Úvod » Téma » Na první pohled

Na první pohled

Přidat do mého PORTu

22. 4. 2011

Na první pohled

Lze na základě atraktivity a morfologie tváře soudit i na psychologické vlastnosti? Na tuto otázku chtějí získat odpověď vědci na Fakultě humanitních studií UK v Praze. Při řešení tohoto problému sledují například vliv atraktivity a maskulinity hodnocené osoby na tyto stereotypně přisuzované vlastnosti. Ukazuje se, že zejména atraktivita tváře významně ovlivňuje hodnocení od neznámých osob – atraktivním tvářím se připisují společensky více oceňované vlastnosti, jako jsou např. extroverze, příjemnost, či vyšší inteligence.

Při prvním pohledu na neznámého člověka se podvědomě rozhodujeme, zda dotyčného chceme mít rádi, nebo se mu raději vyhneme. Své bližní odhadujeme neustále – podle obličeje, postavy, pohybu, oblečení. Je to instinktivní reakce, jakou bez pochyby mají i zvířata: pro přežití je nutné přesně a rychle odhadnout, jestli jedinec před námi je nebezpečný nepřítel, potenciální spojenec, nebo vhodný sexuální partner.

Mgr. Jaroslava Valentová, Ph.D., antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Když si představíte, když jdete každý den po ulici, vidíte neznámé lidi, tak je nějakým způsobem hodnotíte. Třeba nechtěně, ale hodnotíme je všichni a vlastně se ukazuje, že během úplně kratinké chvíle dokážeme lidem přisoudit nějaké vlastnosti.

Jenže do jaké míry je náš odhad přesný? Podle čeho usuzujeme, kdo je neznámý člověk před námi? Řídíme se předsudky nebo hlubším instinktem?

Mgr. Jaroslava Valentová, Ph.D., antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Některé vlastnosti je snadné přisoudit, třeba muže a ženy rozeznáme docela přesně, třeba i věk přisuzujeme docela dobře, docela dobře odhadujeme, kolik je danému člověku let, ale potom máme vlastnosti, které už není tak jednoduché odhadnout.

Na fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy se pokusili prozkoumat, jak dobře lze na první pohled uhodnout vlastnosti neznámých lidí. Výzkum vedený Věrou Pivoňkovou se soustředil na obličeje.

Mgr. Věra Pivoňková, Ph.D., vědecká pracovnice Fakulty humanitních studií, UK, Praha: Náš výzkum se zaobíral otázkou, jaká je přesnost hodnocení osobnostních vlastností podle morfologie tváře.

Z čistě praktického hlediska je obličej prostě zakončením smyslových orgánů, kterými jsou zrak, sluch, čich a chuť. Do obličeje také ústí trávicí a dýchací trubice. Přesto nás na ostatních bytostech nic nezaujme tolik, jako tvář. Promítáme si do ní duši, snažíme se z ní vyčíst lásku či strach, radost, nebo lhostejnost. Vědci se pokoušejí zjistit, jak naše vnímání obličejů vlastně funguje.

Mgr. Věra Pivoňková, Ph.D., vědecká pracovnice Fakulty humanitních studií, UK, Praha: Tak se narovnejte. Je to prospektivní míra, takže hledáme tu nejširší vzdálenost. Čtrnáct celých, tři. Ještě poprosím asistentku, aby to zapsala.

Jako zkušební osoby byli osloveni studenti přírodovědecké fakulty. Byli zaznamenáni bez náušnic, piercingu, líčení a vlasů, aby je nebylo možné posuzovat podle ničeho jiného, než rysů tváře. Pak všichni vyplnili dva psychologické dotazníky – Big Five a Cattell. Big Five zjišťuje pět základních vlastností: neuroticismus, extraverzi, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost a svědomitost. Dotazník Cattell zkoumá šestnáct faktorů, mezi nimiž jsou dominance, vřelost, společenská smělost a další. Z poskytnutých odpovědí vyplynula skutečná povaha jednotlivých účastníků.

Pokusní hodnotitelé byli vybráni z řad studentů fakulty humanitních studií. Nejprve sami odpověděli na několik dotazů včetně toho, jak hodnotí svou atraktivitu – neboť i to určuje naše vnímání druhých. Pak hádali vlastnosti neznámých lidí na monitoru před sebou a jejich úsudek se porovnával s výsledky testů.

Mgr. Věra Pivoňková, Ph.D., vědecká pracovnice Fakulty humanitních studií, UK, Praha: Mohli jsme zaznamenávat na škále jedna až deset vlastně typ hodnocení, jak na něho ta tvář dotyčná působí.

V další fázi testu dostali hodnotitelé 3D skeny tváří. Zkoumalo se totiž i to, zda takto budou odhady vlastností přesnější, než při statickém pohledu na tvář zepředu. Ukázalo se, že rozhodně ano, zvlášť u vlastností, které se rýsují spíše z profilu.

Mgr. Věra Pivoňková, Ph.D., vědecká pracovnice Fakulty humanitních studií, UK, Praha: Pomocí těch 3D skenů bylo možno správně ohodnotit vlastnost dominance u obou pohlaví a faktor extroverze u žen, pokud byly hodnoceny mužskými hodnotiteli, což je určitě zajímavé.

Mgr. Jaroslava Valentová, PhD, antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Tak já tě poprosím, postav se na to modré pozadí…

Jiná výzkumná skupina Fakulty humanitních studií se rozhodla navázat na rozsáhlé experimenty prováděné ve Spojených státech. Začala zkoumat možnost vyčíst z tváře sexuální orientaci člověka. Nejprve bylo nutné pořídit záznam pokusných osob. Jednak fotografii obličeje, fotografii těla bez hlavy, pak hlasovou nahrávku, a nakonec audiovizuální záznam vyprávění.

Mgr. Jaroslava Valentová, PhD, antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Tak, dívej se přímo do kamery.

Pokusné osoby se měly tvářit neutrálně a mluvit o zimě ve městě.

Mgr. Jaroslava Valentová, PhD, antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Ahoj Lýdie, vítej na experimentu. Sedni si k počítači, kde ti pustím sérii videí. Všechno to budou pouze muži, jsou to nahrávky Američanů a Čechů, jsou zhruba půl napůl homosexuální a heterosexuální, jenže ty nevíš, kteří jsou kteří. A v tom bude spočívat tvůj úkol.

Hodnotitelé a hodnotitelky na monitoru sledovali nahodile seřazené záznamy. Daného člověka odhadovali na číselné škále, kde jedna představuje heterosexualitu a sedm homosexualitu.

Lýdie: Tomu pětku. Proč? Pomáhá si rukama, to mi připadá ženské.

Hodnotitelé posuzovali záznamy podle nejběžnější stereotypické představy – homosexuála jako spíše zženštilého, heterosexuála naopak mužného.

Mgr. Jaroslava Valentová, Ph.D., antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Tohleto je takový stereotyp, protože se ukazuje, že lidé tu orientaci přisuzují na základě maskulinních a feminních znaků.

Odpovídá však tato představa skutečnosti? Experiment prokázal, že většinou ano. V další části pokusu hodnotitelé posuzovali postavy se zakrytým obličejem. Zkušební osoby se přitom fotily ve svém skutečném oblečení tak, jak se dostavily do laboratoře.

Mgr. Jaroslava Valentová, Ph.D., antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Hodnotitelé velmi často říkali, že ti muži, kteří vypadají upraveně, hezky a sladěně, že by je odhadli spíš jako homosexuální, což ve skutečnosti, když jsme to prohnali statistickou analýzou, to byla pravda.

Hodnotit jen obličeje bez brýlí, účesů a ozdob bylo mnohem těžší. Takovou tvář nelze sociálně zařadit, můžeme se jen pokusit odhadovat charakter z jejích rysů. Přesto si hodnotitelé z řad homosexuálních mužů vedli překvapivě dobře. Z výzkumu tedy vyplývá, že obličejové rysy odrážejí i naši sexuální orientaci, ačkoli ne všichni jsme zvyklí ji v něm hledat. Ve své vlastní kultuře lidi celkem dobře odhadneme. Jak je tomu ale s posuzováním lidí z jiné kultury?

Mgr. Jaroslava Valentová, PhD, antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: My jsme do našeho vzorku zahrnuli jak Čechy, jak české muže, tak americké muže. To znamená, že jsme muže nahráli.

Američané měli hodnotit nejen americké pokusné osoby, ale také české. A Češi zase nejen Čechy, ale i Američany.

Mgr. Jaroslava Valentová, Ph.D., antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: No a ukázala se překvapivá věc, že Američani uměli rozeznávat orientaci amerických mužů, ale nikoli českých, a zase Češi byli mnohem lepší v posuzování Čechů než Američanů.

Češi ale byli v posuzování cizinců mnohem úspěšnější, než Američané. Asi mají výhodu, protože znají americké filmy a jsou seznámeni i s neverbálními projevy Američanů. Průměrný Američan ale o Čechovi nic moc neví. O podobné prověření mezikulturní platnosti výsledků se pokusila i Věra Pivoňková, když se studenty v anglickém Bristolu testovala, jak hodnotí české tváře z hlediska sociální smělosti.

Mgr. Věra Pivoňková, Ph.D., vědecká pracovnice, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Byl předpoklad, že ta sociální smělost by se mohla dobře ohodnotit i v jiném kulturním kontextu, což se potvrdilo.

Takže i Angličan při pohledu do české tváře uhodne, jestli má před sebou nesmělého člověka, nebo protřelého světáka. Na výzkum dalších vlastností si ale zatím budeme muset počkat.

Mgr. Jaroslava Valentová, Ph.D., antropoložka, Katedra antropologie, Fakulta humanitních studií UK, Praha: Ten náš závěr je takový, že je to hodně komplikovaný fenomén, a je třeba dalších mezikulturních výzkumů, na které se chystáme a chtěli bychom zahrnout i jiné, zajímavější kultury, než jsou jenom Američané a Češi, takže uvidíme, jak to bude fungovat v dalších zemích.

Z dosavadních výsledků vyplývá, že při prvním pohledu na neznámou osobu můžeme svému instinktu věřit – ale jen pokud jde o naše rodáky. Raději nesuďme lidi, jejichž kulturu neznáme. A ještě jeden závěr můžeme vyvodit: lásce na první pohled se dá věřit – snad.

Bára Kopecká, Hassan Ezzeddine

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější