Dokument ke 100. výročí významného českého divadla. Scénář J. Žák. Kamera a režie M. Kubala
00:00:02 Jak by s námi rozmlouvaly domy, kdyby uměly rozprávět?
00:00:06 Stěžovaly by si, jak s nimi zacházíme?
00:00:09 Děkovaly by nám za všechno, co jsme pro ně udělali?
00:00:13 Možná by jen tichounce mluvily o tom, jak běží čas,
00:00:17 o věcech dávno smlčených, o svých tajemstvích.
00:00:21 Na náměstí Míru v Praze stojí budova, jíž se v průběhu let
00:00:27 říkalo všelijak, ale ať už byl její název jakýkoliv,
00:00:31 vždycky se v něm opakovalo jedno jediné slovo - divadlo.
00:00:36 I ona s námi mluví, i ona se snaží vyprávět svůj příběh.
00:00:42 Záleží jen na nás, umíme-li naslouchat.
00:01:06 Začátek příběhu Divadla na Vinohradech
00:01:09 můžeme datovat už do konce 19.století,
00:01:12 kdy po stavbě Národního divadla česká veřejnost začala hovořit
00:01:17 o vzniku druhé české scény,
00:01:19 která se měla stát baštou české dramatiky
00:01:23 a která by zabránila rostoucímu vlivu německého divadelnictví.
00:01:28 Praha chtěla tomuto vlivu konkurovat
00:01:30 především na poli intelektuálním a kulturním.
00:01:34 A příchod nového 20.století, měl tyto snahy jen akcentovat.
00:01:42 "Ještě jsme to nevěděli,? napsal Vladimír Kovařík
00:01:45 ve své Staropražské romanci, "ale už to bylo kolem i v nás.
00:01:50 Ještě jsme neměli jméno pro to nové, ale už jsme tušili,
00:01:54 že hrdinou budoucnosti nebude romantický šlechtic
00:01:57 ani sentimentální slečna a že se blíží neodvratný konec
00:02:02 velkých, patetických, prázdných slov. V umění i životě.?
00:02:10 Volba Královských Vinohrad pro stavbu nového divadla
00:02:13 nebyla náhodná. Ještě v osmdesátých letech 19.století
00:02:18 stálo v prostoru, kde kdysi Karel IV. založil první vinohrady,
00:02:23 jen pár osamocených domů.
00:02:26 Ale zrušení městských hradeb znamenalo rozhodující zlom
00:02:29 ve vývoji Prahy. Nastal stavební boom,
00:02:33 jenž neměl v moderních dějinách Čech a Moravy obdoby.
00:02:38 Během necelých třiceti let se stalo z Královských Vinohrad
00:02:42 jedno z největších měst českého státu.
00:02:45 Není na škodu si připomenout, že svou samostatnost
00:02:48 si Královské Vinohrady uhájily dlouhá léta
00:02:52 a k Praze byly připojeny teprve v roce 1922.
00:02:59 Na počátku 20. století už měly Vinohrady všechno,
00:03:02 co si moderní doba žádala. Stála tu radnice,
00:03:06 honosný kostel i hojně využívaný Národní dům.
00:03:10 V Anglické ulici se tyčila nová budova bohaté Vinohradské záložny.
00:03:15 Fungoval tu pivovar, vodárna i moderní tržnice.
00:03:20 V roce 1902 se otevřely brány první části vinohradské nemocnice.
00:03:26 Ulice měly vlastní kanalizaci a "nejmodernější osvětlení plynové,
00:03:31 ba i elektrické na velkých prostranstvích i v soukromí?.
00:03:36 Vinohradským občanům bylo k dispozici 176 výčepů a restaurací
00:03:42 a stálo tu 128 továren a velkých dílen.
00:03:46 Chybělo snad jediné - divadlo.
00:04:02 Ani takový požadavek nebyl náhodný. Divadelní tradice
00:04:06 v oblasti Královských Vinohrad nevznikla přes noc.
00:04:10 Nejrůznější dřevěné boudy - arény, ve kterých se v létě
00:04:14 provozovalo divadlo, tu stály už od sedmdesátých let 19.století.
00:04:20 Názvy jako Pštroska, Novoměstské divadlo, či později Kravín
00:04:25 nebo Pištěkárna znali všichni. Jakmile se z Hor Viničných,
00:04:30 jak se Vinohradům původně říkalo, ozval výstřel z pušky
00:04:34 a nad Koňskou branou na konci Václavského náměstí
00:04:37 zavlály prapory, vydávali se Pražané houfně za hradby,
00:04:41 aby mohli usednout v hledištích svých oblíbených "divadel?.
00:04:45 Repertoár tu byl rozličný. Od operetek a poněkud pokleslých
00:04:49 žánrů až po Shakespeara a dokonce po Smetanovy opery.
00:04:54 A hráli v nich herci, bez kterých si dějiny českého divadelnictví
00:04:59 vůbec neumíme představit.
00:05:01 Divadelní tradice Královských Vinohrad se zkrátka stala pojmem,
00:05:06 jemuž rozuměli všichni Pražané.
00:05:11 O existenci nového divadla rozhodli vinohradští zastupitelé
00:05:15 s definitivní platností 7.května 1902.
00:05:19 V ten den náš příběh vstoupil do nové kapitoly.
00:05:26 Na fasádě zadního portálu našeho divadla Vinohradského
00:05:32 jsem objevil heslo Dobru, pravdě a kráse.
00:05:38 Těmto třem požadavkům zasvětili divadlo zakladatelé v roce 1907.
00:05:46 A myslím si, že to je to nejlepší, co mu mohli dát do vínku.
00:05:52 Já jsem v tomto divadle od roku 1959,
00:05:56 čili za dva roky to bude pomalu půl století,
00:06:01 a tak jsem šťasten, jsem tomu nesmírně rád,
00:06:05 že mohu být u toho, když toto moje divadlo slaví sto let.
00:06:13 Vinohradské divadlo pro mě znamená jakýsi přístav,
00:06:17 kam můžu kdykoliv připlout a vždycky tam nebo aspoň zatím
00:06:21 je pro mě místo.
00:06:23 Poprvé jsem sem přišla, když mi bylo sedmnáct let.
00:06:27 Hrála jsem tady ještě jako studentka konzervatoře.
00:06:30 A v životě bych si nepomyslela, že tady jednou zůstanu v angažmá.
00:06:35 Dneska jsem tu sedmnáct let, hrála jsem tu moc hezký role
00:06:38 a doufám, že na mě ještě nějaký čekají.
00:06:41 Člověk nemá vztah k budově, člověk má vztah k místu,
00:06:46 ke geniu loci, k tomu, co tady bylo před námi,
00:06:52 kdo tady byl před námi, kdo tady dýchal,
00:06:55 co po něm zbylo.
00:06:57 A tady po těch lidech, po těch kumštýřích,
00:07:00 po těch osobnostech toho zbylo hodně. Stačí když procházíte
00:07:04 zákulisím, chodbou, tak já tady osobně cítím pozitivní energii.
00:07:09 Já se tu cítím dobře. A jsem velmi rád,
00:07:12 že tady můžu divadlo hrát a že jsem odolal různým nabídkám,
00:07:17 že jsem tohle divadlo nemusel opouštět,
00:07:22 že jsem v něm chtěl a bylo mi ctí v něm být.
00:07:26 Protože to není pracovní místo, to není angažmá,
00:07:29 to je vztah.
00:07:33 A ten se neporušuje.
00:07:36 "Celou českou veřejností uznána je jednomyslně potřeba a užitečnost
00:07:41 zřízení nového a na výši doby stojícího divadla,
00:07:45 zvláště divadla činoherního. Místem pro postavení
00:07:49 tohoto druhého českého divadla jako předurčeným
00:07:53 jsou Královské Vinohrady, majíce to nejdůležitější,
00:07:57 čeho divadlu jest třeba, to jest inteligentní
00:08:00 a uměnímilovné obecenstvo. I kdyby nebylo hleděno k tomu,
00:08:05 že Národní divadlo nemůže stačiti obecenstvu,
00:08:09 jemuž dnes slouží, že Královské Vinohrady,
00:08:12 město s 55 tisíci obyvateli, samy o sobě potřebují vlastní scény.
00:08:19 Rada městská má za povinnost obce starati se
00:08:22 o ukojení uměleckých požadavků svého obyvatelstva
00:08:26 a pokládá v první řadě divadlo sloužící nejširšímu obecenstvu,
00:08:31 při tom však sledující vážné cíle umělecké i národní,
00:08:36 za kulturní potřebu nejen zdejšího města, ale celé země."
00:08:43 O místě, kde by mělo nové divadlo vzniknout,
00:08:47 nebyly od počátku žádné pochyby.
00:08:49 Dnešní náměstí Míru, které se v té době jmenovalo Purkyňovo,
00:08:54 bylo už v roce 1902 přirozeným centrem Královských Vinohrad.
00:08:59 Stál tu zbrusu nový kostel svaté Ludmily i Národní dům.
00:09:04 Ale divadlo? Má se stát součástí Národního domu?
00:09:08 Má vzniknout jako samostatná budova?
00:09:11 To byly otázky, kterými se zaobírali nejen vinohradští radní,
00:09:15 ale díky novinám i celá pražská veřejnost.
00:09:21 Na Purkyňově náměstí existovalo místo jako stvořené
00:09:25 pro stavbu nového divadla.
00:09:28 V roce 1902 už byly všechny strany náměstí zastavěny, kromě jediné.
00:09:33 Na severní straně, v prostoru mezi náměstím
00:09:36 a dnešní Vinohradskou třídou, se nacházela hospodářská usedlost,
00:09:41 od nepaměti zvaná Štikovna, kterou dědictvím získala rodina
00:09:45 Eichmannových, což byli Němci, jejichž předkové
00:09:49 se v Praze usadili někdy v 18.století.
00:09:53 Proto se Štikovně říkalo Zahrada Eichmannových.
00:09:56 I tady se chystala nová zástavba.
00:09:59 Architekt Josef Pospíšil už připravoval projekt,
00:10:02 podle něhož měla v sousedství Štikovny vzniknout
00:10:05 fronta novobarokních domů s bohatou štukaturou a s luxusními byty.
00:10:14 Vinohradský rodák a pozdější významný český dramatik
00:10:17 a dramaturg Divadla na Vinohradech František Langer
00:10:21 na toto místo ještě po letech vzpomínal s velkou nostalgií.
00:10:27 "Vzpomínka na ony zašlé krásy mi zůstala jako hudební doprovod
00:10:32 pro tiché vzpomínání. Jdu-li nyní zvečera po vinohradských ulicích,
00:10:38 stále ještě vidím tadyhle zeď s převislými větvemi stromů
00:10:42 a támhle se s jakousi melancholií dívám železnou mříží
00:10:47 na domek v zahradě obrostlý révou.
00:10:51 A kdykoliv jdu do Vinohradského divadla,
00:10:54 mám znovu provinilý pocit, že lezu přes zeď Eichmanky
00:10:58 na zakázaná, nezralá, a přece tolik lákavá jablka.?
00:11:10 V tomto divadle jsem vlastně strávila
00:11:14 polovinu svého života - 38 let.
00:11:19 Osmatřicet, bych řekla, krásných let.
00:11:23 A jestli při tomto výročí na něco vzpomínám,
00:11:27 tak jsou to samozřejmě některé role a některé hry
00:11:32 jako například Hubačova Generálka nebo Dům na nebesích,
00:11:37 Kočičí hra anebo moje labutí píseň na Vinohradském divadle
00:11:42 Lásky paní Katy. Nesmím zapomenout na nádherný soubor.
00:11:48 Tady byl skutečně tak vynikající, kamarádský soubor,
00:11:52 že jsme zde trávívali,
00:11:55 i když jsme tu nemuseli být, celé dny.
00:11:59 A protože jsme byli mladí, i někdy celé noci.
00:12:04 Čím bych začal? Já bych začal snad hned
00:12:07 svým prvním vstupem do divadla, kdy jsem přijímal angažmá.
00:12:10 Mně se stala taková věc. Já jsem vstoupil do vrátnice
00:12:13 a okamžitě jsem dostal facku. Stoupal jsem k paní ředitelce
00:12:16 Jiráskové, na každém podlaží jsem dostal facku.
00:12:19 Přitom nikdo za mnou ani přede mnou nebyl.
00:12:21 Přemýšlel jsem, co by to mohlo být. Pak jsem se dozvěděl,
00:12:25 že to je jistý, tuším, že se jmenuje genius loci
00:12:28 nebo něco takového. Pán, který se mi ani nepředstavil.
00:12:31 Nicméně od té doby, co jsem tady, a to už je nějaký pátek,
00:12:34 za mnou lítá a fackuje mě furt. Takže mi, doufám, drží palce.
00:12:40 Já se nemůžu ubránit tomu, abych nebyl alespoň trochu sentimentální,
00:12:44 i když jsem rád šprýmař. Mně je tady moc dobře,
00:12:49 trávím tady spoustu času, řekněme osm, deset, dvanáct hodin denně.
00:12:54 Člověk když si vybere barák, ve kterým chce vlastně žít,
00:12:58 tak to tam musí mít rád. Ono to, že to mám rád, přišlo samo.
00:13:03 já jsem to nemusel dlouho hledat.
00:13:05 Já to uzavřu vlastně velice stručně a jasně.
00:13:10 V tomto případě platí trošku nomen omen.
00:13:14 Moje jméno a moje působení tady lze jak v životě,
00:13:19 tak v tom profesním nazvat velice šťastným.
00:13:24 Po složitých jednáních, veřejné polemice
00:13:27 a zvažování finančních možností vinohradské radnice
00:13:31 se do věci vložila Záložna Vinohradská,
00:13:34 jeden z nejbohatších finančních ústavů tehdejšího Rakouska-Uherska.
00:13:40 Věci pak dostaly rychlý spád.
00:13:44 "Zahrada Eichmannova byla vlastnictvím německé rodiny,
00:13:49 která kdyby byla se dověděla, že má se v Eichmannově zahradě
00:13:53 zříditi nějaký podnik ryze český a národní,
00:13:57 byla by se ze všech sil tomu opřela,
00:14:00 aby zahrada z jejího vlastnictví přešla.
00:14:03 Záložna vinohradská vyjednávala neúnavně o koupi zahrady,
00:14:08 až konečně v dubnu toho roku se jí podařilo zahradu získat.
00:14:13 Přeparcelovala celý komplex a ideálně vymezila
00:14:17 pro budoucí divadlo místo, které kolmo stojí na ulici
00:14:21 spojující třídu Jungmannovu s Purkyňovým náměstím.
00:14:26 Místo toto o ceně asi 240 tisíc zlatých
00:14:31 hodlá prý Záložna obci poskytnouti zdarma.?
00:14:37 Na podzim roku 1902 vypsala vinohradská radnice
00:14:41 konkurz na stavbu divadla. Přestože prakticky jediným
00:14:45 zkušeným stavitelem divadelních budov v Evropě
00:14:48 byla vídeňská firma Helmer a Fellner,
00:14:51 rozhodly se Královské Vinohrady jít cestou vlasteneckou
00:14:55 a podobně jako v případě divadla Národního
00:14:58 svěřit stavbu českému architektovi.
00:15:01 Soutěže se zúčastnilo celkem dvanáct architektů.
00:15:05 K největším favoritům patřil osmatřicetiletý profesor
00:15:09 Českého učení technického Antonín Balšánek,
00:15:13 který měl ze všech přihlášených adeptů jako jediný
00:15:16 za sebou zkušenost se stavbou divadla.
00:15:19 A jeho divadlo v Plzni si právem vysloužilo patřičnou pozornost.
00:15:24 Jenomže se soutěží na projekt Městského divadla
00:15:27 je spojena řada nejasností. Soutěže se zřejmě účastnilo
00:15:32 opravdu dvanáct architektů. Ale kteří to byli?
00:15:36 Kromě Balšánka to byli ještě Alois Čenský, Hrubý,
00:15:40 Richard Klenka, rytíř z Vlastimilu a pravděpodobně také Alois Dryák.
00:15:47 To je dohromady pět jmen. Ale kdo byli ti další?
00:15:53 Měla jsem to štěstí, že když jsem sem nastupovala v roce 1979,
00:15:58 tak tady vlastně byla celá ta éra těch starých bardů
00:16:03 od Vlastimila Brodskýho po Miloše Kopeckýho,
00:16:09 Karolínu Slunéčkovou, Ivu Janžurovou,
00:16:13 Jiřinu Bohdalovou, Jiřinu Jiráskovou.
00:16:15 Teď když jsem se vlastně po jedenácti letech jakoby vrátila,
00:16:18 tak už jsou úplně jiný lidi. Už je tady nový osazenstvo
00:16:22 a zůstalo tady jen pár těch stálých - Danka Kolářová.
00:16:26 A vrátila jsem se do té samé šatny, což jsem ráda,
00:16:30 protože když jsem odcházela, tak jsem ji přenechala
00:16:34 Simonce Postlerové. A teď mně zase ona přenechala zpátky
00:16:37 půlku mýho stolku, takže se dělíme.
00:16:40 A sedím vlastně i vedle Danky Kolářové,
00:16:43 se kterou jsem tady začínala.
00:16:46 Tak ještě ráda bych tady něco hezkýho udělala.
00:16:49 Vinohradské divadlo, já bych řekl, že je mně snad nějak souzeno.
00:16:55 Já jsem tady totiž debutoval nejen jako autor,
00:16:58 ale začínal jsem tady jako divák.
00:17:03 Ve svých devíti letech jsem jako kluk poprvé v životě
00:17:07 s maminkou byl ve velkým, kamenným divadle.
00:17:11 A nebylo to v Národním, jak bylo tehdá zvykem,
00:17:15 ale byly to Vinohrady. A viděl jsem tady,
00:17:19 je to tedy strašně dávno, ale viděl jsem tady Princeznu Pampelišku
00:17:24 v hlavní roli s Natašou Golovou.
00:17:27 A musím říct, že jsem byl naprosto okouzlen.
00:17:30 O 35 let později jsem ve stejném divadle
00:17:34 přišel poprvé jako autor a musím říct,
00:17:39 že velmi vděčný autor, protože to bylo na začátku normalizace,
00:17:44 já jsem dostal výpověď v televizi a vůbec jsem nevěděl,
00:17:48 co se mnou bude, jestli vůbec budu moct psát.
00:17:51 A tehdy režisér Jiří Dalík mě oslovil a nabídl mně,
00:17:55 abych zdramatizoval Jamese Clavella Krále krysu.
00:18:01 Jestli jsme někdy v životě za něco stál, tak jedině proto,
00:18:03 že jsem chtěl vždycky od života všecko. Žádný paběrky!
00:18:07 Král krysa se tady hrál plných pět let
00:18:13 a dalších zhruba tři desítky let s krátkými přestávkami
00:18:18 jsem psal pro své herecké přátele,
00:18:22 kteří mě od prvního setkání přijali velkoryse mezi sebe.
00:18:28 Vinohradské divadlo se stalo takovou mou, dá-li se to tak říct,
00:18:32 metou a mým divadlem.
00:18:35 Ten dům vyžaduje od každého, kdo vstoupí na jeviště,
00:18:39 krom talentu i základní vklad lidské noblesy.
00:18:45 Conditio sine qua non. Podmínku bez které prostě nelze.
00:18:52 To řekl Jaroslav Dudek, když Vinohradskému divadlu bylo 90 let.
00:18:58 A protože je to nadčasový výrok, tak platí i dnes.
00:19:07 Zadavatel - tedy vinohradská radnice - měl jasnou představu,
00:19:12 jak by měla nová divadelní budova vypadat.
00:19:16 Měla to být "moderní divadelní budova a úpravy takové,
00:19:20 aby se v ní s dokonalým úspěchem provozovati daly
00:19:24 především hry činoherní a hry výpravné,
00:19:27 popřípadě opery. Divadelní budova, jejíž zevnější i vnitřní úprava
00:19:33 celková ponechává se na vůli projektantově,
00:19:37 budiž výborně akustická a ve svých rozměrech tak navržena,
00:19:42 aby při normálním obsazení pojala do sebe 1250 až 1350 diváků.
00:19:49 V parteru nebudiž více sedadel než 220 až 250.
00:19:55 Galerie počínající II. patrem buďtež velmi prostorné?.
00:20:02 Uzávěrka soutěže byla stanovena na 30.listopadu 1902.
00:20:07 Na podzim byla jmenovaná porota, do jejíhož čela se postavil
00:20:11 vinohradský starosta Josef Víšek
00:20:14 a v níž české architekty zastupoval kromě jiných
00:20:17 i stavitel Národního divadla Josef Zítek.
00:20:21 Divadelní veřejnost zastupoval F. A. Šubert,
00:20:24 který se měl stát prvním ředitelem vinohradského divadla.
00:20:28 Výsledek byl zveřejněn 10.ledna 1903.
00:20:33 Autorem vítězného projektu se stal architekt Alois Čenský.
00:20:37 Na druhém místě se umístil Antonín Balšánek
00:20:40 a bronzovou příčku obsadil návrh architekta Antonína Hrubého,
00:20:45 jenž působil v ateliéru vídeňských stavitelů Helmera a Fellnera
00:20:50 a v době konkurzu byl profesorem v Nienburgu u Hannoveru.
00:20:54 Potud fakta.
00:20:59 Ani o podrobných detailech konkurzu nevíme nic.
00:21:03 Nedochovala se ani většina prací.
00:21:05 Vinohradská radnice zveřejnila pouze návrhy Čenského a Balšánka,
00:21:10 ale například návrh Hrubého, který se umístil na třetím místě,
00:21:14 neznáme vůbec.
00:21:16 Ani co se týče většiny ostatních, nevíme nic.
00:21:20 Je to škoda, protože bychom je dnes mohli porovnat s vítěznými návrhy
00:21:24 a udělat si vlastní názor na to, o čem se po zveřejnění
00:21:28 Čenského a Balšánkova projektu velmi diskutovalo.
00:21:32 Tuto diskusi lze shrnout do jediné věty.
00:21:36 Byl projekt Městského divadla na Královských Vinohradech
00:21:39 skutečně na výši své doby a splňoval představy veřejnosti?
00:21:44 Máme-li soudit podle reakcí odborníků
00:21:47 a porovnáme-li budovu Vinohradského divadla
00:21:49 s jinými tehdejšími stavbami, pak musíme odpovědět,
00:21:53 že nešlo o žádnou převratnou koncepci
00:21:56 a že budova svým konzervativním pojetím zůstala stát
00:22:00 někde na půl cesty mezi formalizmem novorenesance a dynamizmem secese.
00:22:06 To ovšem nic nemění na faktu, že dodnes působí budova
00:22:10 Divadla na Vinohradech svou monumentalitou.
00:22:13 Její charakteristická silueta se už dávno stala
00:22:16 součástí náměstí Míru a patří k nejznámějším stavbám Prahy.
00:22:24 Můj život je spojen s Vinohradským divadlem.
00:22:29 Prakticky jsem tady začal život, protože jsem se narodil
00:22:31 v Londýnské ulici, což je odsud 500 metrů.
00:22:34 Maminka mě ukázala tátovi ve vrátnici a pak jsem tady prožil
00:22:37 čtyřicet let, protože jsem nastoupil v roce 1967
00:22:41 a teď je rok 2007. Předtím dvacet let tady byl otec,
00:22:44 takže jméno Hovorka je v divadle šedesát let.
00:22:48 Jsem tu nesmírně šťasten, protože jsem potkal legendární lidi
00:22:51 českého divadla, legendární herečky, legendární herce.
00:22:55 A odjakživa jsem věděl, že budu dělat tuto profesi,
00:22:58 profesi inspicienta. Nikdy jsem netoužil po ničem jiným,
00:23:01 protože jsem tady v tom portále s tátou jako malý dítě postával.
00:23:05 Tady na tom žebříku jsem viděl všecky představení,
00:23:08 které v té době byly. Jako dítě jsem tady všechno sledoval.
00:23:11 Měl jsem své oblíbené představení jako Dalskabáty, hříšná ves a jiné.
00:23:15 Našel jsem si tady později i svou ženu, takže Vinohradské divadlo
00:23:19 je pro mě něco nadpřirozeného, vždycky jsem tu byl velice šťastný
00:23:23 a jsem tu rád dodnes.
00:23:26 Vinohradský divadlo a já se máme tak,
00:23:30 že vzhledem k tomu, že se píše rok 2007,
00:23:33 tak já jsem tady v divadle jedenáctou sezónu v angažmá
00:23:38 a jsem tady v podstatě z naší rodiny už čtvrtej.
00:23:45 Shodou okolností i můj dědeček Václav Vydra,
00:23:48 který sedával tady v tý šatně, můj tatínek Václav Vydra,
00:23:52 kterej sedával tady v tý šatně,
00:23:56 moje máma Dana Medřická, která sedávala tam někde v jiný šatně,
00:24:02 a od roku 1996, jak jsem řekl, já, kterej sedává tady v týhle šatně.
00:24:08 Takže já mám takovej docela dobrej pocit,
00:24:14 že jsem uzavřel kruh.
00:24:18 K realizaci Čenského projektu ovšem nedošlo hned.
00:24:22 Ještě dlouhé tři roky, vyplněné diskuzemi o definitivní podobě
00:24:26 budovy a hledáním potřebných finančních prostředků,
00:24:30 se muselo čekat, než první dělník zvedl na stavbě divadla
00:24:34 svůj krumpáč. Bylo 27.února 1905.
00:24:40 Končil prolog a začal se odvíjet samotný příběh
00:24:44 Divadla na Vinohradech.
00:24:48 Je to neuvěřitelné, ale stavba Divadla na Vinohradech
00:24:51 trvala jen necelé dva roky.
00:24:54 V prosinci 1906 byly hotové obvodové zdi,
00:24:58 v lednu se začalo s montáží železných krovů.
00:25:01 V únoru vyhlásila radnice "ofertní řízení? na vnitřní úpravy.
00:25:06 Zadány měly být práce "truhlářské, klempířské, štukatérské,
00:25:10 instalace vodovodu, kanalizace a hromosvodů?.
00:25:15 Vinohradské listy velmi podrobně sledovaly,
00:25:18 jak práce pokračují. Často se neubránily ani kritice.
00:25:22 "Poslední dobou ozývají se proti nové budově divadla
00:25:25 ve veřejnosti námitky. Hlavně vytýká se malá výše.
00:25:30 Nejvyšší bod bude 32 metrů.
00:25:33 Jisto je, že divadlo není ve všem dokonalé,
00:25:36 jak při poměrně malém nákladu a sevřeném místu
00:25:40 jinak ani býti nemůže. Je však bez odporu -
00:25:43 hlavně uvnitř - šťastně řešeným, účelně a prakticky
00:25:48 zařízeným divadlem intimním.?
00:25:52 Mezitím vinohradská obec vyhlásila konkurzy
00:25:56 pro vnější a vnitřní výzdobu divadla.
00:25:59 Největší pozornost se upřela na pylonová sousoší,
00:26:03 která měla zdobit budovu nad hlavním průčelím.
00:26:06 Porota musela posoudit práce čtrnácti autorů
00:26:09 a nakonec přidělila první cenu sochaři Milanu Havlíčkovi,
00:26:14 kterému bylo v té době pouhých jedenatřicet let.
00:26:17 Obě plastiky jsou vlastně jeho životním dílem.
00:26:21 Alegorie Statečnosti a Pravdy zaujmou svou monumentalitou.
00:26:26 Drží český rekord. Jsou to pravděpodobně největší plastiky,
00:26:30 které jsou v České republice umístěny na nějaké budově.
00:26:34 Jsou vysoké takřka 7 metrů a váží 36 tun.
00:26:40 Otázkou je, co mají tato dvě sousoší opravdu představovat.
00:26:44 Dobový tisk nabízel myšlenku, že Statečnost je vlastně alegorií
00:26:48 Tragédie a Pravda Komedie. Byl to Havlíčkův záměr?
00:26:53 Může to být tak? Statečnost třímá v ruce obnažený meč,
00:26:57 zatímco Pravda zrcadlo.
00:27:00 Může být meč symbolem tragédie obecně,
00:27:03 nebo jen ve smyslu divadelním?
00:27:05 A může Pravda, držící ve vztyčené ruce zrcadlo,
00:27:09 představovat komedii tím, že nabízí divákovi pohled na sebe sama,
00:27:14 tudíž jakousi sebereflexi?
00:27:16 Obojí je samozřejmě možné, záleží jen na nás a na našem pohledu.
00:27:25 Na terase II. patra v průčelí budovy jsou čtyři další sochy.
00:27:30 Tentokrát bez konkurzu je vytvořil sochař Bohumil Kafka.
00:27:34 Čtyři "rozplývavé? polopostavy představují personifikace Tragedie,
00:27:40 Baletu, Opery a Komedie. I tyto sochy mají svou historii.
00:27:46 V padesátých letech, kdy se Městské divadlo na Královských Vinohradech
00:27:51 proměnilo v Divadlo Československé armády,
00:27:54 existoval návrh, aby byly tyto sochy sejmuty
00:27:58 a aby je nahradily postavy partyzánů, rudoarmějců a vojáků.
00:28:04 Dokonce už byl připraven odpovídající výtvarný návrh.
00:28:08 Nápad to byl jistě pozoruhodný,
00:28:11 k jeho realizaci však nakonec naštěstí nedošlo,
00:28:16 a tak postavy Bohumila Kafky, byť často kritizované,
00:28:20 zdobí balustrádu hlavního průčelí dodnes.
00:28:26 Každý lidský život jde chvilku sluncem, chvilku stínem,
00:28:30 tak i můj život, ale je třeba říct, že pokud šel stínem,
00:28:35 tak to světlo do něj vnášela tato budova,
00:28:39 vnášel tento ústav. Ať už se to týkalo kolegů,
00:28:43 se kterými jsem se na tom jevišti setkávala,
00:28:46 tady vždycky existovala dokonalá souhra a porozumění,
00:28:51 tak především se to týkalo těch,
00:28:53 kteří chodili do hlediště toho divadla.
00:28:56 Toto divadlo má to velké štěstí, že do něj chodí věrní diváci,
00:29:02 diváci, kteří vědí, do jakého divadla jdou
00:29:05 a proč mají k tomuto divadlu vztah.
00:29:08 Jsou to diváci velmi vzdělaní a informovaní.
00:29:12 Já nemůžu říct nic jiného, než jak to v mém věku vlastně patří k věci,
00:29:20 kdyby se stalo, že bych neviděla a postavili jste mě do kotelny,
00:29:24 tak od té kotelny až k těm bohyním, k té Pravdě a Spravedlnosti
00:29:29 trefím i poslepu.
00:29:31 Možná že to není jenom otázka osahání,
00:29:35 ale je to otázka opravdu srdeční.
00:29:39 Byly i nabídky jít jinam, a já jsem se rozhodl setrvat tady
00:29:44 v tomhle úžasným domě, který je pro mě plný úžasných lidí.
00:29:48 A jsem na to hrdý, že jsem tady. Miluju toho ducha tohohle divadla.
00:29:57 Je mi tady fajn. Ale říkám, já jsem mlaďas,
00:30:00 takže víc bych o tom asi nevypovídal.
00:30:04 Ale poklona!
00:30:08 Jaký mám vztah k Vinohradskému divadlu,
00:30:11 k divadlu, které má vynikající umělecký soubor,
00:30:14 který má uměleckého šéfa, který má jasnou představu
00:30:17 o směřování divadla, diváky, kteří nám dokážou odpustit,
00:30:22 když se nám někdy něco nepodaří, jak bychom si přáli,
00:30:27 zřizovatele, který poskytuje divadlu odpovídající podporu,
00:30:30 a to vše se odehrává v nádherné secesní budově.
00:30:33 Čili k takovému divadlu, kde jsem hodně let zaměstnán
00:30:37 v různých funkcích můžu mít jenom vřelý vztah.
00:30:42 Pak už šlo všechno ráz na ráz.
00:30:44 Několikrát se sice změnil termín otevření divadla,
00:30:48 ale na konci léta už bylo definitivně jasno.
00:30:51 Tím slavným dnem se stane neděle 24.listopadu 1907.
00:30:59 Z budovy divadla i z oken a střech sousedních domů vlají prapory.
00:31:05 V ulicích U divadla se tlačí dav
00:31:08 a od božího rána sleduje všechen ten "kvas a halasení?.
00:31:13 Ve foyer se řadí dámy z činohry ve "velkých toiletách?
00:31:17 a širokých kloboucích. Pánové staví špalír.
00:31:21 Přijíždějí kočáry s oficiálními hosty.
00:31:25 Nepochybně se jedná o "velikou a radostnou
00:31:28 kulturní událost celonárodní?. Je 11 hodin dopoledne.
00:31:35 Zazní fanfáry.
00:31:37 Divadelní orchestr spustí Foersterovu Slavnostní ouverturu.
00:31:41 Dirigent vinohradské opery Ludvík Vítězslav Čelanský
00:31:45 diriguje zpaměti a holýma rukama, bez taktovky.
00:31:49 A potom už na balkon divadla vystupuje Otakar Hostinský,
00:31:54 profesor na Karlově univerzitě a přední český estetik
00:31:57 a hudební vědec, aby přednesl hlavní projev.
00:32:03 "Divadlo umělecky vedené může hledati a také nalézati
00:32:08 cesty a prostředky, aby dle možnosti pomáhalo získati
00:32:13 nejširší vrstvy pro lepší umění, a tím povznášeti nenáhle
00:32:18 i průměrnou kulturní úroveň celého národa.
00:32:23 Toť meta, která nikterak není nedostupná.
00:32:26 Nuže, spějme k ní!?
00:32:31 Včera velký dav jsme odrazili. Šachovský s kupci lidi přivedl
00:32:37 a kdybych ho byl sám nezastřelil, tak dovnitř vtrhli by.
00:32:44 Že kníže Šujský sám se oběsil? Náš kníže Ivan?
00:32:55 Ta lžeš! To není pravda. Byl oběšen!
00:33:01 Divadlo na Vinohradech, to je pro mě téměř třicet let života.
00:33:08 A musím říct krásných a šťastných třicet let.
00:33:13 Když jsem tady začínal jako mladíček těsně po maturitě,
00:33:17 tak jsem přišel do souboru, který byl znamenitý.
00:33:21 Byli tady vynikající herci a herečky,
00:33:24 kteří mě přijali s otevřenou náručí.
00:33:27 Byli to všichni moji strýčkové a tety, rodičové.
00:33:32 A já jsem tomu byl hrozně rád,
00:33:34 protože mě učili první krůčky po jevišti,
00:33:37 učili mě herectví. A byla to taky moje škola života života.
00:33:41 Já si vzpomínám, když jsem měl první premiéru tady na tom jevišti,
00:33:45 to byl Troilus a Kressida, Shakespeare,
00:33:47 Hanička Maciuchová mladičká byla Kressida, já ještě mladší Troilus
00:33:52 a padla poprvé opona, ozval se potlesk
00:33:56 a já jsem vám neslyšel ty lidi, jak tleskají,
00:33:59 já jsem najednou slyšel tisíce holubích křídel, jako by vzlétlo
00:34:03 a těmi křídly třepotali. A já jsem vám byl tak šťastný,
00:34:07 že jsem vběhnul do šatny, řádil jsem jak černá ruka,
00:34:12 že mám první premiéru za sebou. A tam seděl kolega Jirka Pleskot,
00:34:16 dej mu pán Bůh nebe, ten se na mě díval a říkal:
00:34:20 Já ti tak závidím. Já jsem říkal: Co?
00:34:23 A on říkal: Tu krásnou nezodpovědnost.
00:34:28 Já jsem mu tehdy nerozuměl.
00:34:30 Dneska už mu samozřejmě moc dobře rozumím.
00:34:34 Do divadla jsem se dostala čirou náhodou.
00:34:37 Onemocněla tady garderobiérka, oni mě pozvali na záskok
00:34:42 a za čtrnáct dní si mě zavolal soudruh Štroft,
00:34:45 to byl vojenský velitel a řekl:
00:34:50 Soudružko, my bychom tě tu chtěli mít napořád.
00:34:52 A od tý doby jsem tady 54 roky.
00:34:55 Jedna z nejkrásnějších her byl Car Fjodor.
00:35:00 Tam byl hlavní představitel pan Hanzlík,
00:35:04 ten dělal cara. A nádherný závěr měl.
00:35:08 Když odcházel z chrámu, kolem něho byli žebráci a on pronesl větu:
00:35:14 Bože můj, proč jsi mě carem učinil?
00:35:18 To bylo tak dojemný, že lidi brečeli v hledišti.
00:35:24 S Divadlem na Vinohradech jsem se zasnoubila v roce 1966
00:35:29 rolí Kressidy v Shakespearově hře Troilus a Kressida.
00:35:34 Náš láskyplný, vášnivý vztah pokračoval Markétkou
00:35:39 v Goethově Faustovi a pak se proměňoval dalšími
00:35:43 novými rolemi v inscenacích našeho divadla.
00:35:47 Ale já nechci mluvit o sobě.
00:35:50 Chtěla bych vzdát hold našemu stoletému oslavenci.
00:35:56 Tato majestátní budova je místem úžasného vzájemného předávání
00:36:05 poselství mezi jevištěm a hledištěm.
00:36:09 A já bych jí přála, aby tady existovalo divadlo,
00:36:14 které v ryzí podobě, úchvatně, provokativně naplňovalo svůj úkol.
00:36:22 Pak už následuje okamžik, na který čeká celá česká kulturní veřejnost.
00:36:28 Večer přicházejí první diváci.
00:36:31 Na programu je Godiva nestora českého divadelnictví
00:36:35 Jaroslava Vrchlického.
00:36:37 Poprvé v Městském divadle na Vinohradech zazní zvonek.
00:36:41 Poprvé se ozve potlesk. Pojďme tedy spolu s diváky do hlediště.
00:36:46 Ale než pojede opona vzhůru,
00:36:49 zvedněme na okamžik hlavu ke stropu.
00:36:51 Spatříme tam bohatou figurální kompozici
00:36:54 nazvanou Hold umění vlasti, jejímž autorem je František Urban,
00:37:00 osmatřicetiletý malíř a žák Františka Ženíška.
00:37:04 Na proscéniovém oblouku nad jevištěm
00:37:08 vytvořil teprve dvaatřicetiletý sochař Antonín Mára
00:37:11 podle návrhu Aloise Čenského reliéf, "jehož střed zaujímá
00:37:15 okřídlená postava se znakem Královských Vinohrad,
00:37:18 zatímco v rozích figurují alegorie Opery a Činohry?.
00:37:23 Tentýž umělec je autorem dalších plastických děl v hledišti,
00:37:28 včetně pozlacených dívčích polopostav a buclatých andílků.
00:37:33 Zbytek výzdoby provedl pod Čenského vedením sochař Antonín Popp.
00:37:39 Líbí se vám? Nám sice také,
00:37:42 ale není od věci si připomenout, že během stavby došly peníze
00:37:46 a vinohradská radnice se musela spokojit jen s umělci,
00:37:50 kteří tehdy rozhodně nepředstavovali žádnou špičku.
00:37:55 A co hlediště samotné?
00:37:58 V roce 1907 je v něm místo pro 1350 diváků.
00:38:02 Má lóže v přízemí i na prvním balkóně,
00:38:05 celkem dva balkóny a jednu galerii,
00:38:08 kde je jen "skrovný počet míst k stání?.
00:38:11 Postupem času se bude počet sedadel snižovat,
00:38:14 zanikne ulička mezi sedačkami uprostřed přízemí,
00:38:18 místa k stání v přízemí a nakonec zmizí i třetí galerie,
00:38:22 po níž zůstanou jen nápisy.
00:38:25 Hlediště se zvedne, zruší se centrální zadní vstupní dveře
00:38:29 a do přízemí se bude vcházet jen čtyřmi létacími dveřmi po stranách.
00:38:34 Dispozice mohutného hlediště s vysokým stropem,
00:38:37 na němž bude dominovat secesní lustr, se však nezmění.
00:38:44 Zmiňovaný lustr má svou historii.
00:38:47 V roce 1907 ho vyrobila a instalovala
00:38:51 vinohradská elektrotechnická továrna Aloise Dudy.
00:38:55 Montáže lustru se zúčastnil i šestnáctiletý učeň
00:38:59 František Smolík, který si o patnáct let později vyslouží
00:39:04 na zdejším jevišti první herecké ostruhy.
00:39:08 Já pamatuju ještě jako student, že támhle pod stropem,
00:39:13 byl takový malý balkónek. Tam bývala místa k stání.
00:39:17 Tam jsem chodíval ještě za války.
00:39:21 Pak tady už prožívám už 41. sezónu jako herec.
00:39:27 Zažil jsem tu léta hubená i tučná.
00:39:31 Tady jsme na jevišti, tady se odehrávají dramata i komedie,
00:39:37 ale takové to pravé srdce, které tluče, je v zákulisí,
00:39:42 je v rekvizitárně, kde se komedianti scházejí o pauzách
00:39:47 nebo když mají volno mezi výstupy. A tam běží ten přátelský život,
00:39:54 ty kontakty, historky, vyprávění.
00:39:56 Takže tam je opravdu, jak se říká, srdce divadla.
00:40:03 Tahle rekvizitárna se stala mým druhým domovem.
00:40:07 Jsem tady každý den. Dopoledne a večer.
00:40:12 Všichni sem chodí strašně rádi. Je to takový srdíčko divadla.
00:40:16 Každý se tady vypovídá. Nikdo nic odtud nevynáší,
00:40:19 protože kdyby se to vynášelo, tak by taky někdo
00:40:23 nemusel s někým mluvit. Mám to tady strašně ráda.
00:40:27 Kdybych to tady ráda neměla,
00:40:29 tak bych tady asi nemohla být už 34 let.
00:40:31 Já jsem do Vinohradského divadla přišel v roce 1986,
00:40:37 v době perestrojky a prožil jsem tady tři a půl roku.
00:40:41 Byla to fajn doba, protože v té době už se mohlo trošku hrát
00:40:45 o něčem, co mělo smysl. A lidi byli lační.
00:40:48 Přišel jsem do divadla, které mělo bezkonkurenčně nejlepší soubor
00:40:53 nejenom v Praze, možná i v celé republice.
00:40:56 A přesto jsem v roce 1990 odešel, protože jsem prostě chtěl
00:41:00 začít nějaký nový život jako spousta lidí po listopadu 1989.
00:41:04 A to, že jsem se téměř po 13 letech,
00:41:07 z toho 7 strávených v zahraničí, do toho divadla vrátil,
00:41:11 to je neuvěřitelná shoda náhod a okolností.
00:41:15 A tenhle můj druhý vinohradský život
00:41:18 teď probíhá velmi intenzivně, ať už kvůli výročí,
00:41:22 i třeba proto, že teď právě stojím tady v dekoraci hry
00:41:26 Jistě, pane ministře, což byla vlastně moje první režie
00:41:30 na tomto jevišti.
00:41:33 Věnujme se teď jevišti, protože to je z celého divadla místo,
00:41:37 které si rozhodně nejvíc zaslouží naší pozornosti.
00:41:41 Ono jako by k tomu jeviště přímo vybízelo.
00:41:44 Je to zvláštní místo. Magické.
00:41:48 Jakmile se rozsvítí reflektory, všechen ten divadelní "švindl?,
00:41:52 jak Karel Čapek nazývá nalíčené herce, kulisy,
00:41:56 divadelní nábytek a všechny nezbytné rekvizity,
00:42:00 se najednou "taví, ustupuje do pozadí a mizí,
00:42:04 aby učinil místo pravdě a kráse divadelní podívané,
00:42:08 aby sprostě pomalovaná kulisa se stala podivuhodnou krajinou,
00:42:13 plechy zlatem, koudel vousem prorokovým
00:42:17 a karmínová šminka rozněcující rty, o jejichž polibek se na jevišti
00:42:22 pobíjejí hrdinové. Dílo zblízka velmi hrubé a nedokonalé.
00:42:28 A přece, když se podaří, přichází na něm usednout iluze.
00:42:33 A když se docela šťastně udaří, setrvá na něm až do konce,
00:42:38 aby pak diváka provázela také i domů a ještě i nadále?.
00:42:43 A protože k takové proměně může dojít jen na místech
00:42:47 naprosto výlučných, každý správný divadelník ví,
00:42:50 že na jevišti se nejí, nepíská a že se na něj nechodí v civilu
00:42:55 s pokrývkou na hlavě. Neboť paní Thálie je žena marnivá
00:43:00 a slušnost velí před ní smeknout.
00:43:03 Jeviště Divadla na Vinohradech neláme žádné rekordy.
00:43:07 Není v Česku ani nejvyšší, ani nejširší,
00:43:11 ani technicky nejvybavenější. Přesto působí impozantně.
00:43:16 Je takřka třiadvacet metrů vysoké, dvaadvacet metrů hluboké
00:43:21 a od portálu k portálu je široké přes deset metrů.
00:43:25 V roce 1926 na něm zbudovala firma Českomoravská Kolben-Daněk
00:43:31 velmi důmyslný systém, umožňující zvedání a spouštění
00:43:36 částí jeviště, který pak od vinohradského divadla přejala
00:43:41 i některá další divadla.
00:43:43 Tento systém tu po řadě úprav vydržel až do dnešních dnů,
00:43:47 i když už někdy nefunguje, jak by si vinohradští přáli.
00:43:52 I tak je to ovšem jevištní unikát.
00:43:55 Ale jeviště by přes všechnu svou magičnost zůstalo
00:43:59 jen prázdným prostorem, kdyby ho neoživili lidé.
00:44:03 A byli to herci, režiséři, dramaturgové
00:44:06 a všechna ta ostatní divadelní "havěť?, jak říká Čapek,
00:44:10 kteří vdechli Divadlu na Vinohradech život.
00:44:14 Vinohradské divadlo. Tak to je ono.
00:44:21 Abych řekl pravdu, trochu mně leze mráz po zádech,
00:44:27 když tady po jistém čase znovu stojím na jevišti.
00:44:33 Bylo to tady kapánek jiný.
00:44:36 Měl jsem to štěstí, možná náhoda, klika,
00:44:43 že jsem tady prožil skoro 34 let,
00:44:49 krásných, nádherných let. Taky tím, že to byla
00:44:52 moje nejkrásnější nebo nejlepší herecká léta
00:44:57 a měl jsem také to štěstí, že jsme tady hráli vynikající hry.
00:45:02 A další štěstí jsem měl,
00:45:04 že jsem tam obvykle hrál ty největší role.
00:45:07 Ať to byl Faust nebo Král krysa, Car Fjodor.
00:45:10 S partnerama, na které se nedá zapomenout.
00:45:15 Partneři, kteří dneska také ještě žijí,
00:45:17 přestože už jsme samozřejmě všichni zestárli strašně moc.
00:45:22 Teď na mě přišlo až takový, že jsem musel polknout.
00:45:27 Víte, když těch 40 kolegů, bylo nás tady plus minus asi 40,
00:45:33 drží i třeba v blbých situacích, sedmdesátý roky byl takový,
00:45:40 drží pohromadě a nikdo nás nerozložil.
00:45:44 Byli jsme pořád jedna obrovská parta.
00:45:46 Ale to, že jsme byli parta i za jevištěm,
00:45:49 to se objevilo na tom jevišti.
00:45:51 Proto jsme měli všechna představení vyprodaná.
00:45:54 Proto sem lidi tak rádi chodili, protože bylo to poznat,
00:45:58 že jeden drží druhého a na jevišti ho nenechá spadnout
00:46:03 i v nejsložitějších situacích.
00:46:09 Bylo to krásný.
00:46:13 Takže mý divadýlko, děkuju ti. Děkuju.
00:46:18 Odjedeme spolu do Madridu a tam se vezmeme.
00:46:22 Vždyť já už jsem vdaná. Jsem tvoje žena, ty jsi to říkal.
00:46:27 Když si to budeš přát, tak nás můžou oddat v kostele.
00:46:32 Někomu na tom záleží.
00:46:34 V tom spacím pytli to bylo krásnější než v chrámu Panny Marie.
00:46:39 Když jsem jako studentka karlovarského gymnázia
00:46:44 jezdívala stopem do pražských divadel sledovat představení,
00:46:47 samozřejmě že jsem navštěvovala i Vinohrady.
00:46:51 A ten dům mě fascinoval, protože já byla zamilovaná do secese.
00:46:57 A nikdy jsem si neuměla představit, že bych tady mohla hrát.
00:47:03 A později, když se to skutečně stalo,
00:47:06 když jsem dostala nabídku na hostování ve Vinohradském
00:47:10 a posléze nabídku na angažmá,
00:47:13 tak to byla tak neuvěřitelná záležitost.
00:47:17 Já jsem se tak zamilovala. A když se zamilujete,
00:47:21 tak jsou to samozřejmě nejenom krásné okamžiky,
00:47:25 ale někdy dostáváte i rány, někdy to bolí,
00:47:29 ale ta zamilovanost je tak velká,
00:47:33 že i občas nějakou tu ránu vydržíte.
00:47:38 Od počátku existovala vedle činohry na Vinohradech i opera,
00:47:42 jejímž šéfem se během první světové války stal dirigent Otakar Ostrčil.
00:47:48 Šéfem činohry byl jmenován mladý a ambiciózní režisér
00:47:52 Karel Hugo Hilar, který v následujících letech proměnil
00:47:57 Vinohradské divadlo v centrum českého moderního divadelnictví.
00:48:02 Po skončení války byla opera i opereta zrušena,
00:48:05 Ostrčil odešel do Národního divadla
00:48:08 a z Městského divadla na Vinohradech se stal jediný
00:48:11 výlučně činoherní dům v Praze.
00:48:14 Po odchodu Hilara nastoupil do divadla ve funkci uměleckého šéfa
00:48:18 režisér Jaroslav Kvapil. Ale Divadlo na Vinohradech,
00:48:22 to byli především herci. Už ve dvacátých letech 20.století
00:48:27 vznikla na Vinohradech tradice hvězd,
00:48:30 která v průběhu let nezanikla, naopak.
00:48:33 Na velká jména předválečného divadla
00:48:36 navázala po válce celá řada herců, díky kterým získalo
00:48:40 vinohradské divadlo naprosto jasné a definované místo.
00:48:45 Nejsvobodnějším údobím prošlo vinohradské divadlo
00:48:48 v letech před druhou světovou válkou
00:48:51 a jména jako Karel Hugo Hilar, Jaroslav Kvapil, František Langer,
00:48:56 Karel Čapek, Jan Bor či Adolf Wenig
00:49:00 a krátce po válce i Jiří Frejka se nesmazatelným písmem zapsala
00:49:05 nejen do historie Divadla na Vinohradech,
00:49:08 ale do historie celého českého divadelnictví.
00:49:13 Během druhé světové války a po vyhlášení stanného práva
00:49:18 nemohlo vinohradské divadlo dlouho hrát a soubor,
00:49:21 v jehož čele tehdy stál jako umělecký šéf Jiří Plachý starší,
00:49:26 musel uvádět svá představení jinde.
00:49:31 Já jsem s tímto divadlem spojen v podstatě předpupeční šňůrou.
00:49:36 Předpupeční říkám proto, protože můj dědeček z máminy strany
00:49:40 tu kdysi býval ve správní radě Vinohradského divadla
00:49:45 a můj táta, který sem přišel za režisérem Janem Borem,
00:49:48 tu byl mnoho let v angažmá.
00:49:51 A bohužel v roce 1942 za velmi nešťastných časů tohoto národa
00:49:58 se stal šéfem Vinohradského divadla.
00:50:01 Tak mně připadá úplně přirozené, že už 38 let jsem tady i já
00:50:06 a co mi síly stačí, se snažím mému milovanému divadlu,
00:50:10 který je v podstatě mým druhým domovem,
00:50:14 co nejpoctivěji sloužit.
00:50:17 A snad ještě budu sloužit nějakou chviličku.
00:50:22 V padesátých letech a v době takzvané normalizace,
00:50:26 se Divadlo na Vinohradech stalo bohužel obětí
00:50:29 stávající politické situace. Snad nejtěžším obdobím
00:50:34 muselo projít v padesátých letech, kdy se z měšťanského divadla
00:50:38 proměnilo docela absurdně v Divadlo Československé armády.
00:50:43 Podobně tomu bylo po roce 1968.
00:50:47 Období normalizace způsobilo, že se musel jeho repertoár
00:50:51 podřídit ideologickým požadavkům. Skončila tak doba tvůrčího vzepětí
00:50:56 a snaha ředitelů Luboše Pistoria a zejména Františka Pavlíčka,
00:51:02 kteří stáli v čele divadla v šedesátých letech,
00:51:05 obnovit jeho prestiž.
00:51:07 Nakonec museli oba z Vinohrad odejít.
00:51:10 Z toho vinohradského století jsem tady prožila plných dvacet let.
00:51:16 Je to moc, je to málo? Podle toho, jak se na to podíváme.
00:51:21 Když se na to podívám, že mi bylo čtyřiadvacet,
00:51:24 když jsem přišla a čtyřiačtyřicet, když jsem odsud odcházela,
00:51:29 tak to byla krásná léta. Když se na to podívám,
00:51:33 že tehdy v padesátém roce když jsem přišla,
00:51:36 se Vinohradské divadlo rozpadlo na dvě části
00:51:40 a prudkým střihem dějin se tady z Vinohradského divadla
00:51:45 stalo Divadlo Československé armády
00:51:48 a byl tady ten repertoár, že vždycky kolem jedenácté hodiny
00:51:53 se tady strašně střílelo. Myslím, že to byl jediný vzdor občanů
00:51:59 z padesátých let, protože lidé z okolí si stěžovali,
00:52:03 že kolem jedenácté, oni nevěděli přesně proč...
00:52:06 My jsme buď vítězili u Stalingradu, nebo bitva na pochodu
00:52:11 nebo bylo Pražské povstání, a tak děti v okolí nemohly spát.
00:52:17 Pak v letech šedesátých se stalo Divadlo Československé armády
00:52:21 zase divadlem vinohradským, a to byla krásná léta.
00:52:26 Karenina, Stuartovna, Dalskabáty... To by byl velký výčet,
00:52:31 velké úspěchy, velké herecké uspokojení
00:52:35 v té druhé půlce a taky nostalgie.
00:52:39 Nad přáteli, že už jsou tu samozřejmě úplně jiné generace.
00:52:43 Z mé generace jsou tu ještě přátelé,
00:52:46 jako je Ilja Racek. Když ho vidím s Jiřinou Jiráskovou,
00:52:49 to jsou pamětníci. Když je vidím ve Famílii,
00:52:53 tak se moc směju a moc se potěším.
00:52:55 Ale jinak tady v tom prostředí trošku na mě lehne nostalgie.
00:53:01 A jak říká Karel Kryl, jehož písničky se tady zpívaly
00:53:06 před dávnými lety, tak jsem dospěla k témuž,
00:53:11 k čemu on. Ne, ne. Nejsou návraty.
00:53:18 A ten, kdo vyhrává, je čas.
00:53:24 Pro mě je vždycky velký zážitek, ať sedím v hledišti,
00:53:29 nebo jsem na jevišti, když vidím, že lidi to vnímají.
00:53:34 A když vidím, že jsou ještě i ty po stranách židličky naplněný.
00:53:40 Zažil jsem tady hezký věci, když jsem třeba zaskakoval
00:53:44 právě ve Čtyřech letorách a na konci, když jsem se s herci
00:53:48 děkoval a viděl jsem, že lidi tleskají, tak si říkám,
00:53:51 že ti herci mají vlastně šťastný život už pro ty chvíle,
00:53:55 kdy na konci představení jdou poděkovat divákům
00:53:59 a diváci děkujou jim.
00:54:01 A tady v tomhle divadle jsou takové zdi,
00:54:05 který pamatujou krásný chvíle a já jsem některý z nich zažil.
00:54:10 Za to jsem vděčnej.
00:54:13 Budovu Divadla na Vinohradech nelze oddělit od těch,
00:54:17 kteří pomáhali vytvářet její tradici.
00:54:19 Jak skvěle to vyjádřil režisér Jaroslav Dudek,
00:54:23 jenž svému divadlu tolik rozuměl.
00:54:27 "Myslím na budovu.
00:54:29 I ctihodní městští otcové měli na mysli ji,
00:54:33 když se rozhodli vybudovat k větší slávě své čtvrti divadlo.
00:54:38 A tak když se ve Vinohradském poprvé setmělo
00:54:42 a opona se zvedla, aby spojením jeviště a hlediště
00:54:46 vzniklo divadlo, divadlo už tu bylo.
00:54:51 Byla tu budova.
00:54:53 Vší vahou svého kamene, cihel, malty, svých linií a prostor,
00:54:59 svého štuku, zlacení a plyše prohlásila:
00:55:03 Taková jsem. Mějte to na paměti.
00:55:08 Řekla to nahlas, zřetelně a jasně.
00:55:12 Proseděl jsem hodiny v prázdném hledišti,
00:55:15 osvětleném jen bezpečnostními lampičkami v tichu a šeru.
00:55:22 Zamýšlel jsem se nad divadelní hrou a poměřoval velikost situací,
00:55:27 postav, myšlenek a citů tím kategorickým:
00:55:32 Taková jsem. Mějte to na paměti.
00:55:37 Navíc u vědomí, že je ten barák zapotřebí především naplnit.
00:55:42 Pozoroval jsem, jak sténá a prská při některých inscenacích,
00:55:47 při jiných jak si libuje a při dalších jak hraje s sebou.
00:55:52 To byly večery vinohradských vítězství.
00:55:55 Sledoval jsem, jak nekompromisně ten dům žádá od každého,
00:56:00 kdo vstoupí na jeviště, krom talentu
00:56:03 i základní vklad lidské noblesy.
00:56:07 Conditio sine qua non. Podmínku, bez níž prostě nelze.
00:56:14 Odtud duch vinohradského souboru.
00:56:18 Myslím na budovu.
00:56:55 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2007
Ve 20. letech minulého století vyšla kniha Vinohradský případ. Napsal ji dramatik a bývalý ředitel Vinohradskéhzo divadla Václav Štech. A vyřídil si v ní účty se všemi, s nimiž se kdysi v tomto divadle rozešel ve zlém. Kdyby podobné dílo vyšlo dnes, jistě by to byl trhák, jen asi čeština by byla horší. Dokument Jiřího Žáka a Martina Kubaly se jmenuje podobně. Záměrně. Nevypráví však o tom, co lidi rozděluje, ale co je spojuje. V jejich příběhu je to budova Divadla na Vinohradech, která se 24. listopadu dožívá sta let a která kromě ústrků, křiv, a někdy i větších než obvykle, zažila také hvězdá období uměleckých výbojů a plného hlediště.
