Rozhovor s herečkou Lenkou Krobotovou

Prozraďte něco více o charakteru Vaší postavy, Grušenky.

Grušenka má ve své původní podstatě ve filmu (na rozdíl od předlohy i divadelního zpracování) daleko menší prostor, ale o to zajímavější bylo nahlížet na její rozporuplné „torzo“ skrz Zelenkův scénář, který nám mimo jiné nabídl i pohled na sebe samé – jako jednotlivce i partu herců zasazenou do určitého prostředí a okolností. Vlastně jsem měla možnost zkoumat určité styčné body mezi Lenkou a Grušenkou, které se prolínají.

Je Vám tato postava ve své vášnivé povaze něčím blízká?

Určitě. Mám sklon pouštět emoce hodně ven. Pracovat s vášní v různých podobách je pro herečku snad vždycky vzrušující. Je ale pravda, že tady jsme se v rámci prostoru a času trochu tlumili. Petr chtěl, aby některé momenty zůstaly víc pod pokličkou, a myslím, že to bylo dobře. Je mi blízká i její netrpělivost a zvědavost.

V traileru k filmu Karamazovi zazní: „Všichni jsme Karamazovi“. Jaký motiv z Dostojevského dramatu je pro Vás zásadní?

Často si vzpomenu na citát z románu, na který jsme narazili už při zkoušení: „to Ďábel zápasí s Bohem a bojištěm jsou lidská srdce…“.

Kdy Vás Petr Zelenka oslovil s nabídkou scénáře a proč jste roli ve filmu přijala?

Oslovil mě na zájezdu v Moskvě u „vodkové party“, což je pro Grušenku nádherně příznačné. Ale abych řekla pravdu, nečekala jsem to, myslela jsem, že pro film bude mít zase trochu jinou představu. Protože si jeho práce vážím, nebylo nad čím přemýšlet.

Co bylo na natáčení nejobtížnější?

Jednou z náročnějších věcí bylo zvládnout letní vedro a dusno haly v těžkých dobových kostýmech, ale vzhledem k nečekaně tvůrčí, pozitivní a přátelské atmosféře všech zúčastněných – včetně polské sekce – nebyl čas se tím nějak zvlášť trápit…

Jak jste to zvládala, být na natáčení v těchto těžkých dobových kostýmech?

Bylo to pro mě lehké a ten nádherný fascinující kontrast jsem si užívala. Jak říkám, jen občas bylo vedro a měla jsem obavu, aby se kostýmy nezanesly až příliš špínou.

V Karamazových dominují muži, jak se Vám žilo v této filmové karamazovské rodině a jak se Vám spolupracovalo s Michaelou Badinkovou, která s vámi v divadelní hře nehraje?

Jako doma. Karamazovi se v Dejvicích hrají osmý rok, na kluky – jejich humor i práci jsem zvyklá, takže mě jen příjemně překvapilo, že nedošlo k žádné ponorce. Naopak je to pro mě další kapitola, na kterou budu určitě vzpomínat. Myslím, že i Michaela Badinková mezi nás svou přirozeností a otevřeností bez problémů zapadla.

Jak fungovala spolupráce s Petrem Zelenkou?

Petra jsem sice do určité míry znala ze zkoušení v divadle, ale tady jsme se myslím poznali daleko víc. Strávili jsme přece jen tři týdny v extrémnějších podmínkách a zkoušeli trochu jinak. Řekla bych, že dává herci hodně prostoru a pak ho nenásilně usměrňuje. Ale vychází z toho, co nabízíte vy. Čím více nabízíte, tím je šťastnější… Měla jsem radost z pocitu, že jsme k sobě otevření, a to i po stránce lidské.

Pokud byste měla zhodnotit film Karamazovi, co můžou diváci v kině očekávat?

Netradiční pojetí Dostojevského klasiky, stírání hranic mezi skutečnem a neskutečnem, téma víry, lásky, odpovědnosti, viny a vůbec smyslu lidské existence zasazené do současného příběhu několika lidí. Na krásný i strašlivý scénář Petra Zelenky.

Co právě teď chystáte a pracovala byste ráda znovu s Petrem Zelenkou?

Víte, co má herečka v mém věku filmových plánů? Horší je to už s jejich realizací. V současné době se připravuji na roli matky v režii přírody, ale ani Petr Zelenka by mě nemusel dlouho přemlouvat…