Můj architekt

Louis I. Kahn, který zemřel roku 1974, je mnohými historiky architektury považován za nejvýznamnějšího architekta druhé poloviny dvacátého století. Židovský imigrant, který překonal chudobu i dopady ničivé nehody z dětství, vytvořil mnoho velmi efektních a duchovních budov - geometrických kompozic z cihel, betonu a světla, které slovy jednoho kritika "změní váš život."

Zatímco Kahnův architektonický odkaz je nekompromisním hledáním pravdivého a jasného, jeho osobní život byl plný tajemství a zmatku. Když zemřel na pánském záchodku v Penn Station v New Yorku, byl na mizině a rozpolcený. Zanechal po sobě tři rodiny: jednu, kterou měl se svou dlouholetou manželkou a dvě se ženami, s nimiž měl dlouhodobé poměry. Ve filmu Můj architekt se jedno z dětí z těchto mimomanželských svazků, jediný Kahnův syn Nathaniel, vydává na epickou pouť, aby uspořádal život tohoto tajemného a rozporuplného muže.

Strhující příběh nás vyvede z podzemních chodeb na Penn Station až k rušným ulicím Bangladéše (kde Kahn vystavěl ohromující Kapitol), od břehů Nové Anglie až do vnitřních tajů jeruzalémské politiky. Během naší cesty se střetáváme s postavami, které jsou buď fascinující, úžasné, nekritické i kritické: od taxikářů, kteří vozili Kahna po jeho rodné Filadelfii se dostáváme až do výšin světově nejuznávanějších architektů, mezi nimi Franka Gehryho, I. M. Peie a Philipa Johnsona.

Tvůrce snímku Můj architekt odhaluje děsivou krásu monumentálních staveb svého otce a vtahuje nás hluboko do své rozvrácené rodiny, v níž nám odhaluje svět předsudků, intrik a pověr, které pronásledují rodiče a jejich děti. V tomto dokumentu s nábojem celovečerního dramatu (originální orchestrální partituru nevyjímaje) se Nathanielova osobní pouť stává univerzálním hledáním identity a oslavou umění a nakonec celého života.