00:00:20 Strojní inženýr a filozof, který prostřednictvím absurdit

00:00:24 a slovních hříček popisuje skutečnost.

00:00:26 Po podpisu Charty 77 mu režim zakázal veřejně vystupovat

00:00:30 v pořadech pro dospělé.

00:00:32 Začal proto psát knížky a písničky pro děti.

00:00:35 Herec, zpěvák a textař Jan Vodňanský se umí dívat na svět

00:00:39 naivníma očima dítěte, ale jeho názory naivní nejsou.

00:00:48 Dámy a pánové, tématem mé přednášky je něco tak prostého a samozřejmého

00:00:54 jako židle.

00:00:57 Ale pozor, židle má z hlediska historie, lidstva i národů,

00:01:03 samozřejmě i národa našeho, zcela základní poslání.

00:01:10 Proč? Protože umožňuje usazení.

00:01:14 Zde jsou židle,

00:01:16 které mají podobu sklopného sedadla.

00:01:20 Sklopné sedadlo, jako určitá forma, speciální forma židle,

00:01:25 je zajímavé tím, že signalizuje dialektiku toho sezení.

00:01:32 Tím, že jakmile tu židli opouštíte, tak se sklopí do vertikální polohy

00:01:37 a umožňuje vám už jenom stání.

00:01:42 To je pro mladou generaci ale i starší posluchače

00:01:46 velmi důležitý signál.

00:01:48 A to je proces, to je procesualita, která vás čas od času vede k tomu,

00:01:53 abyste ty židle opouštěli a ony se sklopily a dávaly vám signál:

00:01:58 'Najdi si jinou židli, najdi si židli trvalejší, nesklopnou.'

00:02:05 Takže to jsme si probrali velice speciální typ usazení,

00:02:10 vlastně implikující možnost představit si lidský život

00:02:15 jako kauzální souvislost pobytu na různých židlích.

00:02:31 Židle nás provázejí celý život.

00:02:33 To je moje první, ještě z doby druhé světové války.

00:02:37 Přežila se mnou i vinohradský nálet v roce 1945.

00:02:40 Tady vidíte ještě léta toho stromu, ze kterého byla vytvořena proto,

00:02:46 abych si mohl poprvé sednout.

00:02:56 Co může symbolizovat pro naši společnost současnou

00:03:00 tato barová židle?

00:03:02 Ta evokuje příživníka, parazita, barového povaleče.

00:03:09 I když možná nespravedlivě, protože takový cejch

00:03:13 je ještě z doby socialismu.

00:03:15 Kdo měl na to chodit do baru, a hlavně čas chodit do baru?

00:03:19 Ale pořád to v lidech přežívá, ten pocit.

00:03:21 A tak teď na té barové židli vypadám jako parazit,

00:03:25 například investigativní novinář, který sedí na barové židli

00:03:29 a vytváří mediální bubliny.

00:03:40 Být v pohodě, být za vodou - to jsou asociace,

00:03:43 které navozuje moje momentální poloha na tomto fotýlku.

00:03:47 To je ale zároveň dvojsečné, protože dosažení takového luxusu

00:03:52 často zablokuje další vývoj člověka, zejména takového,

00:03:57 který toho dosáhl a implantuje to do principů vedení svojí rodiny.

00:04:07 Takhle děti už se rodí do takových luxusních fotelů

00:04:11 a třeba některé ani nevědí, co jsou to turistické značky,

00:04:16 protože je všude tatínek doveze autem.

00:04:19 Tyhle posedlé zbohatlicko-snobské vývoje deformují

00:04:24 i mezilidské vztahy, zejména vztahy rodinné, zejména pak manželské.

00:04:33 Ta žena, která má provázet zbohatlíka v tom luxusu životem,

00:04:38 už je hodnocena jako další luxusní - ne subjekt, ale předmět,

00:04:43 jako auto, obraz a nábytek, který je třeba vyměňovat,

00:04:47 aby se člověk prezentoval před ostatními.

00:04:52 Je otázka, jestli takové vyhnívání v luxusu, jestli to nevede

00:04:57 k takovému tomu opravdu vnitřnímu vyhnívání hodnotovému

00:05:01 a prožitkovému, což teda patrně vede.

00:05:05 Zároveň ale není zase někde psáno předem, že to musí zdegenerovat

00:05:10 perspektivně celou tu rodinu.

00:05:15 Může se stát, že se do takového luxusu narodí nějaké osvícené dítě,

00:05:19 které ty geny zdědilo třeba po dědečkovi nebo po prababičce,

00:05:24 a je schopno si s tím luxusem poradit, aby v něm takto

00:05:28 nevyhnívalo, ale aby mu otevíral svět, otevíral možnosti.

00:05:41 To je prosím stará, poctivá, jednoduchá, a přitom stylová,

00:05:46 z originál dřeva vyrobená židle.

00:05:49 Symbolizuje to, co právě nám předávaly ty starší generace

00:05:54 v kontinuitě svého přirozeného, všemi těmi možnými zvraty -

00:05:59 - válkami, okupacemi - narušeného vývoje.

00:06:03 Je to, jakoby ta moje malá židlička vyrostla do této dospělé podoby,

00:06:08 stejný materiál, stejná jednoduchost.

00:06:11 Nejsou tam žádné prvky rozmazlování, luxusu,

00:06:15 žádné podušky, žádné polštářky, žádné polstrování.

00:06:21 Je to prostě poctivá židle, která udržuje rovnou páteř,

00:06:25 a ta byla a je pro český národ jistě důležitá,

00:06:28 ať už jako minulost, ale hlavně jako cíl.

00:06:39 To, co právě vidíte, je židle elegantní, svým způsobem stylová,

00:06:44 ale nestabilní.

00:06:48 To poznáme hlavně v případě toho, když si na ni sedneme.

00:06:58 Vypadá to asi takto, když přenáší klient této židle,

00:07:02 tedy sedící subjekt, váhu.

00:07:08 Problém je ovšem v tom, že zdaleka ne všichni naši

00:07:12 přední i - zadní - méně přední politici dokážou rozeznat

00:07:17 ten moment, kdy se pod nimi ta židle začne houpat.

00:07:25 A když už se s nimi houpá docela dost nebo výrazně,

00:07:30 tak ji neopouštějí, protože nemají tolik sebedůvěry

00:07:36 ve své vlastní schopnosti najít nějakou jinou, stabilnější židli.

00:07:45 V takových případech, jak se říká, je třeba je vynést

00:07:49 z funkce i s tou židlí.

00:07:59 Názorná ukázka, kterou právě předvádím, spočívá v tom,

00:08:03 jak je fyzicky nemožné, alespoň pro mě,

00:08:06 sedět na obou těchto židlích.

00:08:10 Pokus sednout si na obě může vést až k roztržení subjektu,

00:08:15 tedy jakési schizofrenii jak mentální, tak fyzické.

00:08:20 Nebo může hrozit to, že se pod dotyčným rozevře propast,

00:08:25 takové interžidlózní vakuum, které potom vede k tomu,

00:08:30 že musí se rozhodnout.

00:08:35 A to platí nakonec nejen v politice, v podnikání,

00:08:39 ale ve všech oblastech zdravého soutěžení s ostatními,

00:08:43 v tom, co umím nebo co chci dělat.

00:08:46 Znamená to rozhodnout se pro jednu polohu, pro jednu židli,

00:08:50 a tu preferovat před ostatními.

00:08:53 Jinak hrozí to, že se vzdálenost obou židlí vzdálí natolik,

00:08:57 že se z daného subjektu stane politický turista.

00:09:04 To znamená, opouští jednu židli, pokud z ní není vyštván okolnostmi,

00:09:09 a jde hledat tu další židli.

00:09:16 A když je ta židle příliš daleko, tak se musí dát do běhu

00:09:20 a pak se z politického turisty stává přeběhlík.

00:09:33 Teď se tady spokojeně houpu na klasickém houpacím křesle

00:09:37 jako představitel možná první generace penzistů,

00:09:42 kterým dosud nikdo neukradl, nezcizil, nezdefraudoval

00:09:45 jejich důchod.

00:09:47 Ale všimněte si toho prstu, říkám: Zatím!

00:09:50 Ať chceme nebo nechceme, vztahy mezi lidmi se zvěcňují.

00:09:57 Je tady zase takový ten kult mládí a produktivity, jako byl paradoxně

00:10:03 na začátku té komunistické éry v podobě mladých ambiciózních

00:10:09 svazáků v modrých košilích, kteří měli vybudovat nový svět.

00:10:15 A dnes je to s akcentem na nový kapitalismus,

00:10:19 nový český kapitalismus, kde vítězí ti energičtí, mladí, cílevědomí,

00:10:24 vysloveně směrově vzdělaní.

00:10:29 A ti žijí naplno, dokud je nevystřídají ještě mladší.

00:10:35 A těm čtyřicátníkům už dýchají do týlu ti třicetiletí,

00:10:40 kteří jsou ještě energičtější, často ještě lépe vzdělaní,

00:10:45 ještě víc jazyků ovládají, ještě víc fit salónů navštěvují,

00:10:50 ještě víc hodin v posilovnách zvládnou.

00:10:58 A stávají se tak z těch čtyřicátníků často houpající se

00:11:03 důchodci už v tomto, dříve nejlepším věku muže.

00:11:16 Napadá mě vzpomínka na tradice českých králů.

00:11:21 Z toho se mě zmocňuje určitá nostalgie v době tohoto stavu

00:11:26 naší občanské společnosti, který moc důvodů k veselí, radosti,

00:11:33 optimismu ba nadšení občanu neskýtá.

00:11:42 Když si třeba mám vybavit určité hodnoty, které se týkají

00:11:47 té nejlepší stránky z aristokracie, jsou to takové, dalo by se říct,

00:11:52 i často dědičně sdílené hodnoty.

00:11:58 Je to úcta k pravdě, úcta k tomu státu a národu, který reprezentuji,

00:12:04 a samozřejmě úcta k majetku jiných lidí.

00:12:11 Je to taky zároveň připravenost kdykoliv, když mám pocit,

00:12:16 že nejsem na úrovni toho úkolu, který je mi svěřen,

00:12:21 tak kdykoliv hrdě a důstojně odstoupit.

00:12:27 To jsou všechno vlastnosti, které mi na současné naší

00:12:32 politické reprezentaci asi nejvíce vadí jako závažné chyby na kráse.

00:12:45 Židle, na které právě sedím, to už je židle budoucnosti.

00:12:50 A je to vlastně takový ten ideál, kterým se bude všechno patrně

00:12:54 pohybovat, jako jsou průhledné budovy, zejména budovy,

00:12:58 kde zasedají vrcholná politická grémia, parlamenty, senáty,

00:13:03 aby mohli skrze průhledné židle občané v televizi vidět i průhledná

00:13:08 těla a zejména průhledné hlavy svých volených zástupců.

00:13:14 To je ideál, který začíná už u této, dnes už reálné

00:13:18 průhledné transparentní židle.

00:13:24 A můj vzkaz je:

00:13:26 "Neprodávejte svůj životní příběh... Žijte jej!"

00:13:31 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2010