Vzpomínky jednoho z nejosobitějších českých dokumentaristů na šedesátá léta československé kinematografie (2009). Dokument uvádíme k uctění památky režiséra a pedagoga Karla Vachka, který zemřel včera ve věku 80 let. Režie M. Šulík
00:00:40 Já jsem miloval pohyblivý obrázky,
00:00:42 ale hlavně jsem četl a hrál jsem divadlo.
00:00:47 A chodil jsem do divadla.
00:00:49 Musíte si představit, že ten Tišnov byl:
00:00:53 dvě loutkový scény - čtyři a půl tisíce obyvatel -
00:00:57 divadlo - činohra, opereta, opera,
00:01:03 velkej symfonickej orchestr, jazzovej orchestr.
00:01:08 Rozumíte? To bylo něco neuvěřitelnýho.
00:01:11 Dvě kina.
00:01:14 Každou neděli loutkový představení pro děti.
00:01:18 A tam já jsem chodil hrát.
00:01:21 Takže jsem tam seděl a četl jsem texty k těm loutkám.
00:01:26 No a pak jsem hrál taky ve velkým divadle s těmi ochotníky.
00:01:31 Takže to bylo to malý město.
00:01:35 A ve Skautu jsme měli sbor. Třináct skautů.
00:01:41 A vyhráli jsme celostátní Soutěž tvořivosti mládeže.
00:01:47 Byli jsme úplně první. A ten rok právě zakázali skauty
00:01:54 a nás třináct skautů tu soutěž ještě dozpívalo.
00:02:01 A pak jsme pochodovali Brnem se všemi těmi svazáky a pionýry
00:02:06 jedna řada skautů.
00:02:08 A poté jsem se svým sborem, když tatínkovi zavírali hotel,
00:02:14 zpíval v té hlavní hotelové místnosti se svými kamarády.
00:02:21 A pak jsem se ptal tatínka, jestli se mu to líbilo.
00:02:25 A on mi říkal, že se mu to velmi líbilo.
00:02:29 Takže jsem mu říkal:
00:02:33 No a tak vadí ti to, že ti vzali ten hotel?
00:02:37 A tatínek říká:
00:02:39 Víš, nevadí mi to. Kdyby mě to aspoň nechali dělat.
00:02:42 A skončil ve fabrice. Házel koks a řezal železo na pilce.
00:02:50 Můj spolužák Václav Dětřich měl tatínka,
00:02:54 který se jmenoval Václav Dětřich a byl houslista.
00:02:59 A on učil hudbu.
00:03:02 A on mi občas něco podstrčil.
00:03:06 Takže měl Ruthova skripta z literatury
00:03:12 a já jsem si takhle prohlídl a říkám:
00:03:15 Tohle znám, tohle, tohle ne, tohle ne, tohle ne.
00:03:18 A podle toho jsem jel.
00:03:20 Ale mimo to já mám ještě jinou školu,
00:03:24 a to jsou Rodokapsy mýho dědečka.
00:03:28 Jemu říkali Děda Rodokaps.
00:03:31 On dělal vrchního v hotelu mýho tatínka
00:03:34 a měl před sebou metr těch Rodokapsů.
00:03:38 No a já jsem mu je bral a jako tajně jsem je četl, víte?
00:03:43 A tam jsou ty základní věci o tý mravnosti.
00:03:49 To je druhej motiv nebo třetí motiv,
00:03:54 podle kterýho hraju. Jednak je to to sociální,
00:03:58 pak je to to mystický a pak je to to mravní.
00:04:03 Když jsem se hlásil na školu, tak jsem udělal přijímací zkoušky.
00:04:09 A ty přijímací zkoušky jsem udělal tak dobře,
00:04:13 že o mně psali v novinách, protože jsem vymyslel
00:04:16 takovou zvláštní etudu. Ale oni mě nevzali.
00:04:19 To byl rok s Menzelem a s Věrou Chytilovou. Ten rok.
00:04:24 Takže já jsem se vrátil na Moravu a protože jsem měl strýčka,
00:04:30 kterej byl kdysi nejmladším majorem v legiích
00:04:35 a po válce se stal generálem,
00:04:38 tak on si na sebe vzal tu generálskou uniformu
00:04:42 a odešel na školičku, kterou jsem dělal rok po maturitě.
00:04:48 On řekl tomu řediteli, ať mu ukáže moje materiály kádrové.
00:04:56 On mu je ukázal a strýček odsud vyndal jeden list,
00:05:01 kterej byl od nás z městečka a na tom bylo z radnice napsáno:
00:05:07 Máte-li za něj náhradu, nepřijímejte ho.
00:05:11 A pak tam zašel ještě jednou.
00:05:14 Ten ředitel mu to zase dovolil.
00:05:17 A do těch mejch kádrovejch materiálů zastrčil dopis
00:05:21 od jednoho známýho straníka, jako že jsem hodnej chlapec.
00:05:25 No a za rok mě přijali.
00:05:31 Měl jsem spolužáka jako skvělýho malíře Tomáše Vosolsobě
00:05:34 a za tím jsem směl přijít na Akademii.
00:05:38 Tak jsem si takhle sedl do kouta a čuměl jsem,
00:05:42 jak on natírá, a při tom jsem si kreslil.
00:05:45 Tam jsem třeba pochopil u něj takový věci,
00:05:48 jako proč do toho pořád lezeš, když to máš hotový.
00:05:53 A zas to zatřeš, případně seškrabeš, že jo.
00:05:56 A zas tam děláš. A on říkal:
00:05:59 To všechno je pod tím. Ta práce je pod tím.
00:06:02 Tam jsem poprvý vlastně zjistil, že nemusíte,
00:06:07 jak bych řekl, všechno zveřejnit,
00:06:12 že ty věci jsou ztajený a že vlastně vy,
00:06:17 když myslíte, když myslíte,
00:06:20 tak se vám začnou objevovat následky,
00:06:27 ač je nikde neprezentujete.
00:06:32 Narodil jsem se v roce potopení Titaniku - 1912.
00:06:41 Jules Verne a v ohradách tajemné stroje.
00:06:46 Ano.
00:06:49 Slunko barvy suchejch meruněk jako v mým dětství na Folimance.
00:07:04 To že jsou stroje? No ne. To tak.
00:07:08 To jen tak maluje Kamil Lhoták.
00:07:10 A v tom prvním ročníku já jsem dostal
00:07:16 první cenu ve své kategorii za film Nebe a silnice,
00:07:21 takže jsem - a ten film taky neexistuje už -
00:07:24 to byla taková šestnáctka odvozená z Lamorisse,
00:07:30 z Balónku.
00:07:32 A tu cenu mi podepsal Honza Svoboda.
00:07:37 Takže Honza Svoboda je můj generační kritik.
00:07:40 A to byl spolužák.
00:07:42 Tehdy měl, myslím, Klos už nějaké problémy
00:07:47 se svýma filmama a tak dále. Já jsem byl v ročníku u Klose.
00:07:50 A chtěl jsem dělat to, co tady tehdy bylo nejzajímavější,
00:07:58 a to byl Mikuláš Medek, Istler, Koblasa.
00:08:03 A Klos říkal: To nedělejte.
00:08:05 Já jsem věděl, že se hraje o to bejt ve škole,
00:08:09 protože už na tu školu jsem se dostal takhle těžce.
00:08:12 A tak jsem říkal: Tak dobře, tak já udělám Lhotáka.
00:08:16 Který mimochodem je opravdu dobrej malíř.
00:08:21 Ale nebylo to aktuální tehdy, což mně vadilo.
00:08:26 Krajina Lhotákovy inspirace, dnes zvolna mizící.
00:08:48 Boudy průkopnické se změnily v boudy cestářů.
00:08:58 Modelka Manka.
00:08:59 Ano.
00:09:05 V její tváři nalezl malíř všechno mizející.
00:09:08 To, co ona viděla taky.
00:09:13 Tak u toho Lhotáka jsem dělal krásný obrázky.
00:09:16 Lhoták to taky umí. Našel jsem si podobný krajiny.
00:09:22 Dělal jsem támhle někde v Libni, tam byly ještě zbytky
00:09:25 takovejch těch plotů a takový ty věci tam někde,
00:09:29 to letiště třeba, který se mně úžasně povedlo,
00:09:33 protože tam mám takový ty bílý tyčky všelijaký.
00:09:38 A to oni tam postavili právě ten den,
00:09:41 to já dostávám jako dárky. Takže najednou já jsem měl
00:09:44 naprosto takový surreálný, ale krásný prostě,
00:09:48 to čisťounký, to, po čem jsem toužil.
00:09:54 Kamil Lhoták řekl:
00:09:59 V katalogu mé minulé výstavy napsal doktor Dvořák o mé malbě,
00:10:05 že je to poetický civilismus.
00:10:08 Ale mezitím civilizace zase o kus poskočila
00:10:12 a spoustu té poezie odnesla od mých původních námětů
00:10:16 o padesát let dopředu.
00:10:19 Tak se snažím dostat do obrazů tu dnešní.
00:10:23 Já jsem psal tehdy poezii a to, co ten Lhoták říká,
00:10:26 jsou částečně moje verše, částečně to, co on chtěl,
00:10:30 co jsem u něj zaslechl,
00:10:33 a z toho jsou nakombinovaný takový věty divný, no.
00:10:38 Všechno chce být opět řečeno,
00:10:40 aby se mohlo opět proměnit v zeď vzpomínek.
00:10:45 Ve svědectví dneška.
00:10:52 Ano.
00:10:55 Teď mě vyhodili, jo, po tom Pelíškovi,
00:10:59 protože to jsem udělal ateliérovku, kde jsem udělal,
00:11:04 i když jsem byl obezřetnej, tak jsem udělal...
00:11:07 Za nacismu se stalo, že jeden pán přišel k jinýmu pánovi,
00:11:12 kterej byl lékař, a prosil ho, aby ho zabil,
00:11:15 protože jakmile ho dostanou, tak on jim všechno řekne,
00:11:18 protože je povahy slabé.
00:11:21 A já jsem do toho udělal takovou zajímavou muziku,
00:11:25 protože tehdy jsem slyšel Stockhausena.
00:11:29 A tak jsem začal stříhat a nastříhal jsem takovou koláž
00:11:34 z Nezvalovejch songů.
00:11:37 A Burianovy songy tam nějaký byly.
00:11:42 Má panna je v Panama sama.
00:11:44 A ta nádherná Nezvalova Magnetová hora.
00:11:48 A do toho jsem stříhal prostě Bacha.
00:11:51 A oni mně to vyhodili všechno.
00:11:55 Říkali, že tam ta hudba smí bejt jenom v jednom místě,
00:12:00 kdy je tam pohled do světlíku, kde ti gestapáci přicházejí.
00:12:05 Tam že se smí ozvat ten zvuk toho dopadajícího kamene.
00:12:10 A jinak že to tam být nesmí. A že jestli to tam budu chtít mít,
00:12:14 tak ani ať na tu postupovku nechodím.
00:12:17 A k tomu mi říkali, že se na ně dívám,
00:12:21 jako že si o nich myslím, že jsou blbí.
00:12:24 A já jsem říkal: To říkáte vy.
00:12:26 A tak jsem šel na rok ze školy. Ale zřejmě ty tlaky byly takový.
00:12:31 Nikdy mi nikdo neřekl, jak to doopravdy bylo.
00:12:34 Jeden se učil od druhýho. Prostě já jsem třeba dělal Pelíška
00:12:38 v atelieru a takhle tam stál třeba Evald a Menzel a dívali se.
00:12:47 A to jsem byl jako mladší spolužák. Tak to bylo všelijak propojený.
00:12:51 Nebo co jsem se s tím Jirešem nahádal.
00:12:55 Proto já říkám dneska těm studentům,
00:12:58 že se mají učit od sebe, rozumíte?
00:13:01 Od těch profesorů, co tam jsou na FAMU, se nic nenaučí.
00:13:06 Jedině to, že vám řeknou: Hele, tady maluješ dlouhou ruku.
00:13:10 Nebo: Hlava má být posazená jinak. Co je dlouhý, co je krátký.
00:13:15 Jak se co staví. A můžete je hnát jenom na problémy,
00:13:20 ale oni musí najít ty svoje. A tak se učí od sebe.
00:13:24 A to bylo veliký štěstí.
00:13:34 Pro uniformované.
00:13:36 Stříbro na starých fotografiích vyšisovalo.
00:13:40 Když jsem šel dělat Hellas, tak já jsem nevěděl,
00:13:44 co vlastně jdu dělat. Já jsem napsal absurdní příběh,
00:13:51 kterej mě ve škole nenechali udělat jako absolventskej film.
00:13:56 A já si tam jenom napsal, že jedna holka,
00:14:00 když se chce vdát, tak nateče, jako kdyby byla těhotná.
00:14:06 A až zjistí, že to je nereálný, ona si vybrala nějakýho černocha
00:14:10 a měla s tím mít velké problémy, tak zase splaskla.
00:14:14 Což je normálně popsaný efekt v učebnicích psychiatrie.
00:14:23 Jenomže herečku jsem nemohl dostat, kterou jsem chtěl.
00:14:27 Dostal jsem jinou. Byla hodná i byla šikovná,
00:14:31 ale prostě nebylo to, co jsem já chtěl.
00:14:34 Já jsem potřeboval takový jako mastný stvoření.
00:14:36 Černocha jsem nedostal černýho, on byl jenom nějakej čokoládovej,
00:14:41 navíc ještě byl takovej malej a měl takový silně,
00:14:44 já nevím jaký, arabský rysy.
00:14:47 To znamená, že to nebyl opravdu černoch.
00:14:50 Takže ta groteska naprosto nevycházela,
00:14:53 zato jako jsem koukal
00:14:55 a kolem mě se dělala ta groteska úplně jiná.
00:15:00 Folklorní slavnosti, Strážnice, Moravská Hellas.
00:15:04 Strážnice, 1963.
00:15:08 A dnešní folklor je taky jaksi vyšisovaný.
00:15:15 To byl zvláštní rok.
00:15:18 Věra Chytilová tehdy dodělala Strop,
00:15:22 bylo, začínalo jaro a já jsem potkal Borovičku
00:15:27 a on říká: Forman dodělal Konkurs. Nechceš se jít podívat?
00:15:31 A já jsem tam nějak šel se podívat
00:15:35 a na tom Konkursu jedna z holek u těch mikrofonů
00:15:40 je moje dnešní žena.
00:15:42 To znamená, někdy to cejtím, jako že mě od toho mikrofonu
00:15:47 toho Formanova Konkursu poslala natočit tu Moravskou Hellas.
00:15:54 Ale já jsem už tehdy vedl spor s tím Formanem.
00:15:59 Poněvadž ten Forman fakticky v tom Konkursu byl o ničem.
00:16:04 A já v tý Hellas mám třeba věci,
00:16:09 že tam ten starej Šopík říká:
00:16:12 Napsal jsem paměti a ty budou ve své druhé části
00:16:18 otevřeny až po mé smrti. A já jsem říkal: A proč?
00:16:23 A on říkal: Ještě by mě někde zavřeli.
00:16:31 Prostě dělal jsem tu realitu celou. Tu v tom Konkursu nenajdete.
00:16:37 Kluci sa s krojov smejú, ale já v kroji rád chodím.
00:16:40 Já v tem robím aj lidového vypravjača.
00:16:43 Jmenujem sa Lebánek.
00:16:47 Zavedu vás na chvilečku k nám na Moravské Slovácko.
00:16:50 Su Zdeněk Galuška. Dělám slovácký humor.
00:16:55 Keby lidoví vyprávěči vyprávjali niečo rozumného,
00:16:59 a nie samé anekdoty, tak bych ich aj na Strážnické slavnosti volali.
00:17:02 Ty lidi milujete, který točíte.
00:17:06 A doufáte, že natočíte to,
00:17:11 jak jsou směšní,
00:17:14 protože v momentu, když je natočíte směšný,
00:17:18 tak je fakticky natočíte nejpravdivějc,
00:17:22 protože tam uděláte i ten příkop,
00:17:28 kde část jejich osobnosti je pravá, část je pravá
00:17:33 a mezi tím ty dvě části ten dotyčný nedokáže spojit,
00:17:37 vytváří si tam falešnej most
00:17:39 a vy se tomu falešnýmu mostu smějete.
00:17:42 A to na tom vidíte.
00:17:45 Ten Lebánek ty písničky jaksi psal
00:17:49 pro nějaký socialistický blbouny,
00:17:54 ale na druhou stranu taky zpíval opravdový kopaničářský písničky
00:18:00 a opravdu na těch kopanicích kopal, tam žil.
00:18:05 Já tý noty vůbec neuměl jsem psat, trebas někdy mi to aj myšlenku
00:18:09 preletěla ta nota, ale som ju neuměl zapísať.
00:18:12 No tak som si myslel, piesničku zložim,
00:18:16 ale na staré noty.
00:18:18 Ale tým som jaksi sa obeznámil hodně aj na krajích.
00:18:21 A keď už som zabíjačku potreboval, tož jsem jich poprosil na kraji,
00:18:25 aby mi to nějako zarídili. A keď som ty písničky začal skladávať,
00:18:29 tak mě začali volat do Gottwaldova na takové schůze tých začátečníkov,
00:18:33 tých skladatelov. Chodila tam taky nějaká Anežka Gorlová,
00:18:37 ta jich měla zložených dvacať. No a ona se tam velice chválila,
00:18:40 jaká ona je průkopnica těch socialistických pesniček.
00:18:45 Ale já jsem povedal: Čo? Já som ich složil niekedy ráno i dve.
00:18:48 A ona povedala, že to není od srdca, keď je to narychlo zložené.
00:18:52 Já jsem chtěl dvojčata.
00:18:54 Tak jsem sháněl dvojčata a Macourek mi říkal:
00:18:57 Hele, já znám dva kluky, to jsou dvojčata, ti by se ti hodili.
00:19:01 Tak jsem si je vzal. A byl tam ten paradox,
00:19:04 že oni byli ti vojáci, měli uniformy
00:19:08 a okolo byli taky všichni lidi v uniformách,
00:19:10 protože ty kroje to je než uniformy.
00:19:13 Viděl jsem, jak moji rodiče, předkové, rodina a celá dědina
00:19:16 a takřka všechny slovácké dědiny s velikou úctou kroj oblékali,
00:19:20 vážili si a chránili si ho, proto jsem si na malý památník,
00:19:24 který jsem postavil s velkými překážkami, napsal:
00:19:29 Mějme úctu a lásku k práci našich předků.
00:19:32 Oni byli tehdy, a to v té Moravské Hellas je,
00:19:36 vlastně něčím, čím se zdůvodňovaly ty likvidace těch Medků,
00:19:41 těch Istlerů, prostě toho skutečnýho malování.
00:19:46 Toho Piesena, který měl i ten duchovní rozměr.
00:19:50 A tihle šmejdi vlastně tam křepčili
00:19:53 a dělaj to dodnes, víte, to je na tom to strašlivý.
00:19:58 Takže jsou potom takový ti všelijaký cimbalisti,
00:20:02 co hrají s nějakýma jazzistama.
00:20:05 On robil zkrátka sbírku ve všeckém, čo sa dalo.
00:20:08 A snad keby ho někdo upozornil, že to němá vkusu a němá to ceny,
00:20:13 takže istě by to aj zrušil.
00:20:16 Ale čo by sa hodilo, dát pre hlavné muzeum.
00:20:19 Bozkajte ma.
00:20:21 A čo nie zrušit to, někde to hodit do jamy...
00:20:23 Když vy hledáte tak hluboký texty, a sám je v hlavě nemáte,
00:20:28 protože je nemám, protože to neumím,
00:20:31 nejsem tak moudrej, tak chodím mezi lidma
00:20:35 a hledám střepiny tý moudrosti. A ony jsou třeba v příbězích,
00:20:40 v tom, co konstatujou o svým životě, a já nevím co.
00:20:44 A já z toho dělám tu velkou kompozici,
00:20:47 který dávám další smysl.
00:20:50 Ale nemám pocit, že bych někdy někoho dokumentoval.
00:20:54 Já v těch lidech šťárám, já jim pomáhám,
00:20:58 aby na něco přišli, rozumíte? Aby něco udělali,
00:21:02 aby se něco stalo, aby se roztrhla ta opona chrámová
00:21:06 a člověk zahlídl něco vevnitř.
00:21:09 Představte si to. Děvčica mala krásné vlasy takové
00:21:12 jak len a ona naráz vyjde černá jak čert zabarvená!
00:21:15 Pysky si nabarví a pazúry a všecko. Tož já nejsu proti moderním věcem,
00:21:19 já mám všecko ráda pěkné, ale kam to spěje?
00:21:22 Za deset roků, vám řeknu, co za deset, za pět roků,
00:21:25 vám řeknu, tu není jedné děvčice.
00:21:26 Nikdo se mnou v prvním ročníku nechtěl točit,
00:21:30 s Jožkou Ort-Šnepem taky ne, tak jsme zbyli.
00:21:35 No a zbyli jsme si na spoustu let.
00:21:38 A měl jsem na toho Jožku Ort-Šnepa velký štěstí.
00:21:42 Takže s ním jsem udělal Moravskou Hellas,
00:21:45 mezitím jsem mu taky pomáhal s jeho cvičeníma
00:21:48 a pak jsme spolu udělali to Spřízněni volbou.
00:21:52 A taky jsme spolu dělali film v prvním ročníku to Nebe a silnice.
00:21:56 Protože on byl strašně hodnej a slušnej člověk,
00:22:00 a tak se rozhodl, že vstoupí do komunistický strany.
00:22:06 A teď prostě už tam dal přihlášku.
00:22:10 Oni ho tam nějak, ho k tomu tak jako měli,
00:22:13 protože bylo obecně známo, že je to slušný člověk.
00:22:17 A já jsem mu říkal: Proboha, cos to vyvedl?
00:22:21 Teď jsem mu to tak trošku vysvětlil, protože on byl z toho
00:22:24 Plaveckýho Čtvrtku, tak to tak jako neviděl moc vcelku.
00:22:29 Takže Jožka řekl, že do žádný komunistický strany nevstoupí.
00:22:34 No ale to začal frmol, protože on už byl kandidát.
00:22:38 To ho zvali ke Šmokovi a nevím kdo a teď ho probírali.
00:22:42 A Jožka, že ne, že tam nevstoupí. No a nevstoupil tam.
00:22:46 Já jsem Fojtík z Otrokovic. Su tady brigádně jako číšník.
00:22:49 Su taky zároveň lidovým vyprávěčem.
00:22:51 Však mnozí lidé mě velice dobře znajú.
00:22:53 No a co se týče Restaurací a jídelen,
00:22:55 tak Strážnice je pro nich opravdu velkým přínosem.
00:22:59 Mohlo tady být za ty dva dni asi tak šedesát tisíc lidí,
00:23:02 když to tak shrknem, tak ve víně se prodalo
00:23:06 takových čtyřicet až padesát tisíc litrů vína.
00:23:09 Od Hellady, po té strašné zkušenosti, jsem si ten svět...
00:23:15 Vlastně tam jsem si uvědomil, že vlastně to umím dělat,
00:23:19 když se směju. A tím to pro mě všecko skončilo,
00:23:24 Úvahy o kráse, o dobrotě,
00:23:27 o laskavosti, o svědomí, o mravnosti.
00:23:32 Prostě to jsem všechno hodil za hlavu, poněvadž jsem věděl,
00:23:35 že v tom momentu toho smíchu vlastně mám oporu,
00:23:41 když to teď řeknu tak jako blbě, v tom...
00:23:45 V tý podstatě bytí.
00:23:48 Tak ten národopis vlastně už je v koncích,
00:23:53 už to vlastně zahynulo vlastně skoro všechno
00:23:56 a jenom málokdy se nám podaří něco takového najít.
00:24:00 Připadá mně to jako taková ta skapávající kráva,
00:24:04 která už je v posledním tažení. A už třepe těmi papučami.
00:24:09 No a teď všichni na ni se vrhli, kdo ještě má ruky a nohy,
00:24:12 aby z ní poslední kapku mléka dostali.
00:24:15 A ona chuděra už ani nedojí, jenom krev cedí.
00:24:20 A tou poslední kapkou své krve všechny nás,
00:24:25 ty filmaře, televizory a výzkumníky...
00:24:30 Já jsem byl na vojně v Armádním filmu,
00:24:36 kam mě vyměnili za magnetofonový pásky od normálního útvaru.
00:24:42 A v tom Armádním filmu
00:24:45 jsem udělal nejdřív takovej magazín.
00:24:50 Ten se měl hrát v televizi a ta televize ho zakázala.
00:24:53 Byl k osvobození Ostravy.
00:24:57 Z ostravského Palace Hotelu, hovoří artisté o vojně a dřině.
00:25:01 Náš program začíná paní Bernandová Helena.
00:25:05 Ona je žonglérka, sólovej výstup má.
00:25:08 Ona totiž dříve pracovala se svým manželem
00:25:11 a on teď už je v penzi, tak ona pracuje sama.
00:25:14 Taky jsme dělali aj za války a ty cirkusy jely, jely.
00:25:18 No a potom cirkusy přestaly, protože už jako Němci cúvali,
00:25:22 tak to byl zakázaný potom.
00:25:27 A já jsem tam měl takovou krásnou scénu, jak jedna paní,
00:25:31 co jí zabili manžela a syna u Dukly
00:25:34 a druhej syn potom odešel po válce do Hagany do Izraele a tam bojoval.
00:25:40 A ona si sbírala stanioly, dělala si z nich takovou kouli
00:25:45 a říkala: Podívejte se. To je jediný, co mi zbejvá.
00:25:49 Z těch staniolů od těch bonbónů si dělala tu kouli.
00:25:52 No a tak tam byly takovýhle atrakce. No a to zakázali.
00:25:57 Já mám teď druhého manžela, který byl taky zahraniční voják,
00:26:02 velmi dobrý člověk, charakterní člověk.
00:26:06 Jsem mu vždycky řekla: Muž je nahraditelný,
00:26:09 jenom děti nejsou nahraditelné. To je moje řeč stále.
00:26:14 Takže teď bylo o to, že jsem měl hroznej strach,
00:26:17 že mě odsud vyhoděj.
00:26:19 A tak jsem udělal ještě jeden Armádní měsíčník.
00:26:24 A ten jsem udělal... Nechal jsem si poslat střelby
00:26:28 ze všech armád Varšavský smlouvy, takže jsem měl střelby v horách,
00:26:34 na moři, na zemi, z letadel, prostě všecky střelby.
00:26:40 Tak jsem udělal měsíčník, kde se střílelo od začátku až do konce.
00:26:45 A se sestrou jsme v noci napsali komentář.
00:26:51 To jsme seděli, až jsme plakali smíchy.
00:26:55 A tam jsme psali takový věty: Dobře, chlapci, říká náš velitel.
00:27:00 Teď si představte, že to skončilo
00:27:05 a ten velitel toho Armádního filmu v tý projekci za mnou přišel,
00:27:09 takhle mě plácnul po zádech a říkal:
00:27:12 Tak vidíš, soudruh Vachek, když se chce.
00:27:18 Takže tam jsem pochopil, že když si z něčeho děláte srandu,
00:27:22 že to skutečně ta moc nemusí jako srandu vůbec pochopit,
00:27:28 že naopak byste mohl udělat kariéru.
00:27:31 Já bych mohl v lecčem udělat kariéru.
00:27:34 Cvičný útok hloubkovými pumami na nepřátelskou ponorku.
00:27:47 Polští námořníci zpestřují ostré střelby svým kolegům tankistům.
00:27:54 Já jsem tehdy vlastně připravoval film,
00:27:57 který by byl na základě jako života Oldřicha Novýho.
00:28:02 A celý by byl v takovejch groteskních vidinách.
00:28:06 Měl začínat tím, že se Nový podhrabe pod vrata na Slovácku.
00:28:11 A já jsem měl vlastně nebo jsem předjímal v tom,
00:28:19 jak jsem to chtěl udělat, tu strukturu,
00:28:23 s kterou potom zářil ten Amarcord Felliniho.
00:28:27 Nakonec to dopadlo tak, že schválili Juráčkovi
00:28:31 ten jeho pitomej Hotel Ozon, kde běhalo spoustu holek,
00:28:35 jako že je po válce atomový. Tak jsem si říkal: No dobře.
00:28:41 A teď jsem tam seděl, pil jsem vodky
00:28:45 a už jsem byl takovej to a najednou přijel ten Koudelka,
00:28:48 na kterýho jste se ptal, a říkal:
00:28:50 Jedeš s náma na Slovensko. Tam jsou povodně.
00:28:52 Já jsem říkal: Nikam nejedu. Tady píšu scénář.
00:28:55 A on říkal: Když nepojedeš, tak tě zavřem.
00:29:03 Medveďov, Gabčíkovo, Palkovičovo jsou v přívalové vodě.
00:29:11 Ochranné hráze prosakují v délce sto osmdesáti kilometrů.
00:29:16 Tak jsem jel dotáčet
00:29:18 a ten film dělal jeden docela šikovnej režisér Armádního filmu,
00:29:24 kterej byl bohužel alkoholik
00:29:27 a nemohl ten film dodělávat, protože musel na léčení.
00:29:30 A takže já jsem tam jako něco natočil,
00:29:33 ale už jsem tam vlastně přijel po povodních, rozumíte?
00:29:36 A pak jsem zoufale ten film chtěl, aby to aspoň mělo nějaký smysl,
00:29:40 tak jsem skládal k tomu nějaký titulky z novin
00:29:45 a takový voloviny.
00:29:47 Takže prostě abych tam dostal aspoň nějakej humor.
00:29:52 Důchodci, které nezastihla splátka červnových důchodů
00:29:55 a kteří evakuovali do českých krajů, nechť se o důchod hlásí
00:29:58 písemně na správě důchodů v Bratislavě, ulice 29.augusta,
00:30:02 číslo 8. V hlášení je třeba uvést bývalou i nynější adresu,
00:30:06 číslo, pod kterým se jim důchod přiznal, jakož i výši důchodu.
00:30:10 Tam třeba jsem měl krásnou scénu. Jedna ženská chodila s lopatou,
00:30:15 kradla z tý hráze, co jako bránila Dunaji,
00:30:19 aby se rozlil, štěrk a nosila si ho na zahrádku na cestičky.
00:30:24 A tam si s tím vysejpala cestičky.
00:30:27 Rozumíte? Takže to byl jeden z důvodů, proč praskly ty hráze
00:30:31 na Slovensku a zatopily Gabčíkovo.
00:30:33 Jenomže to oni vůbec nepochopili a já jsem jako dostříhal
00:30:37 a myslel jsem si, jak je to relativně slušnej film.
00:30:39 A do toho přišel třeba ten film toho Farajzla,
00:30:43 který to Slovensko udělal. A tam byli ti hrdinové,
00:30:47 co pracovali v noci a sypali a voda se valila.
00:30:50 Přesně to, co já nenávidím a čemu se směju.
00:30:54 A to byl tehdy velice úspěšnej film
00:30:57 a já jsem tak byl jako to. Tak jsem pochopil,
00:31:00 že mám říct ne i v takovejch věcech.
00:31:03 Jenomže já jsem zoufale chtěl, aby si mě v tom Armádním filmu nechali,
00:31:07 protože tam těch kasárnách to bylo o mozek.
00:31:12 Už nyní pracuje v okresech Komárno, Dunajská Streda a Nové Zámky
00:31:15 65 pracovníků pojišťovny, aby mohlo být vypláceno pojistné
00:31:19 či zálohy na pojistné nebo zálohy na státní podporu.
00:31:22 Výše podpory nepřevýší čtyřicet tisíc korun.
00:31:25 Vlastně generační nástup znamenaly ty Perličky.
00:31:29 Tak já jsem měl jít dělat jednu z těch Perliček.
00:31:33 A já jsem řekl, že ne, že tohle dělat nebudu.
00:31:36 Pro mě ten Hrabal zas tak zajímavý nebyl
00:31:39 a hlavně jsem se nechtěl na nikoho navěsit.
00:31:42 Teď ta věc byla taková, že jsem chystal to Kdo bude hlídat hlídače.
00:31:48 To jsem začal psát hned po tom šedesátým třetím,
00:31:51 to s tím Oldřichem Novým.
00:31:54 A tam byly takový věci jako uranovej průmysl
00:31:58 a takový švandovní věci, takovej dudák českej,
00:32:02 co chodí po školách a učí děti "hmatié",
00:32:10 Takové různé "hmatié".
00:32:13 A jaksi vrátíš se domů, polévka na stole,
00:32:21 neznáš hmatié a jsi okamžitě v prdeli.
00:32:24 A oni mi to zastavili. A já jsem dělal
00:32:28 ve stejný dramaturgii, co dělal Forman s Passerem a s Papouškem.
00:32:34 A když mi ty dramaturgové jaksi tohle řekli
00:32:39 a pak se přede mnou zapírali, protože já jsem se nechtěl nechat.
00:32:43 A ten šašek se mi smál do obličeje.
00:32:46 To znamená, co se z toho dá vyvodit.
00:32:50 Vynikající, důležitý filmy Formana i pak toho Passera,
00:32:57 jak jsem říkal předtím, taky vynikající,
00:33:00 přitom v duchu úplně jiným, podle mě pokleslým.
00:33:07 Ale oni přesně odhadovali tu míru, co v tý době prochází.
00:33:14 A já jsem ji neodhadoval.
00:33:16 A věděl jsem, že tady, když se budeš hádat o to,
00:33:19 aby tě pustili z natáčení do tohodle filmu,
00:33:21 proběhne několik měsíců a nebudeš mít vůbec nic.
00:33:25 A tak jsem šel udělat to Spřízněni volbou.
00:33:31 Tohleto, co dneska se děje, ten celej proces demokratizovat národ,
00:33:34 ten život, ono to ani tak nešlo z úst,
00:33:38 všechny tyhlety myšlenky
00:33:40 z úst těch soudruhů z předsednictva strany.
00:33:43 Tohlecto šlo z úst členů Ústředního výboru strany!
00:33:48 Jeden byl z Prahy, druhý byl z Ostravy,
00:33:50 třetí byl z Brna, jinej byl z vesnice.
00:33:53 Pátý byl z nějaký fabriky. Nezávisle na sobě.
00:33:56 Jeden o druhým nevěděl, jak kdo bude mluvit,
00:34:00 s čím bude kdo vystupovat. To bylo nakonec společné myšlení!
00:34:05 Potkal jsem Borovičku na ulici, bylo to jaro, říkám:
00:34:11 Nemohl bych točit? A on říká: Přijď si zejtra pro kameru.
00:34:17 Rozumíte? Tak jsem si přišel pro kameru.
00:34:20 A tehdy se dělo to, co všichni sledovali,
00:34:25 kdo teda bude tím prezidentem po Novotným.
00:34:28 No tak jsem se do toho hned dal. Objevilo se tam něco,
00:34:32 co se tady objevilo těsně po revoluci v devětasomdesátým,
00:34:37 že ti, co se dostali nahoru, tam byli tak noví,
00:34:43 že kdokoliv za nima přišel a usmál se na ně,
00:34:48 a oni se tak báli těch předchozích, vlastně byl jejich přítel.
00:34:55 Oni to cítili a oni byli rádi, že za nima někdo přišel.
00:35:00 A když s nima mluvil v tom duchu, jako že je má rád
00:35:06 i ty myšlenky, co oni mají, a to jsem měl rád,
00:35:10 tak jsem vlastně šel od jednoho ke druhýmu.
00:35:13 Já jsem, myslím, začal u Smrkovskýho,
00:35:16 ten mě poslal k Černíkovi. Černík mě poslal k těm dalším.
00:35:24 A takhle jsem je vlastně obešel.
00:35:27 A fantastický bylo,
00:35:30 že toho Dubčeka jsem si chytil na ulici.
00:35:33 Stáli jsme před tím ÚV, až půjde, a on nás pozval
00:35:38 a pak nám dal přednost před francouzskou televizí,
00:35:42 protože věděl, že jsme pro něj potřební.
00:35:46 No ja neviem. My sa so súdruhom Špačkom sejdeme,
00:35:48 ja sa musím naobedovať a potom se dohodneme.
00:35:51 Ja sa tam musím podívat, jak tam mám zavolaných súdruhov niektorých,
00:35:54 lebo tam mám práve organizované na toto obdobie práce,
00:35:58 ktoré sú spojené s poslednými prípravami plenárného zasadnutia
00:36:02 ústredného výboru strany. Takže ak to bude zodpovedať,
00:36:06 tak sa dohovoríme. Dobře?
-Tak my budeme tady čekat dneska.
00:36:09 No tak počkajte, no.
00:36:12 Když potom jsem ho na těch dvacet let ztratil,
00:36:15 protože to bylo šedesát osm... Vlastně 21 let. Šedesát devět.
00:36:22 Představte si, že po tom jednom natáčení
00:36:26 my jsme se potkali na ulici. On se na mě podíval...
00:36:32 Já jsem chtěl zase dovnitř. A on na mě udělal:
00:36:36 He, he, he! Přece jsme se stretli.
00:36:40 Tak jsem si říkal: Je todle možný?
00:36:44 Tak on třeba měl ten film a mohl mě tam vidět,
00:36:48 ale jsem tam v jednom záběru, rozumíte mi?
00:36:51 To je něco tak... Protože to byla veliká osobnost.
00:36:55 A oni ty lidi to taky nějak cejtí, jakýsi porozumění.
00:37:01 Ja som sa tak tešil na tento Den učitelov
00:37:05 a predtým som si to tak trošku aj vyhradil.
00:37:07 Keď som robil ešte na okrese, tak sme mali taký dobrý vzťah
00:37:12 a taký kontakt s týmito pracovníkmi.
00:37:14 Taký aj ľudský, aj stranícky.
00:37:18 No a akorát sme mali zasadnutie, tak som tam nemohol ísť,
00:37:22 tak som sa len tým dopisom obrátil na nich
00:37:25 a chcel by som práve,
00:37:27 chcel som týmto aktom sa k nim nejako prihovoriť.
00:37:30 Tehdy nebo krátce předtím přivezli šestnáctky,
00:37:36 který byly zvukový, aby se Novotný a ta jeho parta,
00:37:41 když je jezdili točit na Hrad, cejtili dobře,
00:37:45 aby tam nevrčely kamery. Díky tomu se stalo,
00:37:48 že najednou ty šestnáctky se ocitly v Čechách,
00:37:52 protože Moravská Hellas je točená těmi normálními hrčáky nezvukovými
00:37:58 a když chci udělat zvukovej záběr, tak tam jede jaksi
00:38:05 ateliérová zvuková kamera na kolejích v Moravské Hellas,
00:38:10 kterou dávají na ty koleje čtyři chlapy. Chápete?
00:38:14 To je ta autenticita. A najednou prostě Ort-Šnep pobíhá s kamerou
00:38:19 po sálech. Víte, jaký to byl zázrak?
00:38:22 Tak my jsme si to úplně užívali. A teď ještě se objevily,
00:38:26 k tomu se objevily i směrový mikrofony.
00:38:29 -Na jakou vzdálenost to chytá?
-To je závislý na prostředí.
00:38:34 -Tak do deseti metrů.
-Do desíti metrů, no...
00:38:37 Je to daný tím hlukem samozřejmě a taky jestli akustika...
00:38:43 Na ulici, když jde, tak deset metrů za chlapem?
00:38:50 To je jaká výroba?
00:38:56 -A z auta do auta?
-To ne. -Nechytí.
00:38:59 Před natáčením jsem tak náhodou potkal Passera a ten říkal:
00:39:04 Musíš třeba klíčovou dírkou se tam dostat.
00:39:09 Já jsem si pak na tu klíčovou dírku vzpomenul, když nás vyhodili,
00:39:13 tak jsem říkal zvukařovi: Strčte ten mikrofon k tý klíčový dírce.
00:39:25 Nechtěli nás seriózně, se vší vážností.
00:39:30 Věnovali jsme na to každej spoustu času a teď najednou jenom proto,
00:39:33 že pár držkounů vyskočí, tak my od toho utečeme?
00:39:36 Ten Svoboda už byl napůl senilní.
00:39:40 Ty momenty, kdy prostě chodil a zatknul s pistolí v ruce
00:39:45 celou německou jednotku sám, jak se o něm vypráví,
00:39:49 to prostě už bylo pryč.
00:39:53 Přišel jsem z cvičiště, nechal jsem rotu na dvoře kulometnou
00:39:59 a šel jsem se podívat, v jakém pořádku jsou ubikace.
00:40:02 Přijdu na dvě místnosti a vidím rozházené postele!
00:40:06 Když jsem ten materiál natočil, tak jsem se, myslím, potkal
00:40:10 s Vašulkou, tomu jsem to ukazoval a ten říká:
00:40:14 Tohle prožeň televizí a ten Svoboda bude vyřízenej. A nezvolej ho.
00:40:20 A já jsem říkal: Ne, já do toho nemůžu zasahovat.
00:40:23 Kdykoliv přijde a s takovým chlubivým tímhle povídá:
00:40:27 No to bylo nemožné. A tak dál.
00:40:32 A já povídám: A všech dvanáct bylo?
00:40:35 Ta specifická přiblblost toho Svobody
00:40:40 fungovala v momentě,
00:40:43 kdyby oni je taky mohli nechat v tom Rusku postřílet,
00:40:47 Vždyť oni chvíli předtím popravili toho Nagy a tohle.
00:40:53 Já povídám: Tak podívejte se. Vy zůstaňte tady.
00:40:59 Já sem pozvu rotu. A vy všech těch dvanáct postelí sám ustelete.
00:41:04 Docela pro mě je záhadou, jak jsem natočil u Smrkovskýho
00:41:09 v kanceláři toho Husáka se Švermovou,
00:41:12 když tam ten Husák vyjadřuje obavy nad tím dneškem,
00:41:18 aby to ten Dubček vlastně udělal správně,
00:41:22 aby se to nezvrhlo v něco. A ona mu říká: V co jako myslíš?
00:41:27 No a on říká: V to, co nechceme. V to, co nechceme.
00:41:31 Nemáš obavu z toho, že se to vybočí někam v Praze?
00:41:34 -Dneska?
-Ne dneska. Tak vůbec v Praze.
00:41:37 -Ne.
-Ne?
00:41:39 Já myslím, že už celkem je to podchycený.
00:41:43 Totiž kam myslíš vybočí?
00:41:45 No, kam nechceme.
00:41:48 Kam nechceme.
00:41:50 A tam vidíte už, jak on už se převlíká,
00:41:54 jak se nabízí na ten jinej svět.
00:41:58 A to bylo ještě před Srpnem.
00:42:00 A to mě zarazilo, že jsem to tam vůbec natočil,
00:42:05 protože mi to připadalo dost nepodstatný.
00:42:08 Ani ten Husák tehdy nebyl podstatná figura.
00:42:11 On žádnou zvláštní... Já nevím, jestli on byl místopředseda vlády,
00:42:15 nejsem si jistej, možná ani to nebyl.
00:42:18 Ale hlavně prostě jsem si potom říkal:
00:42:22 Hele, to museli ti Rusové vidět, takhle si ho přečetli a říkali:
00:42:26 Vždyť to je náš člověk.
00:42:28 Doktor Gustav Husák, místopředseda poslanecké sněmovny.
00:42:33 Já vám řeknu, že v celý Spřízněni volbou
00:42:37 jsem nedal asi dva záběry, který bych tam rád viděl.
00:42:42 Jeden byl záběr ředitele Barrandova Poledňáka,
00:42:48 kterej měl podepsat mé honoráře, a řekl tam asi desetkrát
00:42:53 nebo dvacetkrát za sebou yes do telefonu, nic víc.
00:42:56 Ale oni mně vysvětlili, že mi nedá pořádnej honorář,
00:43:00 a já jsem... Víte, to byla doba, kdy jsem se oženil,
00:43:05 narodil se mi syn, neměli jsme nic, bydleli jsme v kutlochu,
00:43:09 tak to jsem si řekl: To už je příliš velkorysé
00:43:13 nevyhodit toho Poledňáka vzhledem k tomu,
00:43:17 že bych mohl konečně jednou něco vydělat.
00:43:20 Druhá věc.
00:43:22 Jedna věta se nelíbila Smrkovskýmu.
00:43:26 A jak už bylo potom po tý okupaci
00:43:32 a jak už chodili na Barrandov, přišel Smrkovský,
00:43:37 ale už s nima tam chodili takoví lidi jako Vladimír Čech
00:43:42 a já nevím co.
00:43:44 Tak ten Smrkovský se se mnou zastavil a říká,
00:43:48 že tam nějakou větu by tam nechtěl. Tak já jsem mu ji vystříhl.
00:43:53 Tobě to řeknu, soudruhu Jodasi, když... Co?
00:43:58 Počkej, já ti na to odpovím,
00:44:01 poněvadž z tvýho článku čpí ideologie,
00:44:05 kterou tady zanechali po sobě Němci,
00:44:08 ten Goebbels, to svinstvo antisemitský,
00:44:12 tím je naplněn ten tvůj pamflet.
00:44:18 Já ti povím něco o těch Židech, který vám ležej...
00:44:21 Je jich tady v republice pět a půl,
00:44:23 byli taky ve východní armádě s Ludvíkem Svobodou,
00:44:28 který před týdnem seděl u mě a vyprávěl mi o tom.
00:44:32 Když naše jednotka na východě,
00:44:34 která šla do první bitvy u Sokolova,
00:44:37 tak jich bylo tisíc, z toho bylo pět set Židů.
00:44:41 Ta forma vzniká, až když máte něco na mysli.
00:44:45 A ta vzniká jako sama. To víte, jak to udělat.
00:44:51 Já třeba, podívejte se,
00:44:53 když se cejtíte takhle jako otevřenej,
00:44:57 milujete ten objekt, nenávidíte určitý složky toho objektu,
00:45:03 těm se vlastně vysmíváte a posmíváte,
00:45:07 ale protože je to výraz lásky, tak to potom je jako vnitřní smích.
00:45:12 A to když máte, tak vás to zanese,
00:45:16 abyste toho kameramana klepl do zad,
00:45:20 kdy to má pustit, protože to právě ten bengál vypuká.
00:45:25 Každý má právo života, ale na život lepší!
00:45:29 Aby neměl obavy, že ráno když vstane,
00:45:32 že když k němu někdo zazvoní,
00:45:34 aby věděl, že to je mlíkař, a ne estébák nebo esenbák.
00:45:45 Císař!
00:45:49 Císař! Císař!
00:45:51 Rozeznávám ty záběry, který svítěj.
00:45:54 No a tak je vytahám. Pak postupuju úplně debilně,
00:45:58 jako chronologicky. A když už to chronologicky nedrží,
00:46:04 tak v tom udělám nějakou šarádu.
00:46:06 Nic jinýho s tím nemůžete dělat.
00:46:09 Takže my jsme měli špatnej začátek, tak jsme událost na konci,
00:46:15 to dělají často romanopisci, tu klíčovou událost,
00:46:19 že byl Svoboda zvolenej, jsme dali dopředu,
00:46:23 tam byl zvolenej a pak jsme rozjeli celou tu volbu.
00:46:26 A najednou to dostalo rytmus
00:46:27 a pak už to šlo víceméně chronologicky.
00:46:31 Prohlášení kulturních pracovníků,
00:46:33 které bylo uveřejněno ve včerejším tisku,
00:46:36 zejména pokud jde o charakteristiku vlastností
00:46:42 nebo výčet vlastností,
00:46:44 kterými se má vyznačovat osobnost prezidenta republiky,
00:46:50 že jsou proti tomu, aby v čele republiky stál voják,
00:46:55 že poukazují na vysoký věk generála Svobody...
00:47:01 Tehdy si toho všiml Effenberger a napsal o tom
00:47:05 takovej malej článek, ještě potom s Honzou Svobodou
00:47:09 to dělali nějaký větší,
00:47:12 prostě o těch surrealistickejch kvalitách
00:47:17 toho filmu, protože to je vlastně to,
00:47:21 s čím teda básník pracuje.
00:47:27 Že natočí věci, nad kterejma žasne.
00:47:31 A to je ta nadreálná kvalita, ta sur-reálná, nad-skutečná.
00:47:40 Národní shromážděni Československé socialistické republiky
00:47:45 jako představitel všeho lidu vás zvolilo prezidentem
00:47:50 Československé socialistické republiky.
00:48:01 Slibuji na svou čest a svědomí
00:48:05 věrnost Československé socialistické republice
00:48:10 a věci socialismu.
00:48:13 Své povinnosti budu konat podle vůle lidu
00:48:17 a v zájmu lidu budu dbát blaha republiky
00:48:21 a zachovávat ústavu a ostatní zákony socialistického státu.
00:48:30 Oni se mě ptali, jestli nechci státní cenu v devětašedesátým.
00:48:34 Já jsem říkal: Já bych to nevzal. To je Klementa Gottwalda cena.
00:48:37 Tak to ani ti dotyční, co to chtěli navrhnout, to ani nenavrhli.
00:48:41 Víte co? Ono máte určitý...
00:48:45 Já na sebe dávám pozor, rozumíte?
00:48:49 Protože já vím, že bych...
00:48:51 Já bych byl strašně bych bohatej,
00:48:54 slavnej, prostě všecky tyhle atributy,
00:48:58 ale na druhou stranu taky vím, že když jsem důslednej
00:49:03 a když dělám takový jako vyhlášení všelijaký o sobě,
00:49:07 jako že nedělám reklamy, protože je to neslušný,
00:49:11 tak oni to vědí, ale vědí to taky ti mí studenti a vědí,
00:49:15 že jsem důslednej. A já jim pak můžu některý věci taky vykládat.
00:49:24 Já jsem o tom vůbec nevěděl. Já jsem v klidu spal až do rána.
00:49:28 Ráno jsem se probudil, sbalil jsem se a jel jsem
00:49:31 do střižny stříhat Spřízněni volbou.
00:49:35 A když jedu tou tramvají, tak se mi to zdálo nějaký divný,
00:49:39 ti lidi si něco říkali, tak jsem se zeptal, co se děje.
00:49:43 Oni mi to řekli, tak já jsem vystoupil s tý tramvaje,
00:49:46 jel jsem domů a tam jsem zůstal sedět.
00:49:51 No, dva dni jsem tam seděl, ten den a ještě ten další
00:49:55 a koukal jsem se na televizi a úplně jsem z toho byl...
00:49:58 Vůbec nic už jsem nedělal. A ten třetí den jsem šel do města,
00:50:02 sehnal jsem kameru a šel jsem točit.
00:50:05 To jsem měl velký materiál zvukovej na šestnáctku v kontaktech,
00:50:11 takový lidi jako Kriegl nebo Smrkovský,
00:50:14 když četl ten projev do rádia a brečel.
00:50:18 Nebo když se vrátili z Moskvy
00:50:20 a Dubček tam chodil s rozbitou hlavou.
00:50:23 Nebo když se Černík zhroutil na zasedání vlády
00:50:26 po tom návratu z tý Moskvy, protože dostal
00:50:29 nějakou srdeční slabost. No, takový roztomilý věci.
00:50:33 Mezitím jsme třeba natočili taky toho Palacha,
00:50:37 jak se v takovejch těch dokumentárních filmech objevuje
00:50:40 záběr takovej bílej s Palachem, takhle se jako otevřou dveře,
00:50:44 tak to je můj záběr. To je jedinej, co jsem jim dal.
00:50:48 Začátkem jara nebo po Novým roce, mně to tak připadá, byl Berlín.
00:50:53 Ne Berlín, Oberhausen.
00:50:56 Tam jsme to zahráli a já jsem tam dostal ty dvě nějaký hlavní ceny.
00:51:03 A jel jsem zpátky.
00:51:07 Měl jsem dost peněz, mohl jsem tam zůstat.
00:51:11 Ale to mně připadalo trapný odsud zdrhnout,
00:51:15 tak jsem se vrátil.
00:51:18 A šel jsem stříhat ten materiál z toho srpna.
00:51:21 No a s tím druhým filmem už nás vyhodili.
00:51:25 A já jsem takhle vzal tu šestnáctku...
00:51:29 Protože to už byl konec, to už s tím nešlo nic dělat.
00:51:33 Vzal jsem tu šestnácku... Na to, abych to sbalil
00:51:36 a odjel někam do ciziny, to by mně bylo hanba bejvalo.
00:51:40 Tak jsem to odnesl na dramaturgii a protože všichni věděli,
00:51:43 že ten materiál mám, tak jsem nechtěl,
00:51:48 abych o něm věděl, poněvadž jsem věděl,
00:51:51 že na mě někdo zařve a já mu řeknu:
00:51:53 Támhle to mám pod postelí. Tak si to odneste.
00:51:56 No a taky jsem se o tom už nikdy nedověděl,
00:51:59 protože když byl devětaosmdesátej, já jsem ty lidi hledal,
00:52:03 tak se ukázalo, že jsou všichni mrtví, co tam tehdy seděli.
00:52:09 Bylo nějaký kino postavený na jinejch principech,
00:52:15 kde tý reality nebylo tolik.
00:52:18 To znamená ale kino, kterýho si člověk mohl vážit.
00:52:22 To znamená, že existoval, já nevím, Krškův Stříbrný vítr,
00:52:27 Krškův Měsíc nad řekou, Helgeho filmy.
00:52:31 A pak byl ten Vávra, kterej byl jako chameleon,
00:52:35 kterej se transformoval jako z podoby do podoby, že jo,
00:52:39 protože vždycky věděl, co já taky vím,
00:52:42 že člověk musí dávat pozor, co dělají ti mladší,
00:52:48 aby se udržel myšlenkově v kondici.
00:52:50 A ti lidi, co se jim říká nová vlna,
00:52:53 to jsou ti ostatní, ti se toho snažili jakýmsi způsobem zbavit.
00:52:58 Buď v příklonu k takový tý nejsprostší realitě,
00:53:05 který si nikdo nevšímal, jako jsou ty samoobsluhy u Formana
00:53:10 anebo u toho Schorma,
00:53:16 jaksi do toho reálnýho světa zanášet takový velmi vznešený teze,
00:53:24 který někdo řekne sem tam jako u cirkusu nebo při manželský hádce.
00:53:29 To znamená, že byl, jak to do toho dostat...
00:53:32 Nebo u tý Věry, která popisuje vlastně život
00:53:37 tý zlatý mládeže v Praze.
00:53:39 Já vám řeknu, že když oni začínali dělat jeden vedle druhýho,
00:53:43 tak jsem to miloval, protože každej z nich byl jinačí.
00:53:49 A pak když jsem je viděl stárnout, tak mně vstávaly vlasy hrůzou.
00:53:54 A to ne kvůli tomu stárnutí, ale kvůli tomu,
00:53:58 jak zplaněly ty myšlenky,
00:54:01 jak z nich zůstávaly jenom takový jako... No, nechci říkat.
00:54:09 Ten osmašedesátej a to, co mu těsně předcházelo
00:54:13 a co bylo chvíli po tom,
00:54:16 bylo to nejdůležitější na tom minulým století.
00:54:20 Tam byla skutečně snaha jako o vnesení nějaké,
00:54:25 nechci říct demokracie, ale vlády lidu.
00:54:29 Přitom si myslím, že je to aktuální
00:54:33 a že to bude zase aktuální.
00:54:35 Teď se všichni revolucionáři cítí poplivaní,
00:54:39 protože bohužel jako udělali tolik sajrajtu
00:54:42 mimo teda těch revolučních činů, že jsou poplivaný.
00:54:48 Ale jako je to něco,
00:54:50 co vlastně v dějinách pravidelně existuje,
00:54:54 jsou takový chvíle.
00:54:56 Byl Cromwell, byla Francouzská revoluce.
00:55:00 To znamená, že to jsou nutný, nádherný projevy lidskýho ducha.
00:55:07 No a já jsem rád, že jsem v tý době mohl být mladej.
00:55:14 Někdy když o tom přemýšlím, tak si říkám,
00:55:17 že jsem byl příliš mladej.
00:55:20 A někdy si říkám zaplať pánbůh,
00:55:23 protože jsem ještě dneska při smyslech.
00:55:26 Jsou lidi, co v tý době byli dospělí
00:55:29 a dneska už jim to myšlení odchází.
00:55:32 Tak já jsem ještě na tom přelomu, že vím, kde jsem.
00:56:36 Počkejte, vy pacholci, až vás chytím!
00:56:51 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2009
Karel Vachek (*4. 8. 1940 – † 22. 12. 2020) si vždy tvrdě stál za svým přesvědčením, což mu rozhodně vstup do kinematografie neusnadnilo. Už za studií režie hraných filmů na FAMU byl na rok poslán „na převýchovu“ do továrny. Jeho demaskující postoj k realitě to však nezměnilo a ve svých krátkometrážních snímcích na hranici fikce, dokumentu a subjektivního komentáře postupně utvářel vlastní koncept „vnitřního smíchu“.
Poprvé svůj osobitý přístup k realitě přesvědčivě uplatnil ve snímku Moravská Hellas (1963), v němž ironicky poukazoval na kýčovité zneužívání folkloru. K vrcholu jej dovedl na celovečerní ploše v neuctivém portrétu protagonistů Pražského jara Spřízněni volbou (1968), v němž bez glorioly a zábran zachytil průběh volby nového československého prezidenta. Mezi těmito projekty se Vachek snažil prosadit své žánrově těžko uchopitelné scénáře pro hraný debut, nicméně barrandovská dramaturgie dávala přednost jiným jeho vrstevníkům. Naopak několik nabídek Vachek sám odmítl, jelikož nebyly blízké jeho naturelu. Mezi nimi byla i povídka pro snímek Perličky na dně, jež by jej svázala s generací nové vlny.
Po srpnové invazi setrvával Vachek v Krátkém filmu, v polovině sedmdesátých let byl však propuštěn a pracoval manuálně. V letech 1979–1984 žil v emigraci ve Francii a USA, kde se živil jako reprodukční fotograf. K natáčení se opět dostal v 90. letech, kdy vytvořil rozsáhlou esejistickou tetralogii Malý kapitalista (1992–2002). Na ni navázal dalšími filozofujícími diagnózami české společnosti a současného světa, v nichž se na více než tříhodinové ploše splétají nečekané a originální souvislosti. Od roku 2002 Karel Vachek působil jako vedoucí katedry dokumentární tvorby FAMU. Dokument uvádíme jako vzpomínku na tuto výjimečnou osobnost, která nás včera opustila.
