00:00:20Strojní inženýr a filozof, který prostřednictvím absurdit

00:00:24a slovních hříček popisuje skutečnost.

00:00:26Po podpisu Charty 77 mu režim zakázal veřejně vystupovat

00:00:30v pořadech pro dospělé.

00:00:32Začal proto psát knížky a písničky pro děti.

00:00:35Herec, zpěvák a textař Jan Vodňanský se umí dívat na svět

00:00:39naivníma očima dítěte, ale jeho názory naivní nejsou.

00:00:48Dámy a pánové, tématem mé přednášky je něco tak prostého a samozřejmého

00:00:54jako židle.

00:00:57Ale pozor, židle má z hlediska historie, lidstva i národů,

00:01:03samozřejmě i národa našeho, zcela základní poslání.

00:01:10Proč? Protože umožňuje usazení.

00:01:14Zde jsou židle,

00:01:16které mají podobu sklopného sedadla.

00:01:20Sklopné sedadlo, jako určitá forma, speciální forma židle,

00:01:25je zajímavé tím, že signalizuje dialektiku toho sezení.

00:01:32Tím, že jakmile tu židli opouštíte, tak se sklopí do vertikální polohy

00:01:37a umožňuje vám už jenom stání.

00:01:42To je pro mladou generaci ale i starší posluchače

00:01:46velmi důležitý signál.

00:01:48A to je proces, to je procesualita, která vás čas od času vede k tomu,

00:01:53abyste ty židle opouštěli a ony se sklopily a dávaly vám signál:

00:01:58'Najdi si jinou židli, najdi si židli trvalejší, nesklopnou.'

00:02:05Takže to jsme si probrali velice speciální typ usazení,

00:02:10vlastně implikující možnost představit si lidský život

00:02:15jako kauzální souvislost pobytu na různých židlích.

00:02:31Židle nás provázejí celý život.

00:02:33To je moje první, ještě z doby druhé světové války.

00:02:37Přežila se mnou i vinohradský nálet v roce 1945.

00:02:40Tady vidíte ještě léta toho stromu, ze kterého byla vytvořena proto,

00:02:46abych si mohl poprvé sednout.

00:02:56Co může symbolizovat pro naši společnost současnou

00:03:00tato barová židle?

00:03:02Ta evokuje příživníka, parazita, barového povaleče.

00:03:09I když možná nespravedlivě, protože takový cejch

00:03:13je ještě z doby socialismu.

00:03:15Kdo měl na to chodit do baru, a hlavně čas chodit do baru?

00:03:19Ale pořád to v lidech přežívá, ten pocit.

00:03:21A tak teď na té barové židli vypadám jako parazit,

00:03:25například investigativní novinář, který sedí na barové židli

00:03:29a vytváří mediální bubliny.

00:03:40Být v pohodě, být za vodou - to jsou asociace,

00:03:43které navozuje moje momentální poloha na tomto fotýlku.

00:03:47To je ale zároveň dvojsečné, protože dosažení takového luxusu

00:03:52často zablokuje další vývoj člověka, zejména takového,

00:03:57který toho dosáhl a implantuje to do principů vedení svojí rodiny.

00:04:07Takhle děti už se rodí do takových luxusních fotelů

00:04:11a třeba některé ani nevědí, co jsou to turistické značky,

00:04:16protože je všude tatínek doveze autem.

00:04:19Tyhle posedlé zbohatlicko-snobské vývoje deformují

00:04:24i mezilidské vztahy, zejména vztahy rodinné, zejména pak manželské.

00:04:33Ta žena, která má provázet zbohatlíka v tom luxusu životem,

00:04:38už je hodnocena jako další luxusní - ne subjekt, ale předmět,

00:04:43jako auto, obraz a nábytek, který je třeba vyměňovat,

00:04:47aby se člověk prezentoval před ostatními.

00:04:52Je otázka, jestli takové vyhnívání v luxusu, jestli to nevede

00:04:57k takovému tomu opravdu vnitřnímu vyhnívání hodnotovému

00:05:01a prožitkovému, což teda patrně vede.

00:05:05Zároveň ale není zase někde psáno předem, že to musí zdegenerovat

00:05:10perspektivně celou tu rodinu.

00:05:15Může se stát, že se do takového luxusu narodí nějaké osvícené dítě,

00:05:19které ty geny zdědilo třeba po dědečkovi nebo po prababičce,

00:05:24a je schopno si s tím luxusem poradit, aby v něm takto

00:05:28nevyhnívalo, ale aby mu otevíral svět, otevíral možnosti.

00:05:41To je prosím stará, poctivá, jednoduchá, a přitom stylová,

00:05:46z originál dřeva vyrobená židle.

00:05:49Symbolizuje to, co právě nám předávaly ty starší generace

00:05:54v kontinuitě svého přirozeného, všemi těmi možnými zvraty -

00:05:59- válkami, okupacemi - narušeného vývoje.

00:06:03Je to, jakoby ta moje malá židlička vyrostla do této dospělé podoby,

00:06:08stejný materiál, stejná jednoduchost.

00:06:11Nejsou tam žádné prvky rozmazlování, luxusu,

00:06:15žádné podušky, žádné polštářky, žádné polstrování.

00:06:21Je to prostě poctivá židle, která udržuje rovnou páteř,

00:06:25a ta byla a je pro český národ jistě důležitá,

00:06:28ať už jako minulost, ale hlavně jako cíl.

00:06:39To, co právě vidíte, je židle elegantní, svým způsobem stylová,

00:06:44ale nestabilní.

00:06:48To poznáme hlavně v případě toho, když si na ni sedneme.

00:06:58Vypadá to asi takto, když přenáší klient této židle,

00:07:02tedy sedící subjekt, váhu.

00:07:08Problém je ovšem v tom, že zdaleka ne všichni naši

00:07:12přední i - zadní - méně přední politici dokážou rozeznat

00:07:17ten moment, kdy se pod nimi ta židle začne houpat.

00:07:25A když už se s nimi houpá docela dost nebo výrazně,

00:07:30tak ji neopouštějí, protože nemají tolik sebedůvěry

00:07:36ve své vlastní schopnosti najít nějakou jinou, stabilnější židli.

00:07:45V takových případech, jak se říká, je třeba je vynést

00:07:49z funkce i s tou židlí.

00:07:59Názorná ukázka, kterou právě předvádím, spočívá v tom,

00:08:03jak je fyzicky nemožné, alespoň pro mě,

00:08:06sedět na obou těchto židlích.

00:08:10Pokus sednout si na obě může vést až k roztržení subjektu,

00:08:15tedy jakési schizofrenii jak mentální, tak fyzické.

00:08:20Nebo může hrozit to, že se pod dotyčným rozevře propast,

00:08:25takové interžidlózní vakuum, které potom vede k tomu,

00:08:30že musí se rozhodnout.

00:08:35A to platí nakonec nejen v politice, v podnikání,

00:08:39ale ve všech oblastech zdravého soutěžení s ostatními,

00:08:43v tom, co umím nebo co chci dělat.

00:08:46Znamená to rozhodnout se pro jednu polohu, pro jednu židli,

00:08:50a tu preferovat před ostatními.

00:08:53Jinak hrozí to, že se vzdálenost obou židlí vzdálí natolik,

00:08:57že se z daného subjektu stane politický turista.

00:09:04To znamená, opouští jednu židli, pokud z ní není vyštván okolnostmi,

00:09:09a jde hledat tu další židli.

00:09:16A když je ta židle příliš daleko, tak se musí dát do běhu

00:09:20a pak se z politického turisty stává přeběhlík.

00:09:33Teď se tady spokojeně houpu na klasickém houpacím křesle

00:09:37jako představitel možná první generace penzistů,

00:09:42kterým dosud nikdo neukradl, nezcizil, nezdefraudoval

00:09:45jejich důchod.

00:09:47Ale všimněte si toho prstu, říkám: Zatím!

00:09:50Ať chceme nebo nechceme, vztahy mezi lidmi se zvěcňují.

00:09:57Je tady zase takový ten kult mládí a produktivity, jako byl paradoxně

00:10:03na začátku té komunistické éry v podobě mladých ambiciózních

00:10:09svazáků v modrých košilích, kteří měli vybudovat nový svět.

00:10:15A dnes je to s akcentem na nový kapitalismus,

00:10:19nový český kapitalismus, kde vítězí ti energičtí, mladí, cílevědomí,

00:10:24vysloveně směrově vzdělaní.

00:10:29A ti žijí naplno, dokud je nevystřídají ještě mladší.

00:10:35A těm čtyřicátníkům už dýchají do týlu ti třicetiletí,

00:10:40kteří jsou ještě energičtější, často ještě lépe vzdělaní,

00:10:45ještě víc jazyků ovládají, ještě víc fit salónů navštěvují,

00:10:50ještě víc hodin v posilovnách zvládnou.

00:10:58A stávají se tak z těch čtyřicátníků často houpající se

00:11:03důchodci už v tomto, dříve nejlepším věku muže.

00:11:16Napadá mě vzpomínka na tradice českých králů.

00:11:21Z toho se mě zmocňuje určitá nostalgie v době tohoto stavu

00:11:26naší občanské společnosti, který moc důvodů k veselí, radosti,

00:11:33optimismu ba nadšení občanu neskýtá.

00:11:42Když si třeba mám vybavit určité hodnoty, které se týkají

00:11:47té nejlepší stránky z aristokracie, jsou to takové, dalo by se říct,

00:11:52i často dědičně sdílené hodnoty.

00:11:58Je to úcta k pravdě, úcta k tomu státu a národu, který reprezentuji,

00:12:04a samozřejmě úcta k majetku jiných lidí.

00:12:11Je to taky zároveň připravenost kdykoliv, když mám pocit,

00:12:16že nejsem na úrovni toho úkolu, který je mi svěřen,

00:12:21tak kdykoliv hrdě a důstojně odstoupit.

00:12:27To jsou všechno vlastnosti, které mi na současné naší

00:12:32politické reprezentaci asi nejvíce vadí jako závažné chyby na kráse.

00:12:45Židle, na které právě sedím, to už je židle budoucnosti.

00:12:50A je to vlastně takový ten ideál, kterým se bude všechno patrně

00:12:54pohybovat, jako jsou průhledné budovy, zejména budovy,

00:12:58kde zasedají vrcholná politická grémia, parlamenty, senáty,

00:13:03aby mohli skrze průhledné židle občané v televizi vidět i průhledná

00:13:08těla a zejména průhledné hlavy svých volených zástupců.

00:13:14To je ideál, který začíná už u této, dnes už reálné

00:13:18průhledné transparentní židle.

00:13:24A můj vzkaz je:

00:13:26"Neprodávejte svůj životní příběh... Žijte jej!"

00:13:31Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2010