Tajný život žárovky
27. 10. 2010
Křehkost a jednoduchost, nepřeberné množství tvarů a filigránsky jemný drátek jako duše žárovky, historie futuristických básníků vášnivě vzývajících žárovku i současná likvidace tradiční žárovky oplývající duší a nástup její duchaprázdné náhražky, to vše se stalo tématem práce hudebníka a fotografa Michala Forfelda. Světelné efekty, zvuky střídavého napětí, strhující rytmus, křehkost skla a nebezpečná klubka drátů vytvářely elektrizující atmosféru Vorfeldovy performance v galerii Školská 28.
Má žárovka duši? Zní to jako pošetilá otázka. Všichni známe žárovku jako nejbanálnější předmět denní potřeby – lehce se rozbije, lehce se nahradí. Kdo by přemýšlel o její duši? V němčině slovo Seele označuje jak žhavicí vlákno žárovky, tak duši. Snad proto německý hudebník Michal Vorfeld tvrdí, že moderní žárovky bez vlákna duši nemají. Pro ty staré, oduševnělé, skládá hudbu.
Michal Vorfeld vytváří improvizovanou hudbu pro nezvyklé hudební nástroje. Protože se léta věnoval divadlu a možnostem osvětlení, staly se jeho oblíbeným hudebním nástrojem žárovky různých barev a tvarů.
Michal Vorfeld, performativní umělec, Německo: Jako teenager jsem se začal zabývat fotografováním a záhy jako mladík jsem začal pracovat v reklamě. Pozvolna mě stále více přitahovaly trojrozměrné formy, performance. Každá performance je do značné míry improvizace. Tohle je jenom jeden instrument, i když neobvyklý, ne příliš běžný.
Michal Vorfeld žárovky také fotí a přednáší o jejich historii. První žárovku sestrojil hodinář Heinrich Göbel v polovině devatenáctého století v láhvi od kolínské. Následovalo mnoho jiných vynálezců, jiných tvarů a systémů. Až Edison si nechal patentovat žárovku takovou, jakou známe dnes – hruškovitého tvaru se závitem.
Michal Vorfeld, performativní umělec, Německo: Žárovka je možná první opravdu demokratický zdroj světla. Každý má doma žárovku, každý ji používá, v nepřeberném množství forem osvětlení.
Než se žárovka stala každodenní banalitou, dlouho byla předmětem všeobecné fascinace - najednou stačilo cvaknout vypínačem a naplnit ono biblické: budiž světlo.
Michal Vorfeld, performativní umělec, Německo: Nespočet básníků popsalo krásu žárovky. To sklo, křehkost, žhavicí vlákno, kterého se lze téměř dotknout, hřeje … Prostě je to krásný objekt.
Dostupnost žárovek změnila všechny stránky života, mimo jiné i divadlo. Na začátku 20. století si divadelníci jako Craig uvědomili, že žárovka umožňuje nejen osvětlit prostor, ale také ho vytvářet, ovlivnit, nač se díváme a jak to vnímáme.
Michal Vorfeld, performativní umělec, Německo: Pokouším se o to samé jako většina umělců: zajít dál, než vědec. Vědci hledají a nalézají něco jiného. I předměty používají jinak. Chtěl jsem pracovat se světlem v prostoru – a žárovka je prostě ta nejdostupnější věc. Taky mě zajímá tohle celé nastavení, všechny ty vypínače a zásuvky, všechno to vypadá hrozně technicky. Připomíná to spíš vědecký experiment. Ale nakonec z toho vychází cosi poetického.
Když Michal Vorfeld za nasazení vlastního života ve změti kabelů, spínačů a mikrofonů vytváří elektroakustickou hudbu, odhaluje tím také skrytý život toho nejobyčejnějšího předmětu, který změnil náš svět.
Autor: Bára Kopecká