Goyovy přízraky

Španělsko na samém konci 18. století bylo sice ještě sebevědomým královstvím, myšlenky francouzské revoluce však už začaly pronikat i tam. A právě v té době se aragonský malíř Francisco José de Goya y Lucientes stal dvorním malířem španělského krále Karla III. a po jeho smrti i jeho nástupce Karla IV. Obrazy, které v té době namaloval, dodnes fascinují svou originalitou. Byl posledním mistrem tradičního malířství a prvním modernistou zároveň. Maloval portréty královské rodiny i dvorní šlechty, ale i nejbídnější život v chudých čtvrtích a hospodách. Jeho nemilosrdně pravdivé kresby, v nichž neskrýval nic z ošklivosti a surovosti světa, zůstaly dodnes uměleckým dokumentem doby.

Španělská inkvizice, obávající se francouzského vlivu, obnovila v té době hanebné praktiky útrpného práva. Hledala nevinné oběti, aby demonstrovala svou sílu, a Goya to všechno maloval. Pozoroval události a lidské osudy krutých let a ve svém díle o nich zachoval svědectví.

Film, na němž Miloš Forman spolupracoval s proslulým francouzským scenáristou Jean-Claudem Carriérem, není ani Goyovým životopisem, ani pouze o Goyovi. Ačkoliv byl Formanův film produkčně náročný a nákladný, je vlastně intimním příběhem několika lidských osudů. Příběhy Goyi, jeho mladičké múzy Inés a vlivného kněze svaté inkvizice Lorenza se však odehrávají v jednom z nejdramatičtějších období španělských dějin.

Herci, kteří se na tomto projektu nerozlučné dvojice Miloš Forman-Saul Zaentz podíleli, jsou jako vždy vynikající. Javier Bardem, překvapivě nikoliv v roli Goyi, ale kněze Lorenza, skvělá Natalie Portmanová v herecky náročné trojroli a švédský herec Stellan Skarsgard v roli Goyi natolik fascinující, jako by Goya po dvou staletích znovu ožil.