Jak se bránit povodni
24. 6. 2011
Nedávné dramatické bleskové povodně na severu i jihu Čech znovu ukázaly sílu vodního živlu, který poškodil nebo zcela zničil množství obytných budov i rodinných domků. Přitom u nás tisíce objektů stojí v dosahu toku malých říček, které se po prudkých deštích změní v dravé řeky. Dá se zabránit poškození budov? Jak vodnímu proudu čelit? Anebo jak omezit na minimum jeho řádění a stavby zachovat? Michael s Filipem se vypravili na unikátní tréninkový polygon České protipovodňové asociace na Brněnském výstavišti. Tam si za přítomnosti expertů a při použití moderní ochranné techniky přímo v bouřlivém vodním toku vyzkoušejí, jak se vodním záplavám úspěšně bránit a zachránit nejen domovy, ale mnohdy i vlastní životy.
Filip: O nedávné slunečné neděli nás Michael pozval na výlet k vodě. Jenže s sebou jsme si
vzali poněkud nečekané náčiní – rýč, kus plechu, konev a dvojici malířských koz.
Tereza: Naším cílem se stala turistická klasika – soutok Vltavy a Labe pod mělnickým zámkem.
Filip: Až nedaleko proslulých mělnických vinic Michael upřesnil, že tentokrát mu jde spíše o obec Hořín, ležící u ústí Vraňansko-hořínského plavebního kanálu.
Tereza: A o stopy po památné povodni ze srpna 2002.
Filip: Náš kameraman Radim a miniaturní kamera s vodotěsným boxem – to byli účastníci jiné naší výpravy. Tentokrát jsme s Michaelem zamířili na vyhlášené brněnské výstaviště.
Tereza: Právě zde je totiž v provozu povodňový simulátor České protipovodňové asociace.
Filip: A nás s Michaelem a Radimem tu čekal křest ohněm – přesněji – vodou. Měli jsme si na vlastní kůži vyzkoušet útok povodňové vlny.
Tereza: Tak nějak vypadá příchod bleskové povodně, způsobené náhlými, přívalovými dešti, jak je stále častěji zaznamenáváme v posledních letech.
Filip: Test číslo dvě. Útok bleskové povodně na cestující v osobním voze.
Tereza: Vozidlo je ukotveno lany, aby jej síla dravého proudu neodnesla ve zkušebním kanále příliš daleko.
Filip: A také z bezpečnostních důvodů. I když hladina zdejší simulované povodně dosahuje maximálně metrové výše.
Tereza: Jak vlastně vznikají bleskové povodně, co je jejich příčinou? Na začátku je příčinná srážka, jak ji nazývají odborníci. Velice záleží na tom, kam tato srážka dopadne.
Michael: We can visualize this difference in run-off speeds between built up areas and natural areas, using this simple experiment.
Rozdíl v odtokové rychlosti mezi zastavěným terénem a volnou přírodou můžeme zviditelnit pomocí tohoto jednoduchého pokusu.
Filip: Podle dlaždičky o rozměrech 40 x 40 cm jsme vyryli kus travního drnu. I v lehké lesní půdě to nebylo snadné. Travní porost drží pohromadě propletencem kořínků.
Tereza: Teď jej ještě naložit na čtvercový kus plechu a jdeme na místo pokusu.
Filip: Zvolili jsme plochu přímo pod mělnickým zámkem.
Tereza: Na Vraňansko-hořínském plavebním kanálu, který právě zde ústí do Labe, byl i v neděli dopoledne značný provoz.
Filip: Sestavení testovací stolice je celkem jednoduché. Plech však musí mít určitý náklon a jemným prohnutím na delší straně jsme z něj nasměrovali odtok.
Tereza: V souboji se strmým břehem kanálu získáváme vodu pro pokusný déšť.
Filip: Pokus číslo jedna. Do jaké míry dokáže zadržet vodu tento kus české země, reprezentovaný klasickým travním drnem, porostlým rostlinami … Pozor … A už …
Tereza: Část našich umělých srážek pronikla půdou a stéká po plechu do odměrky.
Filip: Vodou nešetříme. Je to takový malý přívalový déšť. Anglický trávník.
Michael: To je všechno.
Filip: Dobrý, dobrý. Teče, teče.
Michael: So out of these eight liters from this – konve – we’ve got five liters of water absorbed into the soil here. More than a half water.
Z osmi litrů z této konve půda pohltila pět litrů. Víc než polovinu vody.
Michael: Pokus číslo dva.
This large kitchen tile is going to represent the built up areas of our towns, our cities, car parks and roads. Let’s see, what effect it has on run off rate of water.
OK Filip, when you’re ready …
Tato velká kachlička do kuchyně bude představovat zastavěné oblasti našich měst, parkovišť a silnic. Podívejme se, jaký účinek má na množství odtékající vody. OK Filipe, až budeš připraven …
Filip: Pozor, začíná pršet.
Tereza: Tentokrát se našemu přívalovému dešti nestaví do cesty nic, jen hladká rovná plocha.
Filip: Už jsi plný… Ale pořád prší.
Tereza: To je obrázek ulic, parkovišť a nádvoří našich měst i vesnic.
Filip: Já myslím, že závěr je úplně jasný. Jak sami vidíte, travní plocha zadržela z osmi litrů pět litrů. Takže vidíte, že tady naše betonová parkoviště nebo ulice nezadržela vůbec nic. Je to rozdíl.
Tereza: Když pak přijde znenadání přívalový déšť a na malou plochu města nebo dokonce jen jeho části spadne ohromné množství vody, ani kanalizace nestačí vše pojmout. Pak vznikají bleskové povodně.
Filip: Jenže trvalé, vydatné srážky na velkém území přinesou velké povodně.
Michael: Kde jsme?
Filip: Michaele, ty jsi britský vědec. Tak mě napadlo, že bych to mohl ukázat trošku české historie, ale pozor, související s povodněmi.
Michael: Hezky.
Filip: Vidíš ty značky, ta data na tom rohu domu?
Michael: Vidím.
Filip: Tak to červené dole, to je rok 2006. To byla povodeň, ale nic moc, jak vidíš. 1940, doba Protektorátu Böhmen und Mähren. 1890. To byla povodeň, kdy byl částečně zničen Karlův most. Dva nebo tři pilíře, teď to nevím přesně. Nad tím – 1845. Tři roky poté vypuklo revoluční hnutí po celé Evropě. Ale pozor. To nic není proti roku 2002. Támhle nula dvojka u těch oken. To byla ta naše památná povodeň. Až tam sahala voda. Při památné povodni v roce 2002 sahala voda až sem, k této vozovce. Ano, vlastně celý Hořín byl pod vodou. Vznikly obrovské škody.
Michael: Samozřejmě první řešení, které by člověka napadlo, je toto: postavit ochrannou stěnu, která je zde… a tam,… a ještě tady …
Filip: … a taky tady. Zkrátka ochranná zeď obklopuje celý Hořín.
Michael: Ale dnešní věda poskytuje další možnosti, jak čelit velké vodě.
Filip: A tak zpátky do Brna, co?
Michael: Jedem.
Tereza: Velké povodně i nečekané přívalové deště. Jak se jim bránit? A netýká se jen těch, kdo mají své domovy v zátopových zónách kolem vodních toků.
Filip: A je to tady. Povodeň přišla. Nacházíme se v klasickém zděném cihlovém domečku, který byl neprozíravě postaven v záplavové zóně. Ale i přesto se lze velké vodě ubránit. Pojďte se podívat, jak.
Filip: Tím základním předpokladem jsou hluboké a pevné základy, které zabrání, aby do domu neprosakovala spodní voda podlahou. Dalším předpokladem zachování suchého domu je speciální nátěr zdiva, který zabrání prosakování vody ke zdivu, takže zdivo zůstává suché. No a potom je třetí možnost, a tou je vytvoření protipovodňových zábran – mobilních, jako je třeba tato z hliníku s pryžovým těsněním. A ta by měla zabránit průchodu vody z vnějšku dovnitř.
Michael: No, this isn’t my water bed. In fact is a rubber polymer sack, filled with water, that’s spanned across entire entrance to my garage, keeping the water out and me dry inside.
Ne, tohle není má vodní postel. Je to pryžový, polymerní vak, naplněný vodou, který je roztažen přes celý vjezd do mé garáže. Vodu zadržuje venku a já jsem suchý uvnitř.
Filip: A poslední možností zábrany vody do domu je tato krásná sklolaminátová deska. Voda nemá šanci.
Tereza: Krásné, romantické údolí Berounky, kousek před Prahou. Ale i Berounka se dovede změnit na nezkrotný živel, který ohrožuje hlavní město. Dokážeme se ubránit i jemu?
Filip: Na brněnském povodňovém simulátoru vidíte jeden takový způsob. Část vodních mas povodňové vlny se odvede bokem, do území přírodních lužních lesů. Tam se může rozlít bez větších škod.
Tereza: Jenže co naprostá většina měst a obcí, které neleží na dolním toku řeky s lužními lesy a říční nivou? Tam pomohou prázdná, ohrazená území – poldery.
Filip: Jeden takový se buduje právě na často zaplavovaném území u soutoku Berounky s Vltavou, na jih od Prahy. Právě do tohoto polderu se mohou nahromadit povodňové vlny Berounky, která není chráněna soustavou přehrad, jaké má třeba Vltava.
Michael: Člověče, vypadá to na déšť.
Filip: To bude pořádná bouřka. No nevadí …
Autor: Vladimír Kunz