00:00:01 -Tak kde to vázne?
00:00:04 Takhle jsem si to teda
nepředstavoval.
00:00:07 -Když ho člověk potřebuje,
tak tu není.
00:00:10 A jak se objeví,
hned to našinci spočítá.
00:00:15 Tak tyhle my známe,
pane Škutino.
00:00:33 -Potkají se dva důchodci,
tedy penzisti, a ten jeden říká:
00:00:38 "Člověče, nikdy jsem se neměl
tak dobře jako za komunistů.
00:00:43 A už se mít asi nebudu."
A ten druhej říká:
00:00:45 "Člověče,
tak to jsi musel bejt v partaji."
00:00:48 A on říká: "Ale omyl,
kdepak, v emigraci."
00:00:51 A o té emigraci
chci dneska mluvit,
00:00:54 protože my se díváme
na emigraci,
00:00:56 na naše emigranty,
dneska říkáme krajany,
00:00:59 trochu svrchu.
00:01:01 Částečně je v tom závist,
částečně nedorozumění,
00:01:03 a hlavně tady někde
nám zůstalo to,
00:01:06 co jsme slýchali 42 let o emigraci.
00:01:09 A já si naopak myslím,
že z těch našich lidí,
00:01:12 z toho 1,5 milionu našich krajanů,
kteří se hlásí k Česku a Slovensku,
00:01:18 bychom si mohli vzít příklad.
00:01:21 Říkám,
venku žije 1,5 milionu našich lidí.
00:01:24 Po celé zeměkouli,
kam se člověk podívá.
00:01:28 A o některých z nich vám povím.
00:01:32 V Jižní Africe,
v Pretorii,
00:01:35 je jistý pan Šebor,
který tam přišel v 18 letech.
00:01:39 Byl vyučený soustružník,
protože jeho tatínek
00:01:43 byl řemeslník,
takže nemohl jít studovat.
00:01:46 A když přišel do Pretorie,
tak si vedle svého zaměstnání
00:01:51 pronajal garáž a začal podle vzoru
pana profesora Wichterleho vyrábět
00:01:56 z plastických hmot
takové nákupní tašky.
00:02:00 Dneska je to vůbec největší koncern
na výrobu plastických hmot,
00:02:06 nejen na celém Africkém kontinentě,
ale jeden z největších na světě.
00:02:10 Ale ten úspěch nedokázal za 1 rok,
nebo za několik měsíců,
00:02:15 jak si někteří naši
podnikatelé myslí.
00:02:18 To trvalo dlouho a byla to velice
trpělivá a systematická práce.
00:02:22 A cílevědomá.
00:02:24 Ve Švédsku, v Götteborgu,
má cukrárnu Rudolf Linka.
00:02:29 To je syn lahůdkáře
naproti Masarykovu nádraží.
00:02:33 Samozřejmě po roce 48 nemohl
nic jiného dělat,
00:02:36 tak se šel učit pekařem
a potom cukrářem.
00:02:39 A když v roce 68 vyemigroval,
tak si otevřel cukrárnu,
00:02:42 kde vyrábí asi 28 druhů zmrzliny,
výtečné, a ovocné dorty.
00:02:47 Já jsem tam po besedě k němu
přišel, on v 9 hodin zavíral.
00:02:50 Říkal: "Já si jdu nahoru uklidit."
Já jsem říkal: "Já půjdu s tebou."
00:02:54 A teď koukám,
on do pytle na odpadky shraboval
00:02:57 všechny ty dorty,
které měl na tom pultě.
00:03:00 Já říkám: "Co to děláš?"
On říká: "Přece to zítra nemůžu
00:03:03 nabídnout zákazníkovi."
00:03:06 Každý den od rána až do večera
tam má nabito.
00:03:09 Ve 4 hodiny ráno jede na trh,
koupí ovoce,
00:03:13 vyrábí ty ovocné dezerty a zmrzliny
a do devíti hodin do večera tam je.
00:03:18 Někteří naši lidé si myslí,
že když si otevřou cukrárnu,
00:03:23 takže dají méně kávy,
ten dort ještě rozdělí na polovičku
00:03:28 a přidraží cenu.
Tak se to dělat nedá.
00:03:31 Naši lidé venku mají
obrovskou pověst.
00:03:34 Lékaři ve Švýcarsku.
00:03:37 Když jsem byl u mého kamaráda
na vesnici,
00:03:40 během večeře třikrát vzal kufříček
a šel za pacientem.
00:03:44 Lidi ho tam mají rádi,
má obrovské jméno,
00:03:47 ale je to lékař, tak,
jak ho známe z Karla Čapka.
00:03:51 Naši tenisoví trenéři, nebo třeba
ve Vídni krejčí, truhláři.
00:03:55 V Americe autoopravci.
00:03:58 Ale všichni musí dělat,
všichni mají tu svou práci rádi.
00:04:02 Já si myslím,
že z tohohle bychom se měli
00:04:05 poučit u nás.
00:04:07 Lidé, kteří začínají,
by měli s takovým elánem dělat,
00:04:10 jako dělají naši lidi venku.
00:04:13 A v emigraci ještě nikdo neumřel
hlady, ale museli za to vzít.
00:04:19 Víte, já jsem se potkal
s tím 1,5 milionem našich lidí,
00:04:24 a byl jsem na ně velice pyšný.
A byl bych strašně rád,
00:04:28 abych mohl být pyšný na těch
15 milionů našich lidí
00:04:33 tady v Československu,
že i oni za to uměj vzít.
00:04:38 A uměj.
00:04:41 A humor lidem dobré vůle.
00:04:46 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
Česká televize, 2021
