Od aerobiku do oblak

Pokud jste měli pochybnosti, zda je Olga Šípková, bývalá mistryně světa v aerobiku, v dokonalé kondici, pak při pohledu na její čerstvý sportovní výkon – tandemový seskok, jsou jistě pryč.

Klikněte pro větší obrázek Zdá se, že lidí, kteří nepatří jen mezi obdivovatele dokonalých těl a fyzických možností téměř bez hranic, rapidně přibývá. Snaží se a potí, jak jen a kdy můžou. Chodí do posiloven, běhají a pravděpodobně už dávno cvičí i s touto drobnou neúnavnou ženou či s jejími kamarády, též mistry světa, v pořadu Buď fit. A věřím, že tito s velkým potěšením sledují sportovní a pohybové výkony a zájmy jiných lidí v pohybu také v televizním pořadu V kondici. Olga si libuje: „Myslím, že se oba pořady skvěle doplňují,“ říká jako moderátorka i spoluautorka tohoto týdeníku. Nejdůležitější je být v kondici duševní, kterou tak trochu v této uspěchané době opomíjíme. A že se naše dušička cítí o to lépe, o co lépe je na tom naše tělo, možná napadne leckoho. Jak ale překonat lenost a najít něco, co by nás bavilo? „Vyladit duši – to je slovní spojení, které se v pořadu hojně užívá. Vyjadřuje naše krédo. Celý svůj pracovní život, v němž se věnuji životnímu stylu, hlásám, že člověk musí zabrat, že výsledek není vidět hned, ale je o to trvalejší a přinese hlubší změny, než jakých dosáhnete rychle a bez práce. A ačkoliv se zdá, že ohledně životního stylu dnes radí kdekdo, skutečně kvalifikovaných a seriózních pořadů v televizi zase tak moc není.“

Olga Šípková říká, že je ráda, že brněnské studio České televize, které V kondici natáčí, ho přivedlo na svět. „Přinášíme řadu užitečných návodů a témat. Rady jak cvičit, jakou životosprávu dodržovat, abychom zbytečně netloustli, jak se pohybovat, ale také jak tělo uklidnit a jak vyladit duši, například pomocí jógy, tai-či, masážemi a podobně. V pořadu se ale objeví třeba i rady, jak v pohodě zvládnout dovolenou, jak se v náročných podmínkách vyrovnat se změnami klimatu, abychom si užívali a netrpěli. Kdo opravdu chce, musí se překonat a skutečně na sobě pracovat. A velmi často zjistí, že fyzická námaha prospívá duši, což je nejdůležitější, protože pochopí, že nezáleží na tom, jestli má třeba nějaké to kilo navíc.“

Přijala jste nabídku skákat jako možnost překročit své hranice?

Ani chvíli jsem neuvažovala jinak. Stejnou váhu měl i fakt, že chci pomoci v propagaci našeho báječného pořadu V kondici, který má hlavu a patu a má lidem skutečně co říci. Musím přiznat, že jsem se na samotný seskok moc těšila a vůbec se nebála. To přišlo až později.

Kdy později?

Na letišti jsem neměla čas přemýšlet. Vše se semlelo strašně rychle. Kvapem nalíčit, protože ještě v letadle před seskokem jsem měla v plánu Klikněte pro větší obrázek odříkat do naší kamery jeden spojovák (text mezi jednotlivými reportážemi, pozn. red.). Pak hned obléknout kombinézu, popruhy na připojení do tandemu a krátké instrukce, kdy a jak co dělat. Popravdě řečeno, z instrukcí jsem byla zmatená a doufala jsem, že si to v letadle zopakujeme. Ale ani po rychlém nástupu do letadla se žádný strach neobjevoval, asi na něj nebyl čas. Přišla vůbec chvíle, kdy jste strach měla? V letadle byla příjemná atmosféra, letěl náš kameraman, scenárista Petr Soukup a asi deset parašutistů. Parašutista, se kterým jsem byla v tandemu, si mě začal připínat k sobě a opakovali jsme polohy pro plachtění. To už se otevíraly dveře letadla a já spatřila tu obrovskou čtyři tisíce metrů hlubokou jámu. Blížili jsme se k východu a já se konečně začala bát. Visela jsem už z letadla, když můj tandemák ještě stál. Držíc se popruhů, zaklonila jsem podle instrukcí hlavu a Roman udělal „krok do neznáma“... Pár vteřin obrovského strachu, padání šílenou rychlostí, zavřené oči, zhluboka jsem dýchala nosem... Pak přišel pokyn k poloze do lehu a rozpažit. Až teď jsem oči otevřela, strach odešel a já si užívala pocitu z volného pádu. V euforii jsem stále ukazovala vztyčené palce. A po necelé minutě se už vysunul padák. Nastalo zpomalení jako ve filmu, vše se zklidnilo a já mohla sledovat krajinu pod sebou, povídali jsme si a připravovali se na přistání. Roman je profík, přistáli jsme na nohou velmi hladce. Odpojil se, rozloučil a běžel na další seskok.

Také vy jste pokračovala ve své práci?

Klikněte pro větší obrázek Já plná adrenalinu, skvělého zážitku a šťastná, byť s motajícíma se nohama, si sedla na zem a vychutnávala pocit, že jsem dokázala překonat sama sebe a svůj strach. Celý den, i když záhy poté jsem už stála před kamerou a uváděla další reportáže-spojováky, se mi vše vracelo jako film. Vzpomínala jsem na pocity a ani myšlenkou mě nenapadlo, že by se mohlo něco stát. Jsem ráda, že můžu díky tomuto pořadu a lidem, kteří ho připravují, vyskočit z pomyslné škatulky a prožít takovéto chvíle.

Byla jste nad věcí?

Myslím, že jsem byla nad věcí už z toho důvodu, že jsem šla do letadla a učila se scénář!

Co jste například ten den snídala a obědvala? Absolvovala jste nějakou přípravu?

Skočila jsem zatím pouze jednou, snídala jsem čtyři hodiny před seskokem sladké jídlo. Špatně mi nebylo, sílu jsem měla, nepozvracela jsem se. Absolvovala jsem jen několikaminutovou instruktáž.

Co byste si ještě chtěla zkusit, možná nejen z adrenalinových sportů? A na co se ještě těšíte? Nejspíš jste v tomto smyslu ovlivnila dramaturgický plán natáčení dalších dílů?

Mám za sebou bouldering, překonávání překážek v lanovém centru, lukostřelbu a spoustu dalších aktivit. Plánujeme cestu do Chorvatska k moři, kde mě čeká potápění, jízda na vodních lyžích, plachetnice, vodní skútry. U každé reportáže máme instruktáž s odborníkem pro diváky, abychom je inspirovali a nadchli. Rádi bychom je ovlivnili a přesvědčili, aby pro sebe, pro své zdraví, psychickou a fyzickou pohodu začali něco dělat. Tento pořad připravuje nadšená parta lidí v čele s Vítkem Bělohradským, Petrem Soukupem, Evou Kovářovou a dalšími a já jsem šťastná, že mě k němu pozvali. Po dlouhých letech účinkování v televizi dělám pořad, který mě ohromně baví a navíc je velmi užitečný.

Máte pohyb a hlad po sportu v genech?

Určitě, mí rodiče i prarodiče byli sportovci, sokolíci. Já je velmi ráda následuji.

Jak očišťujete mysl od problémů, které sportem nevytřesete? Mluvíte o nich, mlčíte, čekáte, že se vyřeší samy, nebo jen necháte problém odeznít? V osobním životě jste tou ustupující, chápavou, vstřícnou?

Klikněte pro větší obrázek Naučila jsem se o problémech mluvit a nebyla to jednoduchá cesta. Byla jsem jedna z těch, kteří udělají z komára velblouda a před problémem se sesypou. Když jsem prožívala v životě stresy, ať už pracovní, nebo soukromé, vždy jsem se z toho snažila „vykecat“. Nikdy jsem nesáhla po medikamentech nebo alkoholu. Spíš mi pomohla alternativní medicína, rodina a skuteční přátelé. Jinak si myslím, že v osobním životě jsem převážně chápavá a vstřícná, ale nemusím to používat často.

Slyšela jsem, že doma vyvařujete, pečete chléb... Kam až jste schopna v této moderní, emancipované době zajít?

Mám ráda svůj domov a jsem se sestrou vychovaná k poctivé hospodyni. Tato role mě ale baví, nejsem k ničemu tlačena. Když mě sedmnáctiletý syn pochválí, jaká jsem kuchařka a prima máma, nad to není. O manželovi nemluvě. Jen málokdy peču chléb, jsem ale vyhlášená pravými českými buchtami.

Dáte nám recept?

Klikněte pro větší obrázek

Z kvasnic, mléka, špetky cukru a mouky uděláte kvásek. Ten propracujete s moukou (500 gramů, půl na půl polohrubé a hladké), cukrem (100 gramů) a vajíčkem na hladké nelepivé těsto. Dáte kynout. Připravíte si libovolnou náplň. Vykynuté těsto opatrně vyválíte, vykrajujete čtverečky, plníte a zabalíte buchtičku. Všechny pak srovnáte na pekáč, teprve nyní zalijete máslem (100 gramů) a dáte péci.

Miluji přírodu, přirozenost, pohodové zázemí, tradice. V tomto duchu vychováváme naše děti, myslím, že se nám to daří a dokonce už i vrací. Ráda jdu do jisté míry s dobou, ale mám ráda i původnost, jestli se to tak dá říci. Přičemž nemusí jít o extrém, takže na valše neperu!

Věříte v Boha, na lásku, na co...?

Nějakého svého boha mám... Věřím na přátelství, opravdovost, poctivost a lásku.

text: Iveta Kováčová
foto: Michaela Feuereislová a Skyservice
převzato z časopisu ČT+