Rozhovor s hercem Ivanem Trojanem

Popište ve stručnosti charakter Vaší postavy, starého Karamazova.

Zhýralec, prostopášník, zlý šašek, nevyzpytatelný, s velkým talentem využít vše ve svůj prospěch, žít na cizí účet, a hlavně dokonale se postarat o své záležitosti – především ty majetkové – i za cenu ztrát, ale jen pro ty ostatní. Komediantství dohnané často až do absurdity a nesmyslu, které dokáže i pobavit, tedy ty cyničtější a otrlejší diváky. Setkání se starým Karamazovem jen na vlastní nebezpečí.

Může být tato „komická“ postava cynika a prostopášníka v něčem sympatická?

Petr tvrdil, když mě viděl na divadle, jak to hraji, že lidem je mě na konci po smrti trochu líto a podle něho by to tak nemělo být. Prý bych měl být více zlý. Ale já si to tak úplně nemyslím.

Jakou to znamená pro herce příležitost zahrát si starého Karamazova?

Herectví jako takové je hra a tenhle starý Karamazov je velký hráč. Zahrát si takového velkého hráče s tak rozmanitým charakterem, postavu zlého klauna, je nádherná příležitost.

Čím se Vaše filmová postava liší od divadelního pojetí v nastudování Dejvického divadla?

Nic zásadního se neměnilo, snad kostým prošel největší změnou. Navíc ve filmu hraji částečně sám sebe, Ivana Trojana herce, který zde hraje starého Karamazova a čerta. Jak už bylo řečeno, Petr chtěl, aby má filmová postava starého Karamazova byla ve srovnání s divadelním představením ostřejší a zlejší.

Co Vás fascinuje na Dostojevského románu Bratři Karamazovi a jak reagují diváci na uvedení hry, kterou v dramatizaci Evalda Schorma a v režii Lukáše Hlavici uvádíte v Dejvickém divadle již osmým rokem?

Všechny otázky, které si citlivější člověk za svůj život položí, jsou v tomto románu obsaženy. Hlavně otázka o smyslu našeho bytí na tomto světě, a to z různých úhlů pohledu a přes různé charaktery. Osm let máme stále vyprodáno, tak nepředpokládám, že k nám chodí jen tak ze slušnosti.

Petr Zelenka o souboru Dejvického divadla prohlásil, že hrajete jako „dobře sehraná rocková skupina“. V čem tkví profesionální sladěnost vašeho souboru – síla vaší karamazovské rodiny?

Jsme skupina poměrně talentovaných lidí, kteří spolu rádi dělají divadlo. Za ta léta, co spolu hrajeme, se známe natolik, že víme, co jeden od druhého můžeme očekávat, ale zároveň se ještě pořád umíme překvapovat i po těch deseti letech, a to je u dobré rockové kapely podobné.

Pokud zavzpomínáte na natáčení filmu Karamazovi v prostoru tovární haly, co se Vám vybaví?

Špína, sajrajt ve vzduchu, děsný horko od slunce a světel, i z kostýmů. Dlouhé směny, protože jsme měli málo natáčecích dní. A tohle všechno Dostojevskij potřebuje. Bylo to mile obtížné natáčení.

Již poněkolikáté se setkáváte se scenáristou a režisérem Petrem Zelenkou, jak probíhala spolupráce na filmu Karamazovi?

Narozdíl od předchozích věcí, které jsme s Petrem dělali (Powers, Příběhy obyčejného šílenství, na divadle Teremin), Petr vždy přinášel nedokončený tvar, který s námi konzultoval a pak ho společně s námi na zkouškách dotvářel. V případě filmu Karamazovi byly divadelní texty dané a škrty si dělal Petr víceméně sám. Věci, které Petr přidal, nám dával přečíst a kdo k tomu měl nějaké připomínky, tak mu je řekl, a on je buď zapracoval anebo ne. Ale tím to končilo. Před natáčením jsme si s Petrem procházeli škrty s vysvětlením a zdůvodněním, proč některé scény změnil či přepsal. Měli jsme deset dní zkoušek přímo v prostoru továrny, které byly určeny nám hercům, režisérovi a kameramanovi, abychom stihli film za dvacet dnů natočit.

Petr Zelenka, jaký je typ režiséra?

Petr je výborný ve fázi přípravy, je velmi otevřený, tolerantní, ždímá z herců, co se dá. Zároveň tam cítím velkou spřízněnost a vzájemnou potřebu. Ve chvíli, kdy se začíná točit, je Petr více diktátorštější, není už tak otevřený ani určitým změnám, ale je to tím, že má jasnou režisérskou představu, jak to má vypadat a na natáčení není tolik času, aby se věci měnily.

Vymysleli jste nějakou filmovou situaci s Petrem Zelenkou společně?

Byly situace, které jsme společně domyslely. Určitě by se našly i věci, které se vymyslet ještě daly, ale už pro ně nebyl na natáčení čas. Tento film byl lehce atypický v přípravě. Celkově to bylo velmi náročné, řekl bych až na dřeň, ale ve výsledku to fungovalo všechno dohromady.

Proč by měli jít diváci do kina na film Karamazovi?

Napadají mě tato jména: Zelenka, Dostojevskij, Dejvické divadlo, Schorm, Hlavica. Já bych na to určitě šel, co chcete víc. Těšit se můžete na mnohovrstevnatý scénář, podpořený skvělou režií, nádherné obrázky díky kameře Saši Šurkaly a výborné herecké výkony.