Romantická láska v oblacích na pozadí brazilských rytmů. Americký muzikál, ve kterém se poprvé setkala legendární taneční dvojice G. Rogersová a F. Astair.
Dále hrají: D. del Rio, G. Raymond, R. Roulien, a další. Režie Thornton Freeland.
  • Vyrobeno 1933
  • Země původuSpojené státy americké
    • Černobíle
    • V původním znění s titulky
    • Formát 4:3

Snímek "Letíme do Ria" je prvním z osmi titulů, které divákům připomenou mistrovství nazapomenutelného herce, zpěváka a tanečníka Freda Astaira (vl. jménem Frederick Austerlitz, 1899-1987). Byl natočen v roce 1933 a znamenal počátek spolupráce s americkým studiem RKO, pro které Astaire natočil celkem deset filmů, tedy zhruba čtvrtinu ze své filmografie. Zatím si zde po boku své příští slavné partnerky, mladičké Ginger Rogersové, zahrál pouze vedlejší roli, i když dobré jméno jako tanečník měl i ze svých tanečních vystoupení na Broadwayi se svou starší sestrou Adélou. Producenti si ho všimli především po úspěchu předchozího snímku "Tančící Venuše" z téhož roku, ještě však nebyl hvězdou, na které by si troufali postavit úspěch snímku. Přihrával zde zkušenějším kolegům - brazilské krásce Dolores del Rio a Geneovi Raymondovi.

Ve snímku o letci a muzikantovi, který podlehl kráse svůdné brazilské krásky a značně tím zkomplikoval život sobě i své kapele, nechybí romantická láska zakončená happyendem, exotické prostředí Ria de Janeira či dívky vlnící se v jihoamerickém rytmu.

Největším přínosem je ovšem osudové setkání páru Astaira a Rogersové. S křehkou partnerkou je spojil producent snímku Lou Brock a vytvořil tím nesmrtelnou muzikálovou dvojici, která zbourala předchozí navyklá klišé. Líbivou kostýmní přebujelost nahradila komorní střídmostí, šarmem a taneční virtuozitou obou. Astairův novátorský styl a legendární stepařské kreace vycházely nejen z jeho geniální schopnosti tanečního vyjadřování, ale i z obrovského pracovního nasazení. Astaire nebyl typem hollywoodského milovníka, ale přitahoval svou noblesní elegancí. Od roku 1933 slavili s Ginger Rogersovou jeden úspěch za druhým. I když spolu protančili jen šest let, stali se legendou. Veřejnost zaskočil jejich umělecký rozchod poté, co se Ginger rozhodla věnovat pouze herectví. Bylo to v roce 1939 a Ginger svůj herecký talent hned potvrdila následným Oscarem za "Slečnu Kitty" v roce 1940).

Brilantní lehké komedie "Páni v cylindrech", "Svět valčíků, "Smím prosit", "Veselý rozvod" či "Námořníci jdou" neztrácejí ani po letech na svých kvalitách.

Napište nám