Nestor českého surrealistického filmu znepokojoval světové publikum svými krátkými filmy již v časech nástupu československé nové vlny (2009). Režie M. Šulík

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Jan Švankmajer se narodil 4. 9. 1934 v Praze v rodině aranžéra výkladních skříní a švadleny. Vztah k výtvarnému umění a loutkám měl už od útlého věku – jako osmiletý získal od rodičů loutkové divadlo, které se stalo jeho nejoblíbenější zábavou. Vystudoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, kde se seznámil s pracemi Salvátora Dalího.

Klikněte pro větší obrázek
Tento zájem ho přivedl na loutkářskou katedru pražské DAMU, kde se specializoval na obor režie a scénografie. Už ve svém absolventském představení využil kombinace loutek a herců v maskách a především techniku velkých loutek s herci uvnitř, kterou později úspěšně uplatnil ve svých filmech Don Šajn a Lekce Faust. První kontakt s filmem uskutečnil při práci na krátkometrážním snímku Emila Radoka Johannes doktor Faust, na níž se podílel jako loutkoherec. V roce 1960 se oženil s výtvarnicí Evou, která inklinovala k surrealismu. Stala se jeho nejbližší spolupracovnicí a po výtvarné stránce se podílela na jeho filmech Kyvadlo, jáma a naděje, Něco z Alenky, Lekce Faust a Spiklenci slasti.

V pražském divadle Semafor založil skupinu Divadla masek a vedle divadelní práce se intenzivně věnoval výtvarné tvorbě. Na chodbách divadla měl v roce 1962 první výstavu, ale po roztržce s vedením divadla byla jeho skupina zrušena a on odešel do Laterny magiky, kde následující dva roky působil jako režisér. V roce 1962 natočil svůj první krátký trikový film Poslední trik pana Schwarzewalda a pana Edgara a vzápětí odešel i z Laterny magiky, s níž od té doby spolupracoval pouze externě. Od té doby byl umělcem na volné noze, ať už jako výtvarník nebo filmař. Jako scénograf spolupracoval s Činoherním klubem, pracoval pro Krátký film Praha, natáčel také v zahraničí – natočil dva filmy v rakouské produkci ve studiu Petra Puluje. V roce 1970 se stal členem surrealistické skupiny v Československu a svoji tvorbu orientoval právě tímto směrem. Za film Historia naturae na téma „fantaskní zoologie“ obdržel cenu na festivalu v Oberhausenu.

V 70. letech v normalizačním období nemohl točit filmy a živil se jako trikař a výtvarník na Barrandově. Na určitý čas přesídlil do Bratislavy, kde možnost vlastní práce měl. Spolupracoval na filmech Adéla ještě nevečeřela, Upír z Ferratu nebo Tajemství hradu v Karpatech. V roce 1982 natočil krátký animovaný film Možnosti dialogu, jehož ohlas mu umožnil natočit první celovečerní snímek Něco z Alenky, který byl uveden do kin v roce 1988. Ten ho celosvětově proslavil a Švankmajer se stal pojmem v oblasti nekomerční animace. Toto postavení mu umožnilo získávat granty na další celovečerní projekty.

V roce 1992 založil společně s Jaromírem Kallistou produkční společnost Athanor, která měla sídlo ve starém kině v obci Knovíz na Kladensku. Ta se stala centrem pro jeho filmovou tvorbu v 90. letech. Roku 1994 natočil svůj druhý celovečerní film pod názvem Lekce Faust, v hlavní roli s Petrem Čepkem, který zde hrál jak Fausta, tak Mefistotela. Za tento herecký výkon získal Čepek in memoriam Českého lva. Roku 1996 natočil Švankmajer film Spiklenci slasti, kde groteskním způsobem nahlíží na problematiku sexuálních úchylek a dosahování slasti. Velkého úspěchu dosáhl s komedií Otesánek, za niž získal Českého lva za nejlepší film a za nejlepší výtvarný počin (společně se svou ženou Evou Švankmajerovou). V roce 2005 měl premiéru film Šílení, který je koncipován jako filozofický horor inspirující se osobností Markýze de Sade, kterého ztvárnil Jan Tříska a povídkami Edgara Allana Poea. Za výtvarnou koncepci a plakát k tomuto filmu získala Eva Švankmajerová in memoriam Českého lva. Na tomto filmu také spolupracovala jejich dcera Veronika Hrubá. Ostatně i jejich syn Václav Švankmajer pokračuje v rodinné tradici a je také autorem animovaných filmů.

Proč ho láká právě film?
Film má oproti divadlu jednu přednost: není závislý na okamžitém úspěchu u diváka. Může si na své obecenstvo třeba i několik let počkat. To divadelní představení nemůže. Začínal jsem jako divadelní režisér, tak vím, o čem mluvím. Divadlo také nevládne časem, tak jako film prostřednictvím střihu. Jinak je to pro mne jeden z mnohých výrazových prostředků, které používám k vyjádření svých pocitů, emocí, obsesí...

Foto: Kirké a archiv ČT
Převzato z časopisu ČT+
Jan Švankmajer
režisér, animátor a výtvarník

Jan Švankmajer

* 4. 9. 1934


Stopáž57 minut
Rok výroby 2009
 ST
ŽánrDokument