Úvod » Tagy » popularizace vědy » FameLab - I. české kolo

FameLab - I. české kolo

Přidat do mého PORTu

22. 4. 2011

FameLab - I. české kolo

Tentokrát budeme Michaela doprovázet v jeho netypické roli - jako člena poroty prvního oblastního kola mezinárodní soutěže FameLab. Úkolem soutěžících mladých vědců je v omezeném čase tří minut poutavě a srozumitelně seznámit se svým vědním oborem, se zaměřením své práce, jejími výsledky i možným praktickým využitím. Michael spolu s kolegy z poroty i diváky v sále pražské Malostranské besedy vyberou pětici postupujících do českého národního kola FameLabu v květnu v Praze.

Filip: Je neděle 3. dubna 2011. Jsme před budovou Malostranské besedy na Malé Straně.

Tereza: Právě tady za několik okamžiků vypukne historicky první oblastní kolo soutěže
FameLab v Čechách.

Filip: Vstupujeme do historických prostor, kam chodíval na bály už Jan Neruda.

Tereza: Poslední instrukce pro porotu i pro soutěžící.

Filip: Jsme v zákulisí pár okamžiků před druhou hodinou, kdy soutěž začíná.

Tereza: Nervozita vrcholí. A jdeme na to.

Filip: Dobré odpoledne, dámy a pánové, milí hosté. Vítáme vás na oblastním, historicky prvním kole prvního ročníku soutěže FameLab v České republice. Má podtitul „Bavme se s vědou“.

Tereza: Mezinárodní soutěž FameLab se zrodila roku 2004 ve Velké Británii. Mladí vědci mají veřejnosti přiblížit to, nad čím bádají.

Filip: Nigel Bellingham je ředitel Britské rady, která k nám Famelab přinesla, a uvádí jej spolu s Nadačním fondem Karla Janečka.

Tereza: Přichází porota – profesor Václav Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, Martina Mašková z Českého rozhlasu a Michael Londesborough, kterého všichni znáte z našeho Portu.

Filip: Tento vymezený prostor a čas, omezený na tři minuty, mají soutěžící pro své vystoupení. Jinak žádné technické prostředky, jen pomůcky, které si přinesou s sebou.

Tereza: A už nastupuje první z nich – magistr. David Džamba z II. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Filip: Jeho téma je z oblasti, které se věnuje – z oblasti neurověd.

Mgr. David Džamba, Ústav neurověd, II. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy: Představte si muže, kterého trefí šlak z toho, že vyhrál dvacet miliónů korun. V lepším případě bude mít poruchy řeči nebo paměti, v horším případě se nebude umět sám ani najíst. V případě ischemického poškození mozku přejdou astrocyty do tzv. reaktivního módu, co si já představuji tak, že se pořádně naštvou a začnou tam dělat pořádek. Aby, až jednou někdo z vás vyhraje těch dvaceti miliónů, z toho taky něco měl.

Tereza: Na řadu přichází porota a její zvídavé otázky, které testují znalosti soutěžících do hloubky.

Prof. Václav Pačes: Jaký je tedy ten molekulární mechanismus aktivace astrocytů?

Dr. Michael Londesborough: … že ten čas je tak důležitý, když najednou se zastaví kyslík směrem do mozku.

Filip: Všimněte si dvojice s malým dítětem, která opouští sál. Ještě se k nim vrátíme.

Tereza: Musím říct, že Kateřina Polívková ráda vaří a peče …

Filip: Inženýrka Kateřina Polívková je z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, jejím oborem je organická chemie.

Tereza: Jakou organickou polévku vaříte nejraději?

Kateřina Polívková: Tak určitě nejraději to bude dýňová. Z organické dýně, samozřejmě.

Tereza: Tentokrát se vypráví o molekulách ve tvaru nepatrných mlýnků.

Kateřina Polívková: Ty naše molekuly díky svému tvaru mohou krásně do těch kanálků zalézt, a tím se vlastně chytit na povrch a uspořádat se. Už nyní máte ve svých mobilních telefonech součástku, která by měla plnit úplně stejnou funkci. Měla by zpomalovat signál. No až se nám podaří tento projekt dovést do konce, tak by se tato součástka mohla zmenšit takovým způsobem, že byste mohli mít celý mobilní telefon v jediném zrnku písku.

Filip: Tato představa upoutala všechny včetně poroty.

Prof. Václav Pačes: To jsou organické molekuly nebo jsou v nich také anorganické součásti?

Dr. Michael Londesborough: Je ten přenos informací jenom jednosměrný?

Tereza: Budeme soutěžit v oboru … Nastupuje magistra Karla Jarkovská z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd. Jejím oborem je biochemie.

Filip: Jaký steak má ráda milovnice rockové muziky?

Karla Jarkovská: Propečený hovězí.

Filip: Řeč byla o roli a výzkumu bílkovin v tělech živočichů – i lidí.

Karla Jarkovská: Představte si třeba takovou nádorovou buňku. Té se určitě nebude líbit, když se ji snažíme zabít nějakým lékem. A ona na to může reagovat. Může se bránit. A když porovnáme buňky, které se umějí takto bránit, a buňky v podstatě stejné, ale které neumějí tuhle obranu, a zjistíme, kde ten rozdíl je, tak můžeme najít způsob, jak se té rezistenci, té odolnosti těch buněk bránit.

Martina Mašková, Český rozhlas: … zdravou buňku a nádorovou buňku. Když jste v laboratoři, poznáte je od sebe navzájem?

Tereza: Filip prokazuje svou fyzičku. Názorně totiž předvádí název přednášky magistry Jany Končelové – Klik, didaktika fyziky.

Mgr.Jana Končelová: Moje téma se opravdu jmenuje „Klik“, ale není to tento klik, ale je to klik třeba jako na myš, jako na hlasovací zařízení. Já shromažďuji materiály, shromažďuji studijní podpory, různé sbírky a překládám.

Prof. V. Pačes: Pokud se vám podaří obávaný předmět – tedy u většiny studentů to je fyzika – zpřístupnit středoškolským studentům, tak budete mít velikou zásluhu.

Filip: Inženýrka Jitka Čejková.

Tereza: Také Jitka přichází z Vysoké školy chemicko-technologické. Vyprávěla nám o vytváření nepatrných chemických robotů.

Ing. Jitka Čejková: Velice zjednodušeně si ho lze představit jako umělou buňku. Je to plně syntetická částice o velikosti v řádu desítek mikrometrů, která má podobné vlastnosti, jako mají živé buňky.

Filip: V předsálí sledoval vystoupení své mámy její největší současný koníček – syn Toníček.

Ing. J. Čejková: A co by měli takoví chemičtí roboti umět? Takovou nejzajímavější oblastí je samozřejmě medicína, kde by sloužili k doručování a vylučování léčiv. Nebo můžou sloužit v diagnostice nebo například k čištění těžko dostupných míst a podobně.

Michael Londesborough: Jak komunikují mezi sebou? Vy jste tu uvedla slovo komunikace…

Tereza: Ing. Alena Michalcová se na pražské VŠCHT věnuje metalurgii a chemickému restaurování. Vypráví o slitinách hliníku.

Ing. Alena Michalcová: Pro mě jako pro metalurga je to podstatné na našem výzkumu, že jsme našli slitinu hliníku, chromu a železa, která je stabilní i při čtyřech stech stupních Celsia.

Filip: Inženýr Michal Babič z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd nás zavedl do nanosvěta buněk.

Tereza: … pohybujeme se na poli makromolekulární chemie.

Ing. Michal Babič: Ony ty buňky jsou takové hodně nafrněné fifleny. Jim se nelíbí, že částice jsou lysé, že nemají žádný účes. Ony mají velmi vyhraněný vkus, co se týká účesu. A tady pomáhám já jako nanokadeřník. Protože pomocí polymeru se takovýto účes snažím připravit. Dokážu vyrobit takovýto polymerní vlas. A pokud těch polymerních vlasů vytvořím mnoho, dostanu takovou atraktivní brunetu, a ta už se velmi líbí buňce. A tak už začíná kolem ní běhat a začíná ji pohlcovat. A z polymeru připravím daleko složitější, daleko avantgardnější účes. A kdyby nestačilo ani to, tak já na ten polymerní účes dokážu navěsit takové malé signální molekuly, které dokážou reagovat se speciálním místem na buněčné membráně, kterému se říká receptor. A pokud ke stimulaci receptoru malou molekulou dojde, buňka je už tak zmatená, že nezbude nic jiného, než na tu částici opravdu vleze, sežere ji a tím, že má částici v břiše, tak já už pak na magnetické rezonanci můžu takovouhle buňku zobrazit. Děkuji.

Tereza: Nanokadeřník Michal a jeho fígle sklidili velký úspěch.

Dr. Michael Londesborough: Co dodat? To bylo skvělé, srozumitelné, moc hezké, vtipné.

Martina Mašková: Jak vy, coby ten nanokadeřník, poznáte, jaký ta která buňka ten vkus má?

Ing. Michal Babič: To je takový interní vztah, víte. Já se dokážu vcítit a já jim rozumím.

Filip: Jana Jaklová-Dytrtová z České zemědělské univerzity o buňkách vyprávěla z pohledu fyzikální organické chemie.

Tereza: … na téma „Buňky – brána otevřená“.

Dr. Ing. Jana Jaklová Dytrtová: Tebukonozol sice ulpívá na listech, ale až do té doby, kdy zaprší. Potom se Tebukonozol společně s dešťovou vodou dostává do půdy a odtud potom může přecházet právě přes buněčnou membránu kořenových buněk do rostliny.

Tereza: … bude z oblasti biomedicíny … S doktorkou Helenou Janíčkovou z Fyziologického ústavu Akademie věd jsme vstoupili do světa biomedicíny. Ve zkumavce nám přinesla ukázat demenci.

MUDr. Helena Janíčková: Naše laboratoř – a myslím, že nejen ona – doufá, že tyto muskarinové receptory se potvrdí jako příčina nebo jako jedna z hlavních příčin Alzheimerovy demence a že potom léky, které budou pozitivním způsobem ovlivňovat tyto receptory, umožní lidstvu vyhnout se smutnému osudu demence a možná pomohou také naší opičce. Děkuji.

Tereza: … pravidla přinést si stoleček…

Filip: I magistr Petr Zouhar je z Fyziologického ústavu Akademie věd v Praze Krči. Jako poslední, desátý soutěžící nás zavedl do světa tuků.

Mgr. Petr Zouhar: U nás v laboratoři krmíme myšky jednak rybím olejem, a jednak různými rostlinnými oleji. Jak dopadají rostlinné tuky, se ani neptejte. Klid, je to jenom reprodukce. Pokud chcete být fit jako naše myšky, tak omezte sádlo, zapomeňte na rostlinné tuky a soustřeďte se na rybí olej. To vám říkám nejen jako výzkumník, ale i jako vášnivý akvarista.

Tereza: Po velké debatě na vděčné téma tuků v naší stravě se diváci odebírají na dvacetiminutovou přestávku, …

Filip: … zatímco porota se pouští do nelehké rozpravy o tom, kterých pět z dnešních deseti soutěžících postoupí do národního kola Famelabu.

Prof. Václav Pačes, DrSc., Oddělení genomiky a bioinformatiky, Ústavu molekulární genetiky AV ČR: Ten úkol byl tak obtížný, že jsme se nakonec nedohodli na té páté osobě, a proto do finále bude postupovat šest z vás, soutěžících.

Tereza: Už dnes vás zveme na národní finále FameLabu 8. května v Dejvickém divadle.

Vladimír Kunz

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější