00:00:00 .

00:00:30 -Původně chtěl studovat elektrotechniku

00:00:33 ve Spojených státech.

00:00:34 To mu ale překazil únor v roce 1948.

00:00:37 Zvolil si tedy dráhu hudebníka. V roce 1955 si pro něho přijel

00:00:42 na Bratislavskou konzervatoř Gustav Brom, aby ho přestěhoval

00:00:46 do Brna angažoval ve svém orchestru,

00:00:49 kde působí dodnes. Jaromír Hnilička.

00:00:53 Legenda českého jazzu, prvotřídní trumpetista, skladatel a recesista.

00:01:04 -To je zločin. Já nejsem vůbec rozehraný.

00:01:07 Vy jste přišli tak brzo ráno!

00:01:09 Já potřebuji alespoň dvě hodiny hrát,

00:01:11 abych mohl vůbec něco zahrát.

00:01:12 Ale alespoň takhle.

00:01:15 A proč hraji v garáži? Ze dvou důvodů.

00:01:19 Zaprvé aby sousedi neslyšeli, jak mizerně hraju.

00:01:22 A zadruhé si dovedu představit, kdybych tady bydlel,

00:01:25 a třeba někdo tam cvičil na bombardon. Takhle bez omezení.

00:01:30 Takže z ohleduplnosti cvičím v garáži.

00:01:36 Narodil jsem se v Bratislavě. Z českých rodičů.

00:01:40 Otec tam byl vysoký důstojník Československé armády.

00:01:45 Vzpomínám si, jak máma mě vozila takhle v kočárku.

00:01:49 Dívám se na chodbě Mandeláku, na schodišti.

00:01:53 Tam jsou taková odpočívadla.

00:01:55 A pamatuji si, že máma jezdila s kočárkem

00:01:58 a takhle mě jako vozila a zpívala mně písničku:

00:02:04 můj táta mě pořád nutí, Honzo žeň se,

00:02:08 a já nemám žádné chuti. Mě se nechce.

00:02:12 To je Ländler samozřejmě. A já když jsem jí to potom říkal,

00:02:16 tak ona říkala, to není možné. To ti byly teprve čtyři měsíce.

00:02:20 Tak jestli toto je možné, tak ať to patologové ocení.

00:02:24 Tohle to, jestli je to možné nebo není možné.

00:02:27 Otec, to bylo pro mě v podstatě zosobnění správného chlapa.

00:02:31 A sice ten člověk nelhal, ten člověk nekradl,

00:02:36 to byl prostě masarykovský důstojník.

00:02:38 A všechny tyto morální vlastnosti uznával tak,

00:02:41 že měl karabáč na psa, když jsem zalhal,

00:02:44 tak jsem dostal karabáčem na psa. A docílil otec toho,

00:02:48 že jsem asi od svých jedenácti do takových sedmnácti let

00:02:53 jsem nepromluvil nic, než pravdu.

00:02:56 Všichni se mě báli a nikdo se se mnou nechtěl bavit.

00:03:00 Takže potom jsem se naučil mluvit tak zvané bílé lži.

00:03:05 Což jest takové, dneska vám to sluší.

00:03:09 Takže to jsou neškodné nepravdy. Ale je to zajímavé,

00:03:14 že všichni si myslí, že já lžu, a přitom já vůbec nelžu.

00:03:19 Ale mě to je jedno, prostě ať si klidně myslí, že lžu,

00:03:22 ale já nelžu. Zásadně nelžu.

00:03:37 Teď normálně už zase začínají v Rusku, že Stalin, že to bylo ono.

00:03:42 Prostě Stalin, toho si ten národ vyvolil.

00:03:45 Hitler, toho si ten národ vyvolil.

00:03:47 Gottwald, toho si ten národ vyvolil.

00:03:49 A všichni, ať nikdo nekecá,

00:03:51 že ten Gottwald se dostal k moci násilím.

00:03:56 Blbí obyvatelé naší republiky si ho zvolili.

00:04:00 Otec, jako těžký antikomunista byl okamžitě zatčen.

00:04:04 V noci přišli St-báci, to normálně byla hrůza.

00:04:07 Ve dvě hodiny v noci, kožené kabáty a gestapo.

00:04:10 A otce odvedli.

00:04:12 A vrátil se po několika letech, úplná ruina.

00:04:17 Otec byl chlap!

00:04:18 V jedné ruce zvednul dva lidi ke stropu.

00:04:20 Normálka, já jsem to viděl.

00:04:27 A vrátil se úplně s vytlučenými zuby,

00:04:30 duševně nebyl zlomený,

00:04:32 ale tělesně byl naprosto v nepořádku, absolutně.

00:04:38 A asi půl roku ještě žil.

00:04:40 Oni ho tam nechávali stát v ledové vodě,

00:04:42 takže ledviny pryč a tak. Zemřel otec.

00:04:45 Takže nedočkal se mých úspěchů.

00:04:48 Alespoň začátek. Alespoň trochu.

00:05:15 Kromě ruských zemí jsme se dostali i na Ukrajinu.

00:05:18 Do Kyjeva. A tam nám doporučil někdo,

00:05:20 že se máme jít podívat na bohoslužby pravoslavných

00:05:24 ve volodimirskij sobor. Tam dědí dcera hlas po matce

00:05:28 a syn po otci. A teď ty basy do toho.

00:05:31 To je můj nejlepší hudební zážitek, který jsem tam zažil.

00:06:01 Každý si myslí, že člověk musí dostat nějakou geniální melodii.

00:06:05 To není pravda. Čím měně melodie, tím ta skladba je kontzumentnější.

00:06:12 Tím je přijatelnější i pro ty odborníky.

00:06:16 Například mši jazzovou jsem napsal na dvou tónech.

00:06:44 Buďte vítáni v mé pracovně. Tady se komponuje.

00:06:50 Pokud se komponuje, tak se komponuje tady.

00:06:56 A před sebou tady mám třetí část brněnské,

00:07:02 a teď je důležité co řeknu, suity.

00:07:06 Je to Brněnská suity, která bude mít šest dílů.

00:07:10 Já dělám třetí. Svitava, Zelný trh už jsou napsány.

00:07:19 A teď píšu Obléhání Brna.

00:07:26 A tady nahoře je.

00:07:30 To je motiv té Svitavy, tohle to.

00:07:34 A to se tady objevuje. V podstatě ta Svitava,

00:07:37 když tam jdete podle té Svitavy, tak se to tam tak točí.

00:07:40 Jsou tam všelijaké kulisy okolo toho. Přírodní.

00:07:45 A jinak ta Svitava je v tom úseku v Brně jednolitá.

00:07:51 Toto je akord právě Svitavy tohle to.

00:08:09 Ta řeka, ona si udělá svoje koryto, svoji cestu,

00:08:13 a když se ji člověk snaží nějak násilím

00:08:17 ke svému prospěchu strčit někam jinam,

00:08:22 tak ta řeka si pamatuje, kudy tekla,

00:08:25 a při nejbližší příležitosti, když dostane záchvěv síly,

00:08:29 tak si tu původní trasu pěkně vymele i s těmi domy,

00:08:35 které si tam ten člověk postavil.

00:08:39 Když jsem si koncipoval myšlenku toho Zelného trhu,

00:08:42 tak ten Zelný trh v těch myšlenkách

00:08:44 je mnohem větší a ta zástavba je nižší.

00:08:51 Takže spíš jsem se dostal v tom konceptu někde do středověku.

00:08:56 Tak nějak. Ale nepochybuji, že to tak bylo daleko příjemnější,

00:08:59 když tady byli ti prodavači,

00:09:01 řekněme už od těch čtyřech hodin od rána.

00:09:04 A nebyly tady ty automobily.

00:09:06 Ty automobily, to je strašná šaškárna civilizační.

00:09:13 V podstatě je to nějaký domeček na čtyřech kolech

00:09:15 a prostě vy tam jezdíte. Kdyby sem přišel nějaký mimozemšťan

00:09:20 a díval se na to, tak by kroutil hlavou normálně.

00:09:24 Brno, na tuto otázku, co chybí Brnu,

00:09:27 odpovídám sebevědomí. My tady máme, nevím,

00:09:31 jestli mohu říkat my, jsa Čechem,

00:09:34 ale já mohu říkat my, já už se tady cítím doma.

00:09:37 Tak my tady máme obrovské talenty. My tady máme lidi tvořivé,

00:09:43 lidi charakterní, lidi dobré.

00:09:48 A chtěl bych, aby se zamezilo té praxi,

00:09:51 že pokud chce někdo něco znamenat, tak odejde do Prahy.

00:10:05 Češi jsou sušší. A Moraváci jsou šťavnatější.

00:10:11 A v podstatě mně konvenuje, odpusťte mi to, Češi,

00:10:16 mně konvenuje víc to moraváctví. Já jsem sem zapadl vyloženě.

00:10:21 Se začátku jsem tady byl spolužákům pro srandu,

00:10:25 když jsem mluvil prostě takovýmhle způsobem.

00:10:29 Přišel jsem sem z Jičína a říkal, nazdar Pepo.

00:10:35 Takže teď jsem v Brně, doufám, že tady natáhnu brka,

00:10:39 a že tady zůstanu natrvalo.

00:10:56 Řadový občan sympatizuje se zločincem

00:10:58 a odmítá oznámit něco policii.

00:11:03 Prostě kdo něco řekne policii, tak je udavač normálně.

00:11:07 Toto je otrocká mentalita. Prostě pán se nedívá.

00:11:11 Policie to je pán a my jsme otroci. Proč se tady nepostavíme

00:11:15 normálně jako majitelé tohohle toho kusu země?

00:11:20 A proč neříkáme, bude to tak, jak my chceme. Proč to neuděláme?

00:11:25 To je v povaze právě, bohužel.

00:11:28 Čapek má chytré, moudré, rozumné. Tyto tři kategorie nějaké povahy.

00:11:35 A k tomu ještě Havel přidal vychcaný.

00:11:38 To je nejhnusnější povaha, vychcanost, tohle to.

00:11:47 To je to krásné, když je tady třeba sníh.

00:11:51 Já nevím, co je to za zvířátka, ale mají takové malé ťapičky,

00:11:54 jestli to budou veverky. Nedovedu si představit co to je,

00:11:58 ale je to tady rozťapané a vždycky to snědí, ta zvířátka.

00:12:03 Toto je takové, ne památeční,

00:12:07 ale velmi milé místo, na které sem chodím.

00:12:11 Mám strašný strach, aby si toho nevšimli developeři.

00:12:17 Znáte básničku? Jak se střílí developer?

00:12:22 Hlavně hodně rychle,

00:12:24 než nám stačí všechno zničit a nastavět krychle.

00:12:29 Tak támhle jsem viděl nějakou ceduli nahoře,

00:12:31 bude se tady stavět. Tak jsem zvědavý.

00:12:34 Doufám, že nebudou mít peníze.

00:12:43 Tady je to asi tak patnáct kilometrů od města,

00:12:46 lidi si tady nastavěli zóny, a teď jezdí.

00:12:49 Ráno osm set automobilů tam, v poledně osm set automobilů

00:12:53 domů na oběd, odpoledne osm set automobilů do zaměstnání

00:12:58 a večer osm set automobilů zpátky.

00:13:00 Tak jestli to není kocourkov, tohle to?

00:13:03 Já nevím, co bych na to řekl.

00:13:05 Každý má bydlet tam, kde pracuje anebo pracovat tam, kde bydlí.

00:13:10 Ten stromeček byl stejný, jako tady ten.

00:13:14 A tohle to si někdo přišel uříznout vánoční stromek,

00:13:18 anebo aby ho prodal. To je ještě lepší.

00:13:20 Protože hamižnost našich lidí je naprosto nekonečná.

00:13:27 A vůbec ten systém teďka, jak funguje tahle civilizace,

00:13:30 ten nemůže dlouho fungovat. Rozsype se to.

00:13:35 Protože třeba například já tady mám přístroje,

00:13:38 vypadá to krásně, a oni to vyrábějí v Číně.

00:13:41 Proč to vyrábějí v Číně?

00:13:43 Aby vydělali nějaké dva dolary na jednom?

00:13:46 A vozí se to sem tam, pálí se nafta, ničí se ovzduší

00:13:51 a nevím co všechno. Tenhle ten systém,

00:13:54 to je nelogický, bláznivý systém. Ten nemůže fungovat.

00:13:58 Je to všechno založené na nahodilosti v podstatě.

00:14:04 To nelze.

00:14:06 Nevím, co s tím dělat. Jedině počkat, až se zase lidstvo

00:14:10 vlastními silami dostane do původního počtu

00:14:13 a pak si začne vážit toho, co má.

00:14:17 A bude se chovat nějak rozumněji a racionálněji.

00:14:26 Nezničte mi planetu! Hň.

00:14:44 Skryté titulky M.Vrbská Česká televize Brno, 2010

00:14:45 .