Úvod » Fyzika » Jak se stát radioamatérem

Jak se stát radioamatérem

Přidat do mého PORTu

2. 6. 2010

Jak se stát radioamatérem

Michael s prstem na telegrafním klíči. Typický výjev ze starých grotesek nás dnes zavede do pozoruhodného světa radiových vln a vysílaček. A jednu takovou si Michael s pomocí skutečných českých radioamatérů postaví z několika vyřazených součástek. A pak se s Michaelem dokonce pokusíme navázat kontakt někam daleko za Oceán. A pokud to vyjde, pomocí dnešní techniky webových kamer získáme obrazový důkaz, že náš radiový kontakt přes Atlantik skutečně probíhá.

Tereza: Krásná krajina, viďte. A všude kolem samé vlny.

Filip: Že žádné nevidíte? Omyl. Tento pohled na Příbram přece vidíte právě díky elektromagnetickým vlnám, zvaným světlo. Jejich vlnovou délku měříme v nanometrech.

Tereza: Některé vlny nás opalují. Ty jsou ultrafialové.

Filip: Na opačné straně ve spektru jsou vlny infračervené. Ty cítíme jako teplo.

Tereza: A tyhle vlny mají vlnovou délku od decimetrů až po kilometry. Jsou to vlny radiové.

Filip: Kde jsou ty dávné časy pionýrských začátku sdělovací techniky. Železniční tratě a silnice lemovaly telegrafní sloupy a linky drátů.

Tereza: Ale už ve druhé polovině 19. století se hledaly způsoby, jak přenést informace na dálku bez kovových vodičů.

Filip: Jsme zpátky v Příbrami. Vstupujeme do zdejšího Q klubu – ráje pro mladé techniky a přírodovědce.

Michael: Radio waves are very useful at transferring information.
Radiové vlny jsou velice vhodné pro přenos informací.

Tereza: A přístroj, který umí vysílat radiové vlny, abychom spolu mohli například komunikovat, se jmenuje vysílačka. A o ní bude dnešní Michaelův experiment.

Michael: Ano, a proto jsem našel na internetu jednoduchý návod na vysílač, tady v kapse mám jednotlivé součástky …

Tereza: Jednoduchý?

Michael: … a podle návodu to celé dám dohromady.

Tereza: Počkej, ale jak to tady počítám, tady je toho mnohem víc, než ty máš v ruce.

Michael: Myslíš?

Tereza: No.

Michael: Tak jo. Je to pro mne sice taková slabá chvíle, ale uznávám, že nemám know-how, jak se staví vysílač. Ale mám známého, který to umí. Nazdar! Tady to máš.

Tereza: Čau. Tak ukaž. Vidíš, že tady je toho mnohem víc.

Michael: Tady mám návod. Přesně tohle potřebujeme.

Tereza: No, my chceme vysílačku.

David Sobotka, student SPŠE v Písku: Děkuju, Michaele, ale já tvoje součástky ani nepotřebuji. Na vyřazených deskách je tolik součástek, že z toho můžu postavit v podstatě cokoliv. I tvůj vysílač.

Michael: There you have it. Somebody with a bit of imagination and some know-how can take something that’s junk with no value and create something new with value.
Tady to máte. Někdo s trochou představivosti a znalostmi může využít něco, co je bezcenný odpad, a vytvořit něco nového, cenného.

Tereza: Třeba tohle?

Filip: Bezdrátová telegrafie. Teprve ona umožnila posádkám lodí dorozumět se na dálku s pobřežím. Anebo s okolními plavidly. Poslat o sobě zprávu.

Tereza: David se pouští do stavby naší vysílačky. Tomu bílému předmětu v Davidových rukou se říká čokoláda. Nevím, proč.

Filip: Je to slangový výraz pro svorkovnici.

Tereza: V tom případě bych ji nazvala čokoládou bílou.

Filip: První osazená součástka – kapacitní trimr. Jak jsme byli poučeni, slouží k nastavení obvodu nebo zařízení.

Tereza: Na plánku, podle něhož David sestavuje naši budoucí vysílačku, jsme stěží rozeznali dvojici tranzistorů a několik rezistorů neboli odporů.

Filip: Ale kompletní sestava nebyla o mnoho rozsáhlejší.

Tereza: Jen vědět, jak co zapojit.

Filip: V případě Titaniku však ani tehdy moderní telegrafní stanice nezabránila tragédii. Nejbližší lodě, které mohly trosečníky zachránit, byly bohužel příliš daleko.

Tereza: Původ slova radioamatér se zrodil už někdy před sto deseti lety společně s prvními pokusy klasiků fyziky. Jedním z nich byl tehdy třicetiletý Heinrich Hertz. Roku 1887 provedl svůj asi nejslavnější experiment: praktický důkaz bezdrátového šíření elektromagnetických vln.

Filip: David zdárně pokračuje v montáži. Možná si řeknete: A kde má nezbytnou páječku s kusem cínového drátu?

Tereza: Vtip je v tom, aby mladí technici dokázali vysílačku sestavit i v provizorních podmínkách, jen z několika vyřazených součástek.

Filip: Ty propojí právě pomocí čokolády.

Tereza: 7. května 1895. Ruský fyzik a jeden z pionýrů rozhlasového vysílání Alexandr Stěpanovič Popov předvedl svůj „bleskojev“. Toto zařízení registrovalo nejen přírodní blesky, ale i umělé krátké a dlouhé záblesky – telegrafické značky.

Filip: Zatímco Popov hledal cestu k bezdrátové telegrafii pomocí svého bleskojevu, když mu bylo šestatřicet let, náš David o 115 let později už jde najisto.

Tereza: Samozřejmě i on je zapálený radioamatér. Jenže ve svých šestnácti není zdaleka začátečník.

Filip: Vždyť v pravidelných soutěžích radioamatérů je kategorie nejmladších žáků do dvanácti let!

Tereza: 12. prosince 1901 uskutečnil první bezdrátový přenos přes Atlantický oceán italský fyzik a vynálezce Guglielmo Marconi. Přijímací anténu na kanadském pobřeží tehdy do výšky 150 metrů vynesl papírový drak.

Filip: Radiové spojení začalo pomalu dobývat éter. A to nejen v podobě „ouředních“ radiostanic. Třeba v Anglii bylo už roku 1913 registrováno 405 vysílacích a 360 přijímacích radioamatérských stanic.

Tereza: Radioamatéři s malými vysílačkami dokázali už ve dvacátých letech navázat spojení mezi oběma břehy Atlantiku na krátkých vlnách mnohonásobným odrazem od ionosféry.

Filip: Přibývalo lístků jako potvrzení o navázání spojení. Radiostanice se stavěly třeba ze skleniček od whisky, trychtýřů nebo jiného kuchyňského náčiní.

Tereza: Radioamatéři získali vážnosti i v očích veřejnosti. To když se díky jejich neustálé pozornosti, s jakou naslouchali éteru, podařilo zachránit třeba strážce majáku na vzdálené Aljašce, kterého málem udusily jedovaté zplodiny majákové lampy.

Filip: Anebo když spolupracovali s letci, pátrajícími po jiných zmizelých letadlech a lodích.

Tereza: Byli to opět radioamatéři, kdo roku 1931 poprvé použil ke spojení mezi Anglií a Francií velmi krátké, metrové vlny. Na vlnové délce 18 centimetrů dosáhli nerušeného telefonického přenosu na vzdálenost 56 kilometrů.

Filip: Vysílač měl přitom výkon pouhého půl wattu. Byly to začátky vysílání v pásmu, které později obsadila televize.

Tereza: Vidíte, a David mezitím zkompletoval naši vysílačku. Zde je recept našeho šéfmontéra.

Filip: Svitkový kondenzátor jeden nanofarad, dva svitkové kondenzátory 470 pikofaradů, keramický kondenzátor 100 nanofaradů, vysokofrekvenční tranzistor PNP, toto je rezistor 560 ohmů a hned vedle 68 kiloohmů, tento má pro změnu 56 ohmů, následuje kondenzátor 66 pikofaradů a nakonec krystal s frekvencí 3,579 megahertzů.

Tereza: Ještě zbylo pár drobností ve spodní řadě vysílačky. Ale ty si už jistě najdete na našich webovkách.

Filip: Léto roku 2002. Mnohá místa Spojených států zažívají vlnu rozsáhlých ničivých požárů. Právě v těchto dramatických dnech a týdnech se řada amerických radioamatérů zapojila do boje s plameny.

Tereza: Vysílačky radioamatérů – a nejen ve Spojených státech – pomáhají při zdolávání následků různých přírodních pohrom. Ať už jde o zemětřesení, hurikány, tornáda nebo záplavy.

Filip: Jak se naučit snadno a rychle základu – morseovce? Všechno začíná tady – a v tomto věku. Používá se k tomu na mnoha místech u nás takzvaná VENova metoda.

Tereza: Doslova během několika hodin se děti formou hry naučí vysílat i přijímat písmena a číslice morseovky.

Michael: Díky Davidovi máme náš vysílač připravený, je to hotové. Můžeme s tím něco dělat. Takže Terezo, prosím.

Tereza: Tady těch pár drátů bude něco vysílat?

Michael: Terezo, to je daleko víc, než pár drátů. Dokonce tady máme naši anténu.

Tereza: Tak tenhle ten drát to je anténa a vede tam na ten protější strom.

Michael: And for our first experiment we’re going to send a message to Prague.
A v našem prvním pokusu pošleme zprávu do Prahy.
Takže …

Tereza: Počkej, já mluvím první. Kde je mikrofon?

Michael: No microphone. We’re going to send the message using a Morse code.
Žádný mikrofon. Tu zprávu pošleme pomocí morseovky.
Přijímač – zapnutý. Takže jdeme na to.

Tereza: Ty umíš morseovku?

Michael: Vlastně – ne. Takže Davide, prosím.

CQ DE OK1DPX K
(výzva stanice OK1DPX ke spojení)

OK1DPX DE OK1DDQ KN
(na výzvu reaguje stanice OK1DDQ)

R OK1DPQ DE OK1DPX GM RST 579 NAME PETR QTH PRIBRAM
(OK1DPX potvrzuje, že slyší stanici OK1DDQ a předává slyšitelnost 579 /velmi dobrá/, představuje své jméno a místo odkud vysílá).

Tereza: Vyťukávání morseovky, …

Filip: … tedy až se ji dokonale naučíme, …

Tereza: … a napjaté čekání na odpověď vzdáleného kolegy radioamatéra si nás oba s Michaelem podmanilo. Postavit vysílačku ale především pak vysílat však nemůže kdokoli.

Filip: Až s pomocí kolegů nebo sami zvládnete základy, musíte získat povolení – tedy koncesi, kterou vám po absolvování zkoušek udělí Český telekomunikační úřad.

Michael Londesborough, Vladimír Kunz

Vstoupit do diskuse

komentářů: 2

Nejsledovanější