Skryté nemoci
27. 10. 2010
Každý rok je infikován zhruba milion lidí virovými nemocemi, které přenášejí především hlodavci. Vědci sdružení v projektu EDEN zkoumají veškerá rizika i způsob přenosu těchto zoonotických nemocí.
Do lesa ve středním Finsku přichází jaro a vědci začínají odchytávat hlodavce. Každý rok totiž vrůstá počet lidí nakažených nemocemi od zvířat. Viry se nacházejí především v hlodavcích. Jak se ale přenášejí na člověka? Na to by měl odpovědět projekt Evropské unie EDEN.
Obvykle se v lese vyskytuje hodně druhů hlodavců s malým potem jedinců. Když se ale pokácí lesy, zůstane jeden nebo dva druhy s vysokým počtem jedinců. Pokud právě tyto druhy přenášejí nebezpečné viry, nastane problém. I většina vědců již prodělala krvácivou horečku se selháním ledvin.
Esa Koskela, biolog, Univerzita v Jyväskylä: Ještě nikdy jsem nebyl tak nemocný v celém svém životě. A přitom jsem neměl ten nejtěžší průběh. Po jednom týdnu akutního vývoje, kdy mi bylo opravdu zle, mi trvalo celý týden, než jsem se zase začal cítit slušně.
Hlodavci jsou nejrozšířenějšími savci na naší planetě a hrají při šíření nemocí klíčovou roli. Komár nebo klíště získají infekci z hlodavce a pak ji přenesou na člověka.
Heikki Henttonen, lesní zoolog a odborník na hlodavce, Finský lesní výzkumný: Když se hlodavci přemnoží, rozšíří se i nemoci u lidí. Pak se populace hlodavců sníží a nemoc u lidí zmizí. Ve skutečnosti však nezanikne, stále je u hlodavců v lese přítomna, ale není rozšířena.
Hlodavci tvoří přírodní rezervoáry, ze kterých se viry mohou dále rozšiřovat do okolí. Proto je tak důležitá biodiverzita – zamezuje, aby se hlodavci přenášející viry přemnožili. Vědci chtějí mít tyto nemoci pod kontrolou, proto získávají hlodavce z celého světa. Zároveň studují přirozené podmínky, ve kterých hlodavci žijí.
Heikki Henttonen, lesní zoolog a odborník na hlodavce, Finský lesní výzkumný institut: Musíme poznat populační dynamiku hlodavců, protože když ji poznáme, budeme vědět, co se stane při přemnožení, a jak se vir přenese na člověka.
Některé ze vzorků z celého světa přicházejí sem do Helsinek. Tady se nachází jedna z nejlepších laboratoří v Evropě, zaměřená na přenos chorob ze zvířat na člověka. Před třiceti lety právě tady odhalili spojení mezi krvácivou horečkou a kontaktem s exkrementy hlodavců.
Olli Vapalahti, zoonotický virolog, Univerzita v Helsikách: My tady jednak získáváme ekologické poznatky a vzorky přímo z přírody. Tyto znalosti pak spojujeme se základní virologií, to znamená – zkoumáme genetické informace virů. Pak rovněž analyzujeme vzorky od pacientů, abychom zjistili, které viry právě u nich nemoc vyvolaly.
Výsledky genetických analýz se pak předávají do Montpellier na jihu Francie. Tady určí druh každého hlodavce, což často vede i k objevům zcela nových druhů. Pak se zjistí, jestli viry nalezené v jednom z druhů hlodavců mohou nakazit při průniku do jiného prostředí i další druhy. Ale jak mohou hlodavci kolonizovat nové prostředí? Odpověď je jednoduchá: Úplně stejně jako člověk.
Renaud Lancelot, koordinátor projektu EDEN, Mezinárodní centrum pro spolupráci: Hlodavci, ale také komáři nebo jiná zvířata, nasedají na letadla nebo na lodě s kontejnery. To je jedna z příčin zavlečení nových druhů hmyzu, hlodavců i rostlin do nových končin. A tyto invazní druhy si s sebou přivezou všechny nemoci, které přenášejí. Místní druhy pak mohou – nebo nemusejí – být na infekce citlivé.
Nemoci neberou ohled na hranice, a proto už od samého začátku vědci kladou důraz na mezinárodní spolupráci, která dnes zahrnuje 48 institucí z 24 zemí.
Heikki Henttonen, lesní zoolog a odborník na hlodavce, Finský lesní výzkumný institut: Když poznáme, co se děje na lokalitách v různých částech Evropy, a v jakém prostředí se nemoci šíří, pak budeme moci vytvořit modely, na základě kterých se předpoví rizika. Pak bude možné se těmto nemocem vyhnout.
Prediktivní modely naznačují, kdy a kde může nemoc propuknout vzhledem ke změnám klimatu, novému způsobu chování člověka, nebo dokonce novým virům. To umožní přípravu na budoucí epidemie. Nyní se buduje síť vědců, kteří se při zdravotnické krizi rychle mobilizují a najdou příčinu infekce. U SARS trvalo několik týdnů, než byl vir nalezen. U chřipky se už najde ten správný kmen velmi rychle. Klíčem je ovšem umět předvídat – a jednat dřív, než se nová nemoc rozšíří třeba mezi hlodavci. Nejlepší prevence nemocí u lidí je totiž prevence nemocí u zvířat.
Autor: Šárka Speváková