Ve světě mravenců
16. 9. 2011
Budete sledovat zločin v přímém přenosu. To, co se chystalo na trávníku uprostřed jednoho pražského sídliště, by ve světě lidí znamenalo válku. Armáda mravenců druhu polyergus rufencens přepadla blízké hnízdo mravenců druhu formica fusca a ukradla všechny jejich kukly, aby z nich vychovala otroky. Ve světě mravenců jsou taková zvěrstva na denním pořádku - jsou výsledkem evolučních procesů, které probíhaly miliony let. Mravenci společně s včelami, čmeláky a vosami patří k nejvyvinutější hmyzí skupině, která nepřestává vědce fascinovat.
Právě sledujete „zločin“ v přímém přenosu. To, co se chystá na trávníku pražského sídliště, by ve světě lidí znamenalo válku. Armáda mravenců druhu Polyergus rufencens se chystá přepadnout blízké hnízdo mravenců druhu Formica fusca a ukrást všechny jejich kukly, aby si z nich vychovali otroky. Ve světě mravenců jsou taková zvěrstva na denním pořádku, jsou výsledkemprocesů, které probíhaly miliony let. Loupeživým mravencům říkají odborníci důvěrně Amazonky, podle mýtického národa bojovných žen. Stejně jako u legendárních válečnic, i této výpravy se účastní pouze samice – neplodné mravenčí dělnice.
Pavel Amcha, chovatel mravenců: Amazonka, to je takový červený mravenec, který je natolik uzpůsobený k loupení, že není schopen se ani sám nažrat nebo se starat o svůj plod nebo stavět hnízdo, proto musí vykrádat hnízda pomocných mravenců a donášet si domů kukly, ze kterých se potom narodí dělnice, které se o ně starají.
Jejich obří ostrá kusadla na rozdíl od běžných druhů mravenců nemají pracovní zoubky, což amazonkám znemožňuje vykonávat běžné činnosti. Za teplých letních odpolední proto vysílají zvědy, kteří mají v blízkém okolí vyhledat cíl přepadení – cizí mraveniště. Úspěšný zvěd se vrací domů a cestu značí stopovacím feromonem, který si nanáší ze zadečku na nožičky. Po jeho stopách pak prochází celá armáda. Přepadené mravence omámí chemickou látkou, která způsobí, že nedokážou klást organizovaný odpor. S úlovkem se pak vrací zpátky do hnízda. Za jediný rok takto Amazonky nakradou dvacet až čtyřicet tisíc kukel.
Pavel Amcha, chovatel mravenců: Amazonky berou jenom kukly, velmi výjimečně vezmou larvu, která je těsně před zakuklením. Menší larvy nebo vajíčka, toho si nevšímají, protože s tím by potom bylo doma ještě hodně práce to vykrmit, čili působí vychytrale.
Mravenčí dítě, které se z ukradené kukly vylíhne, netuší nic o svém pohnutém osudu a otrokářské mraveniště považuje za svůj domov. Poslušně se stará nejen o své loupeživé nevlastní sestry, ale i o matku královnu, která je vlastně macechou. Společně s včelami, čmeláky a vosami jsou mravenci nejvyvinutější hmyzí skupinou, která nepřestává vědce fascinovat. Pro zajímavost, celosvětově je známých patnáct tisíc druhů mravenců. Dokázali kolonizovat všechny kontinenty kromě Antarktidy.
Všichni mravenci na celém světě podle odhadů váží stejně jako celé lidstvo. Mravenčí dělnice dokáže unést 32krát tolik, co sama váží, a mravenčí královna se může dožít neuvěřitelných 25 let. Nad čím ale vědci nepřestávají kroutit hlavou, je složité fungování mravenčích společenstev. V mraveništi, které může v extrémních případech obývat až milion jedinců, funguje dokonalá komunikace, dělba práce a přesný řád. To, co lidstvo nedokázalo dovést k dokonalosti za několik tisíc let, umí mravenci od nepaměti. Mravenci jsou nejen fenomenální stavitelé. Jsou to i lovci, sběrači, chovatelé mšic, pěstitelé hub nebo vojáci. V jejich koloniích fungují jesle, mateřské školky, zásobovací oddíly, úklidové čety i pohřební služba.
Profesor botaniky Pavel Kovář právě přichází na jednu ze zajímavých mravenčích lokalit v Českém středohoří. Mravenci stejně jako lidé dokážou velmi účinně měnit své prostředí. Čeští botanikové z Univerzity Karlovy v Prazeproto už několik desetiletí studují vliv mravenců na společenství rostlin ve stepní a pastevní krajině.
Prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc., katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta UK: Tady najdeme spíš menší druhy, rod Lasius nebo Tetramorium, ty dříve unikaly pozornosti výzkumníků, takže se o nich tolik nevědělo ještě donedávna. Najdeme je převážně na pastvinách nebo na jakýchkoliv otevřených stanovištích.
V České republice žije asi stovka mravenčích druhů. Tady v Českém středohoří jsou všude kolem nás kopce vzniklé dávnou vulkanickou činností na dně starodávného moře. Při bližším pohledu na louku zjistíme, že podobná krajina je tady i v mikroměřítku. Mravenci postavili na louce svá pohoří. Jejich kopečky pomáhají k uchycení rostlinám i stromům. Díky mravencům tady rychleji vyroste les, který kdysi člověk pokácel.
Prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc., katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta UK: Tady ten kopeček přede mnou je hnízdní kupa mravence Lasius flavus – to je takový drobný žlutý mraveneček – tak hezky demonstruje, jak se liší vegetace rostoucí přímo na kopečku a v okolí. Tady převažuje na temeni kopečku mateřídouška, to je jeden z více druhů, které rostou v této teplé oblasti. Tato mateřídouška patří mezi nejvýraznější teplomilné druhy v této oblasti, takže vyhledává to nejvíce nasluněné a nejvíce vyhřívané místo, které právě poskytuje tento kopeček.
Mraveniště je důmyslná spleť chodeb a komůrek s rozsáhlým podzemním labyrintem. Mravenci v něm dokážou udržovat optimální teplotní podmínky, které zajistí dobrý vývoj vajíček, larev a kukel. Kukly se během dne často přenášejí podle teploty do různých částí mraveniště. Uprostřed mravenčí kupy se drží po celý rok konstantní teplota kolem dvaceti stupňů Celsia. Jižní strana je celoročně teplejší, naopak severní je i v létě příjemně chladná. Mravenci si také vnitřek kupy vytápějí svými vlastními těly. K teplotě uvnitř přispívá i rozklad organického materiálu.
Příběh mravenců začal před 130 miliony lety. Jejich největší boom vypukl ale až o třicet milionů let později – s rozvojem kvetoucích rostlin. Mnoho druhů se naučilo mravence šikovně využívat. Botanikové popsali ten jev a nazvali ho myrmekochorie – šíření semen pomocí mravenců. Některé rostliny se spoléhají na vítr a jiné na býložravé živočichy, avšak asi tři tisíce známých rostlinných druhů se do nových míst šíří výhradně díky mravencům.
Prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc., katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta UK: Tady najdeme takových čtyřicet až šedesát rostlinných druhů a mezi nimi jsou určitě některé, které mravencům nabízejí svoje semínka s takzvanými elaiozomy, česky se říká masíčka – to jsou zvláštní útvary bohaté bílkovinami, které jsou jakoby atraktanty pro mravence. Oni kvůli nim ta semínka potom roznášejí a třeba si je nosí do mraveniště, anebo ukousnou jenom elaiozom a semínko nechají pohozené někde mimo, a tudíž rostlina dostane šanci vyklíčit a rozšířit se, populace se jakoby šíří dál do prostoru.
Přesuňme se na další zajímavou lokalitu, kterou dlouhodobě studují čeští botanikové. Jsme ve Chvaleticích na bývalém odkališti dolu na pyritickou rudu. Provoz tu skončili už v sedmdesátých letech minulého století, ale zdejší krajina se ještě zdaleka nevzpamatovala. Půda je plná toxických těžkých kovů – manganu, síry nebo arsenu. Téměř čtyřicet let poté, co odkaliště opět dostala do své moci příroda, se stromům a rostlinám začíná dařit jen velmi pomalu. Právě mravenci patří k prvním druhům, které se odvážily usadit se v této měsíční krajině. Vědci zkoumají, jak svou činností pomáhají odkališti vrátit život.
Pavel Vojtíšek, student Přírodovědecké fakulty UK: Já si tady vlastně teď připravím krmítka pro mravence na nabídkové pokusy. Do krmítek připravím směs různých semínek od různých druhů rostlin a krmítka budou instalována k jednotlivým mraveništím. Smyslem toho je vyzkoušet, které mravence atraktují která semínka.
Vědci zjistili například to, že mravenci bezpečně poznají semena keřů a s neomylnou pečlivostí je odnášejí pryč od hnízda. V okolí mraveniště nesmí vyrůst žádné šípky, růže ani akáty. Mravenci nechtějí stín. Činnost mravenců na odkališti ale přírodě pomáhá. Semena svých oblíbených rostlin přinášejí do hnízda na vzdálenost desítek metrů, sem tam nějaké upustí. Přímo v mraveništi mu navíc poskytnou úrodnější prostředí. Aby vědci mravence motivovali k větší činnosti, připravují jim vhodná místa pro zakládání dalších mravenišť.
Pavel Vojtíšek, student Přírodovědecké fakulty UK: To je térová lepenka, která se sem instaluje jako příznivé mikrostanoviště pro větší šanci, že si pod ní mravenci vytvoří hnízdo. V tomto extrémním substrátu oni rádi vyhledávají takováto stanoviště, aby se pod nimi mohli ukrýt, hlavně kvůli vlhkosti a ochranu proti slunci.
Jestliže člověk místní přírodu zničil, mravenci tady na odkališti ve Chvaleticích přispívají k jejímu obnovení. Svojí činností urychlují přirozené fáze vývoje rostlinných společenstev. Kdoví, možná za dalších čtyřicet let už oko laika ani nepozná, že tu kdysi příroda bojovala o život. Oko zkušeného botanika ale možná rozezná, které rostliny si tu v minulosti vysázeli malí hmyzí ekoinženýři – mravenci.
Autor: Tereza Pultarová