Co je rakovina
14. 1. 2011
Rakovina je různorodá skupina chorob, která má však jeden rys společný: určitá populace buněk se vymkne kontrole a začne růst, ačkoli za normálních okolností jsou buňky schopny svou mutaci detekovat a opravit. Vysvětlíme tuto poruchu ve vývojovém cyklu buňky a zároveň ukážeme, jakým způsobem se léčí. Ke známým postupům patří chemoterapie, radioterapie a operativní řešení. V současné době však přistupují ještě další možnosti, jako je imunoterapie a hormonální terapie a biologické léčba.
Rakovina je pravděpodobně stejně stará jako lidstvo samo. Znali jí ve starém Egyptě, ve starověkém Řecku i Římě. Sám název pro skupinu onemocnění vznikl pravděpodobně z řeckého výrazu karkinos, což se dá přeložit jako rak či krab. V začátcích medicíny byl totiž nádor prsu srovnáván s obrazem tohoto živočicha. Odborně se ale spíše užívá označení zhoubný nádor. Průlom v léčbě nastal až počátkem 19. století – umožnil jej objev rentgenových paprsků a pokrok v patologii.
prof. MUDr. Vorlíček, CSc., ředitel Masarykova onkologického ústavu: Zhoubný nádor, nebo chcete-li rakovina, vzniká tak, že se nějaká buňka vymkne kontrole. Ta buňka se změní. Stane se z ní buňka, která přestane poslouchat organismus. Rozmnožuje se a vytváří ten nádor vlastně, jako by proti vůli organismu.
Pod diagnózu zhoubných nádorů spadá asi osmdesát druhů onemocnění. U nás – na rozdíl od anglosaských zemí – se rozdělují podle toho, ze kterých tkání vycházejí. Rakovinou označujeme nádory vycházející z výstelky, z epitelu. Sarkom vychází ze svalové hmoty. Zhoubné nádory krvetvorných tkání nebo lymfatických uzlin nazýváme leukémie či lymfomy.
Růst buněk je regulovaný. Rychlost jejich obnovy v dospělých organismech je různá, nebo se neobnovují téměř vůbec, jako například buňky mozkové. Jak je ale možné, že se buňka začne nekontrolovatelně dělit?
V jádře buňky se nachází chromozomy a v nich části DNA. Řetězec DNA je tvořen chemickými jednotkami nazývanými báze a právě jejich pořadí určuje náš genetický kód. Každá lidská buňka v těle, kromě červených krvinek a krevních destiček, které nemají jádro, obsahuje stejnou DNA.
MUDr. Marek Svoboda, Ph.D., lékař oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, MOÚ: Nádory vznikají tím, že dochází k poškození DNA, k mutaci DNA a tedy poškození genů v našich buňkách. Ty mutace nastávají denně v každé buňce. Dá se říct, že jsou to až tisíce mutací, které mohou postihnout naše tělo během dne. Mutace v buňkách jsou nicméně zjištěny včas a odstraněny. To znamená: Nemají žádný vliv na danou buňku, ale může se stát, že mutace není opravitelná, a pak buňka buď zanikne anebo, pokud to není mutace smrtelná, může se transformovat v nádorovou buňku.
Dnes je možné metodami molekulární genetiky identifikovat geny, které jsou zodpovědné za růst nádorů. Každý gen v dané buňce spouští produkci určitého proteinu. Produkty poškozených genů ale vysílají špatné signály.
Normální buňka je opravována vlastními reparačními mechanismy, nebo nastane její buněčná smrt. Buňka nádorová má ale tyto mechanismy změněné. Než se z buňky normální vyvine nádor, může uplynout i několik desítek let.
prof. MUDr. Vorlíček, CSc., ředitel Masarykova onkologického ústavu: U té buňky, ze které vzniká nádor, jsou to změny v genetickém materiálu buňky, buňka se začne chovat jinak, než původně bylo programováno, a může to být vlivem vnitřním nebo zevním, vnitřním nějaké genetické změny, dispozice v rodině a podobně. A tím zevním můžou být některé známé škodliviny, jako je třeba kouření, záření, nebo vliv určitých potravin, ale nelze si představit, že to je nějaká věc, která vzniká prostě ze dne na den. Je to určitý proces.
Jednou z příčin mutace genu mohou být také viry. Vir je drobná částice živé hmoty tvořená dědičnou informací, která může způsobit zhoubný nádor.
prof. MUDr. Vorlíček, CSc., ředitel Masarykova onkologického ústavu: Rakovina děložního čípku je velmi dobrý příklad, kde skutečně se virus zásadním způsobem uplatňuje na tom, aby ta rakovina vznikla. Ten virus se přenáší pohlavním stykem. Dneska existuje očkování proti tomuto viru a je to jeden z příkladů zhoubného nádoru, který skutečně je přímo vázaný na virový původ.
Současný trend v léčbě je zkoušení vakcín, které by mohly zastavit růst nádorových buněk. Tato metoda je ale u jiných typů nádorových onemocnění zcela v počátcích. Zatím existují tři základní způsoby léčby zhoubných nádorů. Nejdůležitější je chirurgická léčba. Pokud je rakovina diagnostikována včas, nádor se odoperuje a pacient může být vyléčen. Další metodou je radioterapie neboli ozařování. Poslední je léčba farmakologická. To znamená užití cytostatik a hormonů. Sem patří také léčba biologická, neboli cílená. Jednotlivé způsoby léčby se většinou kombinují.V onkochirurgii se během posledních let začaly uplatňovat takzvané miniinvazivní metody jako je laparoskopie, transanální endoskopická mikrochirurgie a robotická chirurgie.
MUDr. Zdeněk Eber, vedoucí lékař operačních sálů, MOÚ: V době, kdy chirurg byl zanořený po lokty v pacientovi, tak v okamžiku miniinvazivních výkonů, kdy u laparoskopie stojí ten operatér u pacienta, ale je mimo břišní dutinu, protože ty nástroje jsou zavedeny přes kůži do dutiny břišní, tak u toho robotického systému, tam už ten operatér není ani u pacienta, ale je mimo něj.
Princip radioterapie spočívá v působení ionizujícího záření na živou tkáň.
prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., přednosta kliniky radiační onkologie, MOÚ: Nádorové buňky jsou citlivější na záření. Jinými slovy jsou umrtvovány. Zdravé buňky na záření také reagují, ale jsou schopny se do určité míry regenerovat, čili obnovit se. My víme za léta, kdy radioterapie se používá v léčbě nádorů, které nádory jsou právě na záření citlivé a u kterých je možné tuto léčbu použít.
Nové technologie v radioterapii umožňují zvýšení dávek záření a zároveň šetření zdravých tkání. Patří sem například ozařování pomocí počítačových systémů, radiochirurgie nebo vnitřní radioterapie, která se nazývá také brachyterapie.
Také farmakologická léčba zaznamenala v posledních letech rozvoj nových metod. Kromě chemoterapie, která ničí především mladé buňky a má tak celou řadu nežádoucích účinků, je v praxi zhruba pět let takzvaná biologická léčba.
MUDr. Marek Svoboda, Ph.D., lékař oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, MOÚ: Pokud vím, že došlo k poruše genu, tím pádem došlo i k poruše proteinu, který ten gen kóduje, já ten protein jsem schopen identifikovat a nalézt, tak dnešní doba dospěla k tomu, že jsme byli schopní identifikovat a objevit lék, který se zacílí právě na ten poškozený protein, a tím vykonává určitou léčebnou funkci.
Rakovina je onemocněním genů. Budoucnost jejího léčení tedy spočívá především v genové terapii, tedy v možnosti opravit poškozený gen či ho vyměnit. Tato léčba se zatím zkouší na buňkách nebo na zvířatech. Genetika je ale dnes také schopná odhalit predispozici ke vzniku nádorů u daného jedince. Rakovina v pravém slova smyslu dědičná není. Přesto ale pět procent nádorových onemocnění vzniká tak, že si mutovaný gen přinášíme již od narození. K mutaci tedy dochází už v zárodečné buňce, tedy ve vajíčku nebo ve spermii. Z těchto buněk se pak vyvine celý organismus. Zmutovaný gen se tedy nachází v celém těle, v každé jeho buňce. Přestože riziko onemocnění je vysoké, nemusí vzniknout nádor. Buňka má možnost využít jiných genů, které nahradí funkci poškozeného.
MUDr. Marek Svoboda, Ph.D., lékař oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, MOÚ: Velmi důležité je, že v dnešní době jsme schopni nabídnout jedincům, kteří nesou zárodečnou mutaci v genech, které způsobují rakovinu, takzvanou preimplantační genetickou diagnostiku. Podíváme se do DNA, vyšetříme DNA embrya, které vzniká, a můžeme tak vyselektovat embryo, které nenese mutaci v genu, který způsobuje nádorové onemocnění. To samozřejmě předpokládá, že pár využije možnosti in vitro fertilizace. To znamená umělého oplodnění.
Genetika se tedy stává oborem zásadním jak v léčbě, tak diagnostice nádorového onemocnění. Největší překážku ale lékaři stále vidí v myšlení lidí.
Autor: Kateřina Borecká