Vera Drakeová

Život v poválečné Anglii není lehký. Alespoň ne v dělnických kruzích, v nichž se pohybuje Vera Drakeová. Ale ona z něj přesto dokáže pro sebe, pro své nejbližší i pro své přátele vytěžit vše, co se dá. Postarší, nenápadná paní, pracující jako posluhovačka v lepších domech, je věčně usměvavá, věčně dobře naložená, od rána do večera obětavě pečuje o své bližní. O milujícího manžela Stana, o dvě dospělé děti, o nemohoucí matku, o všechny potřebné ze svého okolí. A nikdo z nich netuší, že dvakrát třikrát do měsíce pomůže i nějaké chudé holce, která si nemůže dovolit mít dítě. Nedělá to ze zištných důvodů, nic za to nebere, řídí se jen svým nejlepším svědomím. Ale překračuje zákon. Zákon, který bude v Anglii platit až do roku 1967, zákon, podle něhož je vyvolávání potratů zločinem...

Ve Veře Drakeové pokračuje scenárista a režisér Mike Leigh ve svých sondách do života obyčejných lidí, v němž se odrážejí dobové sociální poměry i intimní krize. Věcně předvádí realitu Anglie padesátých let minulého století, nesoudí, nemoralizuje, jen konstatuje fakta. O to víc je jeho sdělení aktuální i dnes, kdy se na celém světě znovu diskutuje o oprávněnosti potratů. Sugestivita díla spočívá v jeho melancholické atmosféře, komorním hudebním doprovodu a ve skvělých, nesmírně civilně působících hereckých výkonech. Strhující je především výkon Imeldy Stauntonové, držitelky tří prestižních divadelních cen Laurence Oliviera – která se touto rolí konečně vymanila ze škatulky menších komických filmových či televizních roliček – jichž má na svém kontě víc než čtyři desítky. Po zásluze za ni také získala řadu mezinárodních ocenění, především Volpiho pohár za nejlepší ženský herecký výkon na MFF v Benátkách či nominaci na Zlatý glóbus.

V Benátkách byl oceněn i film jako takový – získal Velkou cenu, Zlatého lva. Řadu dalších cen pak posbíral po nejrůznějších dalších světových festivalech.