Filmový režisér, který pro svět objevil podmanivou lyriku příliš všedních dní a fádních odpolední, a neztratil se ani za oceánem, zemřel ve čtvrtek ve věku 86 let. Dokumetární portrét z roku 2006 uvádíme k uctění jeho památky. Režie M. Šulík

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Narodil se v roce 1933 v Praze. Studoval po válce na gymnáziu v Poděbradech, společně s Václavem Havlem, Milošem Formanem a bratry Mašínovými. Poté pracoval v různých dělnických profesích - u soustruhu, v železárnách, na stavbě silnic, ve vodní elektrárně. Rok jezdil s cikánským lunaparkem. Ve filmařině je samouk, jehož vzdělání skončilo základní školou; v poúnorovém Československu mu neumožnili složit maturitu a v roce 1957 jej po třech letech vyloučili i z FAMU. Začal pracovat u filmu jako asistent režie. První příležitost dostal v roce 1959, kdy spolupracoval s Ladislavem Helgem na snímku Velká samota. O rok později se podílel i na méně známém špionážním dramatu Smyk režiséra Zbyňka Brynycha a jako asistent režie rovněž pracoval s Vojtěchem Jasným na filmech Procesí k panence (1961) a Až přijde kocour (1963). Passer byl také jedním ze spolupracovníků režiséra Alfréda Radoka při přípravě programu Laterny magiky pro výstavu Expo 58 v Bruselu.

Poté pracoval jako spoluscenárista a asistent režie u všech českých filmů Miloše Formana, počínaje Konkursem (1963) a konče Hoří, má panenko (1967).

Jeho samostatným debutem je povídka Fádní odpoledne (1965), jež se měla stát součástí generačního manifestu nové vlny Perličky na dně podle próz Bohumila Hrabala, ale nakonec tam stejně jako povídka Juraje Herze zařazena nebyla.

Klikněte pro větší obrázek Jeho prvotinou a zároveň jediným dlouhometrážním filmem natočeným v Československu bylo Intimní osvětlení, které patří k vrcholům domácí kinematografie šedesátých let. V mozaikovitě roztříštěné skladbě filmu Passer přibližuje zdánlivě nezajímavý víkend dvou bývalých spolužáků, kteří se definitivně loučí s iluzí, že naplní své mladické ideály. Film získal významná ocenění, mj. zvláštní cenu poroty mladých na VII. mezinárodním setkání filmů pro mládež v Cannes.

Po srpnu 1968 odešel do USA, kde začínal přednáškami a hereckými kurzy a poté natočil necelé dvě desítky filmů, např. Zrozen k vítězství (1971), Cutterova cesta (1981) či Stvořitel (1985). Velkou pozornost získal jeho film Stalin z roku 1992.

V roce 2005 natočil v Kazachstánu s ruským režisérem Sergejem Bodrovem snímek Nomád.

Bylo těžší prosadit se za komunistů nebo v Hollywoodu?

Klikněte pro větší obrázek Když už se člověk stal v Praze filmařem, tak bylo jednodušší přemluvit komunisty. Tady jednáte s účetními a ukecat je, že jedna a jedna nejsou dvě, se nedaří. Navíc je tu velice těžké dostat se k tomu, kdo rozhoduje. Hollywood dnes vlastní korporace a maximálně se dostanete k nějakým poskokům. Nikdo z nich samozřejmě nebude riskovat, aby nepřišel o místo pod penzí. V tomhle se to velice podobá socialistické ekonomii.

Ivan Passer
scenárista, režisér

Ivan Passer

* 10. 7. 1933

† 9. 1. 2020


Stopáž57 minut
Rok výroby 2009
 ST
ŽánrDokument