti, se posouvá až přes třicítku.
00:23:54Dokonce až ke čtyřicítce.
00:23:57A to teda, myslím, není dobré. Ani fyziologicky ne.
00:24:02Žena má být hlavně matka. To je její poslání.
00:24:07No já nevím. Já kdybych měla dneska dítě,
00:24:10tak bych to brala jako handicap.
00:24:13A já vnímám jako handicap, že jsme si ještě nepřipili.
00:24:15-Tak na babičku!
-Ano.
00:24:18-Mami, všechno nejlepší!
-Babi!
00:24:20-Na zdraví! -Na zdraví!
-Na zdraví! -Na zdravíčko.
00:24:23Děkuju.
00:24:25Dobře, že jsme venku. Bylo tam dusno, co?
00:24:29No tak, já jsem to tak nebral.
00:24:32No jo. Ale já ano. Já to mám denně, tohle.
00:24:36Já se teda do ničeho nepletu. Oni se hádají. Pořád.
00:24:41Do ničeho jim nemluvím. Ale měli by bydlet sami.
00:24:46-To se nedá svítit.
-Ale je to hezká rodinka.
00:24:51Sluší jim to. Děvčátka jsou krásná.
00:24:54Jsou to hezký holky. Jsem na ně pyšná.
00:24:58-No tak vidíte.
-A jsou chytrý.
00:25:01Po babičce.
00:25:05-Mami, já ti musím něco říct.
-Betelová palma na pět.
00:25:09Mami, já ti musím něco říct.
00:25:13Jo, slyším, Milado.
00:25:17Pan inženýr Ludvík Červíček je ženatej.
00:25:21Bydlí na Proseku s manželkou. Pavel ji viděl, když tam byl.
00:25:26Já to vím. Ludvík mi to sám řekl.
00:25:32-Tobě to nevadí?
-Ne. Vdaná už jsem jednou byla.
00:25:38A ta jeho žena o tobě ví?
00:25:43Tak podívej, holčičko. Jsou už dlouho rozvedení
00:25:46a ona se k němu strašně špatně chová.
00:25:49Každou chvíli ho vyhazuje z bytu.
00:25:51Ježišimarjá.
00:25:54Neboj. Sem by určitě nikdy nešel.
00:25:58Ale kdyby měl možnost sehnat bydlení jinde, tak jde.
00:26:02Minule mu zamkla záchod a klíče někam schovala.
00:26:07A ve středu, jak nepřišel na schůzku, nebyl nachlazenej,
00:26:13ale zamkla ho v bytě a jeho klíče si vzala.
00:26:17No to je strašný. Oni by snad měli zavést Linku bezpečí i pro chlapy.
00:26:24Taky si myslím.
00:26:55Ani nevíte, jak se mi ulevilo, že to rodina ví
00:26:58a že už před nimi nemusím nic skrývat.
00:27:01A vysvětlila jste jim to moje povedené manželství?
00:27:05Samozřejmě. Nejdřív mi dcera nevěřila.
00:27:10Myslí si totiž, že všichni muži jsou stejní podvodníci.
00:27:16Milada je chorobně žárlivá.
00:27:23Taky jsem kdysi žárlila, ale dneska mi to připadá směšné.
00:27:29-Člověk už má jiné hodnoty, ne?
-Jste vzácná žena, paní Aleno.
00:27:34Mám pro vás, teda vlastně pro nás oba moc dobrou zprávu.
00:27:39Ano? To jsem zvědavé, co to bude.
00:27:43Snad mě nechcete požádat o ruku?
00:27:46A víte, že bych to udělal strašně rád?
00:27:50Škoda, že jsme se nepotkali dřív.
00:27:53Alespoň jsme se potkali takhle.
00:27:55Ale abychom pak nezapomněli. Copak pro mě máte dneska?
00:28:04Nejdřív mi řekněte tu novinu.
00:28:06Tak dobrá. Přijali mě do domova důchodců.
00:28:10Uvolnilo se tam místo. Budeme se moci svobodně scházet.
00:28:14Můžete za mnou kdykoliv přijít a nikdo a nic nám nebude bránit.
00:28:19Je tam velký park, krásná třešňovka.
00:28:21-Prosím?
-Krásná třešňovka!
00:28:25Nikdo už na mě nebude křičet, nikdo mě nebude zamykat.
00:28:29Budu mít vypráno a teplou stravu. Můžu vám tam držet místo.
00:28:36Za žádnou cenu bych tam nechtěla.
00:28:39Vy taky nemáte důvod. Máte krásnou rodinu.
00:28:45-Tak jste se nechal vyštípat.
-Ne. To je mé svobodné rozhodnutí.
00:28:52Co že jste tak zesmutněla, paní Aleno?
00:28:56No tak, co se děje?
00:28:59Tam bude spousta takových paní, jako jsem já.
00:29:04A na mě si už ani nevzpomenete.
00:29:07Ale jak vás tohle jen mohlo napadnout?
00:29:11Jste inteligentní, šarmantní společník.
00:29:15Jistě si vás tam brzy oblíbí.
00:29:20Vy žárlíte, paní Aleno?
00:29:25Jste jenom jedna a mám vás rád.
00:29:28Tak už mi dejte tu knížku.
00:29:33Ona už vám tam nějaká paní nějakou knihu určitě půjčí.
00:29:46-Tak na shledanou.
-Já vás doprovodím.
00:29:50-Cože?
-Že vám pomůžu do schodů.
00:29:54Děkuju. To zvládnu sama.
00:30:00-Sbohem.
-Sbohem.
00:30:14Teď ohlížím se plaše, kradí, za tím, co bylo. To je let!
00:30:20Co se jen člověk navyvádí, dokud nezačne šedivět.
00:30:27Opět se dívám na oblaky, voní to jarem z vlhkých hlín.
00:30:33Včera měl Petřín barvu khaki a dnes obléká krepdešín.
00:30:45-To je krásný, Miládko, viď?
-Hm.
00:30:51Cítím vůni meruněk, květy, bzučení včel.
00:31:00Cítím hořkou vůni mandlí.
00:31:05Med.
00:31:07No jasně! Takže u tebe barva vyvolává taky konkrétní asociaci.
00:31:11Jasně, jasně...
00:31:14Ty, babi, víš, že je dneska středa?
00:31:17-Jo.
-Že už budou dvě hodiny?
00:31:20-Jo. -Takže rande s inženýrem Červíčkem dneska nebude?
00:31:26Ne, holčičko. Copak sis nevšimla,
00:31:29že do kavárny s panem Ludvíkem už nechodím?
00:31:34Co se stalo, Lucko?
00:31:37Lucinko?
00:31:39Já jsem Vojtěcha potkala s jinou holkou.
00:31:44-Cože? Vojtu?
-Jo.
00:31:47Já jsem mu tak věřila. To je strašný.
00:31:54-Šel s ní a držel ji kolem ramen.
-Nebyla to nějaká jeho kamarádka?
00:32:00Hrozně se něčemu smáli a on byl tak šťastnej!
00:32:05Proč si myslíš, že s ní něco má?
00:32:07Babička má pravdu. Jak to víš?
00:32:12Jak víš, že s ní něco má?
00:32:14Nevím. Ale myslím si to.
00:32:16Lucie, pláčem nic nespravíš. Zkus s ním promluvit.
00:32:21Byla by to škoda. Vojta je takovej milej, chytrej kluk.
00:32:26Hm.
00:32:28Jo. Vezmu si taxíka.
00:32:30Co říkáš?
00:32:33Že bys už dneska měla jít spát k Pavlovi.
00:32:41-Zdravíčko! -Dobrý den.
-Tak kam to bude!
00:32:44Domov důchodců Na Zeleném vršku.
00:32:47-Kufry nemáte?
-Ne. Jedu tam na návštěvu.
00:33:17Děkuju.
00:34:22Dcera tady byla minule.
00:34:28No jo! Klárová. Mladá ošetřovatelka.
00:34:32Dobrý den. Hledáte někoho?
00:34:34Dobrý den. Pana inženýra Ludvíka Červíčka. Je tu nový.
00:34:39Tak to musíte támhle. Do ředitelny.
00:34:42-Děkuju.
-Prosím.
00:34:58Ano, pan inženýr Ludvík Červíček.
00:35:02-Vy jste jeho příbuzná?
-Přítelkyně.
00:35:07Pan inženýr se opravdu měl sem nastěhovat v úterý.
00:35:12-Ale zemřel cestou sem.
-Prosím?
00:35:16Pan inženýr zemřel cestou sem.
00:35:25Srdíčko, viďte?
00:35:27Ano, infarkt.
00:36:14Mami...
00:36:20Mami, pojď. Půjdeme domů.
00:36:35-Na shledanou.
-Na shledanou. -Děkujeme.
00:37:35Mami, ty jsi tam nechala hůlku.
00:37:40Hůlku? To je jedno. Ale tuhle knížku jsem mu už nestačila dát.
00:37:51Bohužel.
00:37:56Promiň, maminko.
00:38:05Teď ohlížím se plaše, kradí za tím, co bylo. To je let!
00:38:12Co se jen člověk navyvádí, dokud nezačne šedivět.
00:38:18Opět se dívám na oblaky, voní to jarem z vlhkých hlín.
00:38:25Včera měl Petřín barvu khaki a dnes obléká krepdešín.
00:39:58Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2008
Láska má mnoho podob. Může přijít kdykoli, nikdy není moc pozdě. Udělá život snesitelným, dá mu smysl a směr. Ale jsme lidé a máme své chyby. Bývá nám zatěžko přijmout ji jen tak a být šťastní. Jsme trochu nevděční, a tak ji zkoumáme a prověřujeme. Tím začnou problémy. Probudí se sobectví a žárlivost – začne obyčejný život.
Může to přijít kdykoli, nezáleží na tom, kolik je nám let. Bude to krásné a bude to bolet – stejně v šestnácti jako v osmdesáti…
