Každá etapa lidského života může být plnohodnotná, záleží na tom, jak ji prožijeme. Hrají: V. Kubánková, S. Zindulka, S. Stašová, J. Dulava a další. Scénář K. Hill. Kamera J. Krejčík ml. Režie Z. Zemanová
00:01:50 Vojto, tak v sedm na Václaváku jako vždycky, jo?
00:01:54 Já tady čekám na ségru.
00:01:57 -Lucinko, ahoj!
-Ahoj, babi.
00:02:01 Pozdravuj Vojtu a přijď zase někdy.
00:02:15 -Přesný jako vždycky.
-Dobrý den, paní Alenko.
00:02:20 Hůlka! Vy jste nepoučitelná. Já jsem vaše hůlka.
00:02:27 -Tak půjdeme?
-Půjdeme.
00:02:30 -Výtah už zase nefunguje,
-To je tady pořád.
00:02:34 Já už jsem si na to tak trochu zvykl.
00:02:37 -A co vaše srdíčko?
-To si taky zvyklo.
00:02:43 -Ahoj, babi! -Ahoj.
-Dobrý den.
00:02:48 Lucka už na tebe čeká.
00:02:51 Ta vaše vnučka je den ode dne hezčí.
00:02:54 Pozor, pozor! Poslední schod.
00:02:57 Pocity slasti, zvláštního svírání. Teď napravo mě to hřeje.
00:03:05 Hanko, dovedeš si představit naší bábi, jak se s tím dědulou líbá?
00:03:10 Hele, Lucko, soustřeď se, jo?
00:03:13 Popisuj, vciťuj se. Pocity nějaký potřebuju.
00:03:16 Jinak mě Koudela vyleje ze zkoušky.
00:03:19 Trochu mi mravenčí pravá ruka a možná že už i modrá.
00:03:24 -Z toho, jak se nemůžu hejbat.
-Tak se nehejbej.
00:03:27 Tak dovedeš si představit, jak se spolu líbají?
00:03:30 Co ty víš? Když je člověk dlouho sám...
00:03:34 Lucko, fakt neblbni. Potřebuju nějaký ty pocity. Tak říkej!
00:03:38 Dobře.
00:03:41 Mám pocit, že se zmenšuju.
00:03:44 Voda.
00:03:46 Modrá.
00:03:48 Teplo.
00:03:51 Vznáším se. Embryo? Asi jsem embryo!
00:03:57 Představte si, že se mi zdálo, že uprostřed pokoje vyrostl stromek.
00:04:02 -To je hezký!
-A na něm plno ptáčků.
00:04:05 Ale vůbec nezpívali. Já jsem se tomu divil,
00:04:09 ale najednou koukám, že ti ptáčci jsou sklenění
00:04:12 a to byl vánoční stromek.
00:04:14 -Myslíš, že mají spolu ještě sex?
-Ty máš teda starosti.
00:04:18 Do kolika to tak průměrně jde?
00:04:22 Tak do šedesáti. Déle určitě ne.
00:04:29 Vídeň a floridu, paní Alenko?
00:04:31 Vídeň ano, ale zákuskem budu dneska experimentovat.
00:04:36 Dám si indiána.
00:04:38 -A vy?
-Já jako vždycky. Jako vždycky.
00:04:42 -Takže presso a paříž?
-Děkuju.
00:04:44 Hned to bude.
00:04:45 Léta jsem vstával v pět, abych před sedmou byl ve výzkumáku.
00:04:50 Co bych dneska za to dal, kdybych mohl spát aspoň do pěti.
00:04:54 Ve tři se vzbudím a už nezaberu.
00:04:58 Myslím na vás a čtu.
00:04:59 Cože?
00:05:00 Že myslím na vás. Ještě že o mě tak pečujete.
00:05:05 Tak copak jste mi přichystala tentokrát, paní učitelko?
00:05:08 To byste neuhádl, pane inženýre.
00:05:12 To jsem zvědavý.
00:05:14 Seiferta.
00:05:16 Všechny krásy světa!
00:05:18 A vy jste spala dobře, paní Alenko?
00:05:21 -Pustila jsme si b moll...
-Pa, pa, pa, pám.
00:05:24 Ne, ne, ne, ne. Violoncellový.
00:05:28 ZPÍVÁ MELODII
00:05:31 -Dvořák?
-Dvořák.
00:05:35 Pak jsem vyluštila tři křížovky, dvě sudoku a jednu hadovku.
00:05:39 Uteklo to.
00:05:40 -Prosím.
-To není indiánek, to je indián!
00:05:44 Takový Vinnetou. A pěkně ztepilý.
00:05:49 Pane Ludvíku, ale vy byste měl taky občas změnit repertoár.
00:05:54 Pořád ta paříž, paříž. Což takhle dát si někdy brusel, floridu?
00:06:03 Já už, drahá paní Alenko, dorty měnit nebudu.
00:06:08 Paříž je město mého mládí.
00:06:12 -Změna je život.
-Děkuju.
00:06:17 Jste vzácná žena.
00:06:20 Tak se do toho pustíme, ne?
00:06:29 Dneska je pěkně sychravo.
00:06:33 Vidíte? Stromy už jsou skoro holé.
00:06:37 Moc nevidím, jak víte. Ale umím si to představit.
00:06:42 NA KOSTELE ZVONÍ ZVONY
00:06:46 Slyšíte, paní Aleno, ty zvony?
00:06:49 Neslyším. Ale umím si to představit.
00:06:58 -Ještě že se máme.
-Krásně se doplňujeme.
00:07:06 Drž mi palce, babi. Koudel začal zase pít a je nevyzpytatelnej.
00:07:09 -Cože?-Ten profesor na tvorbu začal zase pít.
00:07:16 Jo a babi, Lucka tě pozdravuje.
00:07:29 -Po tomhle neztloustnu, ne?
-Co říkáš?
00:07:33 Jestli po tomhle neztloustnu. Kousni si.
00:07:36 Na to nemám zuby.
00:07:40 Měla by ses pořádně najíst, holčičko.
00:07:45 -Tak dobrou noc.
-Dobrou.
00:07:48 -Babi, zase jsi nevypnula plyn.
-Tak ho vypni!
00:07:51 -Mami, nevolal odpoledne Pavel?
-Ne, nevolal.
00:07:54 -Nenechal nějaký vzkaz?
-Nenechal.
00:07:57 To je neuvěřitelný. Mobil nebere.
00:08:02 Kde zas ten táta je?
00:08:17 Paní Aleno, detektivka Brokovnice mě dostala.
00:08:20 I já kdysi žárlil, ale že bych kvůli tomu vraždil?
00:08:25 Co mi přichystáte příště? Těším se na středu.
00:08:28 Já taky. Váš Ludvík
00:08:33 -Nazdar! -Můžu vědět, proč mi nebereš mobil?
00:08:37 -Už jsem doma, ne?
-A kde jsi byl tak dlouho?
00:08:41 -Á, klasika.
-Čau, tati! -Nazdar!
00:08:47 -Kde jsi byl?
-Kde bych byl? U klienta, ne?
00:08:50 V tuhle hodinu? Já bych chtěla vidět toho tvýho klienta.
00:08:56 Nebyla to náhodou klientka?
00:08:58 Víš co? Já už se tě na nic ptát nebudu.
00:09:02 -Schválně. Na co se nechal pojistit? -Já bych ti řekl na co.
00:09:11 -Co si dáš k večeři?
-Co máme?
00:09:16 Párky. Nebo sekanou.
00:09:26 Co bychom mu tak...
00:09:31 Detektivku už ne.
00:09:35 Něco lehčího.
00:10:22 Přesný jako vždycky.
00:10:32 Ta modrá se moc povedla. Tak se sejdeme před Lucernou.
00:10:37 -Čau, babi!
-Nazdar!
00:11:14 Vynořil se z vln. Byl jako tsunami. Moje soukromé tsunami...
00:11:21 Představ si, Haničko, pan Ludvík nepřišel.
00:11:25 -Hm. A stalo se to už někdy?
-Nikdy.
00:11:31 Ve středu přesně ve dvě hodiny stál před dveřma.
00:11:36 To je náhoda, babi.
00:11:39 Jeho triceps se zaleskl...
00:11:42 -Volala jsi mu?
-Ne. Nemá telefon.
00:11:45 -Nemá mobil?
-Ne.
00:11:48 Třeba musel někam nečekaně jít.
00:11:50 To by mi dal vědět. Šli bychom společně.
00:11:56 -Něco se mu stalo.
-Babi!
00:11:59 To víš, v našem věku to je hned. Infarkt, mrtvice.
00:12:05 Haničko, nezajela bys tam zítra?
00:12:11 Já mám přednášky až do osmi večer a navíc tu zkoušku u Koudely.
00:12:16 To se fakt nezlob. To je šílený.
00:12:20 Já bych tam zašla, ale motám se. Nějak to začíná klouzat.
00:12:25 Milado, ty by ses tam nezastavila?
00:12:29 Zítra? To je vyloučený. Já mám uzávěrku Touhy.
00:12:33 Večer to jde do tiskárny. Dostanu se domů nejdřív v deset.
00:12:40 -Nazdárek, rodinko!
-Ale Pavel by mohl.
00:12:43 Ten si může udělat volno, kdy se mu zachce.
00:12:47 -Co tak brzy?
-Dneska to šlo jako po másle.
00:12:50 Ulovil jsem tři kousky. Životka, nadstandardní zdravotka.
00:12:54 Komplexní úrazovka včetně chrupu.
00:12:58 Co je? Stalo se něco?
00:13:01 -Pan Ludvík je nezvěstný.
-Má slabý srdíčko.
00:13:06 Musíš k němu ráno zajet. My nemáme čas.
00:13:09 -Ale já...
-Klientky určitě počkají.
00:13:13 -Co Lucka?
-Taky nemá čas.
00:13:18 Pavle, bojím se o něho. Moc.
00:14:03 ZVONÍ
00:14:07 -Kdo je?
-Toman. Cfkoo.cz
00:14:12 Dobrý den. Jsem tu správně? Je to byt pana inženýra Červíčka?
00:14:15 Ano. Ale jestli něco prodáváte, tak my nic nechceme.
00:14:19 My jsme nic neobjednávali. Já se zeptám manžela.
00:14:22 Ludvíku, ty jsi něco objednával?
00:14:25 -Ne, neobjednal.
-Nic neobjednával.
00:14:29 Měl bych pro vás zajímavou pojistku.
00:14:32 Stáří přišlo nečekaně, stát se o vás nepostará...
00:14:34 -Čert aby tě vzal!
-Tebe taky, babo!
00:14:40 Ježišmarjá! Dědek má manželku.
00:14:44 -Pavel.
-Prosím?
00:14:47 Pavel! Babičko, děláte si zbytečný starosti. Je v pořádku.
00:14:51 -Cože je?
-Že je v pořádku.
00:14:55 Zaplaťpánbu. A co říkal?
00:14:58 -Pozdravuje vás.
-Cože?
00:15:01 -Že pozdravuje!
-Pozdravuje.
00:15:04 Tak se nezlobte, Pavle, že jsem vás tam hnala.
00:15:08 -Opravdu je v pořádku?
-Zdál se mi trošku nastydlej.
00:15:14 -Co jste říkal?
-Že má rýmu.
00:15:18 Babi, já musím končit. Musím za klientem. Pa!
00:15:24 Vynořil se z vln. Byl jako tsunami. Moje soukromé tsunami.
00:15:30 Jeho triceps a biceps se zaleskl v hasnoucích paprscích slunce...
00:15:36 -To jsi psala ty?
-Jo.
00:15:38 -Ty máš šílenou fantazii.
-Lidi to kupujou.
00:15:41 -Ženský to kupujou.
-Buď rád. Jinak budu bez práce.
00:15:46 -Byl jsi ráno u toho Ludvíka?
-Jo. Byl doma a nebyl sám.
00:15:50 On tam měl nějakou ženskou?
00:15:52 Jo. Pan inženýr Ludvík Červíček tam měl Červíčkovou.
00:15:56 -Manželku?
-Jo.
00:15:59 -On má manželku?
-Vypadá to tak.
00:16:03 -A máma to ví, že má manželku?
-Nevím. Já jí to říkat nebudu.
00:16:08 -To bys měl.
-Proč, prosím tě?
00:16:10 -Je to moje matka.
-Tak jí to řekni sama,
00:16:13 když myslíš, že jí tím prospěješ.
00:16:16 Přece ji nenecháme v tomhle žít.
00:16:20 To je ponižující. I v jejím věku.
00:16:22 -Ale prosím tě!
-Ty jí chceš lhát?
00:16:26 Jo. Někdy je to lepší.
00:16:30 -Pavle, to myslíš vážně?
-Jo.
00:16:34 Takže kdybys mi byl nevěrnej, to bys mi taky lhal?
00:16:39 Jo.
00:16:43 -Tak tys mě možná celý ty roky podváděl... -Nesmysl!
00:16:47 -Jak ti teď mám věřit, když jsi mi právě řekl, že bys mi to neřekl?
00:16:51 Ty tvoje klientky, co? Kolik jich bylo?
00:16:55 Žádný klientky nebyly. Nech toho, pojď spát.
00:17:00 Jak mám teď vedle tebe spát?
00:17:02 Tak, jako vedle mě spíš třicet let.
00:17:09 Tak to právě skončilo.
00:17:40 -Už zase?
-Zase.
00:17:47 Když nebudeš kopat...
00:18:07 Radši zhasneme, ne?
00:18:09 Dej to tam, prosím tě.
00:18:16 Řekl ti Pavel, že je Ludvík v pořádku?
00:18:22 -Řekl.
-Někde se nachladil.
00:18:28 Hrozně jsem se o něho bála.
00:18:32 -Věříte v osud, pane Ludvíku?
-To víte, že o tom přemýšlím.
00:18:36 Něco mezi nebem a zemí existuje, ale nikdo nevíme, co nás čeká.
00:18:41 Někomu ta svíčka hoří dlouho, někomu krátce.
00:18:44 Vidíte. Já jsem nikdy netušila, že bych se mohla dožít tolika let.
00:18:49 Já nevím. Hodí se to? Přece jen jsem cizí člověk.
00:18:54 -Abych nevadil.
-Cože?
00:18:56 -Abych nevadil!
-Komu byste vadil?
00:19:01 Bože, já už taky křičím.
00:19:04 Jsou to moje narozeniny. Oni budou rádi, že vás poznají.
00:19:10 A já budu šťastná, když přijdete.
00:19:15 Ale co je? Vy nemáte radost?
00:19:19 -Co se stalo?
-Ale mám radost.
00:19:22 Jsem rád, že jsme zase spolu.
00:19:24 Tak už mi dejte tu moji medicínu. Copak to bude dneska?
00:19:29 -Ludvíku, víte, jak voní tymián?
-Copak je to za otázku? Ne.
00:19:35 Tak tady se to dočtete?
00:19:37 -Á, Marcel Pagnol!
-Říká se Marsel, pane inženýre.
00:19:45 Ne. Prostě ne, mami. Tohle je rodinná oslava.
00:19:49 Můžeš mi říct jediný rozumný důvod.
00:19:53 Nehodí se to. Bude pohromadě jenom naše rodina.
00:19:57 -Je to můj přítel.
-Vždyť ho vůbec neznáš.
00:20:00 -Já ho mám ráda.
-A co o něm víš?
00:20:03 -Dovolíš?
-Co ty o něm víš?
00:20:05 Vůbec nic. To může být nějaký podvodník.
00:20:10 -To myslíš opravdu vážně?
-Mám k tomu svý důvody.
00:20:13 Netušila jsem, že to bude takový problém.
00:20:19 Uvědomuješ si vůbec, že bydlíme v babiččině bytě?
00:20:22 Vždyť je to nějakej starej kurevník.
00:20:24 Ty bys s ním chtěl sedět u stolu? No ty jo. Ty možná jo.
00:20:28 Ale já ne. Mně by se zvedl žaludek.
00:20:30 Je to babiččin přítel a my to musíme respektovat.
00:20:32 Myslíš, že ta jeho manželka ví, že má naši mámu?
00:20:36 -Vím jen, že se nechtěla pojistit.
-Určitě to neví.
00:20:57 Drahá paní Aleno, dočetl jsem poslední odstavec Krás.
00:21:01 Je mi zvláštně, těžce, lehko. To je přesný.
00:21:06 Neměla byste pro mě nějakou Seifertovu sbírku básní?
00:21:11 Ale to víte, že měla, pane inženýre.
00:21:21 Čas detonace se však už přiblížil. Dívám se na okolní domy.
00:21:27 Jsou sice ošuntělé, ale zdá se mi, že jsou dnes jaksi lidsky vlídné.
00:21:33 Jako by je po ty dlouhé roky hladily lidské ruce.
00:21:39 Kdybych se dožil těch let, kdy naše ulice na Žižkově
00:21:43 bude vroubena bílými panelovými věžáky,
00:21:47 oči bych si sice nezastíral...
00:21:52 ...ale šel bych tou ulicí jako cizinec
00:21:57 cizím a úplně lhostejným městem.
00:22:08 Mami!
00:22:11 Mami, tak si toho Ludvíka pozvi. Jsou to tvoje narozeniny.
00:22:20 To je dobrý, Miládko. My půjdeme sami někam jinam,
00:22:25 když nás tady nechcete.
00:22:27 Přece nebudeme slavit tvoje narozeniny bez tebe.
00:22:37 Co vy přesně studujete, Haničko?
00:22:39 Od babičky jenom vím, že něco s výtvarným uměním.
00:22:44 Konceptuální tvorbu na katedře intermédií.
00:22:47 A teď dělám na projektu zkoumajícím pocitový prožitek
00:22:50 z materiálů.
-Aha.
00:22:53 A vy, myslím, děláte biologii, viďte...
00:22:57 -Lucie.
-Lucie. To je zajímavá věda.
00:23:02 -A zvířata, nebo rostliny?
-Genetiku.
00:23:05 A čímpak jste se zabýval vy, pane inženýre?
00:23:08 Gravitací. V našem výzkumáku jsme zkoumali gravitaci čočky
00:23:14 a gravitaci mikročočky.
-A vy žijete sám?
00:23:19 Ano. Žiju sám.
00:23:24 To vám musí být smutno.
00:23:28 A máte děti, vnoučata?
00:23:32 Neměl jsem to štěstí. Děti bohužel nemám.
00:23:37 Ale zrovna nedávno jsem v časopise četl takovou zajímavou statistiku,
00:23:44 že procentuálně dneska studuje daleko víc dívek než chlapců.
00:23:49 Takže věk, kdy ženy mají děti, se posouvá až přes třicítku.
00:23:54 Dokonce až ke čtyřicítce.
00:23:57 A to teda, myslím, není dobré. Ani fyziologicky ne.
00:24:02 Žena má být hlavně matka. To je její poslání.
00:24:07 No já nevím. Já kdybych měla dneska dítě,
00:24:10 tak bych to brala jako handicap.
00:24:13 A já vnímám jako handicap, že jsme si ještě nepřipili.
00:24:15 -Tak na babičku!
-Ano.
00:24:18 -Mami, všechno nejlepší!
-Babi!
00:24:20 -Na zdraví! -Na zdraví!
-Na zdraví! -Na zdravíčko.
00:24:23 Děkuju.
00:24:25 Dobře, že jsme venku. Bylo tam dusno, co?
00:24:29 No tak, já jsem to tak nebral.
00:24:32 No jo. Ale já ano. Já to mám denně, tohle.
00:24:36 Já se teda do ničeho nepletu. Oni se hádají. Pořád.
00:24:41 Do ničeho jim nemluvím. Ale měli by bydlet sami.
00:24:46 -To se nedá svítit.
-Ale je to hezká rodinka.
00:24:51 Sluší jim to. Děvčátka jsou krásná.
00:24:54 Jsou to hezký holky. Jsem na ně pyšná.
00:24:58 -No tak vidíte.
-A jsou chytrý.
00:25:01 Po babičce.
00:25:05 -Mami, já ti musím něco říct.
-Betelová palma na pět.
00:25:09 Mami, já ti musím něco říct.
00:25:13 Jo, slyším, Milado.
00:25:17 Pan inženýr Ludvík Červíček je ženatej.
00:25:21 Bydlí na Proseku s manželkou. Pavel ji viděl, když tam byl.
00:25:26 Já to vím. Ludvík mi to sám řekl.
00:25:32 -Tobě to nevadí?
-Ne. Vdaná už jsem jednou byla.
00:25:38 A ta jeho žena o tobě ví?
00:25:43 Tak podívej, holčičko. Jsou už dlouho rozvedení
00:25:46 a ona se k němu strašně špatně chová.
00:25:49 Každou chvíli ho vyhazuje z bytu.
00:25:51 Ježišimarjá.
00:25:54 Neboj. Sem by určitě nikdy nešel.
00:25:58 Ale kdyby měl možnost sehnat bydlení jinde, tak jde.
00:26:02 Minule mu zamkla záchod a klíče někam schovala.
00:26:07 A ve středu, jak nepřišel na schůzku, nebyl nachlazenej,
00:26:13 ale zamkla ho v bytě a jeho klíče si vzala.
00:26:17 No to je strašný. Oni by snad měli zavést Linku bezpečí i pro chlapy.
00:26:24 Taky si myslím.
00:26:55 Ani nevíte, jak se mi ulevilo, že to rodina ví
00:26:58 a že už před nimi nemusím nic skrývat.
00:27:01 A vysvětlila jste jim to moje povedené manželství?
00:27:05 Samozřejmě. Nejdřív mi dcera nevěřila.
00:27:10 Myslí si totiž, že všichni muži jsou stejní podvodníci.
00:27:16 Milada je chorobně žárlivá.
00:27:23 Taky jsem kdysi žárlila, ale dneska mi to připadá směšné.
00:27:29 -Člověk už má jiné hodnoty, ne?
-Jste vzácná žena, paní Aleno.
00:27:34 Mám pro vás, teda vlastně pro nás oba moc dobrou zprávu.
00:27:39 Ano? To jsem zvědavé, co to bude.
00:27:43 Snad mě nechcete požádat o ruku?
00:27:46 A víte, že bych to udělal strašně rád?
00:27:50 Škoda, že jsme se nepotkali dřív.
00:27:53 Alespoň jsme se potkali takhle.
00:27:55 Ale abychom pak nezapomněli. Copak pro mě máte dneska?
00:28:04 Nejdřív mi řekněte tu novinu.
00:28:06 Tak dobrá. Přijali mě do domova důchodců.
00:28:10 Uvolnilo se tam místo. Budeme se moci svobodně scházet.
00:28:14 Můžete za mnou kdykoliv přijít a nikdo a nic nám nebude bránit.
00:28:19 Je tam velký park, krásná třešňovka.
00:28:21 -Prosím?
-Krásná třešňovka!
00:28:25 Nikdo už na mě nebude křičet, nikdo mě nebude zamykat.
00:28:29 Budu mít vypráno a teplou stravu. Můžu vám tam držet místo.
00:28:36 Za žádnou cenu bych tam nechtěla.
00:28:39 Vy taky nemáte důvod. Máte krásnou rodinu.
00:28:45 -Tak jste se nechal vyštípat.
-Ne. To je mé svobodné rozhodnutí.
00:28:52 Co že jste tak zesmutněla, paní Aleno?
00:28:56 No tak, co se děje?
00:28:59 Tam bude spousta takových paní, jako jsem já.
00:29:04 A na mě si už ani nevzpomenete.
00:29:07 Ale jak vás tohle jen mohlo napadnout?
00:29:11 Jste inteligentní, šarmantní společník.
00:29:15 Jistě si vás tam brzy oblíbí.
00:29:20 Vy žárlíte, paní Aleno?
00:29:25 Jste jenom jedna a mám vás rád.
00:29:28 Tak už mi dejte tu knížku.
00:29:33 Ona už vám tam nějaká paní nějakou knihu určitě půjčí.
00:29:46 -Tak na shledanou.
-Já vás doprovodím.
00:29:50 -Cože?
-Že vám pomůžu do schodů.
00:29:54 Děkuju. To zvládnu sama.
00:30:00 -Sbohem.
-Sbohem.
00:30:14 Teď ohlížím se plaše, kradí, za tím, co bylo. To je let!
00:30:20 Co se jen člověk navyvádí, dokud nezačne šedivět.
00:30:27 Opět se dívám na oblaky, voní to jarem z vlhkých hlín.
00:30:33 Včera měl Petřín barvu khaki a dnes obléká krepdešín.
00:30:45 -To je krásný, Miládko, viď?
-Hm.
00:30:51 Cítím vůni meruněk, květy, bzučení včel.
00:31:00 Cítím hořkou vůni mandlí.
00:31:05 Med.
00:31:07 No jasně! Takže u tebe barva vyvolává taky konkrétní asociaci.
00:31:11 Jasně, jasně...
00:31:14 Ty, babi, víš, že je dneska středa?
00:31:17 -Jo.
-Že už budou dvě hodiny?
00:31:20 -Jo. -Takže rande s inženýrem Červíčkem dneska nebude?
00:31:26 Ne, holčičko. Copak sis nevšimla,
00:31:29 že do kavárny s panem Ludvíkem už nechodím?
00:31:34 Co se stalo, Lucko?
00:31:37 Lucinko?
00:31:39 Já jsem Vojtěcha potkala s jinou holkou.
00:31:44 -Cože? Vojtu?
-Jo.
00:31:47 Já jsem mu tak věřila. To je strašný.
00:31:54 -Šel s ní a držel ji kolem ramen.
-Nebyla to nějaká jeho kamarádka?
00:32:00 Hrozně se něčemu smáli a on byl tak šťastnej!
00:32:05 Proč si myslíš, že s ní něco má?
00:32:07 Babička má pravdu. Jak to víš?
00:32:12 Jak víš, že s ní něco má?
00:32:14 Nevím. Ale myslím si to.
00:32:16 Lucie, pláčem nic nespravíš. Zkus s ním promluvit.
00:32:21 Byla by to škoda. Vojta je takovej milej, chytrej kluk.
00:32:26 Hm.
00:32:28 Jo. Vezmu si taxíka.
00:32:30 Co říkáš?
00:32:33 Že bys už dneska měla jít spát k Pavlovi.
00:32:41 -Zdravíčko! -Dobrý den.
-Tak kam to bude!
00:32:44 Domov důchodců Na Zeleném vršku.
00:32:47 -Kufry nemáte?
-Ne. Jedu tam na návštěvu.
00:33:17 Děkuju.
00:34:22 Dcera tady byla minule.
00:34:28 No jo! Klárová. Mladá ošetřovatelka.
00:34:32 Dobrý den. Hledáte někoho?
00:34:34 Dobrý den. Pana inženýra Ludvíka Červíčka. Je tu nový.
00:34:39 Tak to musíte támhle. Do ředitelny.
00:34:42 -Děkuju.
-Prosím.
00:34:58 Ano, pan inženýr Ludvík Červíček.
00:35:02 -Vy jste jeho příbuzná?
-Přítelkyně.
00:35:07 Pan inženýr se opravdu měl sem nastěhovat v úterý.
00:35:12 -Ale zemřel cestou sem.
-Prosím?
00:35:16 Pan inženýr zemřel cestou sem.
00:35:25 Srdíčko, viďte?
00:35:27 Ano, infarkt.
00:36:14 Mami...
00:36:20 Mami, pojď. Půjdeme domů.
00:36:35 -Na shledanou.
-Na shledanou. -Děkujeme.
00:37:35 Mami, ty jsi tam nechala hůlku.
00:37:40 Hůlku? To je jedno. Ale tuhle knížku jsem mu už nestačila dát.
00:37:51 Bohužel.
00:37:56 Promiň, maminko.
00:38:05 Teď ohlížím se plaše, kradí za tím, co bylo. To je let!
00:38:12 Co se jen člověk navyvádí, dokud nezačne šedivět.
00:38:18 Opět se dívám na oblaky, voní to jarem z vlhkých hlín.
00:38:25 Včera měl Petřín barvu khaki a dnes obléká krepdešín.
00:39:58 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2008
Láska má mnoho podob. Může přijít kdykoli, nikdy není moc pozdě. Udělá život snesitelným, dá mu smysl a směr. Ale jsme lidé a máme své chyby. Bývá nám zatěžko přijmout ji jen tak a být šťastní. Jsme trochu nevděční, a tak ji zkoumáme a prověřujeme. Tím začnou problémy. Probudí se sobectví a žárlivost – začne obyčejný život.
Může to přijít kdykoli, nezáleží na tom, kolik je nám let. Bude to krásné a bude to bolet – stejně v šestnácti jako v osmdesáti…
