Moře a dusičnany
14. 10. 2011
Jemný písek, průzračná voda a zářící slunce. Pro milióny lidí je pláž ten nejlepší způsob, jak strávit svou dovolenou. Kromě případů, kdy je pokryta vrstvou rozkládajícího se zeleného slizu. Plyny, které tu vznikají, již usmrtily několik domácích zvířat a způsobily otravy u lidí. V projektu Evropské unie se nyní prosazují metody, jak zabránit tomu, aby se dusičnany prostřednictvím řek dostávaly do moří a způsobovaly přemnožení řas.
Krásné středomořské pobřeží. Někde ho ale pokrývá rozkládající se zelený sliz. Vznikající plyny již usmrtily pár domácích zvířat a způsobily otravy u lidí. I pláže v Bretani se pravidelně zanáší „zeleným přílivem“ zapáchajících řas.
Pierre Aurousseau, předseda, Bretaňská vědecká rada pro životní prostředí, Francie: Problém spočívá v tom, že naroste obrovské množství řas, což rozhodně není normální. Do moře se totiž dostávají hnojiva, která sem přinášejí řeky.
Příčiny této pohromy tedy leží ve vnitrozemí. Řasy se živí dusíkatými látkami, obsaženými v umělých hnojivech i chlévské mrvě. V rozumném množství je přítomnost dusičnanů vhodná. Rostliny je potřebují ke svému životu: při růstu je získávají z půdy, při svém rozkladu je zase uvolňují. Pokud rostliny spasou zvířata, dusičnany se uvolní při rozkladu trusu. Problém nastává, pokud se množství dusičnanů zvýší až příliš. Intenzivní zemědělství půdu dusičnany doslova zahlcuje. Rostliny nejsou schopny je využít a chemikálie se smývají do potoků a řek, které je odnesou do moře. Zde vyvolají růst řas.
Evropské unie nyní pobízí farmáře k přijetí udržitelných postupů hospodaření. Tento bretaňský farmář chová prasata na slámě, nikoli v betonové ohradě. To snižuje koncentraci kejdy, takže ji může rozmetat na svých polích.
Thierry Thomas, chovatel prasat, Francie: Jako podestýlku používám slámu ze své sklizně. Prasata na ní žijí a také do ní kálejí, takže se pak spíš tvoří kompost, než kejda.
Dusičnany se v kompostu rozkládají déle, než v kejdě. To pak snižuje riziko přebytečných dusičnanů, které jsou smyty. Další možností je omezit počet chovaných zvířat.
Fjord Odense rovněž trpěl zeleným přílivem. Dánští ekologové spolu s farmáři už tento problém řeší, a to za pomoci programů Evropské unie.
Nikolaj Holmboe, mořský biolog, Dánská agentura pro přírodu, Dánsko: Zkoumáme tady kvalitu podvodní vegetace. Sledujeme množství zákrutichy zavité, která je indikátorem dobré kvality vody. Zjišťujeme, jak se šíří a do jakých hloubek.
Kvalita vody se zlepšuje a množství živých tvorů roste hlavně díky tomu, že stát převzal pozemky používané pro intenzivní zemědělství. Zanedlouho je přeměnil na mokřiny přátelské k životnému prostředí.
Vibeke Lindeberg Birkelundová, projektová manažerka, Dánská agentura pro přírodu, Dánsko: Půda kolem této řeky Silke A bývala obdělávaná. Nyní jsme v údolí vytvořili mokřiny. Změnili jsme tok řeky a zvýšili úroveň půdy. Stoupla také hladina podzemní vody.
Tvorba mokřin byla úspěšná i proto, že místní farmáři byli k projektu přizváni od samého začátku a souhlasili s tím, že přijmou udržitelnou praxi. Farmáři totiž musejí mít pocit, že se jim naslouchá, jinak se do projektu nezapojí.
Ve španělském Katalánsku počet prasat dvojnásobně převyšuje počet obyvatel. Skupina více než sta farmářů se proto spojila, aby postavila zařízení na zpracování kejdy. Produkují suché hnojivo, které se pak vyváží. Navíc také vyrábí elektrickou energii.
Monica Jimenéz Delgadová, zemědělská inženýrka, bioplynová stanice v Trajusa, Španělsko: Tato bioplynová stanice spojila všechny místní farmáře. Centralizace jim umožnila snížit náklady a zlepšit zemědělskou praxi. Už to není individuální problém, ale společný přístup.
Díky zlepšeným zemědělským postupům se škodlivé hladiny dusičnanů snížily. Kvalitu vody je však třeba zlepšit v celé Evropské unii. Musí se zajistit, že zelené přílivy zmizí navždy.
Autor: Šárka Speváková