básník a prozaik

Karel Hynek Mácha

narozen 16. listopadu 1810
zemřel 6. listopadu 1836

Představitel českého romantického básnictví a jeden z největších českých básníků se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Otec byl mlynářský pomocník, matka pocházela z muzikantské rodiny a syn po ní zdědil hudební vnímavost. Záhy po Hynkově narození se rodina, postižená finančním státním krachem (1811), přestěhovala do chudé čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil dětství a chlapectví. Chodil do svatopetrské farní školy, v letech 1824–30 do novoměstského gymnasia. V té době (1826) si otec otevřel na Dobytčím trhu (Karlovo náměstí) krupařství, k němuž přiléhal nuzný byt. To už měl Mácha za sebou první básnické pokusy v němčině, označené v rukopise jako Versuche des Ignaz Macha – Pokusy Ignáce Máchy (1829). Jsou to sentimentálně romantické básně vzniklé při školním studiu literatury.

Roku 1832 ukončil Mácha filosofii a pod vlivem Jungmannových přednášek začal psát české verše uveřejňované většinou v časopisech. První otištěná Máchova báseň je Sv. Ivan (Večerní vyražení, 1831). V té době Mácha, podobně jako většina ostatních studentů, neskrýval své sympatie k povstání Poláků proti ruskému carskému útisku i k ostatním revolučním hnutím v tehdejší Evropě. Účastnil se rozvíjejícího se českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském i Kajetánském divadle a patřil do skupiny spolupracovníků J. K. Tyla. Zde se, už jako student práv, seznámil někdy v zimě 1833–34 s Eleonorou Šomkovou (r. 1891), dívkou z řemeslnické rodiny. Láska mezi Hynkem a Lori probíhala v bouřlivých zvratech, způsobovaných zejména impulsivním temperamentem Máchovým (jak o tom svědčí intimní básníkův Deník z r. 1835). Tento citový vztah se potom prolínal všemi ostatními Máchovými zážitky a názory na svět.

V prvních, ještě předromanticky laděných básních (např. Straba 1829, Vorlík 1831, Svatý Vojtěch 1831, Svatý Ivan 1831, Syn mlynářův 1831 aj.), se Máchovy osobní pocity promítají do látek mytických a historických. Mimořádné nadání umožňovalo Máchovi syntetizovat poznatky získané studiem filosofie – zejména Kantovy (1724 až 1804) a Hegelovy (1770 až 1831) – i rozsáhlou četbou cizích spisovatelů (Goetha, Shakespeara, Mickiewicze, Scotta a zejména Byrona) a začleňovat je do vlastních myšlenkových a uměleckých postojů, které našly svůj výraz především v osobní lyrice pramenící přímo z životních zkušeností.

Vedle studia, četby a lásky bylo Máchovi zdrojem bohatých zážitků cestování. Podnikal dlouhé pěší túry, zvláště od r. 1832; lákala ho zejména místa, kde jeho fantazie mohla nespoutaně dokreslovat zbytky dávné minulosti v pestrý obraz života, nesoucí barvy básníkových snů. Zříceniny osamělých hradů v podmanivém světle rozbřesků nebo krvavých západů slunce či za svitu plné luny, zrcadlení skal a lesů v hladině rybníků a jezer, to vše rozněcovalo Máchovu obrazotvornost a bylo nejen kulisou, neboť scenérie i vylíčený děj byly v souladu se subjektivními prožitky básníka. Máchova tvorba je stylizována jeho životem a život si Mácha stylizoval podle tvorby, takže ostrou hranici mezi nimi lze těžko najít. Roku 1834 podnikl Mácha svou nejdelší cestu: přes Rakousko a Alpy se vydal do Itálie, kde mimo jiné navštívil Benátky a Terst; své zážitky zpracoval v Deníku na cestě do Itálie

Také Máchova historická próza Křivoklad (1834), první díl zamýšlené tetralogie Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlův Tejn) z doby Václava IV., je v podstatě promítnutím autorova subjektu do historických dějů a postav. Podobný ráz mají i zlomky dramat s historickými náměty (Bratři 1833–34, Král Fridrich 1832–33, Boleslav 1831–33, Bratrovrah, asi 1833), usilující po vzoru Shakespearově a Schillerově zachytit stále se opakující, věčně živou problematiku základních lidských vztahů. V některých básních a prózách vznikajících v letech 1833–34 se filosofické otázky koncentrují do obrysů základního rozporu snu a skutečnosti, jejž romantikové velmi intenzívně prožívali. Tento rozpor nabývá u Máchy osobité povahy, utvářené jednak atmosférou tehdejšího stádia národního obrození, jednak intimním vztahem Máchovým k Lori a postupným uměleckým zráním básníkova talentu. Svědčí o tom např. básně Budoucí vlast (1833), Těžkomyslnost (1833), Noc (1834), próza Pouť krkonošská (1834), a potom prózy zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého, z nichž byly realizovány jen dvě, Večer na Bezdězu (1834), s ohlasem cestovních dojmů, a Marinka (1834). Umělá kompozice této prózy se podobá kompozici opery: je tu „ouvertura“ (předehra), dvě dějství oddělená mezihrami (veršovanými intermezzy) a „finále“ (rovněž veršované). Pro Máchu typický osobní konflikt mezi subjektivním a objektivním je vyjádřen v jeho výroku z období koncipování Obrazů: „Až se jen z těch démonických živlů vymluvím, které mne nyní ovládají, vrátím se opět k životu lidu.“

V posledních dvou letech Máchova života jeho tvorba myšlenkově i umělecky dozrává třemi lyrickoepickými skladbami byronského typu. Je to veršovaný Mnich (1833), próza Cikáni (1835) a báseň Máj. Tragický pocit marnosti života, dominující v Mnichovi, je detailněji propracován v Cikánech. V utrpení mladého cikána (jehož slovní portrét je někdy považován za autoportrét Máchův) se jako v ohnisku soustřeďuje tragika všech ostatních postav. Objevují se zde také zážitky z cest po vlasti a z italské cesty. Vznik Máje spadá do r. 1834, napsán byl od podzimu 1835 do jara roku 1836. Subjektivnost zde dostoupila svého vrcholu, básník se ztotožňuje s hlavním hrdinou Vilémem. Děj je podle autorova svědectví záležitostí druhořadou, hlavní jsou úvahy o propastnosti mezi individuálním vědomím toužícím po nesmrtelnosti a neodvratnou nutností zániku fyzické existence.

Největší míry objektivace dosáhl Mácha v Máji ve verších, v nichž vyjádřil vztah k rodné zemi-matce, jíž posílá pozdrav po ubíhajících oblacích: „tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach, zemi krásnou, zemi milovanou“. Zde je i jeden ze styčných bodů Máchovy poezie s vlasteneckou poezií jeho současníků, zvláště s poezií J. K. Tyla, jehož verše z téže doby (1834) v básni Kde domov můj dosáhly vrcholu jeho subjektivity, zatímco v ostatní tvorbě se subjektivita ztrácí. Jeho myšlenková protikladnost našla svůj umělecký výraz v protikladnosti kompozice i jazykových prostředků. „Máj představuje jedinečný soulad obsahu a formy, který vysvětluje uměleckou působivost básně. Specifickou rovnomocninou niterně rozechvělého obsahu je také působivá eufonie, která báseň obestírá zvláštním hudebním kouzlem.“ (V. Štěpánek)

Podobně jako Marinka má i Máj podobu hudebně dramatické skladby (čtyři zpěvy, dvě intermezza). Slovní zásoba Máchova jazyka je převzata z výsledků práce Jungmannovy školy, avšak její zvuková organizace a nalezení dosud netušených významových možností znamená vytvoření základů moderního českého básnického jazyka. Máj byl vydán v dubnu 1836 vlastním nákladem autorovým. Mácha dokončuje v té době právnická studia, myslí na uspořádání svého vztahu k Lori. Získává místo advokátního praktikanta v kanceláři justiciára Durase v Litoměřicích. Mělo dojít konečně i ke sňatku, avšak v plánovaný den svatby byl Mácha pohřben.

Všechny koprodukční filmy České televize