Rozhovor s producentem Čestmírem Kopeckým

Proč jste se stal producentem filmu Karamazovi?

Protože mám rád Dostojevského, Schorma, Zelenku a Dejvické divadlo.

Jaký máte vztah k režisérské legendě Evaldu Schormovi a pražskému Dejvickému divadlu, které bylo při nastudování hry Bratři Karamazovi inspirováno dramatizací Evalda Schorma?

Evalda Schorma jsem osobně znal. Viděl jsem dokonce některé jeho divadelní režie, mám rád i jeho filmy. Dejvické divadlo navštěvuji od Pitínského představení Sestra Úzkost. Na Karamazovi jsem se tam šel podívat, ještě jako ředitel Divadla Husa na provázku, jako na konkurenci. Pak ještě jednou s Petrem, to už kvůli natáčení.

Již poněkolikáté spolupracujete se scenáristou a režisérem Petrem Zelenkou, z jakého důvodu?

Mám rád jeho humor.

Proč jste se rozhodli pro koprodukci a jak se to ve výsledku odrazilo na natáčení?

Koprodukce nemám rád, ale v tomto případě to byla nutnost. Překvapila nás profesionalita polských osvětlovačů a maskérek. V minulosti jsem se zařekl, že nebudu dělat takhle drahé filmy, ale myslím, že porušit to, stálo za to.

Jste znám, že rád podporujete netradiční formy distribuce (naposledy v případě filmu …A bude hůř /2007/). Můžeme něco výjimečného očekávat i v případě snímku Karamazovi?

Ani tak nehledám netradiční formy distribuce, ale spíš se snažím ušít distribuci filmu na míru. Zajímají mě ti diváci, kteří jdou na náš film kvůli němu a ne jen proto, že si chtějí krátit čas v kině. Myslím, že všechno musí být podřízeno tomu, aby si z filmu něco odnesli domů. Tentokrát to bude i program o 24 stranách, kde bude vše o Dostojevském, Schormovi, Dejvickém, Zelenkovi a našem filmu.

Co bylo na realizaci projektu Karamazovi náročné?

Produkovat film je pro mne moc osobní věc. Vybírám si výhradně témata, která jsou mým problémem. Hodně to pak prožívám. Trápím se, jestli se to povede a jak se to povede, a pokud ano, jsem nevýslovně šťastný. Tak to je u tohohle filmu.

Jaké máte filmové plány?

Nešťastnou náhodou mi vyšla tři natáčení a dokončování tří filmů na stejnou dobu. Myslím, že až se vzpamatuji, budu se hlavně věnovat velkému projektu 26 hodinových dokumentů o českých filmech šedesátých let v režii Martina Šulíka.