00:01:05Dobrý den, to, co uvidíte, se jmenuje Hříchy. Moje hříchy.

00:01:10Já nevím proč. Já s tím nesouhlasím.

00:01:13Jaképak hříchy? Hřích, to je něco, z čeho se má člověk kát.

00:01:18Zároveň slibovat, že už se toho nikdy nedopustí. A to já nemohu.

00:01:24To nejsou hříchy, ale alotria groteskního charakteru.

00:01:33Ty já jsem vždycky prováděl strašně rád.

00:02:01S Milošem jsme se potkali v Divadle ABC.

00:02:07Nějak extra sympatický mi nebyl. Pak jsem dostávala kytičky.

00:02:15Zpočátku jsem nevěděla, kdo mi je nosí do mé divadelní šatny.

00:02:20Kolegyně mi později řekly, že jsou od Miloše.

00:02:23Byl galantní, vymýšlel, kam půjdeme do společnosti, kam pojedeme.

00:02:36Nikdy jsem se s ním nenudila. Potom jsem se do něj zamilovala.

00:03:00Tady jsme měli byt.

00:03:05Kdoví, co se změnilo?

00:03:08Od majitele jsme zde měli připravený pokoj.

00:03:18Láhev vodky, něco k jídlu. Pro mne je to tady trochu jiné.

00:03:31Vždyť je to už takových 25 let.

00:03:38V divadle se proklábosí tolik hodin.

00:03:42Místo toho můžeme sednout do auta a dojet si do mlýna.

00:03:50Rázem se ocitneme v nádherném prostředí.

00:03:57Tekl zde potok, byla tu krásná tůň, ve které jsme se koupali.

00:04:04Potok bublal přes pole a byl teplý.

00:04:13Na chalupě mne to samotnou nebavilo, byla na samotě.

00:04:22Chtěla jsem, aby tam naši vzali nějakou moji kamarádku.

00:04:26Každá tam však jela jenom jednou, víckrát už nikdo s námi nejel.

00:04:29Táta nám totiž udělal program, museli jsme psát slovíčka a naučit se je.

00:04:35Potom nám dělal "politické školení" a vysvětloval nám různé pojmy.

00:04:41Vyzkoušel nás z marxismu a potom jsme konečně měli chvilku volna.

00:04:48Večer jsme museli napsat slohovou práci z celého dne.

00:04:55Stať, závěr, všechno, a potom nám slohové práce oznámkoval.

00:05:01Podle toho jsme mohli na druhý den zase někam jít.

00:05:08Někdy nás odvezl na koně. Všichni se k nám báli jezdit.

00:05:17Sekal trávu jako pantáta. Miloval okolí, potok.

00:05:22Ve svém prostředí se stal jiným člověkem.

00:05:34Na veřejnost byl vystřelen a musel hrát Miloše Kopeckého.

00:05:45Řekl jsem Plzákovi: trenýrky dolů. Z toho tohleto vzniklo.

00:06:04Bylo mi osmnáct, a rozhodla jsem se, že se odstěhuju.

00:06:12Otec mne příliš sledoval, ale já jsem si chtěla dělat, co chci.

00:06:17Vystěhovala jsem se ke svému bývalému manželovi.

00:06:22Táta se ho chtěl zbavit, a tak zavolal nějakému generálovi.

00:06:27Chtěl mu zařídit vojnu někde na Slovensku.

00:06:33Naštěstí to nevyšlo, generál to odmítnul.

00:06:40Slečno, svetříky tu mají špatné, ale růže jsou krásné i tady.

00:06:44- Slečno, růže.
- Kolik? - Co kolik?

00:06:47- Kolik je Vám let?
- 19. - Už? Tak devatenáct růží.

00:06:54To snad ani nemuselo být, ale já už stejně musím jít.

00:06:59Mám cvičení, víte? Na shledanou.

00:07:05Jak vidíte, najel jsem na ni znamenitě.

00:07:09Miloš měl pověst, že miluje ženy, to jsem samozřejmě všechno věděla.

00:07:21Dost lidí mi to rozmlouvalo. Nedala jsem si říct.

00:07:26Jsem tomu však ráda. Za dva roky začal zase brousit.

00:07:36Smiřovala jsem se s tím těžce. Měli jsme téměř před rozvodem.

00:07:48Přišlo mi úplně normální, že měl i jiné vztahy.

00:07:56Byla jsem na to odmalička zvyklá, takže mi to nepřipadalo zvláštní.

00:08:02Rodiče se kvůli tomu nikdy nehádali.

00:08:08Hloupé bylo to, že to věděli spolužáci a vyptávali se.

00:08:22Jeho partnerky jsem znala. Blíže asi tak tři.

00:08:31Brala jsem je jako kamarádky.

00:08:39Mnohdy byly s námi na chalupě i týden nebo čtrnáct dní.

00:08:46Byla jsem ráda, když tam nějaká byla, protože jsem se nenudila.

00:08:59Chodil mi je ukazovat jako lovecký pes, když má kachnu.

00:09:06Když jsem mu dámu pochválil, tak měl strašnou radost.

00:09:16Když neměl žádnou novou, tak se třeba dva měsíce vůbec neohlásil.

00:09:30Ptali jsme se, proč nepřišel, řekl, že nemá, co by přivedl.

00:09:37Byl galantní a k ženám se choval s obzvláštním šarmem.

00:09:45Byl dvorný a ženy to omračovalo.

00:09:51I v té poslední chudince vzbudil pocit, že je dáma.

00:09:56Měl prodavačky, modelky, manekýnky, začínající herečky.

00:10:12Hájil jsem vždy stanovisko, že nevěra nemá být zveřejněna.

00:10:20Odpověděl: "Ne, s tím nesouhlasím." A vyhrnul si límec.

00:10:27"Moje milenky jsou věc veřejná, já se za ně nestydím."

00:10:36Měl velice mladé milenky, asi 18 - 19leté.

00:10:55Velmi je všechny zkultivoval. Holky mu jsou dodnes vděčné.

00:11:07On byl zase vděčný jim za to, co ony udělaly pro něj.

00:11:16Bývala jsem pěkná holka a Miloš mi velice imponoval.

00:11:30Vrtalo mi v hlavě, proč nepatří mezi mé obdivovatele.

00:11:47Zeptala jsem se ho nakonec, zdali se mu snad nelíbím?

00:11:59A on mi řekl: "Pavlíno, nelíbíte.

00:12:04Prostě Vy nejste můj typ. Já jsem na ty sošné ženské:

00:12:11Nahoře nic, a ten spodek nádherný."

00:12:20Byl rád, když jsme nemuseli vstávat.

00:12:25Připravovali jsme si úžasné dobroty, které měl rád.

00:12:32Obložil se jídlem a pitím a poslouchal hudbu.

00:12:39Tu mne naučil znát.

00:12:50V rodině byla nějaká nedobrá atmosféra.

00:12:56Řekl jsem si, to bude zlý Silvestr.

00:13:00Odpoledne přijel Miloš autem v širáku a s lahví.

00:13:10Přijel s Mícou a stal se z toho jeden z nejlepších Silvestrů.

00:13:21Všechny jeho ženy měly něco do sebe.

00:13:28On také.

00:13:32Jako milovník nic zvláštního. Časem jsem měla možnost srovnávání.

00:13:42Říkala jsem si, co na něm bylo, čím mne vlastně fascinoval?

00:13:51S ním to nebylo o sexu, ale o erotičnu.

00:14:00Přímý sex? Ten ani pro něj nemusel být.

00:14:09Někdy se vyslovoval až brutálně o některých kolezích z divadla.

00:14:18Třeba: "No, ten má starou bábu. Jak tak mohou žít?"

00:14:30Život bez mladé krásné milenky si nedovedl představit.

00:14:39V divadle muži dělali totéž, co Miloš, jenomže tajně.

00:14:55Přišel za mnou, a nějakou dívku mi představil.

00:15:03Nikdo mne nemohl tedy překvapit.

00:15:10Řekli mi, že viděli mého muže s tou a s tou.

00:15:14Odpověděla jsem: "Ano, já o tom vím."

00:15:20Pokud ho dívka začala zpracovávat ke sňatku, nebránil se.

00:15:24V určitém okamžiku ale dívku opustil.

00:15:28Dívka pak vykládala, jak si tu budoucnost plánovali.

00:15:36Když nám řekla, že jí nabídnul sňatek, hned jsme odpověděli:

00:15:38"Holka, s tebou je konec. Rozchod, pláč, slzy."

00:15:45Mnohé dívky potom chodily za Janou Kopeckou.

00:15:50Svěřovali se jí, že je Miloš opustil.

00:15:59Miloš Kopecký odjel na Kubu s krásnou televizní hlasatelkou.

00:16:07Tam ho nikdo neznal. Kopecký zářil.

00:16:10"Hele, nikdo nechce podpis."

00:16:14Chodil ulicemi a říkal: "Nikdo na mne neukazuje.

00:16:21Mohu přejít ulici, a nikdo mne netahá za rukáv."

00:16:25Třetí den mu už to začalo být líto a divil se tomu.

00:16:33Jeli jsme na výlet a zastavili na krásném místě v přírodě.

00:16:41Vedle nás zastavily autobusy na vyčůrání. Byli to Němci.

00:16:45Najednou Němci přestali čůrat a začali volat: "Štrosmajer!"

00:16:54Začal se najednou v přírodě podepisovat jako doktor Štrosmajer.

00:17:00Všichni byli spokojeni.

00:17:03Evropa se k němu vrátila přes zastavení na čůrání.

00:17:09Přestože to bylo v havanském lese.

00:17:11Často to nebylo příjemné posadit se do restaurace.

00:17:15Člověk si nemohl dát na čelo nápis, že jde o seriózní známost.

00:17:59Heuréka, pláče!

00:18:04Dával najevo: "No a co, tak mám ženské, a aspoň to veřejně přiznám.

00:18:15Vy to musíte tajit."

00:18:22Provokoval je i tím, že si leccos může dovolit. Rád to dával najevo.

00:18:31Hrál nafoukaného a používal to jako obranného krunýře.

00:18:39Zakrýval tím svoji křehkost a nedostatek sebedůvěry.

00:18:48Při vší skromnosti a plachosti věděl, kým je.

00:18:57Shazování a aroganci lidé nemají rádi.

00:19:07Předseda ZV - špatný herec - přišel ke stolu k Miloši a ptal se:

00:19:17"Mohu se tady najíst?"

00:19:20Miloš Kopecký pokrčil rameny: "Když tady můžete hrát divadlo."

00:19:25To je nádherná trefa.

00:19:29Měl strach z normalizátorů, co kdyby náhodou byli chytří?

00:19:45Miloš si nechal vrtat koleno pro pětník. Byl vynikající herec.

00:19:54Takže měl určitě slušný příjem.

00:20:01Pořád ale viděl, že na Západě se jezdí mercedesem.

00:20:07Toho si však nemohl dovolit.

00:20:11Šlo o něco jiného. Trpěl trvale tím, že zchudne.

00:20:18Při první návštěvě na jeho mlýně se mne ptal: "Víte, proč to tady mám?

00:20:26Tady budu jednou sedět v roztrhaných kalhotách.

00:20:30Těm venkovanům to nebude vadit. To bych v Praze nemohl."

00:20:35Měl pořád strach, že nezazvoní telefon a nedostane roli.

00:20:40Barone, Vy jste šílenec.

00:20:44Ten pán mne nudí.

00:20:51Skol ho jako psa.

00:20:56Ale civilizovaně.

00:21:01Náš první vztah byl lékař - pacient.

00:21:04Bylo to počátkem 60. let.

00:21:09Trpěl depresivními stavy a byl ustrašený.

00:21:16Trpěl maniodepresivitou a prošel mnoha zařízeními a psychiatry.

00:21:27V 80. letech přišel za mnou a sešli jsme se jako lékař - pacient.

00:21:38Zjistili jsme, že jsme v mnohém naladěni na společnou strunu.

00:21:50Před manželstvím mi řekl o své nemoci.

00:21:58Zpočátku mi to nepřipadalo tak strašné.

00:22:04Vysvětlil mi, že je to chemie mozku.

00:22:09Mozek se nedokrvuje a projevuje se to nejen jako psychický stav.

00:22:17Existovala dohoda, že se o tom nebude mluvit.

00:22:28Viděla jsem, že v tom lítá, a pak už jenom ležel a nechutnalo mu jíst.

00:22:39Často zflekatěl na kůži a loupala se mu.

00:22:48Vypadalo to jako lupenka.

00:22:55Přijel jsem na chalupu k němu právě v době deprese.

00:23:02Zastihl jsem ho v posteli. Byl jsem u něj celý den.

00:23:09Nepromluvil za tu dobu ani jedno jediné slovo. Byl mimo.

00:23:22Vůbec mne nevnímal. To bylo v době nejhlubší deprese.

00:23:42Miloš Kopecký trpěl maniodepresivitou.

00:23:49Průběh se zhoršoval.

00:23:54V těžké depresi nemohl nic dělat. Nemohl vycházet z domu.

00:24:02Musel rušit zkoušky a nedodržoval pracovní povinnosti.

00:24:08Nebylo to proto, že by nechtěl. Příznaky nebylo možné překonat.

00:24:15Stárnutím se deprese zvyšovala, trvala třeba i řadu měsíců.

00:24:19Jednou chtěl spravit škodovku. Nahlédl do chladiče.

00:24:29Vřelá voda ho opařila od obličeje až dolů. Říkala jsem mu:

00:24:41"To musí strašně bolet ta spálenina." Ale on odpověděl:

00:24:46"Bolí to, ale co je to proti depresi?"

00:24:51V době deprese mu všechno na všech vadilo. Na babičce, že kouří.

00:25:00Pořád nám něco vyčítal. Nedal nám chvilku pokoj.

00:25:07Těšili jsme se, když jsme viděli, že se začíná oblékat.

00:25:15Bylo to nepříjemné, i když se snažil a omlouval se pak:

00:25:25"Já ti to potom vynahradím a někam spolu pojedeme."

00:25:41Dobře věděl, že mu zítra nebude lépe.

00:25:49Jednou to trvalo celou dvouměsíční dovolenou.

00:25:55Večer měl předsevzetí, že ráno vstane a půjde si zacvičit.

00:26:02Sešel a snažil se dělat cviky. Pak řekl, že si jde lehnout.

00:26:10Řekl, že ho mám vyhodit, tak jsem ho šla vyhodit. Prosil mne však:

00:26:16"Nechej mne, to co jsem chtěl, udělám zítra, zítra to bylo zítra."

00:26:25Tak to proležel dva měsíce.

00:26:28Přijel do Prahy, a bylo mu dobře.

00:26:34Pískal, poslouchal muziku, Mahlera a Beethovena.

00:26:47Trpěl projevy mánie, vším tím, co uměl, čím bavil publikum.

00:27:01To byla krátká období euforie. Toho, jak jsme ho znali z filmů.

00:27:12Byl často fyzicky přítomný, ale najednou se sebral a odešel.

00:27:19Byl přítomen, ale nemusel se zapojovat do debaty.

00:27:28Každý od něj vyžadoval, aby byl vtipný a bavil společnost.

00:27:36Tady byl zmražený.

00:27:41Vždy říkal, že ho bolí duše a chce se mu brečet.

00:27:50Říkal: "Nechci být. Dej mi nějaký jed."

00:27:56Smála jsem se smutně, kde bych jej asi vzala?

00:28:00Říkal: "Kdybych nebyl srab, tak skočím z okna."

00:28:05Prý si pouštěl i plyn. Jak jsem se později dozvěděla.

00:28:18"Podívejte se, Vy víte, co jsou to deprese a že se toho nikdy nezbavím.

00:28:26To není život, dejte mi, prosím Vás, něco."

00:28:34Nemluvil do větru, někdy na mne vyvíjel nátlak, abych mu něco dal.

00:28:44Když mu bylo hodně špatně, jezdili jsme do Prahy na elektrošoky.

00:28:50Zpočátku pomáhaly.

00:28:54Později už ne, takže je už nechtěl. Bál se. Ztrácel paměť.

00:29:03Šoky se provádějí v celkové narkóze.

00:29:12Poté, co mu prošlo 110 Voltů mozkem, vstal a vzal si kalíšek vodky.

00:29:21Sedl pak do žigulíka s tím, že musí jet do divadla na zkoušku.

00:29:33Obdivuju ho.

00:29:37V tom stavu nebyl schopen doma vstát z postele.

00:29:45A na divadle podal nadlidský výkon.

00:29:50Doma nemohl ani mluvit, jenom šeptal.

00:29:54Přišel do divadla, a vystupoval, a normální člověk to na něm nepoznal.

00:29:58Bylo mu špatně, odpoledne byl na klinice na elektrošoku.

00:30:05Večer hrál Richarda.

00:30:07To znamená tři hodiny na jevišti. Seděl jsem u něj v šatně.

00:30:12Mohlo se stát cokoli.

00:30:16Hrál v nepředstavitelných fyzických stavech.

00:30:24Musel si udržovat vědomí, že pořád ještě může.

00:30:31Když měl depresi, míval při ní i několik tiků.

00:30:44Ty si musel na jevišti hlídat.

00:30:50Zažil jsem nezapomenutelné natáčení s Milošem, nahrávku pro rozhlas.

00:30:58Seděl svěšeně, jako to bývá u melancholiků.

00:31:06Na řadu přišel výstup s Jiřinou Bohdalovou.

00:31:10Zvedl se a dovlekl se k podiu. Diváci vůbec nepostřehli, co mu je.

00:31:20Přišel a říkal: "Napiš mi něco." Napsal jsem mu mikrokomedii.

00:31:26Přečetl si ji a chválil: "Vynikající." A potom:

00:31:30"Měl jsem depresi, omlouvám se Ti, já jsem Ti to zkazil."

00:31:36Normální divák to nepoznal.

00:31:40Snad jenom nejbližší kolegové na scéně.

00:31:45Často se přeli i oni, zdali tu depresi má. On byl profesionál.

00:31:55S paní Jiráskovou jsme byli jeho hlavními partnery.

00:32:01Viděli jsme diferenciaci kvality výkonu.

00:32:08Někdy to bylo tak úžasné, že jsme tomu úplně podléhali.

00:32:18Věřili jsme tomu tak, že jsme zapomínali hrát.

00:32:27Někdy byl indisponován ve smyslu té deprese.

00:32:35Dělali jsme všechno možné, abychom udrželi pozornost diváků.

00:32:48Na jevišti jste museli vidět nepřítomnost jeho pohledu.

00:32:58Energii spotřebovával jenom na to, aby tam byl.

00:33:05Psychická indispozice byla krutá.

00:33:10Někdy jsem to poznal a někdy ne.

00:33:14Dovedl ji dlouho překonávat. Dokud to šlo.

00:33:20Po představení jsem mu někdy řekl, že to bylo skvělé.

00:33:27On mi odpověděl: "Kdybyste věděl, jak je mi zle."

00:33:30Nikdy nikomu neřekl, že má depresi.

00:33:35Naklusala jsem vždy k paní doktorce Veverkové.

00:33:39Napsala, že má chřipku. Donesla jsem to do divadla.

00:33:50Premiéra je pro herce něco, co ho nenechá klidným.

00:33:59Takovéto věci někdy spustí melancholii.

00:34:04Před premiérou se stávalo, že upadnul do deprese.

00:34:15Ředitel se na své svěřence dívá na stejné úrovni.

00:34:27Proto jsem měl velice ostrý rozhovor s doktorem Plzákem.

00:34:36Řekl mi doktorským způsobem, že se chovám ke Kopeckému nemožně.

00:34:46Prý je vážně nemocný a musím prý kvůli němu odložit premiéru.

00:34:53Odpověděl jsem mu, aby si šel sednout nahoru. Vyměníme si role.

00:34:59"Vy mi pak řeknete, co to znamená pro divadlo, odložit premiéru!"

00:35:08Kopecký pak přišel a shodli jsme se na tom, že budu o něco pozornější.

00:35:18V případě deprese, ať přijde za mnou a můžeme si něco víc říct.

00:35:27Jeho kolegové se domnívali, že to nebude tak hrozné.

00:35:35Když reagoval očima, hned říkali, že to bude dobré.

00:35:43Dej si panáka. Smáli se. Alkohol však nemohl.

00:35:51Nebylo prostě nic, co by ho v tu chvíli rozveselilo.

00:35:56Muselo to odeznít.

00:35:59Nemohl jsem ho přijmout do divadla jako pacienta.

00:36:02V tom případě musí jít do sanatoria.

00:36:05Herec se podrobuje velice tvrdé řeholi.

00:36:09Týden se mnou v šatně nepromluvil.

00:36:11V té době jsem nevěděl, že má tuto nemoc.

00:36:14Ptal jsem se, co je. "Urazil jsem Tě, Miloši?"

00:36:19Říkal, ať se neptám, že mi to jednou vysvětlí.

00:36:24Za 14 dní v šatně zavřel dveře a chtěl být se mnou sám.

00:36:31Omluvil se mi za mlčení a řekl mi:

00:36:39"Nikdy mi nebylo tak dobře na jevišti, jako s Tebou."

00:36:46Horníček se domníval, že to je všechno komedie, kterou hraje.

00:36:55Teprve po mém vysvětlení to začínal chápat.

00:37:04Když choroba odeznívala, bylo to zase ohromné.

00:37:12To tak u této choroby bývá, jde to nahoru - dolů.

00:37:22Příšernou náladu vystřídá náhle neuvěřitelná eufórie.

00:37:31Živel se konečně zase může vybouřit.

00:37:41Skočila jsem pro nějaké pití, líbá Tě Tvá kočička.

00:38:06- Ú, ú, to seš Ty?
- To jsem já.

00:38:24Co tady děláte?

00:38:27Miloš si myslel, že maniodeprese vznikla při zprávě o smrti matky.

00:38:33Trpěl tím celý život. Strašně mu to vadilo.

00:38:40Matka byla Židovka, otec ne.

00:38:45Aby zachránil kožešnickou firmu, tak se s ní rozvedl.

00:38:52Musela do koncentračního tábora.

00:39:01Doprovodil maminku na shromaždiště, odkud ji dopravili do koncentráku.

00:39:08To bylo takové veliké trauma jeho života.

00:39:13Bylo to strašně smutné, když se s ní loučil.

00:39:17Ohlédl se za ní, a poprvé viděl plakat lidská záda.

00:39:28Bál se, že jeho zkušenost Žida za války ho poznamenala.

00:39:41Bál se, že se něco takového může opakovat.

00:39:47Prohlašoval o sobě, že nebyl žádný hrdina, že chtěl přežít.

00:39:55Vyčítal jsem mu, že nejlepšího kamaráda - emigranta - má v Americe.

00:40:02Najednou udělal pořad proti emigrantům.

00:40:06Pro emigranty se vžil termín pracovní vystěhovalci.

00:40:10Prakticky vždycky končí v uprchlických táborech.

00:40:15Tam ze sebe začnou dělat politické emigranty.

00:40:20Neuvědomují si, jak jsou manipulováni.

00:40:34Neřekl nám, že něco takového dělal. Jednou přišel zničený.

00:40:39Poprvé jsem ho takto viděl.

00:40:43Bylo to po odvysílání pořadu o emigrantech.

00:40:48Řekl, že nikdo od něj nevezme ani kůrku.

00:40:52"Já vůl jsem jim to sežral," říkal.

00:40:54"Nešlo se z toho vyvlíknout." Mluvili jsme o tom.

00:41:00"Když to nebudu dělat, jak budeme žít pak?"

00:41:06Bylo to v těžké depresi, kdy se zrovna vrátil z Bohnic.

00:41:12Vytáhli ho na Kavčí Hory. Seděli kolem něj plukovníci.

00:41:22V tom stavu by neodolal ani zdravý člověk.

00:41:27Těžko mohl odolat maniodepresivně nemocný člověk.

00:41:33Jeho reakce bylo zoufalství. Nesměli jsme se na pořad dívat.

00:41:41Běželo to o dovolené.

00:41:45V rohu jsme měli prostřelené okno.

00:42:08Odcházel jsem z divadla, a Miloš mi řekl, že se nebudeme loučit.

00:42:15"Možná se ještě setkáme a možná že ne.

00:42:19Když budete vědět, že jako člověk dělám něco pod svou úroveň.

00:42:27Ozvěte se mi. A to velmi tvrdě."

00:42:34Napsal jsem mu až příliš ostře, ale on nezareagoval.

00:42:50Tyto hrubé dopisy byly politicky velmi negramotné.

00:43:00Dokonce i gramaticky.

00:43:06Moje svoboda spočívá v tom, že říkám to, co si myslím.

00:43:15Byl tehdy zdrcený. Říkal vždy: "Já jsem zbabělec."

00:43:27Obdivuju ho, že vystoupil na sjezdu dramatických umělců.

00:43:40Považoval jsem to za čin osobní statečnosti.

00:43:54Vidím stále ty staré známé truchlivé postavy.

00:44:00Stačily pokazit tolik dobrých věcí.

00:44:11Každá doba má své lidi.

00:44:15Velké umění je včas přijít a také včas odejít.

00:44:19Odejdete-li včas, to je hned, může Vám být ještě poděkováno.

00:44:25Neučiníte-li tak sami, odejdete o něco později.

00:44:31Odejdete nepochybně, ne však už důstojně, ale jako komické figurky.

00:44:38To je jeho slavná řeč na svazu dramatických umělců. Věnoval mi ji.

00:44:51To přijel rozzářený blanický rytíř.

00:44:59Na tu dobu jsem nečetl tvrdší projev.

00:45:06Slyšel jsem řeči, že to nepsal on, ale to není pravda.

00:45:13Vím, že to nejenom přečetl, ale že to také napsal.

00:45:20Krátce na to byl sjezd spisovatelů.

00:45:27Volal paní Švorcovou a ptal se jí, zdali tam může něco přečíst.

00:45:39Byla z toho vyvedená z míry, tak řekla, že to nejde.

00:45:46Prý tam je málo židlí.

00:45:51Revoluci prožíval dost těžce nemocný.

00:45:56Do Vinohradského divadla ho přivezli na revers.

00:46:03V poslední době jste u mne narazili na málomluvnost.

00:46:10Bylo to proto, že jsem byl zdravotně indisponován.

00:46:17Seděl jsem nad prázdným papírem a nebyl schopen jediného slova.

00:46:25Prstem jsem pro to nehnul, zatímco Vy jste psali dějiny.

00:46:35Já v teple nemocničního pokoje jsem Vám měl dávat vzkazy.

00:46:42Nemohl jsem. Běloba toho papíru mne bodala do očí.

00:46:47Ochromovalo mne vědomí, že jsem nemohl pro to nic udělat.

00:46:53Věřte mi, nebylo to mou vinou.

00:47:03"Jsem sám, opuštěný, vypelichaný a chlípný stařec.

00:47:09Vypadám na dobrých 75 let.

00:47:13Tady je hodně děveček ideálních na zasunutí kladélka.

00:47:21Tak pitomých, že jsou k nepoužití.

00:47:24Já se jim jevím jako starý pro ně.

00:47:27No, nejsou to krávy?"

00:47:32Při posledním natáčení se obraz toho člověka prudce změnil.

00:47:40Byl velmi těžce nemocný a nemohl se zorientovat.

00:47:54Vozila jsem ho na kapačky do Bohnic. Čekala jsem dvě hodiny.

00:48:06Na zpáteční cestě se mne ptal, jestli trefím domů.

00:48:13Byl to zápas člověka o holý život. Tělesně nesmírně zchátral.

00:48:18Bylo to proto, že se k depresím přidružil úbytek mozkové tkáně.

00:48:30Nebyl depresívní, ale ztrácel kontakt s realitou.

00:48:3416. února jsem byla u kamarádky a volala mi máma.

00:48:40Táta prý je na tom hodně špatně. Jeli jsme za ním do nemocnice.

00:48:47Držely jsme ho za ruku, ale on už neměl sílu mluvit.

00:48:52Měl zavřené oči a těžce dýchal, hladily jsme ho a byly u něj.

00:49:04Po dvou hodinách zemřel, a my jsme ho držely za ruku.

00:49:11Dávala jsem mu pusu a byl strašně zpocený.

00:49:18Řekla jsem si, že ta smrt je asi dřina.

00:50:29Skryté titulky pro Vás připravili Marta Slavíková a Josef Batěk.