Láska je ten nejkrásnější cit, jak vás přesvědčí hudebně zábavný pořad (2007). Hrají a zpívají: L. Kozderková, S. Zázvorková, D. Pecková, J. Bohdalová, I. Janžurová, J. Jirásková, N. Urbánková, P. Filipovská, H. Hegerová, D. Veškrnová, M. Rottrová, J. Robbová, J. Sovák, K. Gott, V. Dvořák, V. Preiss, J. Schmitzer, D. Bárta, K. Střihavka, M. Kocáb, W. Matuška, V. Brodský, J. Libíček, P. Janda, K. Šíp, J. Uhlíř a další. Připravili: L. Blažková, J. Štěpánek, M. Veselý a A. Berková
00:00:01(HLASY ZA OPONOU) Budeme začínat!
00:00:03(GONG)
00:00:07Opona!
00:00:12Žena...
00:00:14Žena je rajské stvoření.
00:00:17Celé poetické povědomí lidstva nazírá ženu jako z mořské pěny
00:00:21zrozenou, z mlhy utkanou, rosou se brouzdající,
00:00:26jako snový přelud měnící se v pampeliškové chmýří...
00:00:31A jsou i tací veršotepci, kteří - arci pod vlivem alkoholu -
00:00:34vidí podobu ženy i v oblinách bouřkových mraků.
00:00:39Největší předností některých mužů je jejich žena.
00:00:43(ZPĚV)
00:00:44Kdo z nás by seděl, jak poustevník sám,
00:00:50kolem je krásný svět.
00:00:55No, uhoď. Uhoď!
00:00:57Hloupý, kdo s námi nezpívá,
00:01:04život je kabaret.
00:01:13Vám, říkám vám, co mě se týká, najdu jednou...
00:01:29Nevím, kdy přestat, když náladu mám
00:01:36a musím se stále znát.
00:01:42Neroňte slzy do piva, život se vážně nesmí brát,
00:01:50tak pojďte si s námi hrááááát!
00:02:03Já o lásce jsem rozkošný sen snila, jak vedle tebe stojím
00:02:08v záááávoji, však náhle jsem se zimou probudila v nevytopeném
00:02:15dívčím pokoji.
00:02:19Omluvte mě, prosím,
00:02:22byla jediná a ke všemu ještě glycerínová.
00:02:28Vrať se mi zpátky, ztracený ideále,
00:02:37čas letí do finále v bezedném zmítání.
00:02:44Manžel, to je člověk, který pomáhá ženě v nesnázích,
00:02:48do kterých by se nebyla dostala, kdyby si ho nebyla vzala.
00:02:52Chachachachá...
00:02:55La moure...
00:03:07-Mohu se vás na něco zeptat?
-Prosím.
00:03:10Jaký je váš názor na lásku?
00:03:13Čeho by se měla, podle vás, láska vyvarovat?
00:03:16Já bych, když dovolíte, já bych udělal takové
00:03:19trochu prozaické přirovnání.
00:03:24Představte si člověka, který si sedne ke stolu,
00:03:28na jídlo se ani nepodívá, vrhne se na něj, zhltne ho
00:03:32co nejrychleji, a když se ho zeptáte, co to jedl
00:03:36a jak si pochutnal, tak vám vlastně ani není schopen odpovědět.
00:03:41A možná, že mu potom není ani dobře.
00:03:45Kdežto takový gurmán, ten se nejdřív potěší pohledem,
00:03:51na předloženou krmi, potom k ní přivoní
00:03:57a teprve potom ochutná první sousto.
00:04:04Načež začne zvolna jíst, aby každé sousto vychutnal
00:04:09a aby mu to vydrželo co nejdéle. A když skončí, tak je mu blaze.
00:04:15Hipijááááá.. hipi!
00:04:24Dobrý den, Hermínko.
00:04:27Dobrý den.
00:04:29Vy mě nepoznáváte?
00:04:31Před 40 lety jsem odtud odešel jako jinoch sotva dvacetiletý.
00:04:37Před 40 lety jako jinoch sotva dvacetiletý?
00:04:42-No...
-To jste...?
00:04:46-Já jsem Karel!
-Karel?
00:04:49No ovšem, já jsem Karel.
00:04:50Karel? Očistil jste si boty?!
00:04:56Mně se to snad jenom zdá?!
00:04:58Já jsem teď pastovala, teď jsem pastovala!
00:05:01Helejte se, tadyhle vám dám ťapky.
00:05:04Vy mě nepoznáváte?
00:05:05Prosím vás, dejte sem tu nohu.
00:05:08Já říkám, před 40 lety jsem odtud odešel...
00:05:11Já tady nejsem přece žádnej otrok!
00:05:13...jako jinoch sotva dvacetiletý.
00:05:16Vždyť já jsem Karel, Hermínko, podívejte se na mě.
00:05:18Karel? Kterej Karel?
00:05:21Karel Truhlářů.
00:05:23Karel Truhlář?
00:05:25Ano, Karel Truhlář.
00:05:28Ten poďobanej blonďák?
00:05:30Ale ne, ten poďobanej blonďák, to byl Josef Hrobníků,
00:05:34já byl takový vážný. Takový tmavovlasý.
00:05:38Karel... Karel Kovář. Tedy Truhlář!
00:05:42Tak kterej? Truhlář, nebo Kovář?
00:05:45No tak, Truhlář, Hermínko.
00:05:47Vždyť vy vlastně ani nevíte, jak se jmenujete, že jo?
00:05:50Počkejte!
00:05:51Možná, že vy už si na ty svoje vlasy ani nepamatujete?
00:05:53Ne ne ne, tak s tím na mě nechoďte.
00:05:55A po 40 letech mi sem vlezete do napastovaný kuchyně v botech.
00:05:59Moje obuv jaksi...
00:06:01Ale, prosím vás, mlčte, vždyť jste všecky stejní.
00:06:05A Karel Truhlář byl blonďák, to mi nikdo nevymluví.
00:06:08Nebyl jsem blonďák!
00:06:10Ale byl! Vždyť jste měl vlasy žlutý jako slámu!
00:06:14Neměl!
00:06:15Helejte, vy se mi sem po 40 letech přijdete hádat?
00:06:19Pardon.
00:06:20Tak to teda ne!
00:06:22Vlezete mi sem v bagančatech a budete se tady ještě hádat?
00:06:25Já se nehádám, Hermínko, nezlobte si, já jenom tedy,
00:06:27že jsem nebyl blonďák.
00:06:29No, nebyl jste blonďák, helejte se, mně je to jedno,
00:06:32jste všecky stejní. Posaďte se.
00:06:34Děkuji vám, děkuji.
00:06:37Ach jo...
00:06:40Tak co?
00:06:41Teď zrovna jsem si vzpomněl na to, jak jsme spolu my dva
00:06:45chodili pod kaštany.
00:06:47Je to víc jak 40 let, já to vidím, jako by to bylo teď.
00:06:51Pod kaštany, jo? Tak pod kaštany já jsem teda nikdy nechodila.
00:06:57No, Hermínko.
00:06:58Já vím, vy si mě s někým pletete. A já vím, s kým,
00:07:01s Aničkou Cvajthamlovou.
00:07:04Helejte, dej jí pánbůh věčnou slávu, ale co mělo kalhoty
00:07:08a neuteklo před ní na strom...
00:07:11Ale fuj, Hermínko, já a Anička Cvajthamlová? Vyloučeno!
00:07:16Tenkrát pod těmi kaštany jste byla určitě vy.
00:07:18Vždyť já si vzpomínám, jakou jste měla krásnou červenou mašli.
00:07:22Jak se vám rozvázala!
00:07:24Jak jsem vám ji zavazoval! Sám jsem vám ji pomohl zavazovat.
00:07:28To víte, mladá krev, mladá krev...
00:07:31Vy si teda pamatujete úplně pendrek. Fakt.
00:07:35Já jsem mívala takovou mašli, ale ta mašle byla žlutá.
00:07:38A vy jste mi ji sám rozvázal. Takhle se vám při tom třásly ruce.
00:07:44Takhle, jako dneska.
00:07:46Ale Hermínko, co to říkáte?
00:07:48Něco takového já bych si vůči vám nikdy nemohl dovolit.
00:07:51A nebylo to pod kaštany, ale bylo to dole u řeky
00:07:54u Vachtlova mlejna.
00:07:56Tak fuj! To fuj, prosím!
00:07:59U Vachtlova mlýna? A s vámi?
00:08:01Tak to bylo proti mým morálním zásadám.
00:08:03Vždyť vy jste byla proti mně úplná světice.
00:08:06Vy jste byla anděl, víla!
00:08:10To určitě, vy kozle starej, světici by tenkrát přece nehnal
00:08:15starej Vachtl ze stodoly hráběma.
00:08:18A vás přitom přetáhnul pěkně po zádech. Vy jste z toho 2 roky,
00:08:22ale ne 2 roky, tak půl roku jste z toho kulhal.
00:08:25Já jsem nikdy nekulhal.
00:08:27Ale kulhal.
00:08:29-Ale kulhal hrobníkův Josef.
-Co?
00:08:31No hrobníkův Josef, ten kulhal.
00:08:33-Že by?
-No ovšem.
00:08:36A kdo ví, jak to tenkrát vlastně bylo?
00:08:38Ach, já jsem vás skutečně miloval.
00:08:41Vy jste byla moje veliká láska, Hermínko. Bohužel vyhrál to jiný.
00:08:46A koho máte na mysli?
00:08:48No koho, vašeho manžela Jindřicha.
00:08:51Jo toho.
00:08:53Hned, jak jste měli po svatbě, jsem odešel z města jako jinoch
00:08:57sotva dvacetiletý.
00:09:00A přísahal jsem, že se tam nikdy nevrátím
00:09:02a s vámi, že už nepromluvím ani jediného slova.
00:09:05Vidíte, teď tu sedím, mluvím, mluvím, mluvím...
00:09:07No jo, copak o to, huba vám vždycky jela.
00:09:11Na pitominky, to vás člověk vždycky užil, to jo.
00:09:15Řečičky, žvásty, básničky... Že se nestydíte?
00:09:18Prosím vás, co Jindřich? Je tady? Ještě píše básně?
00:09:23Mohl bych ho vidět?
00:09:25To tak ještě, já bych mu dala! My jsme slušná rodina, víte.
00:09:29Tak, králíci jsou nakrmený...
00:09:34a já teď, Hermíno, půjdu do... do toho...
00:09:40...do zahrady.
00:09:43Hele, víš, kdo to je?
00:09:45To je Karel. Pamatuješ se na něj?
00:09:48No, Karel Truhlář.
00:09:52Jindřišku...
00:09:55Já ti mockrát děkuju.
00:09:59(POTLESK)
00:10:03Hned u dveří se zouvej, kdo věčně má to uklízet?
00:10:08Ouvej, ach ouvej.
00:10:12Tak mě vítá už pár let hádavá holka,
00:10:17hádavá holka, ta má.
00:10:23Já dneska viděl fotbal a mám na to 10 000 svědků,
00:10:28jen jsem se ale zapomněl ptát po výsledku.
00:10:35Hádavá holka, hádavá holka ho zná.
00:10:46Tak poslouchám tu v dusnu, kdy jsem tě s sebou někam vzal?
00:10:52A proč vždycky usnu, když jde krásný seriál?
00:10:57Hádavá holka, hádavá holka jsi má.
00:11:10Kde jsou ty časy, kdy, jak psal klasik, byl patriarchát?
00:11:15Ženy se rády ujaly vlády, ty dáš mi to znát.
00:11:22A já a já a já...
00:11:27A já a já a já - a já tě stejně mám rád.
00:11:33A já a já a já...
00:11:41A já tě stejně mám rád.
00:11:45Jsem ráda, že nejsem muž, protože bych se musela oženit.
00:11:49Rád bych se vším sek , když mám na ni vztek,
00:11:52je to dojemné, jak jí to nevadí.
00:11:57A kde jsi včera byl, to je její styl,
00:12:00a kam chceš zase jít, mě vždycky rozladí.
00:12:05Těžko, Anežko,
00:12:08něco udělám, co tě potěší.
00:12:12Těžko, Anežko,
00:12:16dneska už se chlap zoufalostí nevěší.
00:12:23Jó, to se řekne, běž a nakukej jí lež,
00:12:27nebo jí to vpal přímo na tělo.
00:12:31A potom se sbal a běž o dům dál, když mám strach,
00:12:36že by mě to pak mrzelo.
00:12:39To těžko, Anežko,
00:12:43něco udělám, co tě potěší.
00:12:47Těžko, Anežko,
00:12:51dneska už se chlap zoufalostí nevěší.
00:12:58Já vidím, že jsou tu samé opravdové znalkyně manželství.
00:13:02-Tady.
-Ano, prosím.
00:13:04Jaké nebezpečí může čekat na muže?
00:13:08Vzdělání.
00:13:10To nám pojďte říct, že jo?
00:13:12Myslím, že všechny to zajímá, pojďte.
00:13:14Prosím, posaďte se tady.
00:13:15To je skutečně zajímavý problém.
00:13:17Zamilovala jsem se mladá.
00:13:20Můj Fecko pocházel z rozvrácených rodinných poměrů.
00:13:27Nebyli však nemajetní.
00:13:30Jeho otec vlastnil kolotoč...
00:13:35a matka střelnici.
00:13:37A o chlapce se prakticky nestarali.
00:13:41Zpočátku mne překvapovalo, když mi Fecko nosil papírové růže.
00:13:47Ale myslela jsem si, že je tak chudobný.
00:13:51Chystala jsem se právě na dráhu učitelky mateřské školy,
00:13:56měla jsem za sebou maturitu - a 10 dopisů tetě Sally
00:14:02do Mladého světa.
00:14:06A tehdy přišel den, kdy se mi Fecko přiznal, že papírové růže pro mne
00:14:13krade matce ve střelnici.
00:14:17Jako budoucí učitelku mne to velmi pohoršilo.
00:14:23Jako budoucí ženu mne to velmi potěšilo.
00:14:30Tento rozpor mne uvedl ve zmatek, kterého Fecko dokázal
00:14:35stoprocentně využít.
00:14:38Ano, museli jsme se brát mladí.
00:14:41Ale šťastná jsem nebyla.
00:14:45Ne...
00:14:48Ne, nevadilo mi, že jsem musela bydlet v maringotce.
00:14:52Vadilo mi, že Fecko neměl dokončeno základní školní vzdělání.
00:14:59Zkrátka a dobře,
00:15:04po poradě s odborníky v manželské poradně
00:15:09jsem dala Feckovi jasně na vybranou.
00:15:12Buď si dokončí základní školní vzdělání a vystuduje večerně
00:15:17nějakou školu střední, anebo od něho odejdu.
00:15:22Dala jsem mu jasně na srozumitelnou,
00:15:25že na mě duševně nestačí.
00:15:29Já Nána!
00:15:33To chápu, Fecko zřejmě nebyl studijní typ a vy jste od něho
00:15:37odešla, i když jste ho milovala.
00:15:41Dodnes nevím, jak je to možné?
00:15:43Snad se v něm šokem, že mne ztratí, uvolnil nějaký gen?
00:15:48Zkrátka a dobře, do roka dokončil základní školní vzdělání,
00:15:54další rok složil individuálně maturitu s vyznamenáním,
00:15:59pak se přihlásil na vysokou školu, kterou rovněž za 2 roky dokončil.
00:16:04A další rok složil doktorát.
00:16:09A já mu přestala duševně stačit.
00:16:18Naše manželství se rozpadlo úplně, když se za další půlrok
00:16:22naučil 7 jazyků.
00:16:26Kdo mně tedy ublížil? Vzdělání.
00:16:30Pokud mohu radit, nechte chlapa takového, jaký je.
00:16:35Pověz, miláčku, to, co chceš od života?
00:16:41Tvůj úsměv idiota. Co více mohu si přát?
00:16:46Co více můžeš si přát?
00:16:48Pověz, miláčku, to, co chceš od života,
00:16:54s úsměvem idiota ti svoji lásku dát.
00:17:02Manželství u muže je často památkou na lásku.
00:17:07Dám dělovou ránu, bum, bum, bum, bum,
00:17:13a rozbiju bránu, můj bude váš dům.
00:17:20Strýc bude tím sklíčen, hej, hej, hej, hej,
00:17:26pak vem jeho klíče a jen mi je potichu dej.
00:17:33Potichu dej, jen mi je potichu dej.
00:17:39Potichu dej!
00:17:45(ZVONEK U DVEŘÍ)
00:17:50A, sláva, konečně tady máme sklo.
00:17:54Dejte to semhle na tu židli.
00:17:57Obraz! Dejte sem obraz!
00:17:58Moment, Willi, prosím tě, kam se cpeš?
00:18:01Tohle bysme mohli uklidit. Hezky pryč s tím.
00:18:06Jime, sklo! Dej sem sklo.
00:18:08Prosím tě, jak to dáváš? Obráceně! Ježišikriste.
00:18:11Nemůžeš dát pozor? Polož ten rám.
00:18:16Jime, dej sem jedno to sklo, tak hezky, nebojácně.
00:18:21Ježišikriste, já to věděl, já to tušil,
00:18:26ono je větší!
00:18:29Já mám kolem sebe jenom nemehla. Přineste diamant.
00:18:36Leckdo by si myslel, že řezání skla je veliký problém,
00:18:39ale já vám teď dokážu, že je to strašně jednoduché.
00:18:45Sklo si především poněkud posuneme, pravítko přiložíme na označené
00:18:50místo... No tak!
00:18:54Levou rukou ke sklu lehce přitiskneme a pravou rukou
00:18:58vláčným pohybem sklo nařízneme.
00:19:04No a pak už stačí jenom do naříznutého skla lehoučce,
00:19:09ale lehoučce ťuknout.
00:19:13Tak.
00:19:15Jakýpak tak? Snad máme ještě jedno sklo?
00:19:19Mysli! Tak sem s ním.
00:19:23A poznovu. Přiložíme pravítko a vláčným pohybem lehce...
00:19:30(SMĚJE SE)
00:19:35Tak si to udělej sám.
00:19:37Já nepotřebuju, aby se mi tady někdo poškleboval.
00:19:43To jsem tedy zvědav.
00:19:46Je to poslední sklo.
00:19:59Já nemůžu.
00:20:01Počkejte, pusťte, já to říznu sama. A bez pravítka!
00:20:19No prosím, já jsem říkal, že to nic není.
00:20:23I taková Marie to dokáže. Styďte se, vy študovaní.
00:20:26Rám!
00:20:30Tady je rám, pozor!
00:20:34Tak. Obraz!
00:20:37Obraz. No tak co? To musím všechno sám? Tome, obraz! Tak.
00:20:45Správně.
00:20:47No prosím, je to strašně jednoduchý, obraz je zasklený.
00:20:53Hřebíky!
00:20:58Jim a Willy mi přidrží stoličku, Tom mi pomůže nahoru.
00:21:03Alžběto, kladivo?
00:21:07Máš to? Hřebík. Prosím ruku.
00:21:10A zároveň základní kroky alpinismu, tak.
00:21:18Děkuji vám. Kladivo!
00:21:23Tak a je pryč. Tak nekoukejte na mě a najděte ho!
00:21:28Už toho můžete nechat, už ho mám. Kladivo!
00:21:35Kdepak je znamínko? Šňůru!
00:21:38Tady.
00:21:44Tak, pomoc, pomoc!
00:21:47Krucifix himl hergot!
00:21:49Tak dost! Já nedovolím, aby děti poslouchaly takovéhle řeči.
00:21:53Jaké? Jaký řeči? Kdo spadl do piána? Já!
00:21:57Tak o jaký řeči tady vlastně jde?
00:21:59Když podruhé budeš chtít věšet zase obraz, tak to řekni
00:22:02a já s dětmi odjedu na týden někam navenek a vrátíme se,
00:22:04až to bude hotovo.
00:22:06Ježišikriste, kdo se vzal do hlavy? Já! No tak co? Můžu já snad za to,
00:22:10že dělám rád každou takovouhle práci? Pomozte mi někdo nahoru.
00:22:16Hřebík!
00:22:18Kladivo!
00:22:23Au!
00:22:26No no no, to je toho, kladivo, hřebík.
00:22:59Kladivo!
00:23:19Au!
00:23:27No?
00:23:34Jsou milí. Jsou roztomilí. Jsou naši.
00:23:39A řekněme si to upřímně, dokáží nám způsobit spoustu radosti.
00:23:43(ZPĚV)
00:23:45Já línou ženu mám!
00:23:50Jen spí, jí a všechno nejlíp ví, když něco namítám.
00:23:58-Zase budeš něco sekat?
-Jo.
00:24:02Zrovna teď, když se hádáme kvůli penězům?
00:24:06Jo.
00:24:08Kde nic není, tu nic není, chleba není, kafe není,
00:24:11kdes byla celej den?
00:24:12Prej, máš moc řečí, nejsem fenomén.
00:24:15Dívej se na mě, když se s tebou hádám!
00:24:21Ještě před chvílí jsi řval jako pavián a teď seš nějak moc klidnej!
00:24:26Jo.
00:24:27Udělej to sám, na všem leží prach, ona hraje šach
00:24:31a nádobí je zas plnej dřez a díry jsou v záclonách.
00:24:35Ponožky mám děravý a má žena ví, že mám jí tak akorát,
00:24:39prej, máš moc řečí a nemáš mě rád.
00:24:44Ani tu hádku nedovedeš pořádně ukončit.
00:24:51(ZPĚV)Prej máš moc řečí a nemáš mě rád.
00:24:55Ale dovedu.
00:24:59Ahoj.
00:25:00No jo, dobré jitro.
00:25:02Copak?
00:25:04To mě porazí, tohle.
00:25:05Trochu jsem se zdržela, podívej.
00:25:08Co je to?
00:25:10Plavky.
00:25:11Tohle?
00:25:13No. Co tomu říkáš? Dobrý, viď?
00:25:15Já nevím, co by měl hladovej chlap v půl šestý večer říkat
00:25:18dětskejm plavkám?
00:25:19Jaký dětský plavky, co to plácáš? To je na mě.
00:25:22A co je na tebe?
00:25:25No co je na mě, plavky snad, ne?
00:25:27Ale ty si děláš legraci, tyhle plavky nejsou na tebe.
00:25:31A proč by neměly být na mě? Proč myslíš, že mi nejsou?
00:25:34Protože jsou mrňavý.
00:25:36Jsou akorát.
00:25:37Možná, že jsou akorát, ale na někoho jinýho.
00:25:42Máš ty vůbec nějakou představivost? Víš, jak mi budou slušet?
00:25:45Já mám představivost. Já mám představu,
00:25:47že tady teď sedím za stolem a večeřím.
00:25:50Místo toho se mi ukazujou plavky, který ti ještě notabene
00:25:53vůbec nejsou.
00:25:54Co mi není? Co tím chceš říct?
00:25:57Co tím chceš říct? Že tohle jsou mrňavý plavky.
00:25:59Jaký mrňavý, prosím tě, to se ti snad zdám tlustá?
00:26:04Ty se mi nezdáš tlustá, ty seš akorát, ty plavky jsou
00:26:06taky akorát. Vy jste oba akorát, ale každej sám o sobě.
00:26:11Já už jsem viděla hodně takovejch, jako seš ty, ale takovýho,
00:26:14jako seš ty, to jsem teda ještě neviděla. To teda ne.
00:26:17Krásný věci pomíjíš.
00:26:19Panečku, co je krásnýho na dětskejch plavkách?
00:26:22Já ti říkám, že nejsou dětský.
00:26:24A vůbec, já se s tebou nebudu bavit. Za mnou se dneska otáčelo
00:26:26tolik chlapů, že se ještě divím, že tady ještě vůbec s tebou žiju?
00:26:29Víš? Já teď půjdu, ty plavky si zkusím, pak se ti v nich
00:26:32předvedu a pak vyberu všechny naše úspory a pojedu k moři.
00:26:37Sama. S plavkama!
00:26:41Jestli chceš vybrat všechny naše úspory a jet k moři,
00:26:44tak to daleko nedojedeš.
00:26:46(SMÍCH PUBLIKA)
00:26:47Může mi někdo z vás tady, přátelé, co sedíte v sále,
00:26:50a vy doma u obrazovky, můžete mi někdo prozradit,
00:26:53proč se každá ženská nutně musí po třicítce zbláznit?
00:26:58Všimněte si, já jsem nic nedělal.
00:27:00Já sedím, chudinka, která se vrátila z práce hladová,
00:27:06sedím tady oddaně, ženatě, v bytě ani drobečka a dozvím se,
00:27:12že se za ní dneska otočil kdejakej chlap.
00:27:16Přijdeš sem ještě někdy zpátky? Dáš mi něco k jídlu?
00:27:21Teda ty seš hroznej, ty dovedeš člověku zkazit každou radost.
00:27:26Tak abys věděl, ty plavky jsou mi malý!
00:27:33Tam za vodou v rákosí -
00:27:36Tam za vodou v rákosí -
00:27:40je ukrytý prám.
00:27:44je ukrytý prám.
00:27:48Tam za vodou v rákosí -
00:27:56ti najevo dám.
00:28:01Jak tuze mi záleží -
00:28:09zda zatoužíš mít -
00:28:17ten prám, co mi náleží -
00:28:27a na něm se skrýt.
00:28:34A na něm se skrýt.
00:28:39Že slunce tam v dáli
00:28:42jen pro tebe září a pálí.
00:28:49A pálí!
00:28:51Do tváří!
00:28:55Jež zahoří -
00:29:00tím víc.
00:29:13Tam za vodou v rákosí -
00:29:18je leknínů kraj.
00:29:23Tam za vodou v rákosí -
00:29:27je ráááááj.
00:29:38Ano, přátelé, každý jde do nového vztahu s určitými představami,
00:29:43které většinou vystřídá takzvaná tvrdá realita.
00:29:48Proč si zase čteš?
00:29:50Protože umím.
00:29:55Já ti řeknu, proč si čteš, protože jsi starší.
00:29:59A když nečteš, tak spíš.
00:30:02Spím, protože mě to baví.
00:30:06A čtu si, abych se tím čtením tak jako unavil a hezky usnul.
00:30:14Soudíte, že sex je láska v test,
00:30:18myslíte, že rex je jenom pes.
00:30:21Nevíte, že rex je také král
00:30:26a žiletky jsou ex...
00:30:32...extra speciál.
00:30:35Já vám něco povím!
00:30:36Málokterej mužskej si dovede vážit dobrýho bidla.
00:30:40Mě už opustili tři, tak co si budem povídat?
00:30:45...mě nebolí, když holky lžou,
00:30:51vždyť jsou na to stavěný.
00:30:58Že rozdrolí svý lásky s tmou,
00:31:04co víc čekat od ženy?
00:31:12Já láskám rád se díval občas na paty,
00:31:19teď blednu a ty zíváš, když se ptám, proč zrovna ty?
00:31:27Manželský trojúhelník.
00:31:36Povídám, Berte, kde může bejt? Tolik hodin!
00:31:39Já nevím, čí je to žena, tvoje, nebo moje?
00:31:42Moje, proto se ptám, kde je?
00:31:46Já se ti divím, jako bys ji neznal, má toulavou, tak má toulavou.
00:31:51Berte, nech si to!
00:31:54Berte, měli bychom si spolu promluvit.
00:31:58Vždyť to tady spolu táhnem už tak, kolik to může bejt...
00:32:03Sakra, to už bude 10 let, ne?
00:32:06Už to je 10 let.
00:32:09Tak vidíš, 10 let nám tady zacláníš.
00:32:12Vám zacláním? Řekni to na rovinu, Rony, TOBĚ zacláním!
00:32:20Tvoje žena mě má ráda.
00:32:21Ne! Berte, já tě mám taky rád. Oba tě máme rádi.
00:32:26Bodejť byste mě neměli rádi, vždyť tady dřu jako otrok.
00:32:28Tak to tedy pozor!
00:32:31Zapomínáš, Berte, jak jsme tě přijali. Sám jsi přišel.
00:32:36Ale proč? Tvoje žena mi řekla...
00:32:38Moji ženu do toho netahej.
00:32:39Jak to, netahej? Proč netahej?
00:32:42Zamiloval jsem se do tebe, nebo do tvý ženy?
00:32:47Předpokládám, že do mý ženy.
00:32:50Je to ženská, je taky hezčí, ne?
00:32:53Hele, Rony, mně do smíchu není, mně ne.
00:32:58Tvoje žena mi tenkrát řekla, abych přišel, že seš tolerantní.
00:33:01Tak jsem přišel a všechno jsem ti řekl. Všechno!
00:33:04Já jsem přímej chlap, Rony!
00:33:06Tak co řveš? Co se ti nelíbí?
00:33:09Ukaž mi druhého takového manžela, jako jsem já.
00:33:12Před 10 lety si přijdeš, řekneš, dobrý den, Rony, já jsem Bert,
00:33:15jsem milenec vaší ženy, budu tady bydlet.
00:33:18Vytáhl jsem flintu? Odvázal jsem psa?
00:33:22Nic takovýho, protože... Berte, pojď sem, ty kluku jeden.
00:33:29Já mám přímý jednání rád, rozumíš?
00:33:33Tak na co si stěžuješ?
00:33:35Rony, promiň, ale...
00:33:39Mě ti nějak vzalo, jak jsi řekl, že vám tu 10 let zacláním.
00:33:44Ale, neblázni, já to tak nemyslel, člověče.
00:33:47Tak si to neber.
00:33:50Já jsem myslel, že už by sis taky mohl založit vlastní domácnost?
00:33:54Už taky kvůli Zuzaně. Vždyť si to představ!
00:33:5810 let má jednoho jedinýho milence!
00:34:05Berte, ty Zuzanu ničíš.
00:34:10To si ji mám vzít, nebo co?
00:34:12Ne! To ne.
00:34:14Vždyť ty ani nevíš, kde je.
00:34:16Mně řekla, že šla naproti svojí babičce na nádraží.
00:34:19A ty nic nevíš, a já to vím!
00:34:22Možná je to jenom maličkost, ale proč to neřekne tobě?
00:34:25Kdepak, Rony, mezi mnou a Zuzanou to klape jako před 10 lety.
00:34:30Eeeee...
00:34:34Co je? Vzalo tě to, Rony?
00:34:39A... a na které nádraží šla babičce naproti?
00:34:42Eeeee... na Severní.
00:34:47Na Severní babička nemůže přijet.
00:34:50Teda na Západní.
00:34:52Na Západní taky babička nemůže přijet.
00:34:56Prosím tě, Rony, tak na který jiný nádraží tady u nás jezdí vlaky?
00:34:59Berte, tady musí bejt ještě jedno nádraží.
00:35:05Z kterýho jezdí vlaky za záhrobí, protože babička Zuzany
00:35:09už je 15 let po smrti, Berte.
00:35:14No a co?
00:35:15-Tak šla naproti dědečkovi.
-Mrtvej.
00:35:19-No tak tetičce.
-Mrtvá.
00:35:21Rony, co se mi to tady snažíš dokazovat? Co to do tebe vjelo?
00:35:25-Mrtvej...
-Cože?
00:35:28Mrtvej milenec.
00:35:34Rony, tak tohle neříkej! Ani v žertu ne.
00:35:38Promiň.
00:35:40Pamatuješ loni o Velikonocích, jak jsem upekl toho beránka?
00:35:45A pak jsme seděli všichni tři na terase a pili to víno od Brauna.
00:35:52A Zuzana měla...
00:35:53Ano, Zuzanka měla ty červený šaty. A pak jsme zpívali.
00:35:56Co jsme to zpívali, Rony?
00:35:58Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý kout v srdci mém zabolí,
00:36:07za chvíli bude mi... (ŠTĚKÁ PES)Tarzan!
00:36:13Zuzana se vrací! Zuzano!
00:36:17Nazdar, hoši, tak jak to jde?
00:36:21Dobrý den, já jsem nějakej Hubert a jsem milenec vaší ženy.
00:36:25Jak to vypadá, budu u vás bydlet.
00:36:27Ale Huberte, tohle je Bert, bratranec. Právě od nás odjíždí.
00:36:33Tohle je Rony. Rony, tohle je Hubert.
00:36:36Dobrý den, Rony, já jsem nějakej Hubert a jsem milenec vaší ženy,
00:36:39-jak to vypadá...
-...budeš u nás bydlet.
00:36:41Není roztomilý? Stovku uběhne za 35,9.
00:36:45Ne, za 9,35.
00:36:49Huberte, gratuluju.
00:36:52Dneska je čtvrtek, to znamená úklid domácnosti. Ještě zameť halu,
00:36:58vyluxuj jídelnu a ložnici.
00:37:04Sestřenko, asi se pojedu podívat za tvojí babičkou.
00:37:09Ne! Za babičkou ne! Berte, máš celej život před sebou!
00:37:12Co to děláš? Uklidni se.
00:37:14Ne, počkej, Zuzano, promiň.
00:37:15Já bez něho po těch 10 letech nemůžu bejt.
00:37:19Berte, prosím tě, za babičkou ne! Máme ještě před sebou spoustu let!
00:37:26A to tady budu na všechno sám?
00:37:29Uklidni se.
00:37:31V záloze jsou další.
00:37:38Pojď, Járo, do chomoutu, pojď, chlapče k nám.
00:37:45Podívej, tví známí všichni jsou tu, náš sbor slavně zpívá.
00:37:54Kráčej a usmívej se, už je pozdě, nevzpírej se,
00:38:02podtrhli ti mládí, však hlavní věc je,
00:38:07že se máte rádi.
00:38:10Pojď, Járo, do chomoutu, pojď, mládenče, k nám,
00:38:18svou ruku dej manželskému poutu, ať víš, jak to svírá.
00:38:27Ženatých pánů je strašná síla, pojď k nám, co ti zbývá?
00:38:36Chlap je roztomilej, jen když je v plenkách.
00:38:44A potom už to s ním jde zu grunt.
00:38:49Já jsem sprostej chlap a mám jen jednu třídu.
00:38:57Zato mám ostrý dráp a jsem dost blízko lidu.
00:39:06A když se namažu, tak lezu jako krab,
00:39:10vždyť já jsem sprostej chlap a já vám ukážu.
00:39:15No, konečně už je ticho.
00:39:22Tak pojď.
00:39:29Kamaráde, to byl báječnej nápad, ty seš hlava.
00:39:32Běž poslouchat.
00:39:37(VZDYCHÁNÍ)
00:39:39Pojď rychle, škoda, že to neslyšíš!
00:39:42(ŽENSKÝ HLAS) Přitiskni mě.
00:39:44Jen mě přitiskni, neboj se.
00:39:48Krasavice! Točíš?
00:39:51Točím.
00:39:55(MUŽSKÝ HLAS)Jakou ty máš sílu, to bych do tebe nikdy neřek .
00:39:58Jsi úžasná!
00:40:00Má pravdu, je úžasná. Točíš?
00:40:03Točím, točím! Proč se pořád, tak blbě ptáš?
00:40:09(ŽENSKÝ HLAS) Pojď ještě, snad ses nezadejchal?
00:40:12Nechceš... nechceš už to nechat na ráno?
00:40:15Nechci. Dělej!
00:40:17Slabochu! To je žena! Točíš?
00:40:23Točím, točím, ty pitomče!
00:40:28Kamaráde, já se tolik těším. Kdybys to byl slyšel. Úžasný...
00:40:32Vyvolal jsi ten film dobře?
00:40:34Ale ano, ty máš otázky. Zhasni.
00:40:36-Cože?
-Zhasni.
00:40:53Přitiskni mě.
00:40:55Jen mě přitiskni, neboj se.
00:41:00Proboha, co to je? Jak jsi to vyvolal?
00:41:04Nechceš už to nechat na ráno?
00:41:07Nechci, dělej.
00:41:09Kristepane, co to dělají? Já snad skočím do světlíku.
00:41:15Co by dělali, stěhujou nábytek, nevidíš?
00:41:18Vidím!
00:41:21Má Magdaléno, máš krásné jméno, myšlenky černé, hlas medový,
00:41:29Silvo, Renáto, Markéto, Káťo, všechny jste stejné, já bláhový.
00:41:38Útěk ten je spásou mou, má dívka ještě spí,
00:41:44má dívka ještě spí, nic netuší a neví, že nejsem s ní.
00:41:52Lenko, Albíno, blond Karolíno, já nejsem v lásce hazardní hráč.
00:42:01Květo, Markéto, Věro, Andreo, po vás mi zůstal smutek a pláč.
00:42:10Útěk ten je spásou mou, má dívka ještě spí,
00:42:16má dívka ještě spí, nic netuší a neví, že nejsem s ní.
00:42:24Když se tak člověk porozhlídne po světě, tak v každém národě
00:42:27má ženská určitý klady a určitý zápory.
00:42:30Jistě.
00:42:31Tak Angličanky, na příklad, to je známá věc, jsou chladný.
00:42:35To je příjemný v létě...
00:42:40...ale v zimě je to o housera.
00:42:46Nebo si vemte Finky.
00:42:47Já?
00:42:49Ne, vy ne. Představte si Finky.
00:42:51Finky jsou čistotný, pracovitý, ovšem zase mluvěj finsky.
00:42:59Nebo Skotky.
00:43:01Skotky jsou fajn, ale jsou to skrblice.
00:43:04Nedaj a nedaj.
00:43:11Ale o Francouzkách se mluví velice dobře.
00:43:14Tak s Francouzkami je to složité, protože nejsou většinou krásný,
00:43:18ale mají různý jiný přednosti.
00:43:21Ale?
00:43:23Pamatujete na Tři chlapy v chalupě?
00:43:28No jistě.
00:43:30Tak ti si jednou vyjeli do Paříže, všichni tři, tohle se málo ví,
00:43:34a řekli si...
00:43:39A řekli si, ti tři chlapi z chalupy, že budou chodit
00:43:44každej zvlášť poznávat noční život, pařížskej, aby si mohli vyměňovat
00:43:49zkušenosti a taky, aby aspoň dva hlídali v penzionu,
00:43:53protože měli s sebou uherák a tavenej sejra...
00:43:59A první šel ten nejmladší. Vrátil se o půlnoci a povídá:
00:44:02Pánové, ty Francouzky jsou rozkošný. A jak jsou něžný.
00:44:08Druhej den šel tatínek. Vrátil se ve tři ráno a povídá:
00:44:11Ty Francouzky jsou rozkošný. A jak jsou rafinovaný.
00:44:15A třetí den šel dědeček, vrátil se příští den v poledne a povídá:
00:44:22Ty Francouzky jsou opravdu roztomilý, rozkošný,
00:44:27a jak jsou trpělivý.
00:44:31Tamhle kvete cibul a tamhle kvete křen,
00:44:36až rozkvete rozmarýna, půjdem spolu ven.
00:44:42Můžeme si spolu sednouti do křoví.
00:44:46Zkrátka tohle rande, to je hotový.
00:44:52To, co přijde potom, o tom ale ani muk!
00:44:56Ano, vždyť víš, že jsem vůči tobě vždycky prima kluk.
00:45:03Tamhle kvete cibul a tamhle mastnej flek,
00:45:07zůstane to mezi náma tak, jak jsem to řek .
00:45:13My jsme přišly na to, že muž, když zpívá,
00:45:19je vždycky nějak podezřelý.
00:45:22(ZPĚV)
00:45:24S cizí ženou v cizím pokoji, zdá se,
00:45:27že tu pro mě končí jeden flám.
00:45:32Na to, kde se začal, marně vzpomínám,
00:45:35jsem jak vagón, když ho odpojí.
00:45:39S cizí ženou v cizím pokoji,
00:45:44když jsme jednou tady, tak by nemělo být tu jinak
00:45:48nežli pěkně veselo.
00:45:52Proč oba dva teda chcem zívat, až běda?
00:45:56Jsme jen zašlí svatí v orloji,
00:46:00já a cizí žena v cizím pokoji. Na na na...
00:46:15Teď dobře sledujte, jak se má taková oklamaná manželka
00:46:18v téhle situaci zachovat.
00:46:20Miláčku, to mi nedělej.
00:46:21Ale ne, prosím tě, co když se vrátí tvoje manželka?
00:46:24Buď klidná, dneska nocuje u tety.
00:46:26Prosím tě, neroztrhej mi to tam.
00:46:29Ahoj, drahoušku!
00:46:31Jé, dobrý večer. Dáte si taky buchty ke kafi, slečno Blaničko?
00:46:38Co ty tady... jak ses tady? A proč ses tady hlavně?
00:46:41Kde ses? Proč ses?
00:46:42Ale prosím, já se nejmenuji Blanička, já jsem Kateřina.
00:46:47Cože? Ale to musí bejt nějakej omyl, to není možný,
00:46:50vždyť ve čtvrtek tu přece vždycky bývá Blanička?
00:46:53No ano, ve čtvrtek je tu Blanička, ve středu Marta, v úterý Iveta,
00:46:58v pondělí míváme volno.
00:47:01Tys to nějak přehodil, zlato, viď?
00:47:05Jak to, že tady bývá Marta, Blanička, Vanda?
00:47:08Jak tomu mám rozumět?
00:47:10Tys to zatajil. No zlato, víš, co říkal doktor.
00:47:13Tedy promiňte, slečno, ale doktor řekl, že manžel musí slečny,
00:47:16které jsou s ním ochotny spolupracovat,
00:47:18pravdivě informovat.
00:47:20Spolupracovat?!
00:47:22Co je to za bláboly, co to meleš za pitomosti?
00:47:24Tak se za to nestyď, nemoc je nemoc.
00:47:28Nemoc? Kateřino, prosím tě, nevěř jí.
00:47:31Proč bych jí nevěřila? Ty jsi říkal, že miluješ jenom mě.
00:47:35Nesahej na mě!
00:47:36A teď tady říkáš Blanička, Martička, Vandička.
00:47:39Ona lže, vždyť se na ni podívej, ona je trošku blázen.
00:47:43Ona si všechno vymyslela, to ona dělá.
00:47:45Ale proč by zrovna teď lhala?
00:47:47Co to děláš? Ona sem přijde, vidí nás tady,
00:47:50vůbec se tomu nediví! To je zřejmě na denním pořádku.
00:47:56Seš ty vůbec normální?
00:47:59Já jsem.
00:48:02Vůbec nic si z toho nedělejte, Katynko... promiňte, Blaničko.
00:48:06Ale já jsem Katynka.
00:48:08Aha, Katynka. Poslyšte, miláčku, ty jsi to nějak přehodil, víš,
00:48:14a on musí brát kapky.
00:48:17Já mu pro ně skočím, jinak potom bývá agresivní.
00:48:20A zapni vzadu slečně šly, ona to má rozepnuté,
00:48:23ona tam dozadu nevidí.
00:48:25Ano.
00:48:27Nesahej mi na šly!
00:48:30-Co je mu?
-Erotomanie. -Cože?!
00:48:34Kdyby to neventiloval pomocí hodných slečen,
00:48:37tak by mohl skončit tragicky. Chodil by do parku, tam by...
00:48:43Nějakou neposlušnou by mohl i třeba... no... taky.
00:48:48Nezkoušel to na vás?
00:48:49Prosím tě, nevěř jí.
00:48:51To je podraz!
00:48:52A to je podraz, abys věděl! To je podraz,
00:48:55protože kdybys to té slečně řekl, tak teď nemusela mít šok, miláčku.
00:49:00Já tedy s dovolením tady být nemusím, to si vyřešte sami.
00:49:02Já jsem tady nikdy nebyla a nebudu tady.
00:49:04Ne ne ne, naopak, vy tady zůstanete, protože já odcházím.
00:49:07A sice odcházím za Ludvou.
00:49:09Cože, Ludva? Jaký Ludva?
00:49:10-Ludva, no.
-Cože, moment, promiň.
00:49:12-Jakej Ludva?
-Můj Ludva.
00:49:15-Ty mě chceš vyprovokovat.
-Vůbec tě nechci vyprovokovat.
00:49:17Ty jsi přivezla buchty.
00:49:19A takový buchty peče jenom teta Anča.
00:49:22Ty můj Othello. Takový buchty peče i Ludva, víš? On je cukrář.
00:49:25Ochutnejte, slečno, jsou výborný.
00:49:28On nemá Ludvu, on má buchty. Já tady nebudu!
00:49:31Ale budete, budete se sem ráda vracet. Viďte, že se sem vrátíte?
00:49:35Já se sem už nikdy nevrátím, nikdy!
00:49:37Prosím tě, nevěř jí ani slovo. Já nemám slov.
00:49:39Proč bysem jí asi tak nevěřila, ty erotomane jeden prolhanej!
00:49:44Kačenko!
00:49:46Na shledanou.
00:49:49Ty Káčo jedna, ty Káčo pitomá!
00:49:53Co si to k ní dovoluješ?!
00:49:55Běž za ní, omluv se jí a buď na ni hodnej. A žádný násilnosti!
00:50:01No, věříte, že takovému manželi přejde chuť na buchty i...
00:50:06na buchty?
00:50:08Hřeším, hřešíš, hřeší, a co je na tom k odsouzení?
00:50:15Když to mužský těší a když to chtějí mít?
00:50:23Ano, jsou mnohá nebezpečí, která na muže číhají,
00:50:26ale od toho jsme tu právě my, ženy, abysme je od těchto nebezpečí
00:50:32mohly ostříhat.
00:50:33A nebo naopak, abychom je do různých nebezpečí mohly dostat.
00:50:37Tak pojď.
00:50:42Život je jen náhoda -
00:50:46jednou jsi dole, jednou nahoře.
00:50:50Život plyne jak voda a smrt je jako moře.
00:51:00Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později.
00:51:07Kdo v životě miluje -
00:51:11ať neztrácí naději.
00:51:16Až uvidíš v životě zázraky -
00:51:21které jenom láska umí,
00:51:25zlaté rybky vyletí nad mraky,
00:51:30pak porozumí -
00:51:35že je život jak voda, kterou láska ve víno promění,
00:51:42láska že je náhoda -
00:51:45a bez ní štěstí není.
00:51:52A bez ní láska není.
00:51:57Jééééé...
00:52:03(POTLESK, VÝKŘIKY)
00:52:07Mně se to líbilo!
00:52:09Skryté titulky: Simona Sedmihorská Česká televize, 2007
Dnešní hudebně zábavný pořad se nese v duchu refrénu známé písně, která zní: „Kolem je krásný svět, hloupý kdo s námi nezpívá, život je kabaret.“ A k životu patří humor, se kterým jde všechno líp a také láska, která je kouzelný cit a kvete v každém věku. Krásy života si s humorem a nadsázkou připomeneme výběrem toho nejlepšího, co nabízí zlatý fond televizní zábavy. Proto věříme, že na řadu scének rádi zavzpomínáte a že vás pobaví svým nesmrtelným humorem. Můžete se těšit také na řadu vynikajících interpretů, mezi které budou patřit L. Kozderková, S. Zázvorková, D. Pecková, J. Bohdalová, I. Janžurová, J. Jirásková, N. Urbánková, P. Filipovská, H. Hegerová, D. Veškrnová, M. Rottrová, J. Robbová, J. Sovák, K. Gott, V. Dvořák, V. Preiss, J. Schmitzer, D. Bárta, K. Střihavka, M. Kocáb, W. Matuška. V. Brodský, J. Libíček, P. Janda, K. Šíp, J. Uhlíř a řada dalších.
